Nenechte se při výběru PC zastrašit | foto: Profimedia.cz

Na co si dát pozor při výběru počítače a podle čeho vybrat ten správný

  • 245
I když to laikovi na první pohled nepřipadá, výběr počítače není zase až tak složitý. Stačí mít přehled o šesti základních stavebních prvcích PC. Možná mnohem větší práci dá ujasnit si, co od počítače chceme.

V době mobilních telefonů a tabletů se zdá, že klasické počítače ztrácejí řadu svých funkcí. Zábavu v podobě návykových her, hudby, filmů nebo sociálních sítí již tato zařízení dokážou zvládnout, stejně jako základní pracovní úkony v podobě čtení e-mailů, jednoduchou editaci dokumentů a tabulek nebo práci s prezentací. Stále více na úkor klasických PC prosazují také notebooky a další přenosné počítače, kde uživatelé oceňují možnost mít je při sobě i na cestách.

Druhy počítačů

Při výběru počítače hrají své hledisko výkon v poměru k ceně a v posledních letech je čím dále tím více důležitější i design. Podívejte se na základní designové rozdělení počítačů.

Desktop - klasická krabice třeba i designově upravená, která nabízí dostatek prostoru pro nejvýkonnější komponenty

All-in-one - počítač v monitoru. Nabízí úsporu prostoru, ale je to předem nakonfigurovaný stroj,. který je doslova přilepen na zadní část monitoru a tvoří s ním jeden celek. Podobně jako u notebooků lze jen těžko měnit komponenty

Table-top PC - Stejná konstrukce, jako u All-in-one, jen s přidanou baterií, která udrží systém nějakou dobu v chodu. Vyznačuje se menšími rozměry a snadnou přenositelností

Barbone/Mini PC - malé PC, které lze nechat položené na stole, kde zabírá minimum prostoru. Využívá speciální zmenšené komponenty. Bývá dodáváno s některými základními komponenty. Pokud počítáte s větším výkonem, budete muset většinou počítat i s poněkud větším hlukem. Je to prostě dáno tím, že z malé skříni není tak jednoduché zbytkové teplo odvětrat. Do kategorie Mini PC spadá i Stick/Micro/HDMI PC, tedy miniaturní přístroje, které mají rozměry větší USB paměti. Mají integrovaný HDMI port, kterým se připojí do příslušné zdířky na televizoru nebo monitoru. Vyznačují se malým výkonem.

Stolní počítače jsou ale mnohem flexibilnější a zvládnou jak tuto zátěž, tak i mnohem náročnější úkoly a navíc je při dobrém výběru nekupujete pouze na pár let, jako mobilní telefony a tablety.

Počítače tak nabízejí výkon a dlouhou životnost, kterou lze vhodným výběrem komponent ještě rozšířit. Není tím myšleno jen to, že by komponenty měly být kvalitní, ale také to, že vyberete takové, které umožní pozdější upgrade. Řeč je v tomto případě především o základní desce, která určuje, z čeho se bude počítač skládat a jaké komponenty v něm použijete.

Počítače jsou totiž jen taková skládačka, kde si výběrem jednotlivých komponent určujete, jak se bude stroj ve výsledku chovat. Kvůli tomu kombinujete v podstatě jen šest nezbytných komponent: základní desku, zdroj, procesor, operační paměť, úložiště a grafickou kartu (pokud nestačí ta v procesoru). Samozřejmě k zobrazení, ovládání a zvuku, je ještě třeba připojit monitor, klávesnici s myší a reproduktory/sluchátka, ale základ počítače tvoří výše zmíněné komponenty.

Teď to naopak může vypadat jednoduše, ale když si uvědomíte, že u každé komponenty existují desítky, stovky až tisíce variant od různých výrobců a k nim řada příslušenství, jako jsou například chladiče, je jasné, že sestavení počítače je tak trochu věda. Proto se ti méně zkušení nechávají vést výrobci a prodejci podle toto, k čemu počítač využijí. Základní zjednodušené rozdělení je tak počítače pro kancelářskou práci, multimediální PC do domácnosti nebo výkonné PC na náročnější úkoly a hry.

Co čekat od které kategorie

Kancelářské PC by mělo zvládnout většinu běžných úkolů a zapotit by se mělo až při náročnějším využití. Definuje je nízká cena, relativně malá spotřeba a nižší výkon. Počítejte se slabším procesorem, menším množstvím operační paměti a menším pevným diskem. Zpravidla si vystačí s grafickou kartou integrovanou v procesoru.

PC do domácnosti pak zvládne upravit video natočené na dovolené, přehrát film a to vše s desítkami otevřených záložek s internetovými stránkami. Mělo by zvládnout také spustit náročnější hry, ale s nižším rozlišením a některými vypnutými efekty. Takové PC musí mít výkonnější procesor, minimálně 8 GB operační paměti, větší disk na ukládání fotek a videí a externí grafickou kartu nižší nebo střední třídy. Počítejte s vyšší cenou pohybující se výše nad deseti tisíci korunami a vyšší spotřebou.

Nejvýkonnější počítače si pořizují uživatelé, kteří takový výkon využijí buď pro svou práci nebo zábavu v podobě náročných her. Jejich konfiguraci v podstatě ovlivňuje jen rozpočet, který se může pohybovat v řádech desítek, ale i stovek tisíc korun. Kdo si bude takové PC konfigurovat, bude už pokročilejší uživatel, který ví, co od systému bude chtít a zjistí si co k tomu potřebuje a nebo si nechá poradit od uživatele s podobnými nároky. Obecně se dá říct, že takové nasazení bývá náročné na výkon procesoru a velikost operační paměti. U práce s 3D grafikou se pak ještě přidává požadavek na výkonnou grafickou kartu.

Tiché počítače

V pracovně nebo v dětském pokoji asi hluk z počítače nemusí tolik rušit, Jsou ale místa, kde hučení chladících větráčků, chroupání pevného disku a další počítačové hluky mohou rušit.

Tiché počítače jsou speciální kapitolou počítače, které vyžadují dobře rozmyšlený výběr komponent a především chlazení. Vše Začíná již výběrem dobré počítačové skříně a umístěným komponent. Dobře odváděné zbytkové teplo ušetří práci větráčkům. Ty jsou zpravidla větší, aby se nemusely tak rychle točit. Stejně by to mělo být u grafické karty, kde menší otáčky přinesou také tišší hučení. Méně hluku také zpravidla vyvolává pevný disk s pomalejšími otáčkami. Zatímco dnešní standard je 7 200 otáček za minutu (RPM), tišší disky se točí rychlostí 5 400 RPM.

Důležitá je také údržba a tedy pravidelné čištění od prachu. Ten může zanést některé cesty, kudy proudí odváděný teplý vzduch a nutí tak větráčky v větší činnosti.

Neplatí ale, že mezi těmito kategoriemi jsou jasné hranice a skokové rozdíly ve výkonu. Nabídka komponent jak cenová,, tak výkonností, je tak široká, že si zájemce o nový počítač může velice jemně nastavovat jednotlivé parametry tak, aby vyhovovaly přesně jeho potřebám. Ve výsledku se mohou dva počítače za podobnou cenu od sebe lišit výslednými parametry, podle toho, kterému směru dává uživatel přednost.

Komponenty dělají počítač počítačem

Pokud budete chtít činit alespoň trochu kvalifikovaně rozhodnutí o svém budoucím počítači, budete se muset při výběru počítače seznámit se základními kategoriemi jednotlivých komponent. Konečný výběr vám tak trochu usnadní i to, že ne všechny komponenty lze navzájem kombinovat, ale i z tak stále zbývají tisíce variant.

Výběr se přitom neomezuje jen na nalezení těch nejvýkonnějších komponent, které si v rámci daného rozpočtu „sedí“, ale promítá se do něj řada dalších vlivů. Jedním z těch důležitějších je možnost budoucí vylepšení. Právě proto, že počítač nekupuje na jednu, dvě sezóny, nemá moc smysl investovat do sice levné a nyní ještě výkonné technologie, která už je sklonku svého životního cyklu.

Za dva roky se vám může stát, že budete potřebovat zvýšit výkon svého stroje a přitom jste vybrali základní desku, která podporuje jen starší typ procesorů, pomalejší rozhraní nebo paměti. To co tak nyní ušetříte, se vám může později prodražit a naopak.

Životnost počítače

Dobře vybrané komponenty vám mohou později prodloužit životnost stroje i o několik let, jen v něm v průběhu let vyměníte třeba grafickou kartu, procesor, doplníte operační paměť, přidáte/vyměníte disk. To vše podle vašich potřeb a finančních možností. Právě tato možnost snadno měnit komponenty je velká výhoda počítače oproti tabletu a mobilu.

S tím souvisí i věčná otázka, mám investovat do nového systému již nyní, nebo si mám počkat, protože se blíží uvedení nové „revoluční“ technologie. Pro výrobce je totiž každé vylepšení revoluční.

Není na to jednoduchá odpověď. Nejnovější technologie obvykle bývají nejdražší a proto má možná smysl počkat, až jejich cena trochu klesne a ověří se jejich funkce a bezproblémový chod u uživatelů, kteří si jej pořídili již mezi prvními.

Tuning PC: Výkon i blikátka

Zatímco běžný uživatel se spokojí se základními znalostmi o chodu počítačů, jsou lidé, kteří si dlouhé hodiny studují schopnosti jednotlivých komponent a zjišťují, jak je co nejlépe využít v sestavě. Pro ně není tento text sice určen, ale my se jen krátce pokusíme naznačit, jakým směrem se jejich myšlení ubírá.

Pokud bychom řekli, že jejich jediným cílem je získat z každé komponenty maximu, nebyla by to tak úplně pravda. Podobně jako automobiloví tuneři, i u nich hraje určitou roli design. Na jejich stolech tak najdete vyšperkované počítačové krabice s průhledem do vnitřku počítače, kde se vedle hardwaru důležitému pro běh počítače objevují i různá LED světýlka a další optické efekty.

Tím hlavním cílem je ale získat jednotlivých kusů hardware maximální výkon. Tito počítačoví tuneři tak využívají komponenty, které lze přetaktovat, tedy zvýšit rychlost jejich práce a tím pádem výkon. Vhodným výběrem komponent a nastavením počítače a dobrým chlazením se tak dokážou dostat až o desítky procent výkonu výše.

Počítačová skříň

Někdo ocení i průhlednou počítačovou skříň

Často využívaná strategie při koupi počítače a komponent také využívá uvedení novinek na trh. V tomto případě ale využívá zlevnění cen starších modelů. Ať již zvolíte jakoukoliv strategii, nezapomeňte myslet do budoucna. Někdy stačí kombinace několika moderních komponent se staršími a levnými s výhledem na relativně brzký upgrade, až bude vámi požadovaná technologie na trhu.

Kdy měnit počítač

S tím vším souvisí i rozhodnutí, kdy se rozhodnout pro koupi nového počítače či výměny některé z komponent. Pokud vynecháme situaci, kdy část počítače přestane fungovat, tak se k výměně můžete zpravidla rozhoduje z důvodu nedostatečného výkonu.

To se zpravila projeví při používání nového programu nebo celkovým zpomalením chodu systému, kdy máte pocit, že počítači všechno dlouho trvá. V některých případech pomůže vyčištění počítače od softwarového balastu, který se v něm za léta provozu nashromáždil, jindy přidání operační paměti, která již nestíhá pojmout všechny úkoly, které na ni moderní programy kladou. Zpravidla také pomůže přesunutí dat z téměř zaplněného disku na jiné úložiště.

Výrobci počítačů tvrdí, že počítač by se měl měnit ve zhruba tříletých cyklech a řada jejich firemních zákazníků to tak i dělá. Domácí uživatelé si ale při rozumném nákupu vystačí se svým PC mnohem déle. S nadsázkou se dá říci, že čas na výměnu počítač za nový nastává až tehdy, když je většina komponent s nimiž lze stávající PC vylepšit, již pryč z trhu. Svou roli také hrají zajímavé cenové nabídky komponent nebo celých počítačů.

Vyznejte se v komponentách

Předchozí poněkud rozsáhlejší povídání vám mělo ukázat co všechno můžete vzít v potaz, pokud se chystáte pořídit si nový počítač. Pojďme se nyní podívat na jednotlivé druhy komponent a udělat si hrubý přehled o tom, jak jsou jednotlivé kategorie rozděleny a co od nich můžete očekávat. A začněme hned od základu.

Základní deska

Hlavní části základní desky:

Deska

1. patice pro procesor, 2. čipová sada, 3. paměťové sloty, 4. rozšiřující sloty, 5, výstupy a konektory

Procesorová patice je místo kam se vloží procesor. Musí být kompatibilní s vybraným procesorem.

Čipová sada se skládá ze dvou částí. Severní můstek se stará o komunikaci mezi operační pamětí, procesorem, rozšiřujícími sloty a zbytkem desky Jižní můstek zajišťuje komunikaci se částmi jako je USB, SATA, síťové a audio konektory a s další výbavou a výstupy desky.

Paměťové sloty osazujeme paměťovými moduly. Každá generace pamětí má lehce pozměněný design, takže základní deska využije jen tu podporovanou.

Rozšiřující sloty slouží k připojení rozšiřujících karet, jako je grafická karta, zvuková karta, rozšiřující USB a další.

Výstupy a konektory ty budou po sestavení počítače vstupní a výstupní branou do PC. Právě sem budete připojovat USB zařízení, reproduktory, počítačovou síť a další.

O základní desce jsme si již řekli, je to základní stavební prvek počítače, který určuje, jaké komponenty se jaké zařízení k ní budete připojovat. Její výběr závisí na procesoru, který jste se rozhodli využít. Sledovat byste měli ale i další parametry, jako je podpora moderních pamětí (v současnosti DDR 4) a dalších rozhraní jako je třeba USB (aktuálně ve verzi 3/3.1) nebo PCI Express pro připojení základních karet (x16 v 3.0).

Lepší základní desky jsou vybaveny chladiči na klíčových komponentech a dostatečným množstvím vnitřních i vnějších rozhraní a konektorů.

Jak kvalitní komponenty obsahuje se většinou pozná podle ceny. Odolnější komponenty pak umožní více „legrace“ v podobě možností přetaktování a dalších.

Zdroj a počítačová skříň

Při výběru počítačové skříně je stále větší důraz kladen na design. Důležitá je ale také funkčnost. Tedy dostatek místa pro komponenty a třeba i průduchů pro větráčky. Vadit mohou nekvalitní plasty a zpracování, které může vést k lehkým zraněným o ostré hrany.

Důležité je také pamatovat na zdroj, který dodává energii všem komponentům systému. Zdroje se rozdělují v podstatě podle toho, jaký mají výkon. Potřebný výkon si zajistíte jednoduchým součtem udávané náročnosti jednotlivých součástí systému.

Je důležité také najít údaj, kolik z výkonu je schopen zdroj dodat v tzv., 12V větví. Právě ty napájejí ty nejnáročnější komponenty.

Při výběru zdroje se musíte orientovat podle potřeba základní desky, hledejte kompatibilitu v označení ATX (2.0, 2.1, 2.2...). Sledovat také můžete množství a délku napájecích konektorů.

Počítačový zdroj má splňovat určité technické předpisy a parametry, ale levné zdroje se často pohybují na spodní hranici.

Dobré zdroje mají vysokou účinnost a ze 100 W odebrané energie dodávají 80 a více wattů. Ty jsou označeny jako 80Plus s vyšší účinností pak roste i označení (bronze, silver, gold).

Výběr zdroje se nevyplatí podcenit, protože vám může sloužit celou dobu životnosti počítače.

Procesor

Procesor je řídící jednotka celého počítače. U něj se sleduje frekvence, počet jader a také velikost odkládací, tzv. cache paměti. Důležitá je také architektura, která se označuje kódovým názvem jako SkyLake, Vishera a další (viz. níže). Některé procesory mohou obsahovat i grafické jádro, které u těch nejnovějších procesorů zastane i mírně náročnější práci.

Současné procesory se vedle výkonu snaží zlepšit i energetické nároky. To proto se již příliš nezvyšuje frekvence, ale spíše počet jader a přibývají optimalizační technologie. Se zvyšování frekvence totiž roste spotřeba elektrické energie a tím pádem roste množství odpadního tepla.

V současnosti jsou v nabídce čipy od AMD a Intelu. AMD je levnější, ale o něco energeticky náročnější platforma, ale firma se to snaží změnit. Intel trhu výrazně dominuje. Podívejme se na jednotlivé řady procesorů:

  • Intel Celeron a Pentium

Procesory s menším výkonem jsou vhodné pro jednoduchou kancelářskou činnost, Pentia jsou výkonnější a zvládnou i náročnější zábavu. Nižší frekvenci a menší cache paměť u těchto procesorů vyvažuje nižší pořizovací cena.

  • Intel Core

Série Intel Core firma rozděluje do 3 řad, které se liší jak navzájem, tak i uvnitř jedné řady například použitou integrovanu grafikou. Řady jsou podle výkonu označeny Intel Core i3, Intel Core i5 a nejvýkonnější Intel Core i7.

  • AMD A

Čipům Core od Intelu u AMD odpovídá řada A a FX. Konkrétně A8, A10 a nejvyšší FX.

  • AMD Sempron

Čipy Intel Celeron mají své konkurenční odrazy v podobě čipů Sempron, Pentium zase v řadě A4 a A6.

A aby to nebylo tak jednoduché, tak si ještě můžete sledovat, jakou verzi jádra procesor má. Novější vždy přináší řadu vylepšení jako je efektivnější provoz a práci s novými technologiemi. Většinou je najdete jako kódové označení Haswell, Broadwell, Skylike (poslední nejnovější) u Intelu a Llano, Trinity, Richland, Vishera.

Paměť

Zapomínat bychom neměli ani na paměti. Jejich výběru může hodit hodně ovlivnit chod počítače. Na trhu je velké množství pamětí, které od sebe odlišíte jednak označením generace tedy DDR 2 až DDR 4. Důležitá je kapacita, která by v současnosti neměla klesnout pod 8 GB. U výkonnějších strojů se také vyplatí podívat na paměti, které jsou osazeny chladícím obalem, což je kovový kryt, podle kterého je poznáte.

Grafická karta

Kapitolou samou o sobě jsou grafické karty u nich je tzv. alchymie asi největší. Hlavní dva výrobci AMD (Ati) a NVIDIA se co chvíli předhánějí v tom, jak výkonné karty nabízí a zároveň se snaží obsáhnout veškeré potřeby trhu a škála grafických karet se tak opravdu mění podle ceny.

Právě to je pro laika, vzhledem k vysoké konkurenci, asi nejjednodušší cesta, jak si vybrat správnou kartu. Výkonnostně se od sebe čipy v grafických kartách liší označením. Zhruba se dá říct, že kdo to s hraním myslí opravdu vážně, bude se poohlížet po grafikách s čipem vyšším než 960 u Nvidie a 390 u AMD. Tedy mezi pěti až sedmi tisíci korunami. Ale i slabší karty přinesou dostatek výkonu pro monitory s rozlišením Full HD a nižším, byť si třeba nebudete moci zapnut tolik efektů.

Paměť u grafické karty je důležitá, pokud má grafický výstup mnoho bohatých textur.

Disk

U pevných disků se sleduje jejich rychlost, množství vyrovnávací paměti a poslední době také technologie. To proto, že tzv. SSD disky, neboli flash paměťové disky už začínají být cenově zajímavé a přitom nabízí slušný nárůst výkonu systému, což poznáte už při jeho startu.

Zatím sice nedosahují takových kapacit v poměru k ceně, ale i to stačí, abyste si v počítače zkombinovali klasický SSD disk s velkým pevným diskem HDD, Zatímco na SSD disku budete mít systém a programy, které potřebujete spouštět rychlé, pevný disk budete mít na odkládání dat.

Klasické pevné disky se vedle kapacity liší také rychlostí otáčení, velikostí vyrovnávací paměti ale třeba i řídícími procesory. Rychlejší otáčení a větší vyrovnávací paměť v tomto případě znamená i vyšší rychlost disku.

Pozornost se vyplatí

To, že některé komponenty patří do jedné řady, ještě neznamená, že mají klíčové schopnosti shodné. Proto se vyplatí sledovat jejich podrobný popis. Asi nejnázorněji si to můžeme předvést na případu, který nebude vyžadovat větší technické znalosti.

V případě výběru pevného disku můžete u firmy Western Digital pro běžného uživatele vybírat z řad Blue pro běžné použití a Black pro výkonnější stroje. Na první pohled to může vypadat, že mají disky v těchto řadách shodné parametry a liší se jen kapacitou. Opak je ale pravdou, u řady Blue nově najdeme namíchány disky s rychlostí 5 400 RPM a 7 200 RPM, řada Black zase u 1TB varianty nenabízí technologii Stable Track, která snižuje chvění magnetických záznamových ploten, od 2TB varianty už však přítomná je.

Je to jeden z mnoha případů, který ukazuje, že je třeba si vždy pečlivě přečíst všechny parametry, aby si byl uživatel jistý, co přesně kupuje. Podobné by se našly u mnoha řad různých komponent, především u procesorů, grafických karet, ale i zdrojů atd.