UFO, mimozemšťan

UFO, mimozemšťan | foto: Profimedia.cz

Proč nás ještě nenavštívili mimozemšťani? Zatím to nestihli

  • 387
„Kde tedy všichni jsou?“ Tak nějak se ptal roku 1950 slavný italský fyzik Enrico Fermi svých kolegů, když debatovali o existenci mimozemšťanů. Existují-li v naší galaxii jiné vyspělé civilizace, tak proč o nich dosud nemáme žádný hodnověrný důkaz? A proč nám o sobě už nedali vědět? Podle dánského vědce Rasmuse Bjorka na to zatím neměli dost času.

Tzv. Fermiho paradox poukazuje na zjevný rozpor mezi obecným přesvědčením, že se ve vesmíru nachází mnoho technologicky vyspělých civilizací, a faktem, že jsme dosud neobjevili nic, co by jejich existenci dokazovalo.

V průběhu let se sice objevilo mnoho nejrůznějších vysvětlení tohoto paradoxu, ale žádné z nich nám bohužel neposkytuje uspokojivou odpověď. Často šlo pouze o více méně nespolehlivé pravděpodobnostní odhady či naprosté spekulace. Za všechny vzpomeňme alespoň známou Drakovu rovnici, snažící se odhadnout počet civilizací, se kterými bychom mohli navázat kontakt.

Ani za 10 miliard let se to nedá stihnout

Rasmus Bjork z kodaňského Institutu Nielse Bohra se při řešení problému vydal poněkud odlišnou cestou, i když i ta je velmi spekulativní. Pokusil se vypočítat, jak dlouho by danému počtu kosmických sond trval systematický průzkum všech hvězd Mléčné dráhy.

Ve své simulaci uvažoval o osmi sondách pohybujících se desetinou rychlosti světla, přičemž každá z nich by mohla vypustit až 8 dalších, menších sond. Naši galaxii rozdělil na oblasti obsahující asi 40 tisíc hvězd. V tzv. obyvatelné zóně Mléčné dráhy (pásmo 300 parseků nad i pod galaktickým diskem) je takových oblastí zhruba 260 tisíc.

Při tomto zadání zjistil, že sondám by jen průzkum 0,4 procenta z celkového počtu hvězd zabral téměř 10 miliard let, tedy asi tři čtvrtiny stáří vesmíru. Z toho tedy podle něj vyplývá, že na to, aby nás mimozemšťané kontaktovali, ještě neměli dost času.

Stále existuje možnost, že jsme tady sami

Každého jistě hned napadne, že zvolený počet sond je pro tak náročný úkol příliš nízký. Sám autor studie si je toho dobře vědom, ale upozorňuje, že uvažované sondy nelze v žádném případě srovnávat s dnešními meziplanetárními sondami. Musely by být mnohem větší, jejich výroba by byla mnohem nákladnější, navíc by musely vydržet v provozuschopném stavu po celou dobu trvání průzkumu.

Při použití 200 sond by se doba zkrátila asi o jeden řád, ale i tak by byla nesmírně dlouhá. Dalo by se také uvažovat o využití sebereplikujících se průzkumných sond, pak by se celkový čas významně zmenšil (řádově miliony až stovky milionů let). Práce na toto téma byly již v minulosti publikovány. (Tipler, 1980). Ale autor s jejich nasazením nepočítal.

V závěru své práce Bjork naznačuje, jakým způsobem by se dalo hledání mimozemského života zefektivnit. Průzkum by se mohl omezit pouze na hvězdy, u kterých nacházejí Zemi podobné planety. Potřebná data bude mít lidstvo v budoucnu jistě k dispozici (družice COROT, projekt Terrestrial Planet Finder agentury NASA, vesmírný teleskop DARWIN). Dost možná ale naše snahy o nalezení mimozemských civilizací přijdou vniveč. Jejich hledání skutečně připomíná ono příslovečné hledání jehly v kupce sena. Ani zřejmě nejznámější projekt hledání cizích civilizací SETI prozatím nepřinesl nic nového. A stále existuje reálná možnost, že jsme v naší galaxii opravdu sami.