Německý raketový konstruktér Wernher von Braun dostal do vínku nevšední nadání i posedlost prací. Díky jeho výtvorům se lidé podívali na Měsíc. Zároveň se ale von Braun kvůli své práci neváhal dát do služeb nacistů a jeho technika přímo či nepřímo zabila desetitisíce lidí.
Raketa V-2 (Vergeltungswaffe Zwei)
První balistická střela ve službách fašistického Německa
První von Braunovou úspěšnou raketou byla balistická střela A-4, známá spíše pod označením V-2 (tedy Vergeltungswaffe 2, česky zbraň odplaty číslo dva), od které si nejvyšší vedení nacistického Německa slibovalo zvrat ve ztracené válce. Ten sice nenastal, ale raketa představená v roce 1942 a operačně nasazená v létě 1944 se stala černou můrou obyvatel Londýna i dalších evropských měst. Na rozdíl od předchozí V-1, která připomínala obyčejné letadlo, proti ní nebylo obrany.
Německý válečný průmysl byl ale, naštěstí pro Spojence, v tu dobu díky mohutné bombardovací ofenzivě z velké části v troskách a vyšší produkci raket A-4 nepomohlo ani přestěhování výroby do podzemí. V otrockých podmínkách je vyráběli vězni koncentračních táborů, kterých přitom nejméně 20 000 zahynulo a o jejichž nasazení podle poválečných odhalení věděl i Wernher von Braun. Později se ukázalo, že si dokonce osobně vybíral vězně pro práci v továrně.
Von Braun v americkém zajetí (1945)
Na samém konci války se von Braun, který svou válečnou kariéru viděl jen jako nezbytnou epizodu v cestě za splněním svého snu, jímž bylo dosažení vesmíru, vzdal i se svými spolupracovníky americké armádě.
Byl v té době v zoufalé situaci. Šla po něm Amerika, Sovětský svaz i nacisté. Jednotky SS, které jej chránily, ho měly v případě Hitlerova pádu za úkol zastřelit. Raketový vědec znal příliš mnoho příliš důležitých informací.
Američané, podobně jako v honbě za von Braunem neúspěšní Sověti, znali význam jeho práce. Zatímco ale Stalinova říše získala jen méně významné vědce a také součástky k výrobě raket, zamířil za oceán sám mozek německého raketového vývoje a s ním i kompletní střely.
Úspěch v USA
Ve Spojených státech pak mohl Wernher von Braun konečně dosáhnout cíle, který si vytyčil už jako kluk, když jej nadchla knížka o možnosti cestovat raketou do vesmíru. Zpočátku ho však Američané postavili na vedlejší kolej a do kosmu se snažili dostat vlastními silami, a to pokud možno v civilním programu. Příležitost pro německého konstruktéra, který mezitím pracoval pro armádu, přišla až poté, co Sovětský svaz v roce 1957 překvapivě vypustil první sputnik.
Nosná raketa Juno 1 (Jupiter-C)
Na základě osvědčené vojenské balistické rakety Redstone pak von Braun a jeho tým vyvinuli nosič Juno, který v lednu 1958 vynesl do vesmíru první americkou družici Explorer. Někdejšímu prominentnímu vědci nacistického Německa se díky úspěchu naplno otevřela cesta k vesmírnému výzkumu. Wernher von Braun stál i za prvními americkými pilotovanými lety (původ nosných raket Redstone lze přitom vystopovat až k válečné A-4), toho největšího uznání se mu ale mělo teprve dostat.
Technik, který se díky propagaci vesmírných cest stal v 50. letech veřejně známou osobou a již od roku 1955 měl americké občanství, totiž už jako zaměstnanec Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) vedl vývoj nejsilnějšího raketového nosiče všech dob jménem Saturn V. Mohutná raketa, vysoká 110 metrů a schopná vynést na oběžnou dráhu více než 100 tun nákladu, umožnila Američanům předstihnout Sovětský svaz a dopravit v roce 1969 člověka na Měsíc.
Na začátku bylo sci-fi
Nadšení pro vesmír zdědil potomek pruské šlechtické rodiny nejspíš po matce, která se amatérsky věnovala astronomii. Narodil na území dnešního Polska a jeho otec působil i jako ministr. Ovlivnili ho sci-fi díla Julia Verna a H. G. Wellse. S raketami začal koketovat jako školák.
Po přečtení díla Die Rakete zu den Planetenräumen (Raketou do vesmíru)od fyzika Hermanna Obertha z roku 1923 se rozhodl, že se bude tématu věnovat, a začal studium matematiky a trigonometrie, aby mohl zvládnout fyziku raketové techniky.
"Představoval jsem si cestu na Měsíc. Meziplanetární výpravy. Takovému úkolu mohl člověk zasvětit celý život. Nepozorovat planety pouhým teleskopem, ale vyletět vzhůru k nebesům a na vlastní oči prozkoumat tajemství vesmíru," řekl později von Braun.
V roce 1933 se přihlásil do SS a dosáhl hodnosti sturmbannführera, tedy přibližně majora.
V době, kdy získal doktorát na univerzitě v Berlíně v roce 1934, tak již von Braun pracoval pro německou armádu. Pomáhal při vývoji malých raket s tekutým palivem.
Zařadil se tak mezi přední odborníky na raketovou techniku. Pozdější úspěch mise Apollo znamenal pro Wernhera von Brauna završení životního snu. Zemřel čtyři a půl roku poté, co se lidská noha zatím naposledy dotkla měsíčního povrchu, 16. června 1977.
