Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Přežít pád letadla nestačilo, museli uniknout ohni

aktualizováno 
Údržbáři přehlédli vadu vrtule a ta za letu zničila levý motor. S nefunkčním motorem kapitán už jednou přistál, ale netušil, že tentokrát je zničené celé křídlo.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule) | foto: ČT

Z dosud odvysílaných dílů Mayday by měl člověk pocit, že jediná letadla, která ve vzduchu létají, jsou obří letadla proudová. Ale i menší letadla vrtulová se v letecké dopravě využívají. Na bezpečnost se klade stejný důraz a předpisy jsou stejně přísné. I přesto může dojít k ošklivým nehodám. Takovým, kde přežít pád letadla nestačí...


Dokumentární rekonstrukce Letecké katastrofy

Tento článek vychází z kanadské dokumentární rekonstrukce Mayday, kterou vysílá Česká televize pod názvem Letecké katastrofy. Článek připravujeme ve spolupráci s ČT.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)


Většina snímků v článku pochází právě z dílu Letecké katastrofy: Osudná vrtule (Mayday: A Wounded Bird), který vysílá Česká televize na programu ČT1 v úterý 18. března od 20:00.

Více o pořadu zde

Vrtulová letadla působí v USA zejména v rámci regionálních aerolinií, které se vyvinuly z původního konceptu "leteckých taxíků". Společnost Atlantic Southeast působí se svými 83 letadly na jihovýchodě USA a sídlí v Atlantě. Většinu jejího leteckého parku dodala brazilská firma Embraer.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

"Brazílie" jsou výkonné stroje s moderní avionikou, dosahující rychlosti přes šest set kilometrů za hodinu.

21. srpna 1995

Kapitán Ed Gannaway a první důstojník Matt Warmerdam přiletěli toho dne z Maconu a připravovali se na svůj druhý let, do Gulfportu v Mississippi. Pro letadlo to měl být 18 172. let v pořadí.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Letuška Robin Fecková, kromě pilotů jediná členka posádky, vítala na palubě 26 cestujících, kteří obvykle cestovali za prací. Krátký let byl pro všechny z nich rutinní záležitostí.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Bezproblémový start. Oba piloti spolu létají teprve čtyři měsíce, ale výborně si prý rozuměli. Přepnuli letadlo na autopilota a stoupali do letové hladiny − 7 200 m. Do této výšky ale již nikdy nevystoupali.

"Najednou se ozval hrozný rachot. Jako kdyby někdo vší silou bušil baseballovou pálkou do plechové popelnice. Bylo to ohlušující. Letadlo se okamžitě naklonilo doleva," líčí první důstojník vteřiny bezprostředně po poruše.

Co se stalo, to piloti netušili. Cestující byli informování mnohem lépe, zvláště ti, kteří seděli na levé straně − stačil jim jediný pohled z okna, aby jim bylo jasné, že levý motor je nenávratně zničen.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

"Ten pohled mě hrozně vyděsil – protože vnější kryt motoru byl prostě pryč. Až později mi došlo, že ho muselo něco utrhnout," vzpomíná cestující. "Viděl jsem jednotlivé součásti rozbitého motoru a taky kapalinu, která tam všude stříkala a vytékala po křídle ven."

Varovná světla a zvukové signály oznámily pilotům potíže s levým motorem. Autopilot se vypnul a řízení převzal kapitán. Netušil ještě ale, jak vážný je problém. Let s jedním motorem už zažil a věděl, že letadlo je na to konstruováno. Přitom by stačilo se ohlédnout. Na to ale nebyl čas − musel řešit aktuální problémy: letadlo klesalo rychlostí 1 800 metrů za minutu. Olej pronikl do klimatizace a do kabiny vnikal hustý kouř.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Piloti odpojili klimatizaci a pokoušeli se snížit úhel náběhu vrtulových listů. Nevěděli, že motor nezažívá jen malé potíže, ale je zcela zničen.

Poškozené křídlo neustále tlačilo stroj doleva. Motor totiž svým poškozením zásadně ovlivnil aerodynamiku křídla. Oba piloti spojili své síly, aby let vyrovnali. Hrozilo, že se propadnou do vývrtky a zřítí se na zem.

Letuška o stavu motoru věděla, vždyť obcházela okna pasažérů a zatahovala je: "Nemusíte se na to dívat!" říkala jim. Povzbuzovala je a ujišťovala, že letadlo je schopné přistát i s jedním motorem.

Kapitán nechápal, proč tomu tak není. Zavolal vysílačkou do Atlanty a oznámil stav nouze. Dispečer jej navigoval zpátky do Atlanty. Piloti napřed museli zastavit klesání, jinak neměli šanci do 90 kilometrů vzdáleného města doletět. První důstojník také uvědomil Robin, že se vracejí do Atlanty. Letušku nenapadlo, že piloti neznají stav motoru, a tak je na něj neupozornila.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Letadlo nadále klesalo, i když už ne tak rychle. Kapitánovi ale bylo jasné, že do Atlanty nedoletí. Dispečer jim tedy našel nejbližší letiště ve West Georgii, vzdálené pouhých 16 km. Zapomněl ale upozornit hasiče a záchranné jednotky, o což jej piloti žádali.

Letuška mezitím chodila mezi pasažéry a instruovala je, jak se chovat při nouzovém přistání: ruce za hlavu, hlavu mezi kolena, vyndat ostré předměty z kapes, sundat brýle. Cestující McCorkel vzpomíná i na méně obvyklé instrukce: "Museli jsme vylít nápoje do kapes v sedadlech. Docela to mnou otřáslo. Napadlo mě, že to asi bude vážnější, ale většina cestujících létala často, a tak nikdo nekřičel ani nepanikařil."

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Jedna žena píše na obálku knihy vzkaz dětem: "Miluju vás, jste světlo mého života, máma."

Teprve po sedmi minutách od nehody se kapitán konečně ohlédl a uviděl zdevastovaný motor: "Motor je pryč! Je úplně zničený!" Nic takového mu palubní přístroje nesdělily. Nejde o pouhou poruchu, zbytky motoru visely z křídla. Míra poškození prakticky vylučovala možnost bezpečného přistání. Kapitán se snažil najít nějaké řešení.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Dispečer je naváděl na automatické přiblížení, ovšem kapitán už věděl, že klesají příliš rychle. Požádal proto o vektory pro vizuální přiblížení. Náhle se vynořili z mraků a byli šokováni: žádné letiště nespatřili, jen lesy, louky a vesnice. Byli příliš nízko a příliš daleko od letiště.

Dispečer se snažil piloty navigovat na deset kilometrů vzdálené letiště, sám už ale viděl, že letadlo tak daleko asi nedolétne − kleslo skoro 500 m za minutu.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Piloti narychlo našli mezi lesy louku, na kterou se pokoušeli přistát. Nemělo smysl vysouvat podvozek − jejich nadějí bylo dosednout na břicho letadla pod co nejpříznivějším úhledm. Zoufalý boj s poškozeným řízením bojovali piloti až do konce. "Amy, miluju tě!" jsou poslední slova, která později vyšetřovatelé slyšeli z hlasového zapisovače. Letadlo tvrdě dopadlo.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)Letecké katastrofy (Osudná vrtule)Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Nejhorší mělo teprve přijít

"Manželka seděla u stolu v kuchyni, a najednou vykřikla – rychle ven, něco se na nás řítí. Bylo to letadlo, ale mezitím se už zastavilo. Řekl jsem jí, ať zavolá záchranku a hasiče, já jsem šel k místu neštěstí," vzpomíná Bill Jeters, který bydlel v nedalekém domě. Teprve od jeho ženy se záchranné jednotky dozvěděly o nehodě, protože dispečer je předtím zapomněl uvědomit. Okamžitě vyrazili hasiči, policisté i záchranáři. Minuta je ale v takové chvíli neuvěřitelně dlouhý časový úsek a rozhoduje o životě nebo smrti.

Krátce po dopadu se nad vrakem letadla rozhostilo hrozivé ticho. Letoun se rozlomil na dvě části. Jako zázrakem zůstalo všech 29 osob naživu. Jenom několik jich utrpělo vážnější zranění. To už se ale schylovalo k další katastrofě. Z proražených nádrží vytékaly na zem tisíce litrů paliva.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Jiskřící kabely rozlité palivo zažehly a během několika sekund se požár rozšířil až k trupu letadla. Cestující byli v pasti, a jediná cesta ven vedla skrze ohnivou stěnu.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Jeden po druhém se lidé vydávali skrze oheň. Ti, kterým chytilo oblečení, se váleli po zemi, aby plameny udusili, ale místo toho je pouze živili, protože všude kolem byly kaluže paliva.

"Ta situace byla opravdu děsivá," vzpomíná cestující Pfisterer. "Někteří cestující se tam potáceli polonazí, šaty jim úplně shořely. Bylo vidět popálenou, seškvařenou kůži. Na obličeji i po těle jim naskákaly obrovské puchýře. Byli v hrozném stavu. A to nebylo všechno, situace se každým okamžikem zhoršovala."

Mezitím se první důstojník snažil vyprostit z pilotní kabiny. Dveře byly zablokované, a tak vytáhl hasičskou sekeru a dobýval se ven předním oknem: "Okna v letadlech jsou mnohem silnější než čelní skla aut. Skládají se z několika vrstev, které se speciálně vytvrzují, aby odolaly silnému tlaku. S každým máchnutím sekery se mi ho povedlo odštípnout jenom malý kousek."

David McCorkel, jeden z cestujících, kterým se podařilo vyváznout bez zranění, zaslechl jeho volání, a přispěchal pilotovi na pomoc. Malým otvorem, který pilot i s vykloubeným ramenem dokázal vykutat, si od něj vzal sekeru, a snažil se jej vysvobodit.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Náhle vyšlehl z letadla obrovský plamen, a McCorkel před ním ucouvl, a couval dál, měl strach, že letadlo vybouchne. Myslel na svoje děti. Copak může obětovat život pro člověka, kterého ani nezná?

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

"Přece mě tu nenecháte!" volal první důstojník, uvězněný v kokpitu.

McCorkel překonal strach, přiběhl znovu ke kokpitu a dal se do práce. Sekera ale v nejméně vhodnou chvíli vypadla z topůrka. Naštěstí už v tu chvíli dorazil první policista, který mu pomohl. A později pilota osvobodil hasič Steve Chadwick: "Ze všeho nejdřív jsem se musel dostat dovnitř. Dveře nebylo přes plameny vůbec vidět. Zabral jsem rukama a strhl zadní stěnu kabiny. Když jsem ho táhl ven, podíval se na mě a řekl: 'Vyřiďte ženě, že ji miluju.' A já na to: 'To jí povíte sám. Padáme odsud.'" Kapitán Gannaway byl nalezen mrtev. Po nárazu do hlavy se už z bezvědomí neprobral. Zemřel na popáleniny a zadušení.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Ale ani cestující, kteří přežili, neměli vyhráno. "Popáleniny jsou poškozením kůže, která je důležitou součástí našeho imunitního systému. Pacienti, kteří utrpěli popálení na velké části těla, mají tuto obranu narušenou," vysvětluje doktor Mitchell, který cestující ošetřoval.

"Jsou pak ohroženi nejrůznějšími infekcemi, kterým jejich organismus nedokáže odolat. I po dvou nebo třech týdnech mohou zemřít na selhání jiných orgánů a to se stalo i případě několika pasažérů letu 529."

Na následky popálení zemřelo kromě kapitána i dalších osm cestujících, poslední z nich celé čtyři měsíce po nehodě. Celkem má tak havárie na svědomí devět lidských životů a velké utrpení těch, kteří přežili.

"Nikdy předtím a ani nikdy potom jsem se nesetkal s takovou mírou fyzické a psychické bolesti, hrůzy, smutku a utrpení tak koncentrované na jednom místě, jako toho dne v naší malé nemocnici."

Později asistoval doktor Mitchell u pitvy kapitána Gannawaye. "Podíval jsem se na něj a řekl: 'Ať už se vaše duše toulá kdekoliv, zasloužíte si úctu. Jste hrdina. Doufám, že to víte, kapitáne Gannawayi.'“

Vyšetřování

Letecké nehody ve Spojených státech vyšetřuje Národní úřad pro bezpečnost v dopravě. Výjezdní tým, který drží nepřetržitou pohotovost, vyrazil okamžitě. Na místě havárie působilo několik pracovních skupin najednou. Prozkoumání vrtulové jednotky měl na starosti letecký inženýr Gordon Jim Hookey.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

"Po příjezdu jsme nejprve pečlivě prohledali okolí, abychom si zaznamenali, kde se nacházejí jednotlivé části. Tak jsme našli i tu utrženou vrtuli. V místě chybějícího listu jsme objevili stopy, které jednoznačně svědčily o tom, že jde o únavový lom."

Pátrání v historii ukázalo, že nehoda se podobá čtyři roky starému případu, kdy se stejný typ letadla téže společnosti zřítil do lesů v Georgii. Zahynulo třiadvacet osob. Vyšetřováním se zjistilo, že příčinou bylo špatné konstrukční řešení vrtulové jednotky. Vina padla na výrobce, firmu Hamilton Standard. V březnu roku 1994 praskly stejným způsobem listy vrtulí dalším dvěma letadlům. K jednomu případu došlo nad Kanadou, druhý se stal nad Brazílií. Oběma strojům se podařilo bezpečně přistát.

Tyto nehody ukazovaly na vážné problémy u Hamilton Standard. Vládní úřad proto nařídil okamžitou prohlídku všech patnácti tisíc používaných vrtulových listů.

Vyšetřovatelé také zjistili, že ulomený list byl jako podezřelý odeslán výrobci, který jej měl prověřit. Poškozený list sami sundali a pod mikroskopem prozkoumali. Objevili zjevné stopy usazenin chloru, který narušoval vrtuli zevnitř. To byla další podobnost s předchozími nehodami.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Pod mikroskopem objevili vyšetřovatelé dvě trhliny ve vnitřní stěně listu, které se spojily v jednu větší. Ta se následně rozšířila po celém obvodu a způsobila, že se namáhaný list během provozu ulomil.

Experti však zjistili ještě něco jiného. Asi čtyři centimetry od lomu byly na vnitřním povrchu zřetelné stopy po broušení. Hookey odjel k samotnému výrobci, aby zjistil, co zde s listem během poslední prohlídky dělali.

V továrně si prošel servisní záznamy. Na protokolu byly uvedeny iniciály mechanika, který kontrolu prováděl. Na úseku údržby vrtulí v servisním středisku pracoval Christopher Scott Bender. I on sledoval v televizi zprávy o nehodě. V tu chvíli ještě nevěděl, jakou roli v ní sehrál.

"Viděl jsem, že šlo o naši vrtuli, ale doufal jsem, že nebyla příčinou té havárie. Ale někde uvnitř mi zatrnulo, začal jsem se obávat nejhoršího. Pak do továrny přijeli vyšetřovatelé z leteckého úřadu a předvolávali si všechny techniky. Stále mi zbývala naděje, že problém bude někde jinde. Když jsem se pak dozvěděl pravdu, bylo mi z toho do pláče. Cítil jsem se hrozně. Měl jsem ten díl v rukou a opravoval jsem ho a neudělal jsem všechno pro to, aby se skrytá závada našla... A ti lidé kvůli tomu zemřeli," lituje Bender. "Přeju si, abych mohl vrátit čas a všechno napravit. Nevím, jestli byli věřící, ale modlím se, aby jim Bůh poskytl útěchu za utrpení, které museli na konci života prožít."

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

Přebroušením vrtule Bender nevědomky odstranil stopy po trhlinách, které později neodhalila ani důkladnější kontrola ultrazvukem. V závěrečné zprávě stojí: "Lom způsobila trhlina vzniklá spojením četných korozních důlků, které nebyly při technické prohlídce objeveny. Důvodem jsou neúčinná vnitřní kontrola a nedostatečné servisní postupy, výcvik a komunikace uvnitř společnosti."

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)


Ale ani selhání vrtule nemělo zničit celý motor. Dříve upadla vrtule vždy celá. V případě letu 529 však ztráta listu vychýlila vrtuli z rovnováhy. Bušení, které slyšeli pasažéři, byly nekontrolovatelné otřesy motoru v loži. Motor se doslova roztrhl a vrtule se zasekla do křídla.

Vyšetřovatelé konstatovali, že záchranné týmy mohly dorazit na místo rychleji, kdyby dispečeři věnovali pozornost žádosti prvního důstojníka, který šest a půl minuty před havárií žádal o pomoc. Dále doporučili vybavit pilotní kabiny kvalitnějšími hasičskými sekerami. Závěrečná zpráva ocenila postup, jakým piloti řešili krizovou situaci, a označila jejich počínání za rozumné a přiměřené.

Ale jeden problém, ten, který měl na svědomí životy obětí, dosud vyřešen nebyl. Jak zabránit tomu, aby se kerosen po pádu letadla vzňal? Americké námořnictvo používá méně hořlavé palivo JP-5, které si ale cestu do komerčního sektoru nenašlo.

"Všechno záleží na ceně. Na kolik přijde vývoj? Kolik bude stát zavedení do praxe? Jakým způsobem to ovlivní celkovou bezpečnost letadla a kdo to zaplatí? Osobně si myslím, že dva dolary v ceně letenky navíc za ten pocit bezpečí stojí," říká Feith.

Cesta k uzdravení byla pro postižené bolestná a dlouhá. První důstojník Matt Warmerdam utrpěl popáleniny na 42 % těla, jiní na tom byli ještě hůře. Léčení zahrnovalo denní koupele a odstraňování mrtvé tkáně. V následujících letech prodělal mnoho kožních transplantací. Musel neustále nosit tlakové prádlo, vydržet bolestivé svědění a denně docházet na rehabilitaci. "Popálený člověk v poškozených partiích ztrácí natrvalo cit. Nemůže správně vnímat teplotu. Když vyjdete z klimatizované místnosti ven, tělo se automaticky přizpůsobí – začne vylučovat pot nebo přesměruje krevní proud. Lidé s vážnými povrchovými popáleninami tuto schopnost navždy ztrácejí. Musejí plánovat každý svůj krok: kam půjdou a co si vezmou na sebe. Zkrátka duševně i tělesně strádají," vysvětluje doktor Mitchell.

Letecké katastrofy (Osudná vrtule)

"Trvalo to hrozně dlouho. Už si ani nepamatuju, kolikrát mě vlastně operovali," vzpomíná první důstojník, který jménem celé posádky převzal čestnou medaili za zásluhy při záchraně životů. "Když započítám všechny transplantace, blíží se to číslo určitě padesátce. Ale pak jsem se mohl vrátit k létání. Znovu jsem si splnil svůj sen. A mám z toho velkou radost. Svou práci miluju. A tak dělám to, po čem jsem celý život toužil."

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Obrys letadla je hotový. Testovací piloti Boeingu kreslili 787 Dreamliner ve...
Testovací piloti Boeingu si hrají: kreslí letadlo přes celou Ameriku

Unikátní grafický záznam trasy letu má let BOE004 z letiště Seattle Boeing Field na letiště Seattle Boeing Field. Vypadá jako obří letadlo.  celý článek

Věznice Ebongweni u jihoafrického města Kokstad
Ze super věznice, kam přesunuli Krejčíře, zatím utekl jediný vězeň

Nejznámější novodobý vězeň českého původu Radovan Krejčíř, odpykávající si v současnosti trest v Jihoafrické republice, byl před necelým měsícem přestěhován do...  celý článek

Předsunutý DSLAM.
Kratší „poslední míle“ má zrychlit i zoufale pomalé internetové přípojky

Za nízké přenosové rychlosti mnoha telefonních internetových DSL přípojek může jejich velká vzdálenost od ústředny. Vyřešit by to měly takzvané vysunuté...  celý článek

Soutěž: Vyhrajte zásobu dobrot pro nejmenší
Soutěž: Vyhrajte zásobu dobrot pro nejmenší

Chcete svému drobečkovi zpestřit jídelníček? Soutěžte o balíček plný dobrot.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.