Zebry stepní z Botswany

Zebry stepní z Botswany

Proč mají zebry pruhy? Protože se z nich mouchám motá hlava

  • 56
Černobílé zabarvení známých afrických kopytníků je prý účinným repelentem. Mouchy tse-tse i další hmyz odrazuje od toho, aby si na zvíře vůbec sedly.

Otázka "K čemu jsou zebrám pruhy?" trápila vždy nejen rodiče zvídavých dětí, když si musely vymýšlet odpověď na jejich otázku během návštěvy africké sekce místní ZOO. Zabývala se jí však i řada biologů, například i Charles Darwin.

Tomu se nelíbilo dodnes oblíbené vysvětlení, podle kterého představují pruhy maskování. Princip by měl být podobný jako třeba u pruhování tygrů, které umožňuje dobře zmizet ve stínech lesa. Ovšem na rozlehlých afrických pláních je takové maskování podstatně méně užitečné, uvědomoval si Darwin. Navíc, jak potvrzují pozorování, zebry v případě nebezpečí rozhodně nestrnou, ale hlasitě se ozývají a ihned se dají na útěk. Takže by jim sebelepší maskování nepomohlo.

Darwinovi se nakonec zalíbil jiný nápad, který dával pruhům spíše společenskou funkci. Měly sloužit k rozeznávání jedinců stejného druhu (i jedinců uvnitř druhu). Zebry jsou podle Darwina údajně ochotné připustit osla, pokud je přemalovaný do černobíle pruhované nápodoby zebřího samce. Bohužel pro jeho hypotézu ovšem četné případy narození tzv. zebroidů svědčí o tom, toto poznávací znamení zřejmě tak úplně nefunguje. Zebry neodmítnou ani osly či koně bez úprav vzhledu.

Chladí, nebo matou?

Dnešní zoologové se domnívají, že pruhy mají nějakou sociální funkci a zvířata se podle nich patrně poznávají. Jde však až o druhotnou funkci. Zebry by se jistě rozeznaly i jinak. Biologové tak například uvažovali, že pruhy pomáhají termoregulaci nebo vytváří dojem, že zvíře vypadá větší, než ve skutečnosti je. Pro tato tvrzení ovšem nejsou důkazy.

Martin How z australské univerzity v Queenslandu se zase domnívá, že pruhy slouží k matení dravců. Časopisu NewScientitst řekl, že má k dispozici zatím nepublikované údaje, ze kterých vyplývá, že pruhy v běhu vytváří optickou iluzi, která zhoršuje vizuální orientaci. Její vliv je tím silnější, čím větší je skupina běžících zeber.

Hypotéza o matoucím účinku zebřích pruhů je favoritem i celé řady dalších biologů, ale ne Adama Egriho z Budapešti a jeho kolegů. A na rozdíl od Howa a dalších už zveřejnili v časopise Journal of Experimental Biology (zde, ale práce je placená) výsledky pokusů, které podporují jejich myšlenku.

Mouchy a pruhy

Egri a spol. se chytili jiného nápadu, který pochází už z 30. let minulého století: podle něj pruhy pomáhají zebrám proti nepříjemnému hmyzu. V roce 1981 se téhle myšlence dostalo opory ve studii, která zjistila, že mouchy tse-tse sedají méně na pruhované modely zvířat než na černé nebo bílé.

Eskadrona modelů použitých v pokusu na poli (u Budapešti)

Maďarští vědci sadu důkazů rozšířili. Mouchy tse-tse nechali být a místo toho se věnovali ovádům, dalšímu nepříjemnému hmyzu, který se vyskytuje i na afrických pláních. Vypravili se na pastvinu u Budapešti, kde udělali celou řadu pokusů s různými černými, bílými a různě pruhovanými povrchy. Postavili dokonce celé modely zvířat v černé, bílé a v různých stupních pruhovanosti.

Černá barva přitahuje ovády nejvíce, bílá a pruhovaný povrch odpovídající zebřímu vzoru daleko méně, zjistili. Experimenty s různou tloušťkou pruhů také ukázaly, že zebří pruhy mají velmi blízko k ideálnímu odpuzujícímu účinku pro hmyz. Rozdíl v počtu hmyzu dosedajícího (či přesněji polapeného) na různě vybarvených figurínách byl markantní. Během dní, kdy ovádů létalo nejvíce, byl někdy i více než desetinásobný.

Důvody k různé přitažlivosti těchto barev pro hmyz jsou patrně v tom, jak se od nich odráží světlo. Lidské oko si toho nevšimne, ale vlny odraženého světla kmitají často všechny jedním směrem. Tento jev se nazývá polarizace a oči řady druhů ho dobře odliší od běžného světla. Charakteristickým způsobem polarizované je například světlo odražené od vody a velmi podobně vypadá i světlo odražené od černého povrchu.

Pokud dokážete vnímat polarizované světlo, budou se vám snáze hledat vodní plochy, i když váš zrak jinak není nic moc. Některý hmyz, včetně ovádů, tento trik právě proto používá. A pokud s jeho pomocí dokáže najít vhodnou "kořist", tím lépe. A právě zebry se tomu dokáží bránit.

Ty jsou ještě značnou část svého vývoje v děloze černé. Kdyby takové zůstaly, život by je asi bolel o hodně více. Vývoj bílých pruhů, který nastává v pozdějších fázích embryonálního vývoje, ale jejich úděl výrazně zlepší. Pruhy na kůži zeber evidentně brání tomu, aby se odražené světlo polarizovalo způsobem, který ovády láká (a jak naznačil zmiňovaný starší pokus, zřejmě to platí i pro mouchy tse-tse). Sami vědci říkají, že je to překvapuje, protože na zebřím těle je stále spousta černé, ale důkazy jsou jasné.

Samozřejmě to automaticky neznamená, že by ostatní hypotézy o přínosu pruhů byly zapomenuty a vyvráceny. Ale zatím domněnka o jejich vlivu na odpuzování hmyzu je jedinou, která byla alespoň částečně pokusně prokázána, napsal v e-mailu Technetu vedoucí maďarského týmu Gábor Horvath. Australský neurobiolog Justin Marshall to pro časopis NewScientist shrnul ještě stručněji: "Pruhy hmyzu zamotají hlavu." To stojí za zapamatování, i když nejste lichokopytník.