Start upravené rakety V2 (Bumper) z Mysu Canaveral na Floridě v roce 1950

Start upravené rakety V2 (Bumper) z Mysu Canaveral na Floridě v roce 1950 | foto: US Army

První fotku z vesmíru pořídili Američané. Použili nacistickou raketu

  • 79
Na oběžnou dráhu sice nedoletěla, ale do vesmíru ano. Místo výbušnin určených pro Londýn poslali Američané do vesmíru fotoaparát. Na Zemi se díky němu dostala první fotografie naší planety z vesmíru.

Vidět svět z výšky má své nepopiratelné kouzlo. Stačí se jen rozhlédnout z vysoké hory, aby člověk ocenil neobvyklou „ptačí“ perspektivu. Lety do výšky měly ale od samého začátku i mnohem pragmatičtější motivaci - vojenský průzkum nepřátelského území.

Fotografie z balonů a letadel tvořily jádro špionáže

První fotografie z výšky pořídili lidé z horkovzdušných balonů. V 19. století americký vynálezce Thaddeus Lowe navrhl odolný balon právě pro účely vojenské špionáže. Tehdy ještě armáda spoléhala na nákresy a popisy, fotografie byla příliš pomalá (jak z hlediska expozice, tak co se vyvolávání týče). Fotografie z balonů se ovšem dochovaly.

Letecká fotografie za první světové války (Britský pilot, 1916)

Kamera F24 instalovaná do britských letadel Spitfire

Za první a (především) druhé světové války zdokonalily armády metody špionážní fotografie - obvykle byly snímky pořízeny z pozorovacích nebo stíhacích letounů, které byly vybaveny speciálními kamerami. Novější modely dokonce umožňovaly plynulý posun filmu během expozice snímku, aby tak kompenzovaly rychlý pohyb letadla vůči z výšky fotografované zemi.

Nacistickou raketu poslali do vesmíru až Američané

Tajná základna u Peenemünde

V porovnání s leteckou fotografií a balonovou fotografií nabízí fotografie z vesmíru přibližně pětkrát vyšší „nadhled“. S fotografickými přístroji 40. let 20. století ale tato perspektiva nenabízela žádnou zvláštní výhodu - nebyly vidět žádné detaily.

První balistické rakety v historii - německé V2 - pocházely z tajné základny u Peenemünde. Nacisté je vysílali na civilní a vojenské cíle, především Londýn. Hitlerův raketový program vedl německý inženýr Wernher von Braun. Na balistické raketě jeho tým pracoval už od roku 1936, ale hotová V2 odstartovala až v roce 1944. Celkem jich na britský Londýn a belgické Antverpy dopadlo přes tři tisíce. Podle BBC zabily nacistické rakety V2 přes 9 tisíc civilistů a vojáků. Při jejich výrobě pak v továrnách a pracovních táborech zahynulo přes 12 tisíc lidí.

Raketoví odborníci k rozebrání

Němečtí vědci, kteří utekli před válkou kvůli pronásledování Židů, byli v USA žádaní a měli dobrou pověst. Výsledky von Braunova týmu - jakkoli hrozivé z lidského pohledu - rovněž mluvily jasnou řečí a dokládaly jeho inženýrské kvality. Proto se Američani i Rusové „předháněli“, kdo se těchto odborníků zmocní. Ironií osudu je, že sami Němci měli seznam svých důležitých vědců (sestavený Wernerem Osenbergem). V roce 1945 se tento dokument díky britské tajné službě dostal do amerických rukou a stal se, s trochou nadsázky, základem budoucího amerického vesmírného programu.

Von Braun a jeho lidé se dobrovolně vzdali americké armádě. V rámci vojenské operace Paperclip pak Američané přesídlili stovky německých vědců, inženýrů a doktorů do USA.

Němečtí vědci přesídlení do USA v rámci operace Paperclip (základna Fort Bliss v Texasu, 1946)

Právě tito inženýři stáli u zrodu amerického vesmírného programu, nejprve pod hlavičkou armády USA, později pak v rámci samostatné agentury NASA. Hotové rakety V2, které Spojenci zkoumali už za války, se pak staly podkladem pro první lety do vesmíru.

Vesmírná fotografie planety Země

V červenci 1945 dorazila na americkou střelnici v Novém Mexiku speciální dodávka - přibližně tři stovky vagonů naložených součástkami nacistických raket V2. O půl roku později dorazili i první vědci „importovaní“ z Německa v rámci operace Paperclip.

V říjnu téhož roku odstartovala do vzduchu raketa V2 upravená pro kolmý let. Vyšplhala do výšky přibližně 105 km nad mořem, tedy pět kilometrů nad mezinárodně uznávanou „hranici vesmíru“.

První fotografii z vesmíru pořídila upravená raketa V2 24. října 1946 ve výšce cca 105 km nad mořem

Raketa nebyla vybavena žádným přistávacím zařízením ani modulárním systémem. Po několika minutách nekontrolovaného pádu se roztříštila o zem rychlostí asi 550 km/h. Fotoaparát na palubě pochopitelně nepřežil, ovšem film, který byl ukryt v ocelové kazetě, náraz vydržel. Vědci, kteří film v poušti našli, nemohli věřit svému štěstí: „Skákali radostí jako malé děti,“ vzpomínal voják Fred Rulli, který se účastnil hledání.

Dobový dokument o raketě V2 fotografující planetu Zemi (anglicky):

Kvalitou se tyto první snímky nemohly rovnat těm, na které jsme zvyklí dnes. Ve své době ale znamenaly převrat. A odstartovaly éru vesmírných závodů.

Focení z vesmíru v rámci špionáže v 60. letech (americký program Corona):

Podrobnější informace o satelitních fotografiích v našem předchozím článku.

Oprava: Upřesnili jsme detaily na základě postřehů v diskuzi.