Letadlo poháněné raketovým motorem mělo být prostředkem, kterým by se člověk dostával do vesmíru. Ve 30. letech tuto myšlenku rozpracovával inženýr Sergej Koroljov v Moskvě. Avšak nástup velkých raket po druhé světové válce, které vyžadovali vojáci, ukázal jinou cestu, technicky snazší: dopravu do kosmu obstarají rakety.
Hledání levnější cesty
Raketoplány míří do muzeaRaketoplán Discovery, který strávil ve vesmíru rok čistého času, zamíří do muzea Smithsonian v americkém hlavním městě. O umístění vesmírného plavidla, které poprvé letělo do kosmu v roce 1984 a z posledního letu se vrátilo letos v březnu, se rozhodlo už v dříve. V současnosti je v muzeu Smithonian umístěn raketoplán Enterprise. Je to prototyp tohoto stroje, který nikdy do kosmu neletěl, protože byl určen jen na testy. Po umístění Discovery do muzea se Enterprise přesune do New Yorku, kde bude vystaven v Námořním, leteckém a vesmírném muzeu Interpid. Nejmladší z americké flotily raketoplánů, Endeavour, zamíří do Kalifornského vědeckého střediska v Los Angeles. Vesmírnou loď, která poprvé letěla do kosmu v roce 1992, ale ještě předtím čeká závěrečná cesta na oběžnou dráhu. Endeavour odstartuje 29. dubna a na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) dopraví mimo jiné magnetický spektrometr, který bude sloužit pro sledování kosmického záření. Na palubě bude i český krteček. V Kennedyho vesmírném středisku na Floridě, odkud raketoplány startují, zůstane po vyřazení z provozu Atlantis. Raketoplán, který svůj první let absolvoval v roce 1985, bude letos na přelomu června a července strojem, který éru těchto vesmírných plavidel ukončí. ČTK |
Nicméně tenhle druh nosičů není příliš hospodárný, protože každá raketa se dá použít jenom jednou. Proto se v 60. letech konstruktéři k myšlence kosmického letadla, raketoplánu, stále vraceli.
Kdyby měly dopravu na oběžnou dráhu zajišťovat klasické rakety, bylo by to drahé. |
Stroj by měl létat víckrát, při startu by se znehodnotila jen jedna menší část.
Když první sovětští kosmonauti studovali na Žukovského vojenské letecké inženýrské akademii, zvolili si jako téma komplexní diplomové práce mnohonásobně použitelnou okřídlenou kosmickou loď. Tuto studii, kterou vedl Jurij Gagarin, obhájili v únoru 1968, nicméně žádná sovětská konstrukční kancelář neměla chuť ji rozpracovávat.
Američané uvažovali o stavbě raketoplánu mnohem realističtěji. Na podzim 1969 plánovali rozsáhlý program, velkou orbitální stanici kolem Země a menší kolem Měsíce, vzápětí výpravu prvních lidí na Mars. Kdyby měly dopravu na oběžnou dráhu zajišťovat klasické rakety, bylo by to drahé, musíme postavit raketoplán, jehož provoz bude lacinější.
Saturn 5 vynáší jeden kilogram nákladu do vesmíru za 1 500 dolarů, mnohonásobně použitelný stroj by to měl zlevnit na 200 až 400 dolarů.
Začátkem roku 1972 vykrystalizovala definitivní představa raketoplánu. Druhý stupeň, čili orbiter, v němž bude sedět sedmičlenná posádka a kde bude místo pro 30 tun nákladu, bude okřídlený. Palivo bude čerpat ze tří přídavných nádrží, z nichž jedna po vypotřebování shoří v atmosféře, kdežto dvě menší přistanou na padácích a opět se použijí.
Při stavbě tohoto raketoplánu zápasili konstruktéři a technici s mnoha problémy. Není divu. Vždyť to měl být nejsložitější stroj, jaký dosud lidé postavili: má mít více než 2,5 milionu součástek a 370 kilometrů kabelů.
Na startovací rampu v Kennedyho kosmickém středisku NASA na Floridě instalovali první exemplář nazvaný Columbia až v dubnu 1981. John Young a Robert Crippen v něm mají létat dva dny.
Avšak v pátek 10. dubna spolu zápasilo pět palubních počítačů. Nemohly se shodnout. Po šesti hodinách příprav rozhodli lékaři, že kosmonauti už jsou příliš unaveni, a proto se start musí odložit.
Columbia vzlétne k prvnímu zkušebnímu letu STS-1
Columbia, monstrum vysoké 56 metrů a vážící přes 2 000 tun, se nakonec vypravilo k nebi v neděli 12. dubna. Shodou okolností dvacet let po Gagarinovi. Po dvou dnech kosmonauti přistáli, výprava proběhla bez závažnějších potíží.
Ovšem mezitím Washington kosmické operace značně omezil. Padla orbitální stanice u Měsíce i expedice na Mars. Nebylo zapotřebí, aby každý měsíc startoval jeden raketoplán, létaly v delších intervalech. Navíc se ukázalo, že jejich provoz je velmi drahý. Vynesení jednoho kilogramu užitečného nákladu stojí 20 tisíc dolarů, tedy několikanásobně víc než Saturnem 5. Ani jejich spolehlivost není vysoká, dva stroje havarovaly a pohřbily své posádky.
Letos jejich provoz skončí. Američtí inženýři hledají jiné možnosti startů do vesmíru, lacinější a spolehlivější.
Ruský Buran
Ruský raketoplán Buran
Také Sověti postavili raketoplán, nazvali ho Buran. Měl patřit do flotily, která by se účastnila válek ve vesmíru. Opět neobyčejně drahé plavidlo. Po skončení studené války ho už nikdo nepotřeboval.
Třebaže se koncepce první generace amerických raketoplánů neosvědčila, přesto přinesla spoustu nových zkušeností a technických poznatků.
