Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

„Pacient nula“ vůbec nebyl první. Jak se virus HIV dostal na Západ

  13:51aktualizováno  15:03
Vědcům se podařilo rekonstruovat „rodokmen“ viru HIV v začátcích této epidemie ve Spojených státech. Ukázali, že epidemie nemoci se v USA tiše rozjížděla celé roky. A to především v New Yorku, ze kterého se pak virus šířil do zbytku světa.

Objev HIV a nemoci AIDS vyvolal emoce a hněv do značné míry zaměřený vůči homosexuální komunitě. Ta se celkem pochopitelně bránila rozumnými argumenty na nedostatek informací, jako demonstranti na obrázku, kteří drží nápis „Potřebujeme více výzkumu, ne hysterii!“ | foto: New York Historical Society

AIDS a HIV

  • AIDS (Acquired immunodeficiency syndrome) je syndrom selhání imunity
  • HIV (human immunodeficiency virus) je jméno viru, který způsobuje AIDS

Zdroj: Wikipedia.org

Nemoc nechvalně proslulá jako AIDS byla v USA v odborné literatuře poprvé popsána v roce 1981, kdy se v odborném periodiku amerického Střediska pro kontrolu nemocí (CDC) objevila krátká zpráva o pěti případech tzv. pneumocystózy u několika mladých a zdravých mužů. Laikům by na nich asi nepřišlo nic divného, ale původce této nemoci, houba Pneumocystis jiroveci (podle jejího objevitele, českého parazitologa Otty Jírovce), je pro zdravé lidi prakticky neznámé nebezpečí. Napadá v podstatě výhradně lidi s velmi oslabenou imunitou a ne třicátníky, jak popisoval článek.

Protože případů bylo několik a po zveřejnění článku se jich objevilo ještě mnohem více, jak si lékaři z celých USA začali uvědomovat podobnost s nezvyklými případy ze svého okolí, těžko se v tomto případě dalo mluvit o náhodě. V červnu 1981 vznikla v rámci CDC expertní skupina, která nemoc brzy začala nazývat jako syndrom získaného selhání imunity, tedy AIDS, a označila tak nejspíše pohlavně přenosnou chorobu. Ale veřejnost a ani většina politiků o hrozící epidemii nic netušila. Když se 15. října 1982 poprvé zeptal reportér tiskového mluvčího prezidenta, co Bílý dům říká na AIDS, který v té době podle CDC postihl zhruba 600 lidí, narazil na nechápavé mlčení. A jeho vysvětlení nemoci jako „moru homosexuálů“ všechny přítomné novináře i prezidentského mluvčího rozesmálo (viz tento záznam).

Snímek z elektronového mikroskopu zachycuje virus HIV (variantu HIV-1). Zelené body jsou viry, které se "líhnou" z napadené imunitní buňky.

Snímek z elektronového mikroskopu zachycuje virus HIV (variantu HIV-1). Zelené body jsou viry, které se "líhnou" z napadené imunitní buňky.

Smíchu rychle ubývalo, jak přibývalo úmrtí a záhada zůstávala. Původce nemoci se totiž stále nedařilo objevit. Nakonec se to povedlo v roce 1982 a virus HIV se podařilo objevit až o zhruba tři roky později a ještě nějakou dobu se vášnivě debatovalo, zda je skutečně původcem nemoci, nebo jen „spolujezdcem“ nějakého jiného patogenu. Postupně přibývalo informací, a původ viru se podařilo vystopovat až k jeho opičímu příbuznému SIV, ze kterého se HIV vyvinul zřejmě někdy v prvních desetiletích 20. století. Charakter velké epidemie podle odhadů a genetických dat nabral zřejmě někdy v 60. letech s rozvojem železnice.

Náš obrázek o šíření viru HIV má ovšem celou řadu bílých míst, přitom jde o otázku extrémně zajímavou s celou řadou potenciálních implikací pro dnešní medicínu. Z úvodní fáze epidemie máme popsaných jen několik málo případů pacientů, jejich tkáňové vzorky se zachovaly a bylo je možné zpětně prověřit na přítomnost viru HIV. Jsou to smutné příběhy: patří sem 16letý chlapec, který na AIDS zemřel v roce 1969 v St. Louis (a někdo ho musel nakazit dlouhé roky předtím). Nebo norský námořník, který cestoval na začátku 60. let mimo jiné i do Afriky, nakazil svou ženu, která předala jejich dceři, aby všichni tři zemřeli na přelomu let 1975 a 1976.

Všechny tyto případy měly společné to, že se lékařům zdály natolik nezvyklé, aby zachovali vzorky tělesných tkání pacientů až do 80. let, kdy byly vyvinuty testy na přítomnost viru HIV. Ale takových případů je poměrně málo a nedokážou nám odpovědět třeba na otázku, jak se virus přesně šířil. Není pochyb, že se v USA nepochybně musel skrývat celé roky, protože v tělech většiny obětí žije dlouhé roky (v průměru cca 10 let), než se skutečně projeví.

Jak zaplnit mezery

Křišťálová Lupa 2016

Tým vědců z několika amerických institucí přišel s nápadem a postupem, který problém nedostatku údajů o výskytu viru HIV z doby „před AIDS“ dokázal poměrně zajímavě obejít a vyřešit. Studie vyšla na stránkách vědeckého časopisu Nature a je výsledkem spolupráce odborníků z několika institucí. Prvním autorem je Michael Worobey z Univerzity v Arizoně, což je v hledání historických stop USA hodně známé jméno (je prvním autorem výše zmíněné studie určující nejpravděpodobnější dobu vzniku viru na začátek 20. století).

Autoři při práci sáhli po vzorcích krevního séra ze studie homosexuálních mužů odebraných v New Yorku a San Francisku na konci 70. let. Studie se věnovala mapování výskytu žloutenky, ale jak si vědci uvědomili už brzy po objevu viru HIV, mohla by obsahovat i stopy jeho přítomnosti, konkrétně tělem vyráběné protilátky. Už v roce 1986 se tak objevila studie, podle které cca 6,6 procenta vzorků takovéto stopy nákazy HIV virem vykazuje. O mnoho více se ovšem ze vzorků vyčíst nepodařilo. Bylo jisté, že by měly obsahovat i částice samotného viru, a tedy i jeho genetickou informaci, ale neexistoval způsob, jak je z nich získat.

Vědci nyní genetickou analýzou vystopovali počátky viru HIV

Worobey s kolegy to nyní zvládli. Prošli zhruba dva tisíce vzorků sér z dané doby a dokázali z osmi z nich získat prakticky kompletní genetické údaje o viru (v tomto případě tedy RNA, ne DNA). Není to samozřejmě ani zdaleka jejich zásluha; technologie čtení a detekce DNA, včetně starší DNA, je neuvěřitelně dynamický obor. Hranice se v něm posouvají tak rychle, že i jejich odborní uživatelé mají co dělat, aby vývoj stačili sledovat, ale známou floskulí řečeno se na to historie neptá. Zvláště, když jejich zjištění jsou zajímavá.

Podařilo se jim například určit, že kmen, který zasáhl oběti v USA (dnes stále nejrozšířenější a nejnebezpečnější HIV-1 skupiny M), se do země dostal téměř určitě někdy na začátku 70. let z Karibiku. Tam se v té době rozbíhala epidemie AIDS, která ovšem kvůli nižší úrovni zdravotní péče zůstala prakticky neviditelná. Jak přesně se do Spojených států nákaza dostala, to lze zjistit těžko. Ve hře je samozřejmě sexuální přenos, ale v USA se také zároveň používala celá řada krevních produktů z Karibiku.

Epidemie se ve Spojených státech velmi rychle rozjela, množství nemocných roky tiše poměrně rychlým tempem narůstalo a jejich počet se podle modelu Worobeyho a kolegů zvyšoval víceméně o sto procent za necelý rok. Genetická různorodost viru ve vzorcích naznačuje, že virus musel kolovat roky především v New Yorku spíše než v Kalifornii, kde byla nemoc poprvé popsána, jak jsme zmínili v úvodu. Tato metropole se podle všeho stala východiskem pro další šíření tohoto kmene, který pak putoval dále do západní Evropy, Japonska a dalších částí světa. Samozřejmě, že virus se šířil i jinými kanály (viz třeba zmíněný případ norského námořníka a jeho rodiny, ale z globálního hlediska byl význam viru pocházejícího z USA veliký.)

Když nula je O

Práce také (již poněkolikáté) upozorňuje na to, že muž známý v USA jako „Pacient 0“, letecký steward Gaëtan Dugas, rozhodně nebyl prvním pacientem s HIV v USA a z epidemiologického hlediska nebyl podle všeho nijak důležitý článek řetězce. Byl jedním z mnoha obětí v té době v USA již dobře etablovaného viru. Genetická analýza RNA viru naznačují, že byl nakažený v té době v USA už relativně běžnou variantou tohoto kmene viru. (Mimochodem, samotný název „Pacient nula“ je chybný. Vědci Dugase označili jako „Pacienta O [ó]“, protože byl prvním pacientem, na kterého autoři epidemiologické studie narazili mimo („Outside of“) Kalifornii.

Výsledky studie nijak nezmění přístup lékařů k AIDS a HIV ani směr probíhajícího výzkumu. Pro epidemiology jsou to ovšem zajímavé údaje, které jen potvrzují, že virus se dlouhé roky velmi úspěšně skrýval lékařům přímo před očima.

Jak se žije s HIV virem? Manželé vychovávají dvě děti. Nemoc na potomky nepřenesli, byť se jim narodily, když už byli oba nakažení:

Informace: V článku jsme opravili celou řadu překlepů a gramatických chyb. Autor se za ně zpětně omlouvá.

Autor:






Hlavní zprávy




Páska výstražná červeno-bílá, 75mm x 250m, PE, EXTOL CRAFTPáska výstražná červeno-bílá, 75mm x 250m, PE, EXTOL CRAFT

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.