Siločáry solárního magnetického pole se chovají podle pozorování astronomů obdobným způsobem jako hudební nástroje. Odborníci univerzity v britském Sheffieldu se chtějí pokusit toto chvění na několika příkladech převést ve zvuky, informovala univerzita na internetových stránkách.
"Sluneční magnetické siločáry mohou být až 100 milionů kilometrů dlouhé a vytvářejí vlny a chvění stejným způsobem jako struny na kytaře nebo sloupec vzduchu v píšťale varhan," uvedl Youra Taroyan z Sheffieldské univerzity.
Jeho tým zjistil, že vlny jsou vytvářeny drobnými, ale hustými erupcemi koronární hmoty v patě magnetických siločar. Uvolňuje se při tom energie, která se rovná milionům atomových bomb. Akustické vlny se šíří velmi vysokou rychlostí v rozpětí 45 000 - 90 000 mil za hodinu.
Siločáry jsou jako napnuté struny
Každá taková erupce vytváří v magnetických siločarách vlny, které se odrážejí mezi oběma konci siločarové smyčky - vzniká tak jev nazývaný jako stojaté vlnění. Efekt erupce je ve výsledku stejný jako brnknutí na napnutou strunu kytary. Kmity odezní nejpozději do hodiny a jejich energie se rozptýlí ve sluneční koróně.
Příklady "tónů", které Slunce svými magnetickými poli vytváří, se sheffieldští vědci pokusí zrekonstruovat v pozemských podmínkách v podobě skutečných zvuků na zasedání britské Královské astronomické společnosti (RAS) v Prestonu.
Kromě "sluneční hudby" však teorie kmitání může vysvětlit skutečnost, že je sluneční koróna mnohem teplejší než plynný povrch Slunce, a to více než stonásobně. Dosud vědci neměli řádné vysvětlení, jak je to možné, když jaderná fúze, tedy zdroj energie hvězdy, je v jejím nitru. Teorie "sluneční hudby" nyní nabízí vysvětlení: vysoce energetické kmity siločar předávají svou energii, a tedy i teplo koróně. Její plazma pak může dosahovat teplot kolem půl milionu stupňů Celsia, ačkoli sluneční povrch má asi "jen" 5500 stupňů Celsia, uvádí server space.com.
