Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Předělejte si počítač na domácí kino, které přehraje cokoliv

aktualizováno 
Kvalitní domácí kino nemusí stát balík. K jeho "výrobě" vám jako základ postačí i lepší kancelářský počítač. Poradíme vám, z čeho si postavit domácí kino, které již dnes nabízí to, co vám za drahé peníze budou firmy vnucovat až za pár let.
kino

kino | foto: www.profimedia.cz

Svět domácí zábavy změnil v posledních letech radikálně tvář, obzvlášť po příchodu DVD a domácích kin. Návštěvníků velkých sálů a multiplexů ubývá nejenom kvůli pirátství, ale i kvůli možnosti shlédnout snímek s prostorovým zvukem a skvělým obrazem doma.

Klasické domácí kino složené z jednotlivých komponent je nejčastějším řešením. Můžete si ho sami poskládat, pokud si chcete pořídit kvalitnější systém a jeho každou část pečlivě vybrat, nebo koupit takzvaný „all-in-one pack“, který už obsahuje DVD (většinou s integrovanými dekodéry a zesilovačem) a zpravidla šest reproduktorů (přední, centrální, zadní a subwoofer).

Dalším řešením, na které se zaměříme dnes, je použít jako základ pro domácí kino počítač. Ten s sebou přináší řadu výhod a jak to tak bývá i nevýhod. Vrhněme tedy nyní spotřební elektroniku a PC do ringu, aby se mezi sebou popraly o pozici absolutního krále Home Cinema.

Puzzle pro velké děti

Pokud se rozhodnete použít svůj stávající počítač jako základ domácího kina, je potřeba se nejprve přesvědčit, že už v něm máte vše potřebné. Nyní pár vět pro úplné laiky.

Jako úplný základ postačí i lepší kancelářské PC, které však musí mít multikanálovou zvukovou kartu, slušnější grafickou kartu a procesor taktovaný určitě nad 1000 Mhz. DVD mechanika je úplnou nezbytností. Pro samotné domácí kino je ještě potřeba pořídit zobrazovací zařízení s větší úhlopříčkou a sadu reproduktorů (5.1, 6.1 či 7.1).

Video - hardware

Vzhledem k tomu, že CRT televizory podporující obraz ve vysokém rozlišení jsou v našich obchodech stejnou raritkou jako lední medvěd pochodující po Václavském náměstí, je potřeba vybírat mezi LCD televizorem, plazmou a projektorem.

Jelikož ceny projektorů klesly už na hranici dvaceti tisíc, doporučuji volbu tohoto zařízení. A to i za cenu, že nebude mít samozřejmě v kategorii do třiceti tisíc stejně kvalitní obraz jako takto drahý LCD televizor či plazma. Jistou ztrátu kvality vám vykompenzuje obrovská úhlopříčka, kterou vám nenabídnou ani ty největší displeje za statisíce. Je pochopitelné, že pokud se rozhodnete pro projektor, musíte počítat i s většími prostorovými nároky.

Pokud jste omezeni prostory svého bytu natolik, že není možné projektor rozumně umístit, musíte volit mezi plazmou a LCD, přičemž obecně platí, že větší úhlopříčky mají plazmy. Nyní ale pozor. V obchodech se v poslední době objevily plazmové televizory za úžasné ceny atakující hranici i pětatřiceti tisíc. Displeje v těchto přístrojích mají malé rozlišení 852 x 480 bodů  - to znamená, že jsou nevhodné pro spojení s počítačem a navíc nejsou připraveny pro high definition video. Současně jsou náchylnější k vypálení obrazu (například loga televizní stanice).

Pakliže chcete kvalitní obraz a přístroj schopný zobrazovat HDTV (v oblasti PC už není tento standard hudbou budoucnosti), musíte do zobrazovacího zařízení s větší úhlopříčkou investovat přibližně padesát tisíc. Projektory stojí trochu stranou, modely s nativním rozlišením 1280x720 (širokoúhlé a vhodné pro filmy) se dají koupit i za čtyřicet tisíc.

Nyní je ještě potřeba zkontrolovat grafickou kartu. Nejlepší by samozřejmě byla nějaká nová přímo podporující HD obraz. Pokud by měla dva DVI výstupy, dala by se  považovat za ideální, protože na jeden připojíte LCD monitor a na druhý zobrazovací zařízení vašeho domácího kina. Samozřejmě je potřeba, aby bylo DVI i jeho součástí. Jasnou výhodou tohoto digitálního rozhraní je kvalitní přenos video signálu, jaký nenabídnou ani komponentní výstupy či RGB. Pokud hledíte dále do budoucnosti, měl by váš televizor mít i HDMI vstup.


Zvuk - hardware

Dva výstupy grafických karet jsou dnes běžné a tak není se zapojením dvou zařízení žádný velké problém. Horší je to se zvukem. Nikdo z nás určitě nechce mít počítač pouze pro domácí kino, protože tím by vlastně zahodil jeho další funkce, za které zaplatil. 

Zdaleka nejlepší je si pořídit základní desku s integrovanou zvukovou kartou (dnes se jedná prakticky o standard) s koaxiálním digitálním audio výstupem (SPDIF). Ten se hodí, pokud si koupíte reproduktory s dekodérem (například Logitech Z-5500). Bedýnky u PC potom postačí připojit do analogových výstupů či v lepším případě na druhou zvukovou kartu. Jestliže máte v počítači v PCI slotu ještě druhou zvukovku, můžete mezi ní a integrovanou v systému jednoduše přepínat a určovat, která bude zvuk zpracovávat.

Pro snadné zapojení je samozřejmě lepší mít reprobedny určené primárně pro počítače, například od Creativu, Logitechu či Geniusu, ale kromě nejvyšších modelů dvou prvních značek, není jejich kvalita nijak úžasná. Záleží na velikosti místnosti, kam kino umisťujete, vašich nárocích a financích.

Přehráváme…cokoliv

Zdaleka nejpádnějším důvodem, proč zvolit počítač místo DVD a AV receiveru, je jeho schopnost poradit si s téměř jakýmkoliv video a audio formátem.

Nejste omezeni jako u DVD přehrávačů podporujících jen určité kodeky a kontejnery. V dnešní době už se u nich stala sice podpora DivXu a XviDu stejně jako titulků v textových souborech samozřejmostí, ale absence standardizace v rámci těchto formátů znamená časté problémy. Titulky mohou být jinak kódované, mohou mít příliš dlouhé řádky, XviD soubor může být enkódován s funkcí QPEL nepodporovanou většinou stolních DVD playerů a takhle bychom mohli pokračovat dále. Při spouštění filmu v XviDu (DivXu) na stolním přehrávači si nemůžete být rozhodně jisti ničím, což se samozřejmě DVD videa netýká.

Na počítači vám ovšem může být úplně jedno, v jakém formátu video soubor je. Není nic jednoduššího než nainstalovat balík kodeků, vybrat jeden z desítek dostupných softwarových přehrávačů a můžete si pustit prakticky cokoliv. Dokonce již zmiňované HD video, které se do světa spotřební elektroniky dostane až na optických discích nové generace (Blu-ray a HD-DVD). Například na stránkách Microsoftu si můžete nyní stáhnout v kvalitě 720p (progresivní obraz v rozlišení 1280x720), 1080i a 1080p (prokládaný respektive progresivní obraz v rozlišení 1920x1080) několik ukázek z filmů. Výrazného rozdílu proti obrazové kvalitě filmu na DVD nosiči (rozlišení 720x576 bodů) si všimnete okamžitě.

Pokud ovšem patříte mezi zkušenější počítačové uživatele, lze v dnešní době v síti ulovit i několik desítek celovečerních filmů v HD kvalitě. Zde však nebudeme řešit právní stránku věci. Většina těchto video souborů je komprimována pomocí WMV9, x264 či XviD kodeků. V kvalitě 720p se zpravidla vejde jeden celovečerní film na jedno obyčejné DVD-R. Některé filmy jsou rozděleny na dvě části po dvou 4,5 GB souborech. Ve vyšším rozlišení 1080i jsou to například i soubory tři. K přehrání těchto filmů je potřeba výkonný počítač s lepší grafickou kartou a výkonným procesorem, to mějte na paměti. K problematice High Definition videa dostupného v síti se ještě vrátím v samostatném článku.

Ovládání

Je fakt, že ovládání samotného filmu na DVD není na stolním přehrávači žádný med. Nemluvě o XviD a DivX souborech. Distribuční společnosti se snaží tuto slabinu zakrýt vytvářením kapitol na originálních discích, ale ani ty nejsou ideálním řešením. Myš u počítače je pro posun dopředu a zpět ve filmu dokonalým nástrojem, přičemž ji může vhodně doplnit multimediální klávesnice. Pro pořádné domácí kino jsou potřeba tyto periferie v bezdrátových verzích a pokud možno s bluetooth, jenž zajistí bezproblémový přenos příkazů i na vzdálenost několika metrů. V oblasti ovládání tedy počítač také jasně vítězí.

Počítač toho umí mnohem víc...

Zapomenut nesmí být počítač ani v roli domácího jukeboxu. Na pevný disk můžete v kompresních formátech uložit desetitisíce písniček z vašich CD či si hudbu přímo stáhnout přes internet (ať už legálně či nelegálně – to je na vašem svědomí a zodpovědnosti).

I když už se dnes dají sehnat stolní přehrávače s pevným diskem, jejich cena je často dost vysoká. Pokud bychom je cenově srovnávali s obyčejným harddiskem, který zapojíte do svého computeru, vítěz je jasný. Kromě toho máte na počítači volnější ruku s řazením jednotlivých alb a písní.

Stejné je to i s fotkami z digitálního fotoaparátu. Sami si vyberete, jaký program k jejich zobrazení chcete používat, a na harddisku je lze pěkně roztřídit do jednotlivých složek. Projekci statických snímků můžete doplnit ještě pěknou hudbou. Některé nové fotoaparáty Sony to sice umožňují také, ale rozhodně do nich nenahrajete stovky skladeb.

... nenabízí však pouze samé výhody

Přestože nabízí počítač hlavně výhody oproti klasické koncepci domácího kina, má i své stinné stránky. Největší z nich je hluk. Výkonný počítač, který, má v sobě alespoň dva pevné disky, nadupanou grafickou kartu a pořádný procesor, prostě a jednoduše neutišíte. Pokud je váš obývací pokoj menších rozměrů a nejste ochotni se smířit s hučením větráků uvnitř PC skříně, můžete na počítač coby základ domácího kina zapomenout. Méně náročný divák si samozřejmě může pořídit velmi tichý stroj, který nebude nikoho rušit, jenže tím zase přijde o značnou část výkonu potřebnou pro HD video.

Dalším záporem je vyšší spotřeba energie a zdlouhavý proces spouštění systému, který u obyčejného DVD playeru odpadá. A v neposlední řadě nesmíme zapomenout na nahrávání z televize, které je sice s pomocí TV tuneru možné, ale není zdaleka tak pohodlné jako na harddiskovém či DVD rekordéru.

Ideálním východiskem ze situace „PC versus spotřební elektronika“ jsou pomalu se objevující multimediální domácí centra spojující to nejlepší z elektroniky a počítačového světa. K jejich masovému rozšíření určitě časem dojde, ale nejprve se musejí stát zcela běžnou součástí nabídky v obchodech. To, že tato zařízení vůbec vznikla, může být důkazem toho, že je počítač pro přehrávání digitálních audio a video souborů nejvhodnější.

A ještě něco pro hnidopichy. Samozřejmě víme, že nejkvalitnější obraz a zvuk nám nabídne komponentové domácí kino nejvyšší kategorie s DVD rekordérem s HDMI výstupem (High Definition Multimedia Interface - bezztrátový přenos zvuku i obrazu) a reproduktory za sto či dvě stě tisíc. Víme, že kvalitnějšího zpracování zvuku se dočkáme v AV receiveru za čtyři české průměrné platy, ale srovnávat víceúčelový počítač s takovouto výbavou by bylo bezpředmětné.

A jedno praktické řešení na závěr

Na závěr si dovolím představit své vlastní řešení domácího kina. Nebudu tvrdit, že je dokonalé a bůhví jak úžasné, ale funguje více než dobře a jsem s ním spokojen.

Domácí kino jsem pořizoval za zhruba devadesát tisíc korun počítaje do celkové sumy i počítač kupovaný za přibližně pětatřicet tisíc (bez monitoru). Ve svém PC mám procesor P4 2,4 GHz, 1 GB DDR RAM na 333 Mhz, tři SATA disky (2x 80 GB a 1x 200 GB), grafickou kartu GeForce FX5600, zvukovou kartu Sound Blaster Audigy 2 ZS, DVD vypalovačku BenQ LS DW1655, CD vypalovačku LiteOn (hodně starý model). Vše je zapojeno do desky Asus P4C800 s integrovanou zvukovou kartou SoundMax.

Samotné kino jsem založil na DLP projektoru kupovaném před rokem a půl. Jedná se o model VP6111 od společnosti HP. Jeho nativní rozlišení je 800x600, svítivost 1500 ANSI lumenů (pro domácí kino je lepší nižší svítivost, tudíž promítám v ekonomickém módu) a kontrast 2000:1. Tehdy jsem ho pořizoval za třicet tisíc korun, ale dnes už za tuto sumu koupíte mnohem lepší mašinku se širokoúhlým obrazem, rozlišením 1280x720 (ideální pro 720p obraz) a vhodnější svítivostí pro domácí kino. Jelikož není můj projektor vybaven DVI, mám ho s počítačem spojen přes VGA, které nabízí stejnou kvalitu obrazu, jako například RGB SCART.

Nedávno jsem ke kinu dokoupil LCD televizor Toshiba 27WL46G, do kterého často manuálně přepojuji VGA kabel, protože některé filmy si prostě projektor „nezaslouží“. Toshibácký televizor není sice označen jako HD Ready, ale jeho nativní rozlišení je 1280x720 bodů, tudíž bez problémů zvládá zobrazovat HD video z počítače. Jeho odezva je 16 ms, ale vzhledem k tomu, že na něm sleduji především televizní DVB-T vysílání, nepovažuji uvedené až za takový zápor. Navíc, kdokoliv vám bude tvrdit, že 16 či 25 ms znamená nesledovatelný obraz u rychlých scén, nevěřte mu. Ano, na displeji s odezvou 8 ms vypadá video mnohem ostřeji, ale i s 25ms odezvou je Terminátor 3 sledovatelný bez vážnějších připomínek.

Reproduktory jsem si vybral od společnosti Logitech - model Z-5500. Jejich celkový výkon je zhruba 500 wattů (RMS), každý satelit má 62 wattů a samotný aktivní subwoofer 118 wattů. Součástí systému je i ovládací jednotka s LCD displejem, na kterém se zobrazují informace o nastaveních a vstupním signálu. Jednotka má v sobě dekodéry DTS, DTS 96/24, Dolby Digital a Dolby Prologic II (audio a video). Celý systém má THX certifikaci a za dané peníze je dle mého názoru tím nejlepším, co lze pořídit. Na internetu se prodává už za nějakých osm tisíc. Systém jsem spojil s počítačem pomocí digitálního koaxiálního kabelu Profigold.

Při výběru reproduktorů jsem ještě zvažoval koupi Creative Labs GigaWorks S750 7.1 THX, které, musím říct, hrají díky titanovým výškovým jednotkám o poznání lépe. Přesto u mě zvítězily Logitechy a to ze dvou důvodů. Za prvé nemají osm reproduktorů, jejichž umístění je poměrně problematické, a za druhé jsou vybaveny hardwarovými dekodéry (lze je tedy spojit jednoduše i s DVD přehrávačem).

U počítače mám potom Creative Labs Inspire T7900 7.1, který už jsem koupil před více než dvěma lety. Dnes bych také volil 5.1 systém, který se okolo pracovního stolu rozmisťuje lépe.

Vzhledem k tomu, že pracuji denně s počítačem několik hodin a prakticky ho nevypínám, je pro mě řešení domácího kina s jeho pomocí nejlepší volbou. Jelikož bych do PC oněch pětatřicet tisíc investoval tak jako tak, v podstatě jsem ušetřil. Stačilo už dokoupit jen projektor a reproduktory.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Československý prezident T. G. Masaryk
Masaryk loboval v Rusku. Říkali mu „gospodin preziděnt“

VIDEO Už od roku 1914 existovala v Rusku dobrovolnická Česká družina. Češi dezertovali z rakouské armády a vytvořili základ revolučních dobrovolných vojsk, tedy...  celý článek

Bourvil hrál i s Funèsem. Zemřel na Kahlerovu nemoc
Bourvil hrál s Funésem i Belmondem. Zemřel na Kahlerovu nemoc

VIDEO 27. července 1917 se na severu Francie narodil herec Bourvil, vlastním jménem André Raimbourg. Dodnes se odborníci přou o to, jak je možné, že se herec s...  celý článek

Nástup legionářů před cestou do Zborova.
Bitva u Zborova pomohla vzniku samostatného Československa

VIDEO V rámci Kerenského ofenzivy připadl Československé střelecké brigádě úkol napadnout rakousko-uherská postavení u Zborova. Další díl seriálu Před 100 lety...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.