Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rusko na Ukrajině nacvičuje novou válku. Říká se jí on-line maskirovka

aktualizováno 
Putin školí svět. Stahuje vojáky z míst, kde podle něj nikdy nebyli, a přitom na mnohé stále působí jako mírotvorce. Stratégové si lámou hlavu s pojmenováním toho, co se pod jeho taktovkou na Ukrajině odehrává. Shodují se, že ať už tam Putin dělá cokoliv, dělá to dobře.

Obnovuje Rusko imperiální slávu? | foto: Jiří Macoun, Technet.cz

Čtyřměsíční konflikt na Ukrajině se vzpírá zařazení do kategorií, které se doposud používaly ve vojenských kruzích. Vžitá představa západního světa ukazuje válku jako střetnutí mužů v uniformách. Používají více či méně sofistikované zbraňové systémy, dobro se střetává se zlem. Současné střety na Ukrajině jsou diametrálně jiné a zmatený svět si není schopen udělat pravdivý obrázek o tom, co se vlastně děje, natožpak kde je dobro a kde začíná pověstná „temná strana Síly“.

„Na Ukrajině se s ničím takovým nesetkáváme,“ napsala respektovaná analytička Ann Applebaumová. „V čele bojujících nestojí vojáci, ale příslušníci ruských zpravodajských služeb. Oblékají se do uniforem bez výložek, které by umožnily jejich identifikaci. V televizních záběrech a na fotografiích je můžeme vidět telefonovat s různými aktivisty. A kdo jsou lidé, kterým velí? Často příslušníci gangů, muži, kteří se domnívají bojovat za autonomii oblastí, ze kterých pocházejí.“

Těžko uchopitelné jednotky ale bojují na obou stranách. Například Batalion Azov, který během svého krátkého působení dobyl důležitý přístav Mariupol. V jeho řadách jsou příznivci krajní pravice, veteráni ukrajinské armády i nadšenci z Itálie či Německa. Jeho proruským protějškem je Batalion Vostok.

O vítěznou bitvu nejde

Ponechme stranou diskuzi o tom, zda Rusko je či není možné označit za agresora. Tento spor je ostatně jedním z důsledků informační války bez pravidel, která je součástí ukrajinského konfliktu a bude o ní ještě řeč.

Fotogalerie - Tady to „začalo“

Anexe Krymu měla z vojenského hlediska jednoduché vysvětlení. Rusko nemohlo nečinně přihlížet ohrožení své strategické přítomnosti v Černém moři na přístupech do Středomoří. Udržení námořní základny v Sevastopolu bylo pro Rusko z tohoto pohledu nezbytné a nevyhnutelné. Anexí Krymu ale ozbrojená přítomnost Ruska na Ukrajině neskončila.

„Na rozdíl od plánovačů vylodění v Normandii Rusko necílí k bezprostřednímu vítězství,“ soudí Applebaumová. „Sledují v reálném čase cíle, které se mění v závislosti na odporu, se kterým se setkávají.“

Konečným cílem je podle Applebaumové ovládnutí jihu a východu Ukrajiny.

„Klíčovou roli sehrávají strategické a ekonomické zájmy,“ soudí Alexander Ač z Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR. Ukrajinská současnost podle něj ukazuje, že v konfliktech bude sehrávat stále významnější roli energetická infrastruktura, jako jsou vodní nádrže v pouštních oblastech, ropovody, plynovody, rafinérie, elektrárny a rozvodná elektrická síť, respektive zabezpečení této infrastruktury. „Vojenští profesionálové by se měli připravovat obecně na rostoucí riziko extrémismu, jak můžeme kromě Ukrajiny vidět také v Sýrii a Iráku, a z něj pramenící rostoucí migraci obyvatel a etnické napětí,“ dodává Ač.

Ať už Rusko svůj zájem o východní a jižní části Ukrajiny odůvodňuje jakkoliv, faktem je, že svůj boj vede se značnou efektivitou. Využívá při tom taktiku, pro kterou má ruština označení maskirovka. Jejím smyslem je zmást nejen nepřátele, ale i stávající a potenciální spojence své i nepřátel. Pěknou ukázkou maskirovky mohou být například nedávná slova ruského prezidenta Vladimira Putina o tom, že stáhne své síly z ukrajinského území.

Jak poznamenává ruský publicista Leonid Beršidskij: „Putin hovoří o vojenských jednotkách, jejichž působení na ukrajinském území dlouho rezolutně odmítal a zprávy o nich označoval za lživou propagandu. Jestliže nyní tyto jednotky stáhne, nikde nemáme záruku, že na Ukrajině nezůstanou stejně tak, jako tam předtím údajně nebyly.“ Podle Beršidského vede Putin na Ukrajině „válku v módu stealth“ a je zřejmé, že jako NATO, tak Evropské unie jen nesnadno hledají způsoby, jak na ni reagovat.

Černé moře je plné min ...

Jak by mohla vypadat námořní válka mezi Ruskem a Ukrajinou.

Posádka na lodi Moskva v přístavu Sevastopol v roce 2007

Posádka na lodi Moskva v přístavu Sevastopol v roce 2007

Zajímavé jsou okolnosti přítomnosti ruských vojáků na Ukrajině. Už na samém počátku krize se ozvaly hlasy varující před tím, že se Rusko pokusí zopakovat taktiku, která Sovětskému svazu mnohokrát pomohla rozšířit a udržet rudé impérium. „Uvidíme příslušníky ruských tajných služeb rozdmýchávat nepokoje vedoucí až k občanské válce – a tuto občanskou válku se potom Rusko vydá zastavit,“ předvídala už zmíněná analytička Ann Applebaumová.

Alespoň část ruské veřejnosti a médií by se přitom za takový zásah nepochybně postavila. V oddělení Ukrajiny spatřují útok na samotné Rusko v duchu (s velkou pravděpodobností podvrženého) výroku německého kancléře Otty von Bismarcka: „Síla Ruska může být podkopána jenom jeho oddělením od Ukrajiny. Je třeba Ukrajinu nejen oddělit, ale také ji postavit proti Rusku, národ rozdělit na dvě části a pak se jenom dívat, jak bratr zabíjí bratra. Proto musíme najít a vychovat zrádce z prostředí ukrajinské nacionalistické elity a s jejich pomocí zvrátit situaci až do stadia, kdy budou Ukrajinci nenávidět vše ruské. Všechno ostatní je jen otázka času.“

Lekce z maskirovky

Důkazů o ruském podílu na vyvolání vnitřní války na Ukrajině je díky moderním komunikačním prostředkům dostatek. Mezi nejpřesvědčivější patří záznamy radiového provozu, v němž ruští „poradci“ vyštěkávají rozkazy na ukrajinské „aktivisty“.

Nejhmatatelnějším důkazem ruské vojenské přítomnosti na Ukrajině jsou zbraně. Arzenál ukrajinské armády z pochopitelných důvodů pochází ještě ze sovětských časů. Výzbroj vládních a „separatistických“ jednotek bývá zastaralá. Typickým příkladem mohou být protitankové pušky PTRS 41 nebo samopal PPŠ 41 z časů 2. světové války – je ale třeba dodat, že náboj vystřelený ze sedmdesát let starého samopalu není o nic méně smrtící než náboj ze samopalu, který právě vyšel ze zbrojovky.

Sbírku obstarožního materiálu na obou stranách doplňují všudypřítomné transportéry Kamaz nebo transportéry řady BTR80, jejichž bojovou hodnotu mají zvýšit dodatečné pancéřové plechy a mříže, které se nápadně podobají drátěnému pletivu.

Současně ale Ukrajina ruským ozbrojeným silám slouží jako zkušební polygon, na kterém si lze v ostrém nasazení otestovat nové zbraňové systémy. Tak například neidentifikovatelní ozbrojenci na Krymu (údajně domobrana) měli ve své výzbroji odstřelovací pušky Vintorez, supermoderní zbraň, která není běžná ani u pravidelných jednotek ruské armády. Dopravní letoun An 26, který separatističtí povstalci sestřelili 6. června, se s velkou pravděpodobností stal obětí zbrusu nové rakety 9K333 Verba – tu přitom ruská armáda začala zařazovat do výzbroje jen krátce předtím.

Souboj na Krymu

Zatímco letos v březnu zaútočili na Krym "neznámí" ozbrojenci, útočníci v letech 1941/42 měli na sobě uniformy německého Wehrmachtu. Proti obráncům použili otravný plyn a říká se, že i dělo z pomníku v Plzni.

Německý 80-cm-Kanone (E) byl nejtěžší operačně nasazený kanon na světě. Písmeno...

„Budou-li boje na východě Ukrajiny ještě pokračovat, můžeme očekávat, že se (vedle improvizací) objeví také další nové typy techniky, které naznačí i něco o vyzbrojování ruské armády,“ domnívá se bezpečnostní a vojenský analytik Lukáš Visingr.

V moderním ozbrojeném konfliktu se ale ani zdaleka nestřílí jen ze samopalů a děl. Obraz novodobé „on-line maskirovky“ by nebyl úplný bez své informační polohy.

„Rozsáhlejší dostupnost informací z místa dění zvýšila polarizaci postojů,“ domnívá se Alexander Ač. „Každá strana má dostatek informací či důkazů pro podporu svého stanoviska.“

Každou stranu lze ale také usvědčit z manipulativních praktik. V informačně tak vydatném konfliktu, jakým je ten, jehož svědky jsme na Ukrajině, je takových příkladů bezpočet. O „zelených mužíčcích“ už byla řeč. Jejich přítomnost na Ukrajině Rusko oficiálně popřelo, poté je vyznamenalo a nyní, aniž by oficiálně potvrdilo jejich existenci, je povolává domů.

Kdo zastřelil kameramana?

K události, která asi nejlépe demonstruje proteovskou podstatu informační „on-line maskirovky“, došlo dne 30. června v Donbasu. Obětí střelby se tu stal kameraman ruské televize Anatolij Kljan. Ruská strana Kljana považuje za další z mnoha obětí „fašistické ukrajinské vlády v Kyjevě“. Není ale ani zdaleka jisté, která strana konfliktu na území samozvané Doněcké lidové republiky osudné střely vypálila. Záznam z Kljanovy kamery nasvědčuje tomu, že se stal obětí „přátelské palby“.

Příznačné je také to, že se Kljan na místo ani zdaleka nedostal jako nezávislý reportér. Jeho cesta byla součástí propagační akce organizované tiskovým odborem vlády Doněcké lidové republiky. V hlavní roli vystupovaly (údajné) ukrajinské matky, které autobusem přijely přemlouvat své (údajné) syny bojující ve vládním vojsku, aby se vrátili domů. Smutná událost v plném rozsahu ukazuje, jak ošidné je věřit zprávám z Ukrajiny a jak pečlivě je třeba vážit každé slovo. O donbaských událostech ze dne 30. června vyšly stovky zpráv. Shodují se jen ve dvou věcech: že je kameraman Kljan mrtev a že na místě byl autobus.

Čím chrastí ruská armáda

Ruské pozemní jednotky dokážou překonat až tisíc kilometrů během 24 hodin. V případě, že by narazily jen na slabý odpor ukrajinských sil, mohou reálně do 48 hodin zaujmout pozice na ukrajinsko - slovenské hranici. Nejen s bojovou technikou, ale i s veškerým týlovým zabezpečením.

Výzbroj ruské armády?

„Rozsah ruské propagandy v zemích bývalého sovětského bloku je pozoruhodný,“ domnívá se někdejší expert Světové banky Juraj Mesík. „Do pokusu o zvrat proevropského vývoje na Ukrajině Rusko vrhlo snad celou svou agenturní síť v regionu.“

Bystrá pozorovatelka Ann Applebaumová dodává: „Konflikt na Ukrajině představuje kombinaci agresivních a špinavých metod známých ze sovětských časů. Ty umocňuje nepřetržitá záplava manipulativních informací. Vcelku se jedná o zcela nový typ války, která je pro velení NATO i pro velení ozbrojených sil USA podobným šokem jako útoky ze září 2001 a následná účast v asymetrických válkách, na které jsme nebyli připraveni. A nepřipraveni jsme i teď. Ve válce jako Putinova on-line maskirovka můžeme v tuto chvíli bojovat jediným způsobem, a tím jsou ekonomické sankce. A to je málo.“

O jistém překvapení vypovídá i vyjádření Generálního štábu Armády ČR: „Vývoj konfliktu a situace na Ukrajině je velmi pozorně a nepřetržitě sledována a vyhodnocována jak na národní, tak alianční úrovni,“ uvedla pro Technet.cz plukovnice Jana Růžičková. „Zpracovává se řada analýz a vyhodnocení, probíhá permanentní výměna informací. Vzhledem ke skutečnosti, že se konflikt nadále vyvíjí, je nyní předčasné dělat konečné závěry. Konkrétní závěry, vyhodnocení a případná následná opatření na úrovni Armády ČR budou přijímány až v následujících měsících, tedy na konci tohoto roku.“

Doporučení Alexandra Ače je jasné: „Vojenští profesionálové by se měli připravovat obecně na rostoucí riziko extrémismu, z něj pramenící rostoucí migraci obyvatel a etnické napětí.“

Aktuální vývoj na Ukrajině

Aktuální zpravodajství z bojů na východě Ukrajiny najdete ve speciálu iDNES.cz s názvem Krize na Ukrajině

Ukrajinští vojáci odpočívají v dobytém Slavjansku. (5. července 2014)

Ukrajinští vojáci odpočívají v dobytém Slavjansku. (5. července 2014)

Všechno nasvědčuje tomu, že to, co se v posledních týdnech a měsících odehrává na Ukrajině, je jen předzvěstí toho, co bude následovat. Ukrajinský scénář se v těchto dnech začíná opakovat na rusko – moldavské hranici, v ohrožení maskirovkou se nacházejí pobaltské republiky s početnými ruskými menšinami. A naopak nic nenasvědčuje tomu, že Vladimir Putin nabídne zaskočeným protihráčům v geopolitickém šachu čas na vzpamatování. Jak totiž napsal Thomas Gutschker ve Frankfurter Allgemeine Zeitung, „Putin dělá věci, které by v západní politice okamžitě vedly k jeho pádu. Rusové ale jeho politiku založenou na manipulaci a vojenském nátlaku považují za úspěšnou. A dokud nebude nalezena protizbraň k taktice, kterou Rusko uplatnilo na Ukrajině, další úspěchy budou následovat, což pro země sousedící s touto hladovou velmocí není dobrá zpráva.“

Upozornění: V textu uvedený citát kancléře Bismarcka se sice v posledních týdnech a měsících objevil v médiích opakovaně (především těch ruských a proruských), ale nelze s určitostí doložit, že pochází z úst či korespondence německého politika. Vzhledem k podobě textu (termín Ukrajina v jeho době nebyl v použitém smyslu běžný) jsou na místě obavy o jeho pravost. Informaci jsme do textu doplnili a za omyl se omlouváme.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.