Zmiňovaným esem v rukávu je Evropská jižní observatoř [ESO], která byla založena z iniciativy amerického astronoma německého původu Waltera Baadeho a jeho holandského kolegy světové pověsti Jana Oorta v r. 1962 díky dohodě pěti významných astronomických zemí západní Evropy. V dalších letech účastnických zemí evropského kontinentu postupně přibývalo na současných 11; vstup dvanáctého Španělska je na spadnutí.
První dalekohledy na La Silla začaly pracovat v r. 1969 a největší z nich mají průměr zrcadel přes 3,5 m. Vynikající astronomické podmínky umožnily evropským astronomům podstatně snížit náskok USA v pozemní optické astronomii, protože na observatoři byly postupně vyzkoušeny nové technické postupy při konstrukci velkých dalekohledů, které se báječně osvědčily. Mimochodem, na této observatoři pozorovali od sedmdesátých let také čeští astronomové - exulanti Zdeněk Kvíz [pracovník observatoře v Ženevě a Sydney] a Luboš Kohoutek, který se stal astronomem Hvězdárny v Hamburku.
Zrcadla těchto dalekohledů byla odlita v Německu a vybroušena ve Francii, trubkové tubusy, ložiska a objímky zrcadel v Itálii a po továrních testech byl tento neuvěřitelně cenný náklad přepraven lodí do chilského přístavu Antofagasta, odkud se pak vydal na trajlerech na náročnou cestu horskou silnicí na Paranal do výšky přes 2600 m n.m.
Montáž dalekohledu probíhala postupně v letech 1998-2002. Vše klapalo podle plánu a prakticky okamžitě po zjustování každého obra započal vědecký výzkum na špičkové světové úrovni. Dalekohledy nesou jména v indiánském jazyce Mapuče: Antu [Slunce], Kjujen [Měsíc], Melipal [Sirius] a Jepun [Jižní kříž]. V současné době na nich pracuje řada vyměnitelných přístrojů II. generace, tj. velmi citlivé polovodičové kamery, spektrografy, polarimetry a fotometry.
Využít každou sekundu
Odhaduje se, že cena 1 sekundy pozorování každým dalekohledem stojí přibližně 1 euro, takže kvalifikovaná obsluha se snaží neztrácet čas a operativně mění program pozorování v závislosti na kvalitě obrazu hvězd, rušivém svitu Měsíce a rychlosti větru. Je to mimořádně náročná práce u monitoru mnoha počítačů a proto mají pozorovatelé [přirozeně s akademickým titulem, vybírání evropskými konkurzy] pod vrcholem Paranalu velmi kvalitní, doslova hotelové ubytování uprostřed nehostinné pouště. Především je nutné, aby se mohli během dne klidně vyspat, protože noční směny následují v týdenních až dvoutýdenních blocích - pak si musí jet odpočinout do nížiny.
Observatoř prochází neustálým technickým vývojem. V současnosti jsou už v provozu první dalekohledy AT pro obří interferometr, který může docílit rozlišení jako 200metrové zrcadlo, buduje se přehlídkový stroj VISTA pro automatické přehlídky celé oblohy, atd. Ve výhledu je i výstavba ještě většího dalekohledu ELT o průměru složeného zrcadla kolem 40 metrů.
Je zřejmé, že ESO si míní současnou hegemonii udržet i v příštích desetiletích, protože stavba takových monster si vyžádá nejméně 15 roků. Za této situace je možnost, že Česká republika vstoupí v příštím roce mezi plnoprávné členské země ESO, úžasnou příležitostí zejména pro mladou generaci českých astronomů. Naše astronomie má totiž ve světě poměrně zvučné jméno, jak znovu dokázal XXVI. světový astronomický kongres, uspořádaný letos v srpnu v Praze - už podruhé v historii Mezinárodní astronomické unie. Takovou výsadu mají spolu s Prahou už jen Sydney a Řím.
V uplynulých dnech navštívila česká delegace, vedená předsedou Akademie věd ČR prof. Václavem Pačesem, předsedou Národního astronomického komitetu prof. Janem Paloušem a českým velvyslancem v Chile Dr. Jakubem Hladíkem, observatoř VLT ESO za doprovodu ředitele kanceláře ESO v Garchingu [SRN] Dr. Clausem Madsenem. Naši odborníci tak získali ucelenou představu o možnostech, které nám účast v ESO nabízí. Výsledek předčil naše očekávání. Ocitli jsme se ve světě, kde se vytváří budoucnost světové astronomie i fyziky. Tuto příležitost zkrátka nesmíme promarnit.
 O autorovi:
RNDr. Jiří Grygar, CSc.
narodil 17. března 1936 v polské obci Dziewietlice (dříve německý Pruský Jindřichov).
Začínal na Masarykově univerzitě v Brně výzkumem meteorů a po příchodu do Astronomického ústavu ČSAV v Ondřejově se začal zabývat studiem těsných dvojhvězd a nov. Poté přešel do Fyzikálního ústavu AV ČR, kde se nyní věnuje astrofyzice vysokých energií.
Je členem Mezinárodní astronomické unie, zakládajícím členem Evropské astronomické společnosti, čestným předsedou České astronomické společnosti a od r. 2004 předsedou Učené společnosti ČR. V r. 1996 obdržel cenu Kalinga, kterou uděluje UNESCO za popularizaci vědy. Je po něm pojmenována planetka č. 3336.
|
Jiří Grygar
O autorovi:
