Takový normální discman, napadne vás, když nejnovější MP3/CD dítko Panasonicu uvidíte. Hmm, docela silný a těžký, dodáte v zápětí, když jej zhoupnete v dlani. Ale asi nebude špatný, uzavřete nakonec. A máte pravdu.
Design a ovládání
Vzhledově opravdu přehrávač nijak zvlášť nevyniká. Myšleno tak, se nepyšní žádnými designérskými
výstřelky, působí střídmě a příjemně. Tělo je kompletně z černého plastu. Po stranách najdeme konektor
pro sluchátka, zdířku pro dodávaný externí zdroj 4,5 V (neslouží jako nabíječka), HOLD pro zamčení
klávesnice a otevírání víka. Na spodu jsou ukryty dvě tužkové baterie, které podle údajů výrobce vystačí
na 14 hodin při přehrávání MP3 a kolem 25 hodin s CDDA. Já jsem se při kombinaci obou typů (MP3ky
ovšem drtivě převládaly) a téměř nepřetržitě aktivovaným S-XBS dostal s alkalinkami někam k 16
hodinám.
Kryt CD je lehce metalízovaný a ve dvou vrstvách jsou na něm po soustředných obloukových stopách rozprostřena tlačítka pro kontrolu playbacku a hlasitosti. PLAY má na sobe výstupek, jenž usnadňuje orientaci po klávesnici nejen při šátrání v kapse, ale také například nevidomým. Dále jsou tu tři funkční klávesy, jež mají na starosti obsluhu basového expanderu (S-XBS), módu přehrávání (MODE - Repeat 1/All/Random) a programování skladeb (MEMORY - až 20 MP3/24 CDDA tracků). Uprostřed se vyjímá stříbřitý joypad, jímž se lze pohodlně přemisťovat mezi alby, uzamknout jedno album nebo povolit přehrávání celého datového disku a měnit zobrazení na displeji.
Ten se nachází nade všemi tlačítky a je koncipován poměrně zajímavě: matrice je stočena do oblouku. Displej je rozdělen na dvě části, numerickou a textovou. První ukazuje (v případě MP3 disku) číslo alba, druhá pak v závislosti na přepnutí křížovým ovladačem (dolní pozice, volba DISPLAY) zobrazuje odehraný čas, název adresáře, souboru, alba a skladby z ID3 tagu. Toto tlačítko nefunguje, je-li přehrávač v klidu, zobrazeno je jen číslo alba a skladby. Dále je indikován režim přehrávání, aktivita bass boosteru a stav baterie (pouze blíží-li se kritické prázdnotě). Při playbacku kolem těchto údajů poskakují různé notičky, moc hezké. Nicméně protože jsem měl discmana většinou v kapse, displeje jsem příliš neužil. A zrovna když jsem ho ve vlaku v tunelu potřeboval, bohužel jsem zjistil, že není podsvícený. Škoda, určitě by ta modrá zářila moc hezky...
Reprodukce
Mechanika discmanu po zapnutí zahvízdá a na displeji začne naskakovat počet adresářů a souborů.
Přehrávač rozezná multisession CD-R/W disky. Neměl jsem možnost, platí-li to i pro Packet Write,
dokumentace se o tom způsobu zápisu nezmiňuje. Sympatické je, že se automaticky spustí přehrávání od
stopy, kde byl player naposledy vypnut. Jediný disk v paměti už je ale hodnota překonaná. MP3 soubory
schroupe o bitrate 32-320 kbps včetně VBR. Otřesy při chůzi vyrovnává systém Shock Proof s kapacitou
100 sekund pro MP3 a 48 sekund pro CDDA. Chodil jsem s discmanem v kapsáčích a musím říci, že ESP od
Panasonicu je skvělá. Při rychlejší chůzi jsem nezaznamenal jediný kiks! Při běhu zvuk samozřejmě
vypadával, ale musíme brát na zřetel citlivou mechaniku přístroje. Zvuk reprodukovaný přiloženými
peckami byl (jak je u této značky zvykem) velice slušný. Basy se systémem S-XBS báječně vyniknou. Sem
tam mi chyběl čistokrevný ekvalizér, aby bylo možné přiživit i výšky, ale možná jsem moc zhýčkaný. Výstup
přehrávače rozhodně nezklame barvou zvuku ani hlasitostí. Výdrž baterií jsem zmínil, je příjemně vysoká,
kolísá samozřejmě podle druhu média a aktivovaných funkcí.
Na závěr aneb přece jen mušky
Několik drobností přece jen výsledný dojem trochu kazí. Někdo může postrádat linkový výstup, citelně
chybí dálkové ovládání a na nepodsvícený displej už jsem si postěžoval. Dále se vyskytují poměrně
dlouhé mezery mezi kontinuálními MP3 soubory, CDDA tracky ale navazují přesně. Celkově vzato je
Panasonic SL-MP35 rozhodně dobrý přehrávač střední třídy, bohužel nedostatečně vybavený. Tento
kvalitní a stabilní (=nekouše se) přehrávač se ale na trhu určitě neztratí. Do prodeje přijde začátkem července a uvedená cena je zatím předběžná.