Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Při tajném nočním útoku si americký pilot zapomněl zhasnout světla

aktualizováno 
Letadlová loď Enterprise byla v Tichomoří u každé významné bitvy druhé světové války. Při útoku na japonskou základnu Truk si američtí piloti vyzkoušeli nový způsob boje: v noci se museli orientovat pouze podle radaru.

Dne 15. února roku 1944 mířila flotila amerických lodí k tichomořskému souostroví Karolíny. Enterprise, kterou dokument sleduje především, tak zdaleka nebyla sama. Doprovázelo ji osm dalších letadlových lodí, šest bitevních lodí, deset křižníků a desítky torpédoborců. Americký válečný průmysl už zareagoval na poptávku a vytvořil skutečně ohromnou námořní sílu. I tak šli ale Američané do bitvy s obavami. Cílem operace Hailstone měla být obávaná základna na souostroví Truk (někdy též Chuuk).

Enterprise (7. díl)Enterprise (7. díl)

Japonská základna na ostrovech Truk byla důkladně opevněná přirozenou bariérou útesů i protiletadlovými děly. Z letišť mohla k obraně vzlétnout legendární japonská zera a další síla se skrývala na válečných lodích zde kotvících. Truku se přezdívalo "japonský Pearl Harbor" nebo "japonský Gibraltar" a měl pověst nedobytné pevnosti. Američané však potřebovali tuto základnu vyřadit z činnosti a otevřít si tak cestu pro další útoky. "Je těžké popsat zlověstný nádech, který v sobě neslo jméno tohoto atolu v první polovině války," vysvětluje námořní historik Jonathan Parshall. "Bylo to částečně způsobeno i tím, že se o něm jen málo vědělo."

Letecký útok ve dne

První úder na Truk provedly stíhačky z amerických letadlových lodí 16. února 1944 ráno. Ve vzduchu se jich seřadilo 72. Byly to nové stroje Hellcat s vylepšeným pancéřováním, rychlostí i manévrovacími schopnosti, které měly za úkol získat vzdušnou nadvládu nad cílem.

Enterprise (7. díl)

Japonské Mitsubishi A6M Zero se mělo konečně postavit silnějšímu soupeři - F6F Hellcat.

Z letiště na Truku vzlétlo 50 japonských stíhačů, aby se s útočníky utkali ve vzdušných soubojích. Doprovázela je pochopitelně i protiletecká obrana. Ta ale neměla jednoduchý úkol, ve vzduchu se brzy rozpoutaly složité bitvy. "Nejen že se musíte starat o svoje vlastní letadlo, ale vždycky vám ještě někdo letí po boku. Takže sledujete, co se děje s vámi, a co s tím, kdo letí vedle. A pak samozřejmě taky sledujete, kde je nepřítel. Jsou tam letadla nepřátel a jsou tam letadla vašich kamarádů a vy se musíte zaměřit na ta správná," akcentuje nutnost bleskových reakcí Alan Pietruszewski.

Asi hodinu po začátku útoku už bylo rozložení sil mnohem jednoznačnější, japonská obrana už sestávala jen z osamělých stíhaček podnikajících výpady proti nepřátelským formacím. "Našich dvaasedmdesát letadel ovládlo vzdušný prostor a zbylo tam jen několik zatoulaných japonských stíhaček," vzpomíná pilot James Ramage.

Bylo načase, od amerických lodí už se sem blížily bombardéry, které potřebovaly čistý vzduch. Byly to bombardéry Grumman TBF Avenger, tehdy nejmodernější ve své třídě. Avengery měly motor o výkonu 1 266 kW a byly vyzbrojeny třemi kulomety ráže 12,7 mm a jedním kulometem ráže 7,62 mm. Avenger mohl nést buď jedno torpédo Mark 13, nebo dvě až dvanáct bomb s celkovou hmotností až 900 kilogramů.

Enterprise (7. díl)Enterprise (7. díl)

Protože bomb bylo opravdu hodně, na jejich shazování spolupracoval pilot s bombometčíkem. Zatímco bombometčík nastavil ovladače podle typu a počtu bomb, okamžik shození určoval pilot stisknutím tlačítka.

Enterprise (7. díl)

Piloty střemhlavých bombardérů, které přilétly po avengerech, ale čekalo v přístavu zklamání. Všechny velké japonské lodi odtud odpluly. "Japonci nějak vycítili, že by v relativně blízké budoucnosti mohlo Truk potkat něco zlého, a tak nechali odplout větší část svého svazu zpátky na místa jako Jap a Palau," zdůvodňuje vyhýbavě Parshall, jak je možné, že japonské vedení předvídalo útok a přesunulo své síly jinam.

Několik desítek lodí však na Truku stále ještě zůstalo. Byly to většinou podpůrné jednotky jako transportní lodě, tankery a nákladní lodě, bylo tu ale i několik válečných lodí: tři křižníky, doprovodná plavidla a přinejmenším osm torpédoborců. Ty se tedy staly cílem bombardování.

Když s večerní tmou přišel konec náročné celodenní akce, Enterprise si připsala nový rekord v celkové hmotnosti bomb svržených během jediného dne. Bylo to více než 900 tun.

Noční boje

Zatím to měli Američané jednoduché. Protiúder přišel až v noci. Japonci, na rozdíl od Američanů, cvičili noční létání již dlouho a nebylo nezvyklé, že v noci dohnali to, co ve dne ztratili. V noci se na radarových obrazovkách Američanů ukázala neidentifikovaná letadla. Byly to japonské betty, dvoumotorové bombardéry, které využily tmy k napadení operačního svazu.

Americké letadlové lodě a jejich doprovod byly ponořené do tmy a všechna vnější světla byla pečlivě zhasnuta, aby je nepřátelské bombardéry nemohly rozpoznat. Když se ocitly nad americkým svazem, bitevní lodě a křižníky na vnějších stranách po nich začaly střílet ze svých děl. Samotné letadlové lodě – hlavní cíl nepřátelských bombardérů – ale zůstávaly tiše v temnotě. "Děla na palubě se i ve tmě otáčela a zaměřovala na přilétající japonské bombardéry," poznamenává William Bodette. "Střílet ale nesměla."

Jednomu z japonských bombardérů se povedlo torpédem zasáhnout loď USS Intrepid. Zahynulo 11 mužů a 17 jich bylo zraněno. Jinak přečkali Američané útok bez větších ztrát.

Ale také americká letadla si chtěla vyzkoušet noční útok. Obzvláště komandér poručík Bill Martin věřil, že jeho piloti jsou tohoto typu létání schopni, a přesvědčil velení, aby součástí operace Hailstone byl i noční útok. Několik týdnů před akcí, během zastávek v Pearl Harboru a na Espiritu Santos, cvičil Martin se svými piloty noční lety s novým radiolokačním systémem a jeho využití při navigaci i při bombardování cílů.

Enterprise (7. díl)Enterprise (7. díl)Enterprise (7. díl)

Radiolokátory byly velmi těžké, proto jimi mohly být vybaveny jen avengery. Byly také celkem nepřesné a primitivní, zvláště ve srovnání s tím, co mají piloti k dispozici dnes. "Nebylo to nic světoborného," říká radista Tom Watts. "Mělo to směrové antény pod oběma křídly, kterými se muselo pohybovat sem a tam. To se nedělo automaticky jako u současných radarů. Takže když se chtěl člověk na něco podívat, musel tam otočit antény.

Ve dvě hodiny v noci 17. února odstartovala z Enterprise peruť dvanácti avengerů směrem na 150 km vzdálený Truk. Bill Martin mohl své piloty, ke svojí lítosti, pouze doprovodit k letadlům, zranění lokte mu zabránilo účastnit se svým způsobem historické mise osobně.

Přibližně po hodině letu klesly bombardéry pro posledních několik kilometrů do letové hladiny 150 metrů, aby unikly ze zorného pole japonských radarů. Tím se však dostaly na dostřel rychlopalných zbraní na korálovém útesu. To by ovšem neměl být problém, letadla byla v husté tmě prakticky neviditelná.

O to větší bylo překvapení pilota letadla, na které flak soustředil svoji palbu hned, jak se dostalo na dostřel. "Když letouny přilétly k útesu, Japonci na jedno z nich soustředili palbu. Pilot nechápal, jak je to možné," líčí Bodette. "A pak se podíval dolů a došlo mu, že letěl s rozsvícenými pozičními světly. Zhasl je a pokračoval."

Za svou zapomnětlivost sice nezaplatil, ovšem úspěch mise ohrozil. Japonci alespoň částečně věděli, kdo na ně letí a kam směřuje.

Několik minut po přeletu korálového útesu se dvanáct torpédových bombardérů z Enterprise rozdělilo do skupin po čtyřech, které začaly nalétávat na přístav z různých stran. Avengery směřovaly nálety na nepřátelské lodě, které se na obrazovkách jejich radarů jevily jako velké tmavé skvrny. Mezi cíli, které se nacházely na hladině pod nimi, byly dva tankery a jedenáct nákladních lodí.

Bomby byly vybaveny zpožďovacím zapalovačem, dávaly tak pilotům pár sekund čas na to, dostat se z dosahu výbuchu. Nepřesné, ale intenzivní bombardování pokračovalo půl hodiny, zatímco Japonci pročesávali hustou tmu reflektory. Když bombardéry odlétly, zůstalo po nich 11 poškozených nákladních lodí a dva tankery.

Z dvanácti avengerů se jich na Enterprise vrátilo jen jedenáct, osud posledního nebyl dodnes objasněn. Přesto byla mise považována za úspěšnou: "Bylo to poprvé, kdy z letadlové lodi vzlétla v noci letadla, použila radar k vyhledání cíle, shodila bomby a ještě v noci se vrátila na loď."

Spolupráce s ČT

Dokument Letadlová loď Enterprise (díl 7. - Pekelné kladivo) můžete sledovat dnes, v úterý 2. června, od 20:00 na ČT1.

Dozvíte se více podrobností o denních i nočních leteckých útocích, až komicky komplikované záchraně pilotů, kteří vyskočili do moře, ale také se podíváte do zákulisí života na letadlové lodi. Enterprise měla tři jídelny, kuchyně, pekárny...

Enterprise (7. díl)Enterprise (7. díl)Enterprise (7. díl)Enterprise (7. díl)Enterprise (7. díl)

Každý den bylo vydáno sedm a půl tisíce jídel: k snídani vejce, hranolky, horké koblihy, slanina, párky a topinky, k obědu obvykle polévka, sendviče a moučníky, k večeři pak maso, zelenina z konzerv apod.

Enterprise (7. díl)Enterprise (7. díl)Enterprise (7. díl)
Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Obálka knihy Zeptejte se pilota od Patricka Smitha, vydavatelství Grada.
Kapitán vstoupil do kabiny, pilot byl polonahý. Kniha o létání i překvapí

Co se stane, když letadlo zasáhne blesk? Jaká je šance, že se strojem dokáže přistát někdo jiný než pilot? Vychází kniha o létání Zeptejte se pilota od...  celý článek

Předsunutý DSLAM.
Kratší „poslední míle“ má zrychlit i zoufale pomalé internetové přípojky

Za nízké přenosové rychlosti mnoha telefonních internetových DSL přípojek může jejich velká vzdálenost od ústředny. Vyřešit by to měly takzvané vysunuté...  celý článek

Kombajn New Holland CR 9.90, na kterém je umístěna kamera SlowTV.
Tohle chtěl vidět každý kluk. Sledujte přímý přenos z okna kombajnu

Po mazací tramvaji a nákladní lodi namontoval tým SlowTV kameru na další zajímavý pohybující se stroj. Tentokrát je to sklízecí mlátička, tedy lidově kombajn....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.