Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Mladí vědci ukázali, jak ČR přichází o miliony kvůli vědeckým predátorům

aktualizováno 
Český stát posílá vědcům a jejich univerzitám milióny korun i za články publikované v podvodných nebo neetických časopisech, které se tváří jako vědecké. Výzkumníci z Karlovy univerzity úspěšně prošli schvalovacím procesem takového predátorského časopisu se smyšlenou, podezřelou a po všech stránkách „zpackanou“ studií.

Predátorský časopis se nachytal na falešnou studii (ilustrace) | foto: montáž: Pavel Kasík - Technet.czProfimedia.cz

„Tento článek je úmyslně plný chyb, a to jak metodických, tak koncepčních, a je napsaný mizernou angličtinou,“ píší čeští vědci v článku, který přijal k otištění vědecký časopis. „Chceme tím ukázat, že články publikované v tomto časopise jsou často prezentovány jako seriózní vědecké publikace, přestože tento časopis nezajišťuje standardní recenzní řízení ani základní editorské služby. Články nejsou kontrolovány ani z hlediska akademické přesnosti, ani z hlediska jazykového stylu. Samotný fakt, že čtete tyto věty, potvrzuje, že jsou pravdivé.“

Predátorské časopisy

Než je článek publikován v seriózním vědeckém časopise, musí projít recenzním řízením (tzv. peer review). Jde především o kontrolu metodiky, přínosu, argumentace a dalších kvalit vědeckého článku.

Některé časopisy ale zveřejní cokoli, pokud jim za to autor zaplatí. Takové časopisy označují vědci za predátorské, protože těží z neznalosti svých čtenářů nebo ze zoufalosti vědců, kteří jsou nuceni publikovat, aby si udrželi místo.

Článek, který uprostřed obsahoval tento kompromitující odstavec, přijal k publikaci magazín Mediterranean Journal of Social Sciences se sídlem v Římě. „Ovšem bankovní údaje ukazují spíše na Albánii,“ upozornil Jaroslav Švelch, odborný asistent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (FSV UK).

Spolu s kolegy Terezou Krobovou a Janem Švelchem si tento časopis vybrali proto, že je uveden na seznamu tzv. predátorských časopisů. V tomto časopise bylo také zveřejněno osmnáct článků, které jsou uvedeny v aktuálním českém hodnocení vědy (RIV). Podle tohoto hodnocení (tzv. „kafemlejnku“) český stát přiděluje univerzitám peníze. Z diskuzí v rámci platformy DeRIVace, povzbuzující debatu o systému financování české vědy, podle Švelcha vzešel také nápad otestovat, jak predátorské časopisy fungují v praxi.

Za peníze publikuje predátorský časopis cokoli

Autoři „podvrženého článku“, kteří poukázali na absenci recenzního řízení u vědeckého časopisu MJSS (zleva): Jaroslav Švelch, Tereza Krobová a Jan Švelch

Autoři „podvrženého článku“, kteří poukázali na absenci recenzního řízení u vědeckého časopisu MJSS (zleva): Jaroslav Švelch, Tereza Krobová a Jan Švelch

„Jako téma jsme si vybrali ukrajinské události kolem hnutí Majdan a v našem článku jsme rozebírali, jak byly tyto události prezentovány v českém tisku,“ řekla Krobová, spoluautorka experimentu, na konferenci Akademie věd ČR věnované právě parazitickým vztahům v akademickém publikování. „Paradoxně bylo v lecčems mnohem těžší napsat zpackaný článek, než kdybychom psali článek skutečný.“ Češti autoři si dali záležet na tom, aby jejich studie měla přehršel nedostatků, od mírných až po nepřehlédnutelné. „Přidávali jsme další a další nedostatky a chyby, aby bylo zcela jasné, že jde o podvrh.“

„Vymysleli jsme si třeba novou metodu analýzy obsahu, tzv. wording, který se názvem podobá běžně používanému framingu,“ uvádí příklad Jan Švelch, třetí z trojice autorů působících na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. „Zvolili jsme také fiktivní jména autorů - Babinský a Krejčíř - podle českých loupežníků a také fiktivní univerzitu.“ (Technet.cz zjistil, že univerzita podobného jména skutečně existuje a je dokonce zapsaná na Beallově seznamu. Podle autorů jde ale jen o náhodu: „O univerzitě jsme nevěděli. Opakovaně se ale při výzkumu predátorských časopisů stává, že realita předčí i tu nejbujnější fantazii.“)

Smyšlené byly i všechny články, které výzkumníci „analyzovali“. Pokud by tedy kdokoli provedl sebemenší pokus o ověření, bylo by okamžitě jasné, že se jedná o podvrh.

Kompromitující odstavec zůstal i v závěrečné verzi článku po údajném recenzním řízení

Kompromitující odstavec zůstal i v závěrečné verzi článku po údajném recenzním řízení

A konečně zlatý hřeb - inkriminující odstavec textu, který citujeme v úvodu článku: „This article was produced as an experiment intended to verify
suspected unethical publishing practices of so-called predatory or
junk journals...“ Tento odstavec jako jeden z mála neobsahuje žádné gramatické ani stylistické chyby. Jinak se jich ale autoři pokusili nasekat co nejvíce. Nechybí ani chyby v elementární argumentaci: „Tento závěr je pravdivý, a proto je pravdivý,“ stojí třeba na konci práce.

Jak predátorský časopis přijal zpackanou studii

Trojice pak poslala hotové dílko redakci Mediterranean Journal of Social Sciences. Obratem obdrželi velmi pozitivní hodnocení a pouze minimum připomínek. Ty se týkaly především abstraktu a dalších částí, na které nejspíše editory upozornila kontrola pravopisu a gramatiky programu Word. Výzkumníci také dostali velmi obecnou radu, aby „ujasnili, proč použili danou metodu“. Nepadlo ani slovo o tom, že tato metoda neexistuje, nebo o inkriminujícím odstavci vloženém do textu.

Takto vypadaly navržené změny před publikací. Podle autorů byly změny provedeny pouze v abstraktu a pak tam, kde změny navrhla i automatická kontrola pravopisu a gramatiky

Takto vypadaly navržené změny před publikací. Podle autorů byly změny provedeny pouze v abstraktu a pak tam, kde změny navrhla i automatická kontrola pravopisu a gramatiky

Podle Jeffreyho Bealla, amerického univerzitního knihovníka a autora slavného seznamu predátorských časopisů, který na konferenci rovněž dorazil, je to typické chování predátorského časopisu: vyvolá zdání recenzního řízení, ale ve skutečnosti jen autorům pošle obecnou připomínku, která by se mohla vztahovat ke každému textu, jako „ujasnit závěr“ nebo „lépe zdůvodnit použitou metodu“.

Švelch a jeho kolegové opravili vyznačené připomínky a zaplatili poplatek 200 eur za publikaci (přibližně 5 400 Kč). Mediterranean Journal of Social Sciences jim poté potvrdil, že peníze dorazily a článek byl přijat k publikaci v červencovém čísle.

Časopis Mediterranean Journal of Social Sciences přijal „zpackaný“ článek k publikování v červencovém čísle 2016

Časopis Mediterranean Journal of Social Sciences přijal „zpackaný“ článek k publikování v červencovém čísle 2016

Nutno dodat, že článek zatím nebyl publikován. Švelch a jeho kolegové prezentovali výsledek na konferenci ještě před zveřejněním v on-line verzi časopisu. Nicméně i kdyby nakonec článek nevyšel, jde podle nich o dostatečný důkaz: „Znamenalo by to, že vydavatele na náš experiment někdo upozornil. Vyřazení článku by také znamenalo, že české instituce jsou pro vydavatele zajímavý zdroj příjmu, a proto se tu snaží dále si nezhoršovat svou reputaci. Každopádně bychom se v takovém případě dožadovali navrácení 200 eur a byli bychom zvědaví, jak vydavatel s naší žádostí naloží.“

Po prezentaci na konferenci AV ČR a konzultaci s hosty konference Jeffreym Beallem a Katjou Mayer také autoři uvažují o publikaci procesu v odborném časopise se skutečným recenzním řízením.

Větší problém, než se zdá

„Slepá víra v databáze vede ke zneužívání systému.“

Cílem experimentu bylo poukázat na nedostatky současného způsobu hodnocení vědeckých výstupů v ČR. „Nelze spoléhat výlučně na komerční
databáze jako SCOPUS a Web of Science,“ uvedl pro Technet.cz Jaroslav Švelch. „Slepá víra v tyto databáze umožňuje systémové zneužívání „kafemlejnku“ k získávání bodů za články, jejichž kvalita nikdy nebyla ověřena v recenzním řízení.“

Tereza Stöcklová z Akademie věd ocenila, že tento experiment ukázal na systémový problém. Za jeden článek publikovaný v tomto časopise by instituce, pro niž autor pracuje, získala odhadem 20.000 korun ročně po dobu pěti let.

Antipredátor - nástroj pro odhalování článků, které vyšly v pochybných časopisech a dostaly se do databáze RIV, podle které český stát přiděluje peníze univerzitám

Antipredátor - nástroj pro odhalování článků, které vyšly v pochybných časopisech a dostaly se do databáze RIV, podle které český stát přiděluje peníze univerzitám

Jaký je rozsah tohoto problému, to se pokusil zmapovat Michael Kromm z fóra Věda žije. Vytvořil nástroj pro odhalování článků v predátorských časopisech nebo knih vydaných v pochybných nakladatelstvích. Jeho Antipredátor monitoruje databázi článků v systému RIV (Rejstřík informací o výsledích, vyhledávání nyní mimo provoz kvůli vypršení smlouvy).

Celkem našel zatím 672 podezřelých záznamů, což odpovídá 6767 bodů v systému „kafemlejnek“. Jeden bod odpovídá přibližně dvěma tisícům korun rozložených do pěti let. Různé instituce si tak přišly na milióny korun. Na konferenci zazněly pochyby organizátorů o tom, zda by bylo možné tyto finance institucím odebrat, přestože by se prokázalo, že jde o neetické publikace.

„Musíme si všímat střetu zájmů.“

Podle Jeffreyho Bealla je potřeba vnímat, jak jsou nastavené pobídky a kde se vědci i vydavatelé dostávají do střetu zájmů: „Provozovatelé databází mají zájem na tom, aby zahrnovaly co nejvíce časopisů, protože to je jejich konkurenční výhoda. Vědci jsou často tlačeni k tomu, aby publikovali a publikovali, počítá se počet článků, nikoli kvalita. A z toho těží vydavatelé predátorských časopisů, kteří účtují poplatek za vydání a jsou tak motivováni k tomu, aby skoro žádný článek neodmítali. Je to velmi nebezpečné pro vědeckou práci jako takovou.“ Rozsáhlý rozhovor s Jeffrey Beallem, autorem uznávaného seznamu, přineseme příští týden.

Podle Jaroslava Švelcha i Michaela Kromma není výčet pochybných publikací v Antipredátorovi zdaleka kompletní a celkový počet nekvalitních článků může být mnohem větší. Spoléhat na databáze vědeckých časopisů je zrádné, protože tyto databáze neměly sloužit k přerozdělování peněz. „Seznam Jeffreyho Bealla nám tento nedostatek pomáhá kompenzovat,“ dodal Švelch. „Alespoň částečně.“

Autor:




19 tweetů ze života rodičů, které vás rozesmějí
19 tweetů ze života rodičů, které vás rozesmějí

Hlášky, které bez dětí nevymyslíte.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.