Klávesnice je naše pojítko s kybersvětem

Klávesnice je naše pojítko s kybersvětem

Proč se na klávesnici blbě píše? Byl to záměr

  • 132
Historie klávesnice má dopad na naše každodenní psaní. V roce 1860 se při rozmýšlení, kam dát jaké písmeno, nejspíš kladl důraz na něco jiného, než byste čekali. Podíváme se také na první psací stroj a alternativy k dnešní počítačové klávesnici.

U většiny vynálezů, kterým jsme se v našem seriálu podívali na drátek, nás příběh jejich vynalezení sice fascinoval, ale jeho způsob nám do života nijak významně nezasahoval. Například webová kamera není nijak „poznamenaná“ tím, že její první úkol bylo hlídat programátorům překapávanou kávu. Ale to, jak vznikla počítačová klávesnice, se nás týká každý den a svým způsobem nás toto historické dědictví zdržuje. Ne, že bychom s tím mohli moc dělat...

„Klávesnici vymysleli na Marsu. Proto se na ní některá písmena vůbec nevyskytují, zatímco Q je na ní asi čtyřikrát.“ (Dave Barry v knize Dave Barry v kyberprostoru)

Mimozemské civilizace sice do vývoje klávesnice, pokud víme, nezasáhly, nicméně snad každý z nás se někdy rozčiloval nad uspořádáním kláves na klávesnici. Člověk by přirozeně předpokládal, že na takto masově využívané periferii se projeví nějaké plánování. Že někdo napřed pečlivě rozváží, jaké klávesy budou používány často, jak bude psaní probíhat a jak optimalizovat počet přehmatů. Přesně taková analýza skutečně proběhla. Bohužel, její autor měl na mysli pravý opak toho, co bychom očekávali. V 19. století se totiž začínalo psát na psacím stroji a to není to samé, jako psát na počítači.

Začátky psacích strojů

Historie psacích strojů údajně sahá až do roku 1714, kdy si anglický vynálezce patentoval zařízení pro „stroj schopný otiskovat písmena na papír tak přesně, že výsledek lze jen těžko rozeznat od tištěného.“ Ale až po dalších sto letech začal psací stroj svoji dráhu na kancelářských stolech. A až v roce 1870 se objevil první komerčně využívaný psací stroj. Jak ale podle obrázku poznáte, nejednalo se o dnešní typ psacího stroje, podle tvaru klávesnice dostal přiléhavý název „Writing Ball“ (psací koule).

Hansen Writing Ball

Hansen Writing Ball

Nepište tak rychle!

Tehdejší psací stroje, ať už šlo o jakoukoli technologii, měly problémy vycházející z jejich mechanické podstaty: jednotlivá písmena se při datlování nesměla potkat, jinak hrozilo zaseknutí stroje, to ostatně známe i ze zkušeností s psacími stroji dvacátého století. V roce 1860 se editor Milwaukeeských novin Charles Sholes rozhodl sestavit takové rozložení kláves, které by zásekům bránilo. Jinými slovy, jeho cílem bylo uspořádání klávesnice, které by písaře při vyťukávání textu co nejvíce zpomalovalo.

Původně byla písmena na klávesnici v abecedním pořadí. Ale jakmile se na stroji písař naučil psát, docházelo při vyšších rychlostech k zásekům mechanických pák, což vedlo ke zdržení a ke kaňkám na dokumentu. A tak dostal Sholes onen osudný (ač ve své době nepochybně prospěšný) nápad. Zjistil si, která písmena se nejčastěji používají v anglickém jazyce, a rozházel je po klávesnici co nejdále od sebe.

Rozložení se jmenuje QWERTY, podle prvních písmen horní řady klávesnice (dnes je známá buď jako „QWERTY“ nebo také jako „anglická klávesnice“). Předpokládá se, že prostřední řada (ASDFGHJKL) si s sebou ještě nese dědictví původního abecedního pořádku. Některé zdroje také zmiňují, že uspořádání se snažilo, aby při psaní probíhalo střídání stran, což pomáhá jak těm, co píší všemi desíti, tak těm, kteří datlují dvěma prsty. Těm, kteří píší metodou Kryštofa Kolumba, by asi více vyhovovala klávesnice seřazená podle abecedy...

Psací stroje dobývají svět

Ve své době mělo QWERTY úspěch a brzy se prosadilo i komerčně: Sholes jej v roce 1873 prodal společnosti Remington a tato klávesnice se stala uznávaným standardem. Adaptace se sice děly, ale spíše v rámci jednotlivých jazyků. Francouzi vyměnili Q a W s písmeny A a Z, také písmeno M se přesunulo. Tato klávesnice, známá pod pojmem AZERTY, působí nemalé potíže například cizincům ve francouzských nebo belgických internetových kavárnách. To nám může posloužit jako dobrá ukázka, jak chytlavé jsou každodenní návyky. Jakmile se QWERTY (nebo v jiné zemi jiné, mírně přizpůsobené rozložení) ujme, už není vůbec jednoduché se jej zbavit. A přitom Sholes kdysi údajně měnil svůj budoucí QWERTY i s tím zřetelem, aby slovo TYPEWRITER (psací stroj) šlo napsat pouze za použití horní řady klávesnice. Prý to pomáhalo prodejcům při předvádění psacího stroje zákazníkům.

Jen tak na okraj: ne každý považoval psací stroj za nutnost a odbyt nebyl nijak závratný. V roce 1900 byli prodavači psacích strojů příslovečnými průvodci hasičských vozů, aby vyhořelým firmám nabídli nové přístroje. To se ale změnilo a krátce před druhou světovou válkou byla americká děvčata dráhou písařky nadšena (36 procent šestnáctiletých dívek uvedlo toto povolání jako svůj cíl).

Moderní klávesnice QWERTY zdědila

Opusťme klávesnice psacích strojů a přejděme k těm počítačovým. Pokud byste si mysleli, že se změnilo uspořádání kláves, tak se mýlíte. Počítačová klávesnice se vyvinula z klávesnic pro dálnopis(nástupce telegrafu). Rozložení QWERTY se zachovalo, i když už nehrozilo žádné soupeření mechanických částeček. Zvyk je zkrátka železná košile. Když pak první počítače konečně dokázaly skousnout přátelštější formy komunikace než děrované štítky, QWERTY dostala zelenou.

V roce 1964 se MIT, Bell Laboratories a General Electrics dohodli na spolupráci na projektu Multics, jehož výsledkem byla možnost zadávat do počítače příkazy psané na klávesnici a zároveň sledovat zapisovaný vstup, což zpohodlnilo práci s počítači a vyšlapalo cestičku k moderní práci s počítači.

Jaké jsou alternativy?

Již v roce 1931 proběhl první pokus o vytvoření nového rozložení kláves. Dr. August Dvorak navrhl klávesnici tak, aby v základní řadě, na které spočívají prsty, byla nejčastěji používaná písmena. Bez přehmatávání lze napsat čtyři sta používaných slov, což je čtyřikrát více, než u QWERTY rozložení. Porovnání obou klávesnic si můžete sami vyzkoušet na libovolném anglickém textu.

Porovnání vychází skutečně ve prospěch Dvorakovy klávesnice. Proč ji tedy dnes nepoužíváme? Jednoduše proto, že ve své době se ukázaly náklady na přeškolení písařů, kteří už na QWERTY dosahovali vysokých rychlostí, vyššími, než jaká by byla úspora. Studii o tom, čemu se někdy říká prohraná bitva marketerů, hledejte v časopise Economist.
Dvorakova klávesnice i další alternativní vstupní zařízení sice přežívají, mají však pouze úzké využití. Leckdy nás rozhodí už jen změna české a anglické klávesnice (QWERTZ a QWERTY), o změně celého rozložení nemluvě.

Klávesnice nám tak zůstane nejspíše stejná a historka o jejím původu je tak spíše vtipný příběh, který ukazuje, že vynálezce může svým výmyslům dát do vínku i nečekaně trvalé vlastnosti. A co vy – byli byste ochotni učit se psát na jiném rozložení klávesnice?

Odkazy pro vás: