Nosná raketa Proton M

Nosná raketa Proton M | foto: Khrunichev Space Center

Zabloudila ruská spojovací družice. Krouží na špatné oběžné dráze

  • 17
Nosné raketě Proton selhal urychlovací blok. Spojovací družice Jamal-402 tak ve vesmíru uvázla na špatné oběžné dráze. Ruští a francouzští odborníci nyní řeší, jak situaci zachránit.

V sobotu 8. prosince ve 14 hodin 13 minut a 43 sekund středoevropského času odstartovala z kosmodromu Bajkonur nosná raketa Proton-M, která měla dopravit spojovací družici Jamal-402 na kruhovou geostacionární dráhu ve výši 35 790 kilometrů do bodu, který se nachází nad rovníkem na 55. stupni východní délky.

Družice je vyrobena na zakázku společnosti GAZPROM a je určena pro komerční přenos dat mezi pozemními stanicemi na území Ruska, západní a střední Evropy i severní Afriky.

Jak se zachraňuje družice

První tři stupně nosné rakety pracovaly úspěšně a vyvedly urychlovací stupeň Briz-M s družicí na základní dráhu, odpovídající předem vypočítaným parametrům. Následný manévr současné největší Achillovy paty ruské kosmické techniky, urychlovacího bloku Briz-M, však nedopadl podle očekávání. Družice se nedostala na plánovanou dráhu, protože se od stupně Briz-M oddělila o čtyři minuty dříve.

Nabrala proto nižší rychlost, než jaká byla potřeba. Nyní obíhá Zemi po eliptické dráze, značně odlišné od předpokládané kruhové. Nejvyšší bod dráhy od povrchu planety se shoduje přibližně s výškou kruhové geostacionární dráhy (obecně zhruba 35 800 km), ale nejnižší bod se nachází pouze něco málo přes tři tisíce kilometrů nad Zemí, přestože by měl mít hodnotu stejnou jako bod nejvyšší. Navíc má i jiný sklon dráhy k rovníku, než byl plánovaný sklon nulový.

Podle nedělních a pondělních rozborů dat z havarovaného kosmického aparátu bylo za předběžnou příčinu nesprávné funkce stupně Briz-M označeno selhání hlavního letového motoru urychlovacího bloku, který byl vyvinut a je vyráběn Konstrukční kanceláří chemického strojírenství A. M. Isajeva se sídlem v Koroljově v Moskevské oblasti. Celý blok Briz-M je produktem Chruničevova kosmického střediska.

Šance na záchranu satelitu

Družice však zatím není úplně ztracena. Kosmičtí odborníci již připravují řadu manévrů, které se uskuteční pomocí vlastních manévrovacích raketových motorů družice. Jestliže operace proběhnou podle předpokladů, podaří se Jamalu-402 nakonec zaujmout na geostacionární dráze původně plánované místo. Určitou nevýhodou záchranné akce je zkrácení doby komerčního využití družice.

Družice Jamal-402 během technických předstartovních příprav

Manévrovací motory družice nenese jako pojistku pro případ selhání systémů nosné rakety, ale pro průběžné úpravy konečné dráhy. Satelit je třeba v zadané poloze udržovat drobnými, ale relativně častými korekcemi. S poloprázdnými nádržemi ovšem nemůže provádět potřebné opravy oběžné rychlosti dostatečně dlouho, a nevytrvá tak ve službě předpokládaných 15 let, ale podle nejnovějších výpočtů jen 11 roků.

Opakované problémy

Letos je to již druhé vážné selhání nejtěžšího ruského nosiče Proton-M. 6. srpna při pokusu o vyvedení na geostacionární dráhu rovněž zklamal urychlovací blok Briz-M a dvojice družic Express-MD2 a Telekom-3 se proměnila neplánovaně v pořádně hmotný, a tudíž nebezpečný kus kosmického smetí. Agentura ROSKOSMOS za příčinu srpnové havárie označila chybu při výrobě urychlovacího stupně, která způsobila ucpání potrubí pro tlakování přídavných palivových nádrží stupně.

Vypouštění kosmických prostředků je v každém ohledu velmi náročnou operací, která zatím nesnese srovnání s relativně blízkým oborem lidské činnosti, jakým je letectví. Současná spolehlivost standardních letounů mnohonásobně převyšuje kosmickou techniku. Příčina je zjevná. Zejména nosné rakety pracují v podmínkách mnohonásobně náročnějších než letadla a nehody je postihují bez ohledu na zemi původu.

Nejúspěšnější současné nosné raketové systémy dosahují spolehlivosti těsně pod sto procent. Například raketa Evropské kosmické agentury (ESA) Ariane 5 má vypočítanou spolehlivost 99 %. Během zkoušek sice dvakrát havarovala, ale od nezdařeného čtrnáctého startu (12. listopadu 2002) bylo všech dalších 50 letů plně úspěšných.

Ruský Proton-M s podobnou nosností jako evropský stroj se stejnou spolehlivostí pyšnit nemůže. Letos úspěšně pracovalo pouze osm raket z deseti vypuštěných. V obou případech však havárii způsobil výhradně urychlovací stupeň Briz-M.

Kořeny potíží

Zjevné neúspěchy ruských kosmických raket za poslední dva roky přiměly část odborné veřejnosti v Rusku přemýšlet o příčinách neblahého stavu (několikrát havaroval i třetí stupeň rakety Sojuz a naprosto selhala kosmická sonda Fobos-Grunt k Marsu). Jedním z prvních odborníků, který se k problémům vyslovil už předloni, byl kosmonaut a konstruktér kosmických aparátů Georgij Michajlovič Grečko.

Raketa Proton-M krátce po startu.

Podle jeho mínění ruské kosmické odvětví trpí hlubokým poklesem úrovně znalostí a schopností dorůstajících technických a inženýrských kádrů, které vzdělávají ruské instituty a univerzity po rozpadu SSSR. Tak jako u nás v Česku, i v Rusku byla výuka matematiky na školách "osekána".

Souběžně s tímto jevem nastal podle G. Grečka i odliv nejtalentovanějších mozků, ovšem nikoliv za hranice země, ale jen do lukrativnějších oborů, kde je možné vydělat si mnohem více peněz. Nejschopnější jedinci již neusilují o zaměstnání při vývoji v Rusku dosud velmi prestižní kosmické techniky, ale nacházejí uplatnění jinde. Některým "druholigovým" inženýrům se pak nedaří překonávat zapeklitosti vývoje a provozu raketových aparátů.

Pozemská kosmická špína

Na neblahý stav úrovně ruské kosmické techniky mají vliv (a možná i podstatnější) i tendence obecně známé ze zemí, které se už přibližně dvacet let pokouší o přechod od plánovaného hospodářství k plně tržní ekonomice. Určitá část protřelých vedoucích pracovníků výzkumných a výrobních ústavů v Rusku si osvojila metodu podstatného zvýšení osobních příjmů vyváděním části finančních prostředků, proudících do odvětví zejména ze státního rozpočtu, do soukromých firem, s kterými jsou majetkově svázáni. Česky tomuto způsobu jednání říkáme tunelování, Rusové používají výrazu "chyščenije", které lze přeložit jako kořistění či loupežnictví.

Podle ruských komentátorů trpí takovým jednáním zejména společnost Ruské kosmické systémy, která je odpovědná za budování a provoz soustavy navigačních družic GLONASS (ruská obdoba americké GPS nebo evropského systému Galileo).

Žurnalisté A. Ključkin a A. Konjajev uvádějí, že podle jistého I. Božkova odhadují vyšetřovací orgány ruského ministerstva vnitra objem vyvedených prostředků z kosmických programů GLONASS v letech 2002 až 2012 na 6,5 procenta z přidělených celkem 100 miliard rublů. Tedy v přepočtu bylo "odkloněno" zhruba 4,3 miliardy korun.

Zmíněné údaje byly představiteli dotčených společností a agentur okamžitě zpochybněny nebo označeny za nepřiměřeně přemrštěné, a tudíž nevěrohodné. Nicméně za poslední dva roky došlo v Rusku k velkým personálním přesunům v institucích kosmického výzkumu a výroby. Post ředitele agentury ROSKOSMOS opustil A. Perminov, kterého nahradil bývalý voják a velitel ruských kosmických sil Vladimir Popovkin. Změny nastaly i na postu hlavního konstruktéra státního Chruničevova kosmického střediska a jinde.

Rychlý efekt ozdravných personálních opatření se však zjevně nedostavuje. Nízká spolehlivost ruské komerční kosmické techniky bude mít zcela jistě dlouhodobý vliv na rozhodování zahraničních zákazníků, kterou nosnou raketou si příště k vypuštění družice objednají.

Dosud příznivou cenu ruských služeb nejspíše negativně ovlivní růst nákladů na pojištění kosmických aparátů. A přístup nemusí nutně změnit jen neruské společnosti. Třeba se jednou dočkáme i takového vývoje událostí, kdy družice společnosti GAZPROM budou na oběžnou dráhu z čistě finančních důvodů vynášet evropské, čínské, případně americké nosné rakety.

Čistotou finančních toků proti nepořádkům

První vlaštovka naznačeného procesu by tu už byla. Právě v úvodu článku zmíněný satelit Jamal-402, který se dostal do potíží selháním nosného systému Proton-M, vyrobila pro ruskou veřejnou akciovou společnost GAZPROM jihofrancouzská společnost Thales Alenia Space. Využila sice ruských dílů a zařízení, ale montáž a zkoušky aparátu proběhly ve Francii. Jde tak o první kosmický přístroj zhotovený pro východoevropského zákazníka v západní Evropě.

Morální špínu, která s velkou pravděpodobností zamořuje ruské státní a polostátní podniky raketo-kosmického komplexu, tak možná pomohou vyčistit poměrně průzračné toky nestátních finančních prostředků hospodářsky silných uskupení, která působí na území Ruské federace.

V opačném případě nečeká tamní kosmonautiku nijak lehké období. Další prohlubování potíží se může stát i počátkem jejího ústupu ze slávy, protože jednou rozvrácené vysoce investičně náročné odvětví nelze levně a hlavně rychle sanovat. Nedostatečně kapitálově silné podniky nezvládnou včas si osvojit nejmodernější technologie a definitivně zchřadnou ztrátou konkurenceschopnosti. Trh ovládnou jiní.