Téměř všechny naše fotografie, videa, dokumenty a hudba končí na plotnách pevných disků.

Téměř všechny naše fotografie, videa, dokumenty a hudba končí na plotnách pevných disků. | foto: Profimedia.cz

Revoluci čekejte za dva roky, SSD není budoucností pevných disků

  • 382
Za dva až tři roky přijdou disky s teplotně asistovaným magnetickým zápisem, čímž rapidně vzroste jejich kapacita. Hybridní SSD/HDD uložiště budou mít smysl až u nových operačních systémů. O budoucnosti pevných disků jsme hovořili s viceprezidentem Western Digital, Richem Rutledgem.

Výrobci disků a elektronických pamětí mají zlaté časy. Uživatelé desítek milionů chytrých telefonů denně chrlí terabajty fotografií a videí, nahrávají je na sociální sítě a sdílecí služby, kde se z nich ještě vytváří mnoho paralelních kopií. A všechna tato data mají jedno společné: končí na rotujících plotnách pevných disků.

Revoluce: teplotně asistovaný magnetický záznam

Kapacita pevných disků se za posledních padesát let každé dva roky průměrně zdvojnásobí, při pohledu na kratší časové úseky však tato hodnota kolísá: v některých letech se zvyšuje rychleji, v jiných pomaleji. Poslední prudký nárůst kapacity se odehrál v letech 2006 - 2008 v důsledku nové technologie svislého zápisu. Ta nyní dospěla svého vývojového maxima a nárůst kapacity se zpomalil.

Rich Rutledge, víceprezident Western Digital

K dalšímu kapacitnímu "boomu" dojde podle Riche Rutledge během dvou až tří let. V laboratořích totiž finišuje vývoj nové technologie tepelně-asistovaného magnetického zápisu. Vývoj koordinuje konzorcium IDEMA (International Disk Drive Equipment and Materials Association) sdružující všechny přední výrobce pevných disků a jejich součástí.

Při zápisu se místo na povrchu disku zahřeje na teplotu kolem 600 stupňů celsia, čímž se významně zlepší jeho magnetické vlastnosti. Magnetická hlavička tak záznam provede přesněji a výrazněji. I při dalším zvýšení hustoty záznamu tak půjde data bezpečně číst.

HDD

Hard Disc Drive - pevný disk

Nejrozšířenější médium pro ukládání dat - naleznete jej v drtivé většině počítačů a dalších elektronických zařízení, například set-top-boxech s nahráváním, nebo bankomatech. 

Data jsou pohyblivými hlavičkami zaznamenávána na rotující magneticky citlivou plotnu. První pevný disk vyrobilo IBM v roce 1954.

Nová technologie se zatím pracovně nazývá Thermo-assisted magnetic recording, případně Heat-assisted magnetic recording. Jaký bude komerční název, zatím není jisté. Jasno ani není v technologii, která bude teplo pro záznam generovat. Může jít buď o laser, nebo mikrovlny.

Rutledge předpokládá, že k představení pevných disků s technologií  teplotní asistence dojde v letech 2013 - 2014.

SSD není nástupce HDD

Vývojem projdou i pevné disky s elektronickou "flash" pamětí, tedy SSD (Solid State Drive). Současná struktura "plovoucích hradel" (floating gate) se dostává na svůj limit, a tak se intenzivně pracuje na nové struktuře elektronických paměťových čipů. Podle Rutledge je dalším krokem 3D struktura, která mimo jiné umožní zmenšit jednotlivé paměťové buňky a tím v přeneseném smyslu zvýšit hustotu záznamu. Společnost Intel v letošním květnu představila 3D tranzistor Tri-Gate, nové flash paměťové čipy tak nemusí být hudbou nijak vzdálené budoucnosti.

SSD

Solid-State Drive - pevný disk bez pohyblivých částí

SSD je datové uložiště bez pohyblivých pevných částí, data jsou ukládána do elektronických čipů, podobných těm v paměťových kartách.

Uplatnění nacházejí hlavně u přenosné elektronicky, kde je kladen důraz na mechanickou odolnost a malé rozměry - například v odolných noteboocích. Mezi výhody patří vysoké přenosové rychlosti dat.

První SSD disk se narodil v roce 1978 v laboratořích společnosti Texas Memory Systems a měl kapacitu 16 kilobyte. V kapacitách a formátech pro osobní počítače se objevují až několik posledních let.   

V internetových diskusích se často objevuje názor "až budou mít SSD pořádnou kapacitu a stát jako normální HDD, tak do toho půjdu". Podle Rutledge takový stav nastat vůbec nemusí. SSD jsou výrobně 10× - 20× nákladnější než klasické pevné disky a jejich výhoda je ve vysoké rychlosti (zápisu, vyhledání a čtení dat), mechanické odolnosti a malých rozměrech. SSD se bude používat tam, kde je výrobce omezen rozměry, zařízení bude vystaveno mechanickému stresu, nebo je kladen důraz na vysokou rychlost. Ve všech ostatních oblastech budou dál nejlepší volbou klasické pevné disky.

"SSD a HDD jsou dvě různá zařízení, jedno nemá nahradit druhé. Je to stejné jako v dopravě, máme letadla, vlaky a kamiony. Každý způsob dopravy se hodí pro něco. Musíme si vybrat, zda chceme zboží doručit rychle a draze, nebo mnohem pomaleji a levněji," nabízí srovnání Rutledge.

Od zástupce předního výrobce pevných disků se to může zdát jako trochu alibistické prohlášení. Je potřeba si ale uvědomit, že Western Digital v roce 2009 koupil výrobce flashových pamětí Silicon Systems a stal se tak i výrobcem SSD disků.

Hybridní disky až s novými operačními systémy

Hlavní konkurence WD, společnost Seagate, již v lonském roce představila hybridní SSD/HDD uložiště Momentus XT. K běžnému disku přidává 4 GB flashovou paměť, technologie Adaptive Memory pak automaticky rozpoznává nejpoužívanější data, ukládá je do elektronické paměti a ty jsou potom systému rychle dostupné.

Na otázku, proč WD zatím podobný produkt nenabízí, Rutledge odpovídá: "Hybridní řešení vyžaduje spolupráci se softwarem, takže bude smysluplně využitelné až s novými operačními systémy. Ty pak dokáží efektivně využít potenciál této kombinace. V laboratořích již probíhají experimenty a ladění s Windows 8, podpora bude i v nové verzi MacOS X".

V cloudech jdou disky "na dračku"

Pokud mají výrobci pevných disků z něčeho radost, pak jsou to datová centra takzvaných "cloudových" systémů.

V cloudových systémech jsou totiž veškerá data vícenásobně replikována, jak v rámci jednoho centra, tak často i mezi jednotlivými centry. Pro příklad, jedna fotografie na Facebooku má v datacentrech až šestnáct kopií. Tolik by jich uživatel v domácím prostředí nikdy nevytvořil.

"Obrovským odběratelem pevných disků jsou internetové vyhledávače a jejich indexovací serverové farmy. Vždyť jen Google má na serverech několik kopií celého viditelného internetu," říká Rutledge.

"Když se otevírá nové datové centrum, dodáváme do něj třeba 200 - 500 tisíc disků najednou," doplňuje.  

S tím souvisí i nedávná akvizice společnosti Hitachi, jejíž diskovou divizi Western Digital koupila za 4,3 miliardy dolarů. Právě v segmentu enterprise disků se společnosti Hitachi dařilo mnohem lépe než WD. Po sloučení firem tak nyní WD dosahuje 50% podílu na trhu u desktopových disků, 48% podílu u notebookových disků a 30% u serverových disků.