Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ohnivé peklo. První rakety vzduch-vzduch byly nasazeny před sto lety

aktualizováno 
Před sto lety se dostaly k operačnímu použití první rakety vzduch-vzduch. Byly postrachem německých pozorovatelů v upoutaných balonech naplněných nebezpečným vodíkem. Ze statistického pohledu příliš efektivní nebyly. To však ti chudáci v balonech nevěděli. A kdyby věděli, stejně by je to neuklidnilo.

Rakety Le Prieur na stíhačce Nieuport | foto: archiv autora

První ranní paprsky dne 22. května roku 1916 začínají prosvětlovat, alespoň opticky, další z nekonečné řady válečných dnů z do té doby největšího konfliktu v dějinách lidstva. Toho dne se odehrají líté boje o dělostřeleckou pevnost Douaumont nedaleko města Verdun. Francouzi o tuto pevnost přišli bez jediného výstřelu kvůli totálně zpackané obraně již v únoru, na úplném začátku desetiměsíční bitvy u Verdunu, která vešla do dějin jako verdunský mlýnek na maso.

Pěšáci nenávidí hromadu věcí, od blech, vší a myší, přes nepřátelské kulomety a dělostřelectvo až po bojové plyny. A také nenávidí nepřátelské pozorovací balony, které pomáhají zaměřovat dělostřeleckou palbu a sledují každý pohyb.

V oblasti fronty, kde plánují Francouzi toho dne zaútočit, staví Němci pravidelně, nepřekazí-li jim to větry, dlouhou linii osmi pozorovacích balonů. Francouzské velení má plán, jak je eliminovat. Z nedalekého francouzského polního letiště u obce Lemmes startuje osm malých stíhaček Nieuport, roztomile přezdívaných „Bébé“ (děťátko). Ale zkuste dát děťátku do rukou raketu, pak končí veškerá legrace.

A přesně k tomu se schyluje i dnes. Každý z osmi letounů nese na mezikřídelních vzpěrách celkem osm neřízených raket Le Prieur. V kokpitech sedí dobrovolníci, kteří se přihlásili z různých stíhacích jednotek k ostrému vyzkoušení nových protibalonových zbraní. Jsou to stíhači bez bázně a hany, Charles Nungesser, André Dubois de Gennes, Georges de Boutiny, Jean Chaput, Henri Réservat, Joseph Henri Guiguet, Lucien Barault a vede je Louis Robert de Beauchamp.

Nieuport útočí raketami Le Prieur na německý pozorovací balon.

Nieuport útočí raketami Le Prieur na německý pozorovací balon.

Piloti se během letu ke svým cílům rozdělují na jednotlivce, případně dvojice, pokud jsou některé dva balony relativně blízko sebe. Let netrvá příliš dlouho, fronta není daleko. A již se z převýšení vrhají na své oběti. Vojáci na zemi pozorují s údivem, jak se cosi od letounů řítí k balonům zanechávaje za sebou nápadnou kouřovou stopu. Ještě více jsou u vytržení balonáři v koších. Ti nic takového také ještě neviděli a navíc se jich to přímo týká.

Šest z osmi balonů zachvacuje ohnivě inferno. Slušný výsledek pro Francouze. Použité rakety totiž neoplývají přesností a odpalovací zařízení občas selhávají. Ostatně z těch dvou ušetřených balonů kolem jednoho rakety bez jediného zásahu neškodně prolétávají a na ten druhý ani nevyletí.

Francouzští stíhači se vrací na základnu. Tedy až na jednoho. Letoun Henriho Réservata je poškozen nepřátelskou palbou a pilot musí nouzově přistát za německými liniemi. Smůla. Smůla o to větší, že na letounu zůstávají čtyři nevystřelené rakety kvůli částečnému selhání odpalovacího elektrického zařízení. Němci si tak mohou osahat novou zbraň, která tímto přestala být tajná.

A ještě k té pevnosti Douaumont, když už o ni padla zmínka. Francouzi ji toho dne dobyli, možná i díky zničení pozorovacích balonů. Krátce na to však pevnost opět ztratili a definitivně ji získali zpět až v říjnu 1916.

Snímek z letiště Lemmes 21.5.1916, den před útokem na osm balonů. Ve skupince osmi pilotů stojí zleva: de Beauchamp, de Gennes, de Boutiny, Nungesser, Barault, Chaput, Réservat a Guiguet. Muž zcela vlevo otočený k fotografovi zády a mířící k pilotům je Le Prieur.

Snímek z letiště Lemmes 21.5.1916, den před útokem na osm balonů. Ve skupince osmi pilotů stojí zleva: de Beauchamp, de Gennes, de Boutiny, Nungesser, Barault, Chaput, Réservat a Guiguet. Muž zcela vlevo otočený k fotografovi zády a mířící k pilotům je Le Prieur.

První rakety vzduch-vzduch

Ač se to může zdát neuvěřitelné, první letecké rakety proti vzdušným cílům vznikly již během první světové války. Byly to rakety samozřejmě neřízené a v principu jednoduché (ostatně vynález rakety, tedy raketového motoru na tuhé pohonné látky, nebude o mnoho mladší než prastarý čínský vynález střelného prachu).

Vznikaly jako zbraň na ničení vzducholodí a balonů. Německé vzducholodě podnikaly nálety (můžeme použít přívlastek občasné) na francouzská a anglická města a v případě nešťastného zásahu s více civilními oběťmi se šířila mezi obyvatelstvem panika, která byla přiživovaná následným tiskovým zpravodajstvím.

Mnohem větším nebezpečím, ať se to nám civilistům líbí, či nelíbí, však byly balony. Upoutaný balon byl v první světové válce účinným průzkumným prostředkem, v jehož koši seděl vycvičený pozorovatel a dalekohledem bedlivě sledoval činnost nepřítele a také vlastního dělostřelectva. Na základě takového pozorování pak mimo jiné dělostřelci opravovali zaměření svých zbraní, což mělo neblahé následky pro ostřelované.

Německý pozorovací balon

Německý pozorovací balon

Dělostřelectvu šla totiž na vrub většina z celkového počtu ztrát na frontách této války. Britové uvádí po pečlivých analýzách, že až 60 procent jejich padlých na západní frontě lze přičíst dělostřelectvu. Ještě větší podíl pak mělo na počtu raněných, například Němci se dostali až k neskutečnému číslu 85 procent. Jiné zdroje pak hovoří o 67 procentech z množiny celkových ztrát padlých a raněných, na stránkách VHU se můžeme dočíst o 75%. Některé z těch údajů budou evidentně přesnější, jiné méně, ale to není důležité.

Přestože jeden důstojník francouzského námořnictva a vynálezce v jedné osobě, Yves Paul Gaston Le Prieur, tyto statistiky neznal, nad problémem se zamyslel. Účinnost tehdejší dělostřelby byla všeobecně známá a role balónů, jako dělostřeleckých pozorovatelen, byla oceňována na obou stranách fronty. Ne nadarmo jejich výroba rostla a používaly se až do konce války (Francie, jako jejich největší producent, vyráběla v posledním roce války více než tři sta balonů měsíčně, vekou část pro své spojence).

Yves Paul Gaston Le Prieur

Yves Le Prieur (1885 - 1963) byl důstojníkem francouzského námořnictva, především však plodným vynálezcem.

Při svém pracovním pobytu na velvyslanectví v Japonsku se zde velkou měrou podílel na vzniku prvního japonského pilotovaného letadla, kluzáku s konstrukcí z bambusových trubek.

Za první světové války sestrojil první operačně použitelné rakety vzduch-vzduch, které se vyráběly ve velkých počtech a s částečnými úspěchy se používaly proti balonům.

Dále byl mimo jiné tvůrcem několika leteckých a námořních přístrojů, ať už navigačních nebo k zaměřování zbraní.

Jeho největším přínosem však byly vynálezy z oboru potápění, jako dýchací přístroje, celoobličejová potápěčská maska a potápěčské obleky.

A na balony Le Prieur upřel svoji pozornost, on ji tedy upřel i na ty vzducholodě, byl to všestranný člověk. Na takové cíle stíhači dosud útočili kulomety se zápalným střelivem. Zápalné kulometné střelivo však ještě neoplývalo spolehlivostí. Navíc byly potřeba zpravidla minimálně dva útoky, kdy při prvním se balon proděravěl, ale střely končící v balonu samotný vodík nezapálily. Až v následném útoku, kdy se vodík po prvním stačil promísit se vzduchem, byl cíl zničen.

Práce to byla nebezpečná. Nejen, že stíhač musel dávat pozor, aby v balonu sám neskončil, ale balony byly pro svůj význam i silně chráněny. Obranu tvořily jednak pozemní zbraně, už i „specializovaná“ protiletadlová děla, a jednak vlastní stíhači patrolující poblíž. Přesto si někteří adrenalin milující piloti takovou práci oblíbili a stali se z nich zkušení ničitelé balonů.

Aby se tedy stíhač nemusel motat kolem nebezpečného místa příliš dlouho a již první útok byl devastující, navrhl Le Prieur použít zápalné rakety, které sám, včetně odpalovacího zařízení, navrhl. Signalizační rakety se v té době v armádě běžně používaly, takže pro reaktivní nápad ani nemusel chodit příliš daleko.

Rakety Le Prieur

Nová letecká raketa dostala po svém vynálezci jméno, a jak už bylo zmíněno, vyznačovala se konstrukční jednoduchostí. Byla zápalná, ale bez bojové hlavice. Zápalné médium měla tvořit dohořívající prachová náplň raketového motoru. Tubus rakety ukrývající 200 gramů střelného prachu tvořila tvrdá lepenka, vnitřní plocha tubusu byla vyztužena tenkým pocínovaným plechem.

Vpředu byla raketa uzavřena dřevěným aerodynamickým krytem vyplněným pískem s funkcí zátěže. Na dřevěném aerodynamickém krytu byl vsazen ocelový břit. Ten břit byl nepostradatelnou součástí, protože prorazil pogumované balonové plátno a z balonu se začal řítit ven vodík. Kdyby tam ten břit nebyl, klouzaly by rakety neškodně po balonu a pro pozorovatele v koši by byly pouhou neškodnou atrakcí a zpestřením dlouhé služby.

Stabilizace letu rakety se řešila dlouhou dřevěnou tyčí, z čehož již vyplývá omezená přesnost střelby. Tyč se vyráběla z borového dřeva, její průřez byl čtvercový. K tubusu rakety se uchycovala třemi pásky. Stabilizační tyč sloužila zároveň jako uchycovací prvek do vypouštěcího zařízení na letadle. Rakety byly odpalovány elektricky.

Rakety Le Prieur na stíhačce Nieuport

Rakety Le Prieur na stíhačce Nieuport

Účinný dostřel byl 120 až 130 metrů, jinak samotný dolet rakety byl násobně delší. Čím menší vzdálenost cíle při odpalu byla, tím větší byla pravděpodobnost jeho zničení, ale samozřejmě se tím zvyšovala i pravděpodobnost zničení samotného lovce. Raketa se musela zaříznout do balonu ještě v době hoření pohonné látky, aby došlo k výbuchu mísícího se vodíku se vzduchem.

Jsou známy dva základní typy raket značené jako D a Z. Typ D, popsaný výše, byl určen proti balonům (D jako Drachen, tak Němci své balony nazývaly) a typ Z proti vzducholodím (Z jako Zeppelin). Jejich rozdíly, tedy kromě toho, že proti-zeppelinová byla asi o jeden frank dražší a barvu těla měla černou místo červené, jsou pro nás zahaleny tajemstvím. Snad jen ze zaměřovačů používaných na letadlech Farman s instalací Le Prieur proti vzducholodím, které se skládaly ze čtyř záměrných kruhů pro vzdálenosti cíle 200, 340, 470 a 600 metrů, můžeme vyvodit, že mohly mít o něco větší účinný dostřel. (Uvedené hodnoty vzdálenosti z dobových dokumentů nelze brát jako dogma, skutečné závisely na konkrétním typu vzducholodě, respektive na průměru doutníkového obalu.)

Vedle toho se ještě vyvíjely speciální rakety Le Prieur určené proti velkým vícemotorovým bombardérům. V horní části tubusu, mezi prachovou náplní a dřevěným aerodynamickým krytem, měly místěnou výbušnou nálož, aktivující se asi dvě sekundy po vyhoření motoru. K zavedení těchto zajímavých modifikací raket do výzbroje však nedošlo.

Odpalovací zařízení

Rakety se odpalovaly s hliníkových trubic umístěných v sadách na mezikřídelních vzpěrách a do trubic se zasouvaly stabilizační tyčí. Trubice měly průměr 25 mm, délku 1,5 m a mířily mírně vzhůru pod úhlem 17,5° vzhledem k vodorovné rovině letadla. Vodiče od elektrických palníků jednotlivých raket se paralelně připojovaly na hlavní přívodní vodiče z pilotní kabiny, které vedly k příslušné sadě odpalovacích trubic po spodním křídle. Elektrickým zdrojem byla 2V baterie. Pilot ovládal odpalovací spínač opatřený pojistkou, aby nedošlo k náhodnému odpálení raket při vrtění se v kabině.

Jestli se o rozdílech proti-balonových vs. proti-zeppelinových raket informací nedostává, tak v oblasti odpalovacích zařízení i použitých nosičů panuje situace o poznání příznivější. Nehledě na to, že základní data lze i logicky odvodit z dobových fotografií.

Odpalovací systémy proti balonům se montovaly na jednomístné stíhačky a tvořilo je zpravidla celkem osm (méně často šest) trubic ve dvou sadách (4 nebo 3 na levé i pravé mezikřídelní vzpěře).

Farman F.40P s raketami Le Prieur

Farman F.40P s raketami Le Prieur

Vedle toho na letadlech určených proti vzducholodím, kterými byly často i dvoumístné a dokonce dvoumotorové stroje, bylo odpalovacích trubic celkem deset (5 +5). Ty pak měly na baterii připojené i dva nezávislé elektrické obvody přes dva spínače, takže pilot mohl odpálit rakety ve dvou časově nezávislých salvách, tj. z různých vzdáleností, nebo mohl proti vzducholodi absolvovat dva raketové útoky.

Také se musela vyřešit ochrana letounu proti plamenům při odpalu raket. Dřevěné mezikřídelní vzpěry, na nichž byly odpalovací trubky instalovány, chránila samotná kovová objímka tohoto zařízení. Na exponované části nosných ploch (potahovým materiálem tehdejších letadel bylo zpravidla letecké plátno) se přidal tenký hliníkový plech.

Výroba

Vzhledem k tomu, jaké bylo použití raket Le Prieur specifické, došlo k jejich doslova hromadné výrobě. Celkem bylo objednáno, a pravděpodobně i vyrobeno, 51 tisíc raket Le Prieur.

Z uvedeného množství byly asi čtyři tisíce klasifikovány jako testovací. Ale označení „testovací“ nesmí klamat, byly v postatě plnohodnotné a takové rakety byly použity právě onoho 22. května 1916.

Největší objem pak zaujímaly rakety určené proti balonům (typ D) s přibližně 29 500 vyrobenými kusy. Na rakety proti vzducholodím (typ Z) pak zbývá 17 500 kusů, z nich pravděpodobně významná část nebyla ani použita.

Problémem pak byla nekvalitní výroba raket, než došlo k první kontrole u výrobců. Dokonce se stávalo, že z raket při manipulaci odpadávaly dřevěné špice. O nespolehlivých elektrických roznětkách se snad nemá cenu ani zmiňovat.

Odpalovacím zařízením bylo vybaveno zhruba 450 až 500 letadel. Největší zastoupení mají původem francouzské jednomístní stíhačky Nieuport (z typové řady tzv. jedenapůlplošníků) a SPAD, jednomístné britské stíhačky od firmy Sopwith.

Ale objevily se na celé řadě dalších typů, například na jednomístném rámovém Aircu DH.2. Trochu nezvykle pak působily na dvoumístných pozorovacích/bombardovací strojích firem Caudron a Farman. Je zřejmé, že s těmito stroji se vrhat nad frontou na chráněné balony by byla čirá sebevražda, ty byly určeny proti vzducholodím. A zde je i část zakopaného psa v podobě absolutního neúspěchu v použití raket Le Prieur proti Zeppelinům. Zeppeliny měly vyšší dostup a typy nastupující v roce 1916 dosahovaly maximální rychlosti kolem 100 km/h. Dvoumístné Farmany měly sice maximální rychlost o kus vyšší než Zeppeliny, ta však s výškou klesala a navíc výkony ještě snižovalo odpalovací zařízení s raketami kvůli hmotnosti a aerodynamickému odporu.

Použití a výsledky

Udává se, že raketami Le Prieur bylo sestřeleno minimálně 50 nepřátelských pozorovacích balonů a dokonce dvě letadla. Vzducholoď jim není připisována ani jediná.

První velký útok popisovaný v úvodu článku samozřejmě udělal velký dojem na Němce a samotní Francouzi byli výsledky doslova nadšeni. Na to by však teta Kateřina řekla: „První vyhrání z kapsy vyhání.“ A měla by pravdu. Když si porovnáme celkový počet vyrobených raket s počtem raketami sestřelených balonů, výsledek příliš optimisticky nevypadá. Po celou dobu padalo vždy více balonů za oběť kulometné palbě. Ostatně jenom desítka největších spojeneckých protibalonových es zničila celkem 189 balonů.

Toho 22. května se totiž akce zúčastnili stíhači v průměru nadprůměrní. Zbraň byla toho času stále ve stadiu zkoušek. Postupně však Francouzi postavili několik eskadril vyzbrojených stroji osazenými odpalovacími zařízeními Le Prieur a taktika raketových útoků se dostala do osnov výcviku stíhačů. Cvičné odpaly pak probíhaly na cíle zakreslené na zemi.

Fotogalerie

Rakety Le Prieur dodávány i Velké Británii. Britové je používali nejen na frontě, ale pokoušeli se je nasadit i v rámci protivzdušné obrany Anglie. Britská námořní letecká služba (RNAS) je zkoušela například bez nějakých úspěchů na plovákových stíhačkách Sopwith Baby. Byl to jeden z typů nasazovaných proti Zeppelinům na jejich příletových trasách k Británii nad severním mořem. Dále rakety používali Belgičané a Italové, ostatně nejúspěšnějším ničitelem balonů byl belgický stíhač Willy Coppens s 35 sestřelenými balony (otázka je, zda a kolik z nich sestřelil raketami). Dokonce je mělo k dispozici i ruské letectvo, což je nakonec dáno tím, že východní impérium během první světové války běžně používalo francouzskou techniku (i jinou západní).

Po zdokonalení zápalného střeliva do kulometů ztratily rakety Le Prieur i ten nepříliš velký význam, jaký po určitou dobu měly. Rakety stabilizované tyčí a bez bojové hlavice se přesností a účinností nemohly kulometům s účinným zápalným střelivem ani zdaleka rovnat. Používání kulometů v boji s balony bylo navíc i bezpečnější.

První začali rakety Le Prieur ze své výzbroje vyřazovat Britové, a to již na jaře 1917. Na podzim toho roku ke stejnému závěru došli i samotní Francouzi. Ostatní uživatelé, tedy ti menšinoví, s nimi měli trpělivost delší. Třeba Italové je používali ještě dlouho do roku 1918, ne-li až do konce války.





BMW M5 4.4   IHNED
BMW M5 4.4 IHNED

r.v. 2011, naj. 45 000 km, benzín
1 480 000 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.