Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ruská neviditelná superstíhačka má nejistou budoucnost

aktualizováno 
V příštím roce ruské letectvo podle současných plánů zařadí do výzbroje první víceúčelové stíhačky Suchoj T-50. Budoucnost letadla je však velmi nejistá. O současném stavu programu T-50 se zamyslel odborník na ruskou armádu Dmitry Gorenburg.

Suchoj T-50 | foto: Suchoj

Gorenburg původně publikoval článek Russian T-50 stealth fighter will enhance capabilities na placeném analytickém webu Oxford Analytica Daily Brief. Pár dní nazpátek, s odstupem několika měsíců, pak „přetiskl“ tento článek na svém blogu Russian Military Reform.

Tajemný T-50

Rusko vyvíjí letouny 5. generace od konce 80. let minulého století. Rusové začali vývoj této techniky v reakci na vývoj amerického F-22 Raptor, který zase reagoval na nástup ruských letadel Su-27. Samotná firma Suchoj vyvíjí letoun T-50 přibližně 15 let.

Pátý prototyp letounu Suchoj T-50 poškozený požárem motoru

Pátý prototyp letounu Suchoj T-50 poškozený požárem motoru

První let víceúčelové stíhačky T-50 se uskutečnil v roce 2010. Za posledních pět let Suchoj dodal pět prototypů. Zkoušky se v poslední době opozdily kvůli požáru motoru pátého prototypu v polovině roku 2014. Letoun se nakonec podařilo opravit pomocí dílů z rozestavěného šestého prototypu.

Podle ruských médií se pátý prototyp dostal do vzduchu v polovině října, vzlet šestého prototypu se očekává na konci letošního roku. Pokud půjde vše podle plánů, ruské letectvo zařadí T-50 do výzbroje v roce 2016. Avšak první T-50 budou mít jen omezenou bojovou hodnotu.

Suchoj T-50 bude první stealth letadlo provozované Ruskem. Při konstrukci se alespoň zčásti využily kompozitní materiály, letadlo má vynikající manévrovací schopnosti, schopnost nadzvukového letu bez přídavného spalování a pokročilou avioniku.

Jaké jsou skutečné schopnosti a možnosti T-50, je však nejasné. Na rozdíl od západního světa, kde jednotlivé výkony, schopnosti, ale i problémy letadel jsou detailně sledovány médii a diskutovány, ruské zdroje výkony a schopnosti T-50 (kromě obecných proklamací) nekomentují.

Co víme? T-50 zpočátku získá motor Saturn 117 aktuálně používaný v letadlech Su-35S. Nově vyvíjený motor Product 30 má být připraven pro výrobu v roce 2017. Product 30 se stane standardní pohonnou jednotkou T-50 od roku 2020. Motor poskytne o 17 až 18 % větší tah při menší spotřebě paliva než stávající motory.

Gorenburg v článku uvádí, že vývoj “finálních” elektronických systémů letadla ještě není ukončen. První T-50 tak budou mít zpočátku omezené schopnosti, ostatně jako americké F-35 Lightning II. Podle odhadů získají plné elektronické, avionické a softwarové vybavení (tedy schopnosti letadel 5. generace) po roce 2020. Do té doby bude bojová hodnota T-50 odpovídat letounům 4. generace.

T-50 vs. F-22 a F-35

Ideovými protivníky T-50 jsou americké stroje F-35 a F-22. Jak si ruský stroj proti americkým oponentům stojí?

Rychlost nadzvukového letu T-50 bez přídavného spalování je Mach 1,7, maximální Mach 2,5. Jde o rychlosti srovnatelné s F-22. Naproti tomu maximální rychlost F-35 je Mach 1,6.

Maximální dolet T-50 je 2000 km, podobně jako u F-22. Dolet F-35 je papírově 2200 km. Dostup letadel T-50 a F-22 je 20 000 m, u F-35 18 000 m.

Suchoj T-50

Suchoj T-50

Jak připomíná Gorenburg, mezi odborníky v oblasti letectví se vedou živé debaty o přednostech všech tří letadel. Jak jsme však naznačili výše, debaty komplikuje nedostatek informací z ruské strany, především o klíčových oblastech jako je elektronika a pohonná jednotka.

Panuje shoda, že ruský stroj je obratnější než F-22 a F-35, ale má horší charakteristiky stealth. T-50 by tak měl být lepší v blízkém manévrovém souboji (dog fight), ale horší například při pronikání protivzdušnou obranou protivníka.

Gorenburg však zdůrazňuje, že toto porovnání se děje na základě reálných dat o západních letounech, ale jen na základě prohlášení ruské strany o schopnostech T-50. “Vzhledem k tomu, že ruští úředníci jsou traťoví rekordmani ve skrývání problémů a přehánění schopností nové technologie, je možné až pravděpodobné, že výkony T-50 nemusí odpovídat očekávání,” spekuluje ve svém článku Gorenburg.

Indická karta a výrobní realita

Od roku 2007 na projektu ruského letadla 5. generace spolupracuje Indie, která v rámci programu FGFA (Fifth Generation Fighter Aircraft) požaduje dvojsedadlový derivát letadla T-50. Původní plány počítaly s 500 stroji FGFA a zahájení sériové výroby v roce 2015.

Spolupráce mezi Ruskem a Indií však není rozhodně idylická. Indická strana si stěžovala na málo výkonný a nespolehlivý motor, problémy s drakem letadla, které snižují charakteristiky stealth, nebo na nedostatečné radarové a elektronické systémy letadla. Indům se také nelíbí, vzhledem k výše uvedeným problémům, vysoká jednotková cena.

Fotogalerie

V důsledku zpoždění se očekává, že Indie získá v roce 2017 pouze tři prototypy FGFA. Další kolo jednání se očekává na nadcházejícím každoročním indicko-ruském summitu v Moskvě. Podle listu Financial Express může Indie podepsat smlouvu o společné výrobě až 154 letounů FGFA. Pokud půjde vše hladce, začátek sériové výroby FGFA se stihne v roce 2017.

V případě Ruska první plány mluvily o 52 letadlech T-50 do roku 2020 a o 250 do roku 2030. Kvůli špatné ekonomické situaci však Rusko v příštích pěti letech nakoupí pouze 12 kusů.

Vzhledem k obecné složitosti zavádění nových zbraňových systémů do operačního nasazení (servis, údržba, logistika, opravy), složitosti výcviku (počet nalétaných hodin, dostatečný počet pilotů), lze očekávat, že stroje T-50 nebudou hrát hlavní roli v ruském letectvu ani v příštím desetiletí.

Otázkou je také jednotková cena, která se odhaduje minimálně na 50 milionů dolarů za kus. Cena je dvakrát menší než u obdobných západních letadel, ale při současných hospodářských problémech Ruska může být i tak neúnosná.

Zdroj: Russian Military Reform

Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní verzi najdete zde.

Autor:


Témata: Stíhačka




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.