Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Sex, stereotypy a smrt. Nacistická propaganda věděla, jak na vojáky USA

aktualizováno 
Německá propaganda se za druhé světové války soustředila i na americké a britské vojáky v Evropě. Letáky a brožury byly přesně cílené, gramaticky bezchybné a přesně vystihovaly náladu na frontě. Využívaly strachu, rasismu i libida vojáků a dávaly jim návod, jak snadno dezertovat nebo simulovat.

Parodie na obálku magazínu LIFE perfektně vystihovaly touhy a obavy amerických vojáků na frontě. | foto: archiv: Edward Boehm

Němci také pro Američany připravovali řadu rozhlasových pořadů. Leták je

Němci pro nepřátelské vojáky připravovali řadu rozhlasových pořadů. Leták je důmyslně dvojsmyslný, takže na první pohled není jasné, zda jde o propagandu nebo kontrapropagandu.

"Kde jsou Angličané?" ptá se rozhlas francouzských vojáků v roce 1940. Hlas mluví perfektní francouzštinou a vojáci znepokojeně naslouchají, vždyť je to přesně ta otázka, kterou si kladou. "Angličané obrážejí noční kluby v Paříži! Viděli jste snad někdy nějakého Angličana na frontě? Samozřejmě že ne! Vojáci Francie, Angličany najdete daleko za frontou, s vašimi ženami."

Válečná propaganda je stará jako válka sama. Ve 20. století však díky nově dostupným komunikačním technologiím zasáhla nejen miliony občanů v jejich domácnostech, ale i vojáky na frontě. Posloužilo k tomu rádio i barevné letáky, které na nepřátelské vojáky pršely z děl i letadel.

"Němci v tom byli experti. Věřím, že v propagandě Němci Spojence překonali v každém ohledu," vzpomíná ve své knize Edward Boehm, americký důstojník z evropského oddělení pro psychologickou válku (Psychological Warfare Branch). "Ale není se čemu divit, Němci v tom měli praxi dávno před tím, než druhá světová válka začala."

Pravda je účinná, zvlášť když je nová

Edward Boehm byl jeden z těch, kteří se o propagandu zajímali profesionálně. Měl za úkol shromažďovat nepřátelské letáky a v rámci tzv. kontrapropagandy na ně reagovat.

Oblíbená propagandistická juxtapozice - chcete žít se svou milou, nebo zemřít

Oblíbená propagandistická juxtapozice - chcete žít se svou milou, nebo zemřít za něj?

Navzdory obecnému přesvědčení tyto letáky nebyly plné lží a dezinformací. To by podlomilo jejich důvěryhodnost a usnadnilo by to práci kontrapropagandy. Místo toho se propaganda zaměřila na podlomení morálky vojáků na nepřátelském území. Mezi nejoblíbenější techniky patřily:

  • strach ze smrti nebo zranění
  • touha po ženách
  • touha po setkání s rodinou
  • rasismus, xenofobie
  • žárlivost, závist, pocit nespravedlnosti

Někoho možná překvapí, jak často využívali Němci (i jiné propagandistické velmoci) pravdu jako nástroj manipulace. Jde o účinný způsob, jak zvýšit svou důvěryhodnost a zároveň vybrat tu část pravdy, která je výhodná pro celkový cíl propagandistické komunikace. Němci tak americké jednotky např. informovali o zpožděných dodávkách zásob nebo anglické jednotky o úspěších raket V1.

Pokud byla fakt na straně Němců, mohla být jejich propaganda i textově

Pokud byla fakt na straně Němců, mohla být jejich propaganda i textově upovídanější. Leták o hrozbě V1 prezentuje přesná čísla a cituje Churchilla.

Německo v propagandě rádo využilo svých úspěchů. Rakety V1 děsily Londýn a

Německo v propagandě rádo využilo svých úspěchů. Rakety V1 děsily Londýn a propagandisté vymysleli, jak symbol "V" jako vítězství obrátit k výzvě ke kapitulaci nebo ke zběhnutí.

Proti této zbrani - pravdě - bojovali Spojenci především svou doktrínou o otevřenosti. Vojákům se v rámci možností snažili dávat tolik informací, aby jim letáky nepřítele nemohly připadat v tomto směru užitečné. Velitelé také své vojáky informovali o propagandistických letácích a uváděli informace na pravou míru nebo je rozšiřovali. Jakmile voják znal informaci napřed od nepřítele, už byla jeho důvěra v otevřenost vlastního velení přinejmenším narušena.

Stimuly a obrazy jako cesta k emocím

Mnohem účinnější než text jsou však obrazy, vydají za tisíc slov. Přestože Němci měli evidentně dostatek velmi dobrých textařů a věty na plakátech znějí vždy velmi plynule, obrazová propaganda je pro vojáky mnohem přístupnější. Rychleji ji zpracují, což je na bojišti důležité, a nástup emocí i jejich setrvačnost se tak posilují.

Dva oblíbené motivy německé propagandy zaměřené na nepřátelské vojáky. Ten

Dva oblíbené motivy německé propagandy zaměřené na nepřátelské vojáky. Ten vlevo poukazuje na třídní nespravedlnost, ten vpravo využívá erotické touhy a žárlivosti. Letáky bývaly oboustranné, přičemž druhou stránku tvořily dva až čtyři odstavce textu vysvětlující vojákovi, proč je rozumné se vzdát.

Obrazy jsou zvláště účinné při vyvolávání strachu a touhy. Letáky vyvolávající touhu zaujímají mezi nasbíranými letáky početnou skupinu. Snad proto, že je poměrně snadné je navrhnout, stejně jako je jednoduché pracovat s polonahým ženským tělem v reklamě na deodorant.

Dobře se podívejte, možná je to naposledy - na vojáky na frontě působily

Dobře se podívejte, možná je to naposledy - na vojáky na frontě působily vyzývavé obrázky obzvláště silně.

Obvykle se k vyvolání touhy a žádosti musela přidat ještě nějaká emoce, která vojáka navedla proti válce. Třeba strach, že přijde o nohu, a tak nebude pro ženy atraktivní, nebo pochybnosti o tom, co dělá jeho družka v USA. Rozsáhlou sbírku letáků využívajících sexuálního podtextu v propagandě shromáždil a popsal americký veterán Herbert Friedman.

Muži mají rádi blondýnky. Ale blondýnky nemají rády kriply. Tak drsně apeluje

Muži mají rádi blondýnky. Ale blondýnky nemají rády kriply. Tak drsně apeluje německá propaganda na žárlivost i strach ze zranění.

Opravdu zábavná válka - tedy pro Američany. Apeluje na žárlivost anglických

Opravdu zábavná válka - tedy pro Američany. Apeluje na žárlivost anglických vojáků nasazených v Evropě.

Strach mohl být velmi konkrétní - pozor, dojdou vám zásoby a nepřítel vás obklíčí - i zcela neurčitý. Strach ze smrti na bojišti nikdy není daleko, a leták tak vojákovi nemusí nic vysvětlovat. Je okamžitě srozumitelný a voják je okamžitě přístupnější k dalším sdělením a výzvám.

Hodně štěstí! V roce 1945 byl výsledek války jistý, ale kdo by chtěl zemřít v

Hodně štěstí! V roce 1945 byl výsledek války jistý, ale kdo by chtěl zemřít v posledních měsících války?

Strach rozhodně nebyl emocí iracionální, ztráty byly obrovské a vojáci to věděli. Propaganda tak využívala jejich každodenní zkušenosti k tomu, aby strach vyzvedla do popředí.

Nástroje propagandy

Nacistická propaganda působí na první pohled pestře, nicméně při bližším zkoumání se ukazuje, že jde o pečlivou a vynalézavou aplikaci několika málo principů. S mnohými z nich se ostatně dodnes setkáme v marketingu.

  • stimul, sugesce - výrazný prvek, který upoutá pozornost, vyvolá emoci a nebo v nejlepším případě osloví příjemce sdělení. Sugestivní může být i použitá barva nebo styl.
  • náznaky - dobré je, když si ke sdělení dojde příjemce sám, nebo mu alespoň vyjde v ústrety. Když si voják sám spočítá, že protivník má převahu, je to pro něj silnější zjištění, přestože všechny dílky skládanky dostal na stříbrném podnose.
  • touhy, pudy, emoce - jsou rychlejší, než myšlenka, a dokážou se dotknout každého příjemce, pokud je stimul dobře zvolen. Základní "průzkum trhu" odhalí, jaké touhy jsou pro propagandistické využití nejvhodnější.
  • slogany, zkratky - je dobré dát příjemcům něco chytlavého, co si snadno zapamatují a budou si to moci později vybavit. "Gentlemen prefer blondes. But blondes don't like criples." je ukázkou takového sloganu ("Muži preferují blondýnky. Ale blondýnky nemají rády kriply."). Jde o rozšíření již známé fráze a jeho sdělení je silně personalizované a emotivní.
  • přesné cílení - Goebbels neměl k dispozici dnešní marketingové nástroje a nemohl tedy nastavit, jak staří mají být vojáci, kterým se bude reklama zobrazovat řekněme na Facebooku. Nicméně letáky mohl cílit i na konkrétní vojenské jednotky. To využíval zvláště při rasistických kampaních, kdy se černoši dozvěděli, že Němci na ně čekají s otevřenou náručí, zatímco jednotky se sklony ke xenofobii si přečetly, proč by neměli bojovat s "barevnými".
Legenda o Paridovi v lehce erotické komiksové metafoře o válce.  Lekce pro...

Legenda o Paridovi v lehce erotické komiksové metafoře o válce. Lekce pro vojáky je jasná - raději zajetí a život, než zbytečná smrt. Dvoustranný leták využívá jednoduché příběhové linky, alternativního konce a v podstatě říká čtenáři: "A co ty, budeš hlupák, nebo se rozhodneš pro zajetí a přežiješ?"

Němci neměli problém s nekonzistencí. Na jednom z letáků využívají rasistických...

Němci neměli problém s nekonzistencí. V jednom letáků využívají rasistických předsudků cílové skupiny a mluví o vojácích černé pleti velmi derogativně. V jiném letáku ale ubezpečují vojáky černé pleti, že v německých zajateckých táborech se o ně německé sestřičky skvěle postarají...

Přijďte k nám, postaráme se o vás

Jaká byla hlavní poselství propagandistických letáků? Jejich obecným cílem samozřejmě bylo demoralizovat nepřátelské vojáky. Konkrétně se však snažili o to, aby více vojáků z boje odpadlo, tedy aby dezertovali, vzdali se nebo simulovali nemoc. To všechno jsou přirozené tendence v každé armádě, a propaganda tak jenom vojákům podobná rozhodnutí usnadňovala a racionalizovala.

Problémem každého vojáka je, jak se dostat domů živý. Němci navrhují řešení:

Problémem každého vojáka je, jak se dostat domů živý. Němci navrhují řešení: přes jejich zajatecký tábor to bude nejrychlejší.

Některé letáky proto vypadají skoro jako reklama cestovní kanceláře nebo soukromých lázní. Němci zdůrazňují, že dodržují Ženevské konvence a o zajatce se perfektně starají. Téměř úsměvně působí, jak lákají do zajateckých táborů i černochy, které mohl ve spojeneckých jednotkách trápit rasismus. Ve vlastní zemi přitom nacisté nastolili rasismus jako součást vládní ideologie. Další vychytralou zbraní byly konkrétní návody, jak si přivodit dočasné ochrnutí, a simulovat tak zranění, které vojáky dostane z fronty.

Další pozvánka do zajateckých táborů "někde v Německu".

Další pozvánka do zajateckých táborů "někde v Německu". Sazba letáku si nezadala s tehdejšími časopisy a posilovala tak důvěru ve sdělení.

Němci cílili letáky i na "barevné" vojáky - vyzývali je k tomu, aby nebojovali

Němci cílili letáky i na "barevné" vojáky - vyzývali je k tomu, aby nebojovali za rasistické Američany, ale místo toho se vzdali a zachránili si život.

Jak si způsobit poranění? Německé letáky dávaly nepřátelským vojákům návod, jak

Jak si způsobit poranění? Německé letáky dávaly nepřátelským vojákům návod, jak simulovat ochrnutí a dostat se tak pryč z fronty

Všemocná propaganda? Jen v izolaci

Před druhou světovou válkou se o propagandě mluvilo jako o "injekční stříkačce", která dokáže lidi naočkovat takřka libovolným názorem (více v našem předchozím článku o účincích médií). Schopnost Hitlera a Goebelse zmanipulovat celý německý národ soustavnými vizemi o Německé říši těmto hypotézám nahrávala.

Další propagandistické letáky

Propaganda je tím účinnější, čím je absolutnější. V případě, že se pokusí zviklat vzdělaného, zásadového a na mnoho různých skupin napojeného člověka, mnoho nesvede. Naopak člověk izolovaný, vytržený z tradičních vazeb a odkázaný na média jako zdroj informací, zábavy i sociálních pravidel, je podle spisovatelky Hany Arendtové ideálním cílem propagandy. Podle ní je takový atomizovaný jedinec (stavební kámen masové společnosti) lépe přístupný davové manipulaci.

Letáky se tedy zaměřovaly právě na takové lidi, izolované vojáky bez informací a pevných vazeb. A kontrapropaganda proti těmto letákům bojovala posilováním vazeb vojáků s domovem (např. přes dopisy), výukovými programy, informacemi z domova a posilováním vazeb uvnitř jednotky.

"Tyto letáky a brožury nám pomáhají vzpomenout si na hrůzy války, vyčerpání a přátelství na frontě," dodává v knize Behind Enemy Lines jejich shromažditel  Edward Boehm. "Pro mladou generaci je to pak také lekce jak dějepisná, tak lekce v dezinformování. Jestliže dezinformacím začnete věřit, nikdy nenajdete pravdu."

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.