Za chvíli budou i raketoplány pouhou vzpomínkou v muzeu.

Za chvíli budou i raketoplány pouhou vzpomínkou v muzeu. | foto: Pavel Kasík, Technet.cz

REPORTÁŽ: Nejsmutnější místo v USA. Místo posledního startu raketoplánu

  • 166
Florida (Od zvláštního zpravodaje Technet.cz) - Kennedyho vesmírné centrum vyprovodilo do kosmu stovky amerických astronautů a zaměstnává desetitisíce lidí. S posledním startem Atlantis ale skončí třicetiletá éra raketoplánů. Část vesmírného střediska se promění v pouhé muzeum.

"Víte, jaký má teď celá NASA roční rozpočet? Jako čtyři dny války v Afghánistánu," nedaří se průvodci skrýt rozladění a smutek. Není se čemu divit.

"Provádím po Kennedyho vesmírném centru už skoro 25 let a tohle je nejsmutnější rok, jaký jsem tu zažil. Všechny ty objevy, které raketoplány lidstvu přinesly... A teď nás do vesmíru budou muset vozit Rusové."

"Ti samozřejmě zvýšili cenu na asi 50 milionů dolarů za pasažéra, nečekaně," povzdechne si ironicky. A zatímco se autobus blíží k první zastávce naší prohlídky, pustí nám jeden z krátkých dokumentů. Ty nám, spolu s výhledem do okolní, pečlivě udržované floridské přírody, postupně zapadají do ohromující mozaiky Kennedyho vesmírného střediska.

John F. Kennedy Space Center (KSC)

Na floridském ostrově Merrit se rozléhá pravděpodobně neznámější kosmodrom světa. Startovali odtud všichni lidé, kteří kdy chodili po Měsíci. V roce 1981 zde start Columbie odstartoval slavnou éru raketoplánů. Ta letos končí po třiceti letech a 135 misích. Hlavní funkce centra nadále zůstane pouze vzdělávací a turistická.

Kennedyho vesmírné středisko se rozprostírá na ploše 55 km dlouhé a 10 km široké, o rozloze 567 km². Nachází se zde startovací komplex (LC-39), ústřední administrativní budova, obrovské hangáry a řídící středisko.

Mapka Kennedyho vesmírného střediska. Vpravo je Mys Canaveral, propojený s ostrovem Merrit

Letecký pohled na Startovací komplex 39. V popředí vidíme 39A, dále od fotografa pak 39B. Vpravo je Atlantský oceán.

Po cestě se autobus občas zastaví a průvodce nás upozorní na orlí hnízdo nebo na nedalekého aligátora, který se vynořil z jezírka, aby se ohřál na sluníčku. "Žijí tu desítky druhů vzácných ptáků, aligátoři, a taky divoká prasata. Aligátoři mají vepřové rádi," směje se náš průvodce, který si nepřál být v článku jmenován.

Ze současných více než 15 tisíc zaměstnanců Kennedyho vesmírného centra to budou právě průvodci, kteří mají svá místa relativně jistá. Tisíce dalších pracovníků ale bude propuštěno nebo přemístěno na jiné pozice v rámci NASA. "Bojím se, že tak přijdeme o celou generaci odborníků. Dřív vždycky předchozí generace zaučila tu následující."

Zatímco se blížíme k výhledu na startovací komplex, dozvídáme se historky ze zákulisí letů na Měsíc. Jak je možné, že všichni lidé, kteří kdy chodili po Měsíci, jezdili v Chevrolet Corvette? "Byl to dokonalý marketingový tah. Astronauti si tato luxusní auta mohli pronajmout za dolar na rok. Prodejce pak mohl vydělávat prodejem ojetých sporťáků, které řídil skutečný kosmonaut." Podobný marketingový tah se ostatně povedl i Paulovi Fisherovi s jeho vesmírným perem.

Raketoplán od hangáru až po přistání

V rámci prohlídky v Kennedyho vesmírném středisku se návštěvníci podívají na všechna důležitá místa související se startem a přistáním raketoplánu. Každý z původních čtyř raketoplánů čekal na svou příležitost v k tomu přebudované stavbě. Jde o čtvrtou největší budovu na světě.

Vehicle Assembly Building - ikonická montážní hala zkonstruovaná na pojmutí
Vehicle Assembly Building - ikonická montážní hala zkonstruovaná na pojmutí

Vehicle Assembly Building. Ikonická montážní hala zkonstruovaná na pojmutí čtyř raketoplánů "na stojáka". Jde o největší jednopatrovou budovu na světě, chlubí se čtyřmi největšími vraty světa a také největší vlajkou na světě. Budoucí využití je zatím nejisté.

Odtud se raketoplán dopraví ve svislé poloze k odpalovací rampě na 34 metrů širokém pásovém transportéru. Přestože nepřesahuje rychlost 1,5 km v hodině a pohybuje se po dvou kamenitých "kolejnicích" (širokých 12 metrů, vzdálených od sebe 15 metrů), musejí se řidiči plošiny na své cestě několikrát vystřídat. Řízení kolosu vyžaduje naprostou soustředěnost.

Startovací komplex LC-39A před poslední misí raketoplánu Discovery
Startovací komplex LC-39A před poslední misí raketoplánu Discovery

Startovací komplex LC-39A před poslední misí raketoplánu Discovery

Raketoplán pak čeká na startovací rampě, zatímco probíhají veškeré potřebné kontroly. Posádka do raketoplánu nastupuje přibližně tři hodiny před startem, do té doby ale stihne setkání s tiskem i instruktáž ohledně aktuálních podmínek.

Samotný start je možné sledovat ze speciálních stanovišť několik kilometrů od plošiny. Hluk i tlaková vlna jsou ohlušující i na takovou vzdálenost.

Startovací komplex LC-39A (vpravo, v popředí) a LC-39B. Voda z vyvýšené nádrže (přes milion litrů) slouží k utlumení hluku při startech raketoplánů.

Ochranný val sloužil k uložení přenosové techniky při prvních startech v rámci programu Apollo.

S raketoplánem komunikuje Mys Canaveral pouze do ukončení startovací sekvence, pak velení přebírá Středisko letové kontroly Christophera C. Krafta, Jr. v texaském Houstonu.

Raketoplán byl od začátku navržen tak, aby se veškeré jeho části daly znovu upotřebit. Výjimkou je obrovská vnější nádrž, kterou raketoplán odhazuje a která posléze shoří v atmosféře. Ostatní se vyloví z oceánu, opraví a znovu použijí. Vylovení nádrží věnuje NASA zvláštní dokument, který sledujeme, zatímco se přesouváme k jedné z největších ranvejí na světě.

Měří pět kilometrů a je široká 120 metrů. Den před přistáním z ní dobrovolníci musejí vyhnat slunící se krokodýly a další havěť: "Taháme sirky, je to jedna z těch mála prací v NASA, do které se nikomu moc nechce," svěřují se se smíchem zaměstnanci v krátkém filmu.

Procházka minulostí

Už od šedesátých let je Kennedyho vesmírné středisko cílem mnoha exkurzí, a není se čemu divit. Být na místě, kde se tvoří dějiny astronautiky, působí ohromujícím dojmem i na naprostého flegmatika. Od šedesátých let se tu nashromáždila celá řada exponátů ze stovek misí, které NASA podnikla, a vznikají tu i svébytné atrakce.

Návštěvníci si mohou nanečisto prožít start raketoplánu v populárním simulátoru.

Nejen mezi nejmenšími návštěvníky vzbuzuje nadšení "simulátor letu raketoplánem". Jde o perfektně dotaženou show, díky níž si můžete prožít přetížení, kterému jsou astronauti vystaveni. Nejde ani tak o přetížení fyzické (simulátor je přístupný i dětem, a nemůže tedy riskovat nějaká ta géčka), ale především o přetížení psychické.

"Pozor, toto není hra, toto je reálná simulace. Osoby trpící závratěmi, osoby, které nejsou fyzicky či psychicky fit, klaustrofobici a slabé povahy mohou v simulátoru utrpět vážnou újmu. Není žádnou ostudou se simulace nezúčastnit a sledovat ji z postranní plošiny," uslyšíte minimálně třikrát v různých variacích, zatímco procházíte bohatým, dramaticky vypointovaným multimediálním průvodcem. I v naší skupině se našlo pět lidí, kterým před vstupem do komory povolily nervy a kteří na opakovanou výzvu zvedli ruku a vystoupili z řady.

Jediné místo na světě

odkud se letělo na Měsíc

Když konečně napochodujete do simulátoru, který naráz pojme přes dvacet lidí, můžete si opakovat dokola, že o nic nejde, ale jistému vzrušení se neubráníte. Sedíte připoutáni v kabině, kolem vás burácí motor. A najednou, když to nejméně čekáte...

No, nepřipravíme vás přece o překvapení. Na rozdíl od těch skutečných raketoplánů bude totiž simulátor v provozu i nadále, stejně jako 3D kino IMAX a další multimediální atrakce.

Pro serióznější obdivovatele kosmického výzkumu je v Kennedy Space Center k vidění ještě mnohem více. Jsou zde popsány všechny mise raketoplánu, všechny lety Apolla, všechny milníky týkající se Mezinárodní vesmírné stanice, obrovské množství vynálezů vzniklých na základě materiálů NASA. Ani za tři týdny by návštěvník neměl šanci všechny informace vstřebat.

Makety raketoplánů a raket

Vnitřek makety raketoplánu - prohlídka

Vnitřek makety raketoplánu - skladiště

Muzeum letů do vesmíru - Apollo/Saturn V Center
Muzeum letů do vesmíru - Apollo/Saturn V Center
Muzeum letů do vesmíru - Apollo/Saturn V Center

Muzeum letů do vesmíru - Apollo/Saturn V Center

Obdivovatelé monumentálních strojů i hodinářské přesnosti si také přijdou na své. Objeví zde reálné koráby, makety, kombinézy astronautů i zápisky z lodního deníku.

Hodinky pilota Rogera Chaffeeho, který spolu se dvěma kolegy zahynul během testů Apolla I. Podle zprávy vyšetřovací komise zůstal Chaffee až do smrti ve svém sedadle a snažil se hlásit do vysílačky průběh nehody.

Návod pro astronauty - "Go/N Go Cue Card", 1972. Astronauti museli na kartičky spoléhat především za těžko předvídatelných okolností.

Fronta se pochopitelně tvoří i kolem stánku, kde si každý může vlastnoručně sáhnout přímo na kámen dovezený z Měsíce.

Možnost dotknout se měsíční horniny
Možnost dotknout se měsíční horniny

Musíme konstatovat, že je to nepředstavitelný pocit dotýkat se horniny, která nepochází ze Země. Záhadná černá placička se dá přirovnat snad jen k ohmatanému kusu břidlice. Nedaleká cedulka poukazuje na fakt, že měsíční hornina je sice vzácná, ale je spravedlivě rozdělena mezi všechny státy světa. Takové gesto není pro NASA netypické.

Památník obětem vesmírného programu

Celkem 24 astronautů zahynulo při dobývání kosmu, ať už při tréninku nebo během startu či přistání.

Mezi nejtragičtější patří havárie raketoplánu Columbia (2003), raketoplánu Challenger (1986) a výbuch při testování startu Apolla 1 (1967). NASA si jejich památku připomíná na granitovém památníku.

Pomník obětem vesmírného programu

Plaketa připomínající oběti vesmírného programu

"Astronautům, kteří přinesli nejvyšší oběť americkému vesmírnému programu, neboť věřili, že dobývání vesmíru stojí za nasazení vlastního života."

Selhání nepřipadá v úvahu

V obchodu se suvenýry nalepí logo NASA na cokoli. Pružinkové zdvihání víčka se zde samozřejmě proměnilo v "robotické otevírání".

Při odchodu z Kennedyho vesmírného centra se pravděpodobně nedokážete vyhnout obchodu se suvenýry. Logo NASA je zde na všem: od vesmírných propisek přes hrníčky a magnetky až po vesmírnou variantu hry monopoly nebo kosmonautskou kuchařskou zástěru.

A i když u většiny podbízejících se produktů jen pobaveně zakroutíte hlavou, snad každý z hostů si tu našel dáreček pro své blízké i pro sebe.

Mezi oblíbené patří oblečení s legendárním nápisem, který se stal neoficiálním mottem NASA: "Failure is not an option." Perfekcionistický slogan má při cestách do vesmíru své místo: přesnost, nadšení, smysl pro povinnost a pro detail patří k vlastnostem, které dostaly člověka na Měsíc.

Ale ani prodej suvenýrů na další mise raketoplánu nevydělá. Končí třicetiletá éra, která proměnila let do vesmíru z nepředstavitelné události v každodenní realitu.