Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zničili mu život kvůli psímu chlupu. Ve vězení sedí desítky nevinných?

aktualizováno 
Pár vlasů stačilo k odsouzení mladíka na dvacet let za vraždu. Jak se o třicet let později ukázalo, ani jeden z vlasů z místa činu mu nepatřil. Jeden z „důkazů“ dokonce na svém těle nenosil člověk, ale pes. Jak jednoduché je dostat se do vězení nebo popravčí komory kvůli chybné kriminalistické metodě?

Vytržený vlas. | foto: Martin Fürbach, Technet.cz

V USA rezonuje případ nevinně odsouzených, kteří byli usvědčeni na základě chybné analýzy vlasu z místa činu (o případu jsme vás informovali v tomto článku). Na případ upozornila organizace Innocence project. Aféra vypukla poprvé už v roce 2013 - více zde.

Problém ve zkoumání vlasů nastal v devadesátých letech ve forenzních laboratořích FBI. Tehdy prováděné analýzy a zejména závěry analýz vlasů nalezených na místě činu a jejich porovnávání s vlasy podezřelého, byly totiž v naprosté většině případů zcela zavádějící. Desítky možná nevinných osob tak byly odsouzeny v mnoha případech i k trestu smrti.

Nabízí se otázka, kde se stala chyba. Bylo to selhání konkrétních pracovníků, metody, nebo dokonce kriminalistiky a justičního systému jako celku? Je naše víra v materiální důkazy zkoumané pomocí vědeckých metod (nebo pseudovědeckých metod vydávaných za vědecké) příliš vysoká?

Všude samá chyba a odsouzení k smrti

Do této chvíle americké Ministerstvo spravedlnosti vyhledalo téměř tři tisíce případů, kdy zaměstnanci FBI prezentovali výsledky analýzy vlasů pomocí mikroskopie. FBI zpětně provedla analýzu 500 případů (ke konci března 2015) a zjistila, že ve 268 případech, kdy došlo k odsouzení, byla konstatována chyba v 96 procentech případů. 

Ve 35 případech byla osoba odsouzena k trestu smrti a zde byla zjištěna chyba v 33 případech (94 %). Devět pachatelů bylo již popraveno a dalších pět zemřelo ve výkonu trestu.

FBI tvrdí, že jde o předběžné závěry a číslo se bude ještě měnit (minimálně z toho důvodu, že většina z uvedených tří tisíc případů analyzována nebyla). Z 28 zaměstnanců, kteří zpracovali analýzy, se chyb dopustilo 26.

V současné době probíhá revize případů, které splňují tyto kritéria:

  • Došlo k odsouzení dané osoby.
  • Nebyla prováděna DNA analýza vlasů.
  • Jde o případ, který byl zaslán do laboratoře před rokem 1999.
  • FBI poskytla posudek ohledně mikroskopického zkoumání vlasů.

Zdroj: FBI

30 let ve vězení kvůli jedinému vlasu nebo psímu chlupu

George Perrot byl v roce 1985 (v 17 letech) zadržen za znásilnění a strávil 30 let ve vězení. „Usvědčil“ jej jediný vlas nalezený na místě činu. Jiné důkazy neexistovaly, nebo je nebylo možné analyzovat pomocí moderních metod jako například rozbor DNA (více viz box). Odsouzen byl i přesto, že zde byly důkazy svědčící o jeho nevinně. Oběť například vypověděla, že pachatel měl krátké vlasy a byl oholen. Perrot přitom vypadal zcela jinak. Nosil knír a dlouhé vlasy.

Vše o DNA. Co se z ní dá zjistit?

Odhaluje vrahy i budoucnost

Analýzy DNA slouží k odhalování vrahů, ale i předpovídání budoucnosti. Pomáhají identifikovat mrtvé při neštěstích, odhalit nevěru, ale dají se také zneužít. Jakým způsobem využívá policie DNA databáze a co všechno se podle ní dá zjistit?

Forenzní expert z oblasti mikroskopie vypověděl, že „za 10 let se nesetkal s případem, kdy by se vlasy dvou různých osob shodovaly, a že vlas, který byl nalezen na místě činu, je od vlasů podezřelého nerozlišitelný“. Tím byl Perrotův osud zpečetěn.

V jakém rozsahu experti udělali nejen v Perrotově případu chyby a jaký druh chyb to byl, zatím nevíme. Co však víme, je, že nešlo jen o čarování s čísly, kdy jeden z dotazovaných expertů zřejmě „od boku“ stanovil pravděpodobnost náhodné shody dvou vlasů na jedna ku deseti milionům. Přesné číslo ve skutečnosti nevěděl a neznáme ho ani dnes. Nyní George Perrot čeká ve vězení na nový proces.

Jiný odsouzený jménem Santae Tribble byl jako sedmnáctiletý v roce 1980 odsouzen za vraždu a loupežné přepadení. Ve vězení strávil přes 20 let. V roce 2012 byl na základě testů DNA zproštěn všech obvinění. Vyšetřovatelé totiž při hledání vraha udělali „drobnou“ chybu. Nejenže vlasy z místa činu, které se údajně shodovaly s těmi Tribblovými, patřily někomu úplně jinému (což prokázal test DNA), jeden z nich byl dokonce psí chlup.

Problém s vlasy není první závažnou chybou, kterou musí FBI řešit. Něco podobného už Spojené státy zažily s nástupem analýzy DNA. Osvobozeny musely být desítky osob, které se dostaly do vězení kvůli chybným závěrům v kriminalistické biologii. Stačilo například, když se shodovala krevní skupina podezřelého (i když by seděla na desítky procent populace) a už to byla značně přitěžující okolnost.

Různé části jednoho vlasu.

Různé části jednoho vlasu.

Vlas je ideální důkaz. Nebo snad ne?

Vlasy se z pohledu kriminalistiky mohou zařadit do oblasti kriminalistické biologie a mikrostop. Pro i proti svědčí více charakteristik. Vlas je nositelem biologického materiálu, který lze zkoumat pomocí DNA analýzy. Na druhou stranu velikostí, způsobem vyhledávání, zajišťování a zkoumání (mikroskopické metody) lze vlasy zařadit právě i do oblasti mikrostop.

Z pohledu důkazu zkoumaného pomocí moderních metod se může zdát, že vlas je stopou naprosto ideální. Vlasy ztrácíme denně v řádu desítek, a je tedy šance, že je ztrácí i pachatel na místě činu. Jenže ... 

Vlas se na místě činu může snadno „ztratit“, například vlivem meteorologických faktorů nebo jej mohou vyšetřovatelé jednoduše přehlédnout. Zvláště v případě rozlehlého místa činu, může být hledání vlasu oním pomyslným „hledáním jehly v kupce sena“.

V dobách, kdy analýza DNA nebyla k dispozici, bylo možné zkoumat vlasy pouze pomocí optických metod pod mikroskopem. Mikroskopické zkoumání spočívá v porovnávání podobnosti vlasu z místa činu a kontrolních vzorků odebraných podezřelé osobě. Tato metoda je z principu problematická, je totiž do značné míry velmi subjektivní. To znamená, že jeden znalec může dojít k opačnému závěru než druhý.

Fotogalerie - poznáte psí chlup od lidského vlasu?

Hlavní problém tkví v tom, že vlasy na různých místech hlavy mohou být zcela odlišné, a zejména v tom, že vlasy dvou různých osob se mohou jevit velmi podobné. To spolu se subjektivním rozhodováním a dalšími faktory, jako jsou třeba mechanické poškození nebo omezený počet vzorků k analýze, může vést k chybným závěrům.

Pod mikroskopem

Poté, co má expert k dispozici dostatečné množství srovnávacích vzorků (nejčastěji se uvádí 50 až 100 vlasů odebraných z různých míst hlavy), porovná je s vlasy podezřelého. Vzorky umístí na mikroskopické sklíčko a zkoumá pod takzvaným komparačním mikroskopem. Na něm lze najednou (v jednom zorném poli) pozorovat jak vlas podezřelého, tak i srovnávací vzorek.

Pracuje se se zvětšením 40x až 1000x. Následně se porovnávají základní a mikroskopické charakteristiky: barva, průměr, zakřivení vlasu, délka, rozsah pigmentace a detailní struktura. Kriminalistické učebnice z roku 2010 v USA uvádějí, že expert může dospět ke třem závěrům:

  1. Zkoumaný vlas mohl zanechat konkrétní podezřelý.
  2. Závěr je neurčitý.
  3. Zkoumaný vlas nemohl zanechat konkrétní podezřelý.

Zásadním problémem je tedy interpretace slova „mohl“ v prvním bodě. Klíčová otázka zní: Pokud bychom porovnávali vlas z místa činu s vlasy od tisíce podezřelých, v kolika případech se bude shodovat?

Vědecká, nebo pseudovědecká metoda

Ne všechny metody, pomocí kterých je možné dospět k nějakému závěru ve vyšetřování, mají v kriminalistice místo. Příkladem je konflikt mezi zájmem na objasnění trestného činu a na druhé straně zásah do základních lidských práv. Například mučení by v civilizovaných zemích součástí výslechu být nemělo, i když mnohdy může navést vyšetřovatele k cíli zdánlivě nejrychleji.

Technologie mučení. Při výslechu se budete topit nebo třást

Časovaná nálož tiká. Za pár hodin zničí celé město ohromný výbuch. Jediný, kdo možná ví, kde se bomba skrývá, mlčí. Co s ním? Mučit? A může taková situace vůbec nastat? Přečtěte si, proč je použití drsnějších metod při výslechu problematické a co to vůbec obnáší.

Mučení - waterboarding

Stejně tak by součástí vyšetřování a dokazování neměly být metody pavědecké nebo pseudovědecké. Ne vždy jsou vědecké základy metody dostatečně prokázány (viz. právě uvedený problém s vlasy). Ne vždy je totiž rozdíl mezi skutečnou vědou a pavědou dostatečně zřejmý na první pohled. Například telepatii by jako důkaz neuznal asi žádný soud.

Bohužel, ne všechny metody se do kriminalistiky dostaly přes vědecké studie, kdy musely na samém počátku obhájit svou věrohodnost. Příkladem budiž právě zkoumání vlasů. Metoda byla používána desítky let s vírou, že funguje. Teprve v letech 2012 a 2013 se začínají objevovat vědecké studie, které upozorňují, že metoda kvalitní není, a že tedy laicky řečeno nefunguje. Selhalo tedy nejen pozorování pod mikroskopem a interpretace tohoto pozorování, ale i kontrola toho, co je vědecké a co nikoliv.

Co stačí k odsouzení?

Zcela zásadní problém je vždy v interpretaci důkazů (to platí obecně, nejen u analýzy vlasů). I kdyby zkoumání vlasů bylo provedeno správně, je otázkou, zda takový důkaz může stačit (nebo výrazně pomoci) k odsouzení obžalovaného. Co když každý vlas není jedinečný, a na místě jej tak mohla zanechat někdo jiný? A co kdyby existovala pravděpodobnost, že stejnou charakteristiku mají pouze vlasy dvou různých lidí z milionu? Mělo by to stačit k odsouzení, ať už samo o sobě, nebo ve spojení s jinými důkazy? Leckdy totiž ty takzvané další důkazy mohou být velmi vágní, například popis svědka typu: „Osoba byla asi 180 centimetrů vysoká s čepicí na hlavě.“ Mělo by to stačit?  

Toto není problém jen analýzy vlasů, ale v podstatě všech metod, které jsou založeny na závěru v rovině takzvané skupinové příslušnosti. To znamená charakteristice, která přísluší více než jednomu objektu a použitými metodami nelze určit, kterému konkrétně (zjednodušeně řečeno: ty dva vlasy jsou na základě optického zkoumání nerozlišitelné, ale nevíme, zda nutně musí patřit jedné osobě).

Chlup psa.

Chlup psa.

Hnědý vlas.

Hnědý vlas.

Jak napravit zlo spáchané justicí?

Jak napravit chyby, kvůli kterým někteří lidé strávili většinu života ve vězení (v tom lepším případě) a přitom se ničeho špatného nedopustili? Velmi těžko. Okamžitá náprava z pohledu budoucích případů je přitom relativně snadná. Stačí přestat chybnou metodu využívat a nové zavádět jen po podrobném přezkoušení. To už se samozřejmě děje. FBI nahradilo mikroskopické zkoumání zkoumáním DNA. 

Značně komplikovanějším problémem je nové a neutrální přehodnocení starých případů, které nebyly založeny pouze na chybných analýzách vlasů, ale i na výpovědích svědků. Lze vůbec správně interpretovat něco po třiceti nebo čtyřiceti letech? Svědci zapomínají, někteří už ani nežijí. Dokáže vůbec porota s tak velkým časovým odstupem najít pravdu? Dokáže zjistit, zda byl zločin skutečně spáchán i přesto, že jeden z důkazů byl „špatně“? Otevření jednoho pochybného případu vždy strhne lavinu dalších žádostí o přezkoumání viny. Těch budou stovky nebo spíše tisíce.

O problémech s vědeckostí metod v kriminalistice se dočtete v dalším dílu našeho seriálu Tajemství kriminalistiky.







Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.