Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Válka podle Ruska. Země se cítí být pod neustálým útokem zvenčí

aktualizováno 
Náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov napsal pozoruhodný článek. Přiblížil v něm koncept nových válek, pro které se vžilo označení hybridní nebo nelineární války. Text přináší zajímavý vhled do ruského strategického uvažování.

Nevybuchlá střela z minometu na silnici do Debalceve (2. března 2015) | foto: AP

Armádního generála Valerije Gerasimova jmenoval do funkce v roce 2012 současný ministr obrany Sergej Šojgu. Gerasimov je náčelníkem generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace a první náměstek ruského ministra obrany.

Armádní noviny

Armádní noviny

Dne 27. února 2013 se objevil v magazínu Vojensko-průmyslový kurýr článek o nové koncepci nelineárních neboli hybridních válek. Hlavní myšlenkou článku je skutečnost, že hranice mezí mírem a válkou se stírají a někdy není zřejmé, že válka již probíhá. Jde o stav permanentní války, kdy prakticky nelze rozlišit, zda válka probíhá, nebo ne.

„Nejsme ve válce, ale válčení okolního světa se nás dotýká stále citelněji. Koncepci nových hybridních válek světu představil ruský generál, veterán čečenské války Valerij Gerasimov. Z několika stran jeho textu se o světě kolem nás dozvíte víc než z mnoha politologických studií,“ napsal před několika týdny Václav Cílek pro Armádní noviny.

Gerasimov, a de facto celé ruské vedení, z trvalého vedení hybridních válek „obviňuje“ vedoucí země celého světa, především Spojené státy. V článku ze začátku roku 2013 Gerasimov píše, že Rusko na tomto poli údajně zaspalo a je třeba pracovat na nápravě. Vyzývá také, aby se Rusko na tento nový typ „válek“ připravilo, umělo jim čelit a používat pro svůj prospěch.

Hybridní války vnímá Gerasimov jak jako příležitost, tak i jako hrozbu. Hybridní způsob válčení vůči Rusku může například uplatnit silnější Čína při mocenských aspiracích na ruském Dálném východě.

Práce Gerasimova je součástí nové ruské vojenské doktríny, podepsané 30. prosince minulého roku. „Nová doktrína Ruské federace odráží manichejistický pohled ruské politické elity na mezinárodní vztahy a světový pořádek. Ve verzi 2010 se psalo, že je současný světový pořádek charakteristický oslabením ideologické konfrontace. Ovšem ve verzi 2014 se píše, že současný světový pořádek je charakteristický posílením globální konkurence, napětím v různých oblastech, hodnotovými konflikty i soupeřením o modely rozvoje. Jedná se o takový světový pořádek, ve kterém se stírá hranice mezi válkou a mírem a kde je Rusko neustále ve válce, i když vedené nevojenskými prostředky,“ napsal v lednu Václav Lídl pro natoaktual.cz.

Válka beze zbraní

Podle Gerasimova jsou typickými představiteli válek 21. století probíhající konflikty v Africe a Blízkém východě. „Dokonale prosperující stát se může během několika měsíců či dokonce dnů proměnit v arénu divokých ozbrojených konfliktů, stát se obětí zahraniční intervence, ponořit se do chaosu, humanitární katastrofy a občanské války,“ píše Gerasimov.

V zemích, kde vypuklo „arabské jaro“, není oficiálně vyhlášena válka. Avšak sociální, ekonomické a politické důsledky pro jednotlivé země a společnosti jsou srovnatelné s následky skutečné války.

K dosažení politických a strategických cílů již nejsou zbraně potřeba, resp. existují účinnější nástroje. Pro dosažení cílů je mnohdy vhodnější použít politických, ekonomických, informačních, humanitárních a dalších nevojenských opatření, včetně „protestního potenciálu“ lidí cílové země. Jako příklad Gerasimov uvádí používání humanitárních organizací nebo soukromých bezpečnostních služeb. Příkladem jsou podle něj údajně operace v Sýrii, na Ukrajině nebo působení Greenpeace v Arktidě.

Gerasimov i ruská vláda jsou přesvědčeni, že Západ financuje jak opozici, tak i další organizace, jako jsou např. nevládní organizace, jak na Ukrajině, tak i v Rusku. Vše je doplněno o skryté vojenské akce informačního charakteru nebo speciálních jednotek. Otevřené použití síly se záminkou „udržení míru a regulace krize“ se děje jen na konci konfliktu, s cílem „dosažení konečných cílů.“

Výše uvedené zákonitosti jsou podle článku typickým příkladem konfliktů 21. století a je podle toho nutno připravit armádu, její techniku, vybavení, výcvik a plánování. Vojenské akce jsou v současné době čím dál dynamičtější aktivnější a plodnější. Operační a taktické pauzy, které by mohl protivník využít, mizí. Geramisov zdůrazňuje, že „čelní zapojení“ velkých uskupení sil na taktické a strategické úrovni jsou minulostí. Dálková, bezkontaktní akce proti nepříteli se stává hlavním prostředkem k dosažení bojových a operačních cílů.

Změny v charakteru ozbrojených konfliktů podle Valerije Gerasimova (podle Janise Berzinše, ředitele Střediska bezpečnostního a strategického výzkumu lotyšské Národní akademie obrany)
Tradiční metodyNové metody
vojenská akce začíná po strategickém nasazení (vyhlášení války)vojenskou akci začínají skupiny vojáků během mírového stavu (válka není vyhlášena)
frontální útoky mezi velkými jednotkami, tvořené hlavně pozemními jednotkaminekontaktní útoky mezi vysoce pohyblivými specializovanými skupinami
cílem je porazit živou sílu, palebnou sílu, získat kontrolu nad oblastí a hranicemi za účelem získání kontroly nad teritoriálním územímzničení nepřátelské vojenské a ekonomické síly krátkými, přesnými údery na strategickou vojenskou a civilní infrastrukturu
ničení ekonomické síly a zabírání územímasivní použití zbraní s přesným účinkem, speciálních operací, robotiky a zbraní, které využívají nové fyzické zákonitost (zbraně se směrovanou energií – lasery atd.)
bojové operace na zemi, moři a ve vzduchuvyužití ozbrojených civilistů (4 civilisté na 1 vojáka)
velení vojsk z pozice rigidní hierarchiesoučasně vedený boj na zemi, moři, ve vzduchu a v informačním prostoru
 současně probíhající údery na jednotky nepřítele a zařízení na celém území

Ničení objektů nepřítele se provádí v celé hloubce jeho území, neexistuje klasická frontová linie. Rozdíly mezi operační, taktickou a strategickou úrovní, stejně jako rozdíly mezi obrannými a útočnými operacemi, jsou vymazány.

Valerij Gerasimov zdůrazňuje, že asymetrickými způsoby, resp. „hybridní válkou“ lze porazit silnějšího protivníka. Mezi možné způsoby patří nasazení speciálních sil nebo využití vnitřní opozice daného státu k vytvoření „permanentní operační fronty přes celé území nepřítele.“

Jde údajně o doktrinální principy, kterými se řídí všechny vedoucí státy světa. Příkladem jsou podle Gerasimova americké operace Pouštní boře v roce 1991 nebo operace Trvalá svoboda v roce 2003. Hybridní válkou byla údajně i spojenecká kampaň v Libyi, kdy bezletová zóna, námořní blokáda a nasazení „kontraktorů“ byly koordinovány se silami opozice.

Bloger roku 2014

Gerasimov připomíná i arabská jara v severní Africe. Informační prostor je skvělý nástroj, jak snížit bojový potenciál nepřítele. V severní Africe údajné pomocí informačních sítí byly ovlivňovány státních struktury a obyvatelstvo. Pro vedení politických a strategických operacích, ať útočných nebo obranných, je tedy nutno perfektně zvládnout činnosti v informačním prostoru.

Dále Gerasimov ukazuje na příkladech teroristických útoků na americké velvyslanectví v Benghází, pirátské aktivity i únosu rukojmí, že je nutno vytvořit vojenské systémy k ochraně státních zájmů mimo vnější hranice.

Na začátku roku 2013, kdy článek vznikl, nebyly podle Garisomova definovány způsoby působení vojenských složek Ruské federace na cizím území. Informace v článku zdůrazňuje potřebu zjednodušit postupy pro překračování státních hranic, užívání vzdušného prostoru a výsostných státních vod cizích států, vytvořit postupy pro interakci s orgány cílových států, atd.

Jako jeden z klasických příkladů nasazení vojenských sil na území cizího státu jsou operace k udržení míru. „Kromě klasických vojenských se ruská armáda musí připravit na operace jiných typů: humanitární, záchranné, evakuační, sanační atd. Vše vyžaduje nový přístup ve výcviku vojenských sil,“ píše Gerasimov.

Změna v ruském vojenském myšlení

„Ruský pohled na vedení moderní války je založen na teorii, že hlavním bojovým prostorem je mysl. Vedení nových válek, respektive válek nové generace bude tedy založeno na válce informační a psychologické tak, aby bylo dosaženo nadvlády u nepřátelských vojsk, získána kontrola jeho zbraní, tj. aby nepřátelské ozbrojené síly a civilní obyvatelstvo byly morálně a psychologicky zlomeny. Hlavním cílem je co možná nejvíce omezit nasazení těžké vojenské síly a dosáhnout toho, aby vojenské a civilní obyvatelstvo naopak podporovalo útočníka ke škodě vlastní vlády a ke škodě vlastní země. Zmínka o permanentní (stálé) válce je zajímavá, protože jejím předpokladem je permanentní (stálý) nepřítel. V současné geopolitické struktuře je nepřítelem západní civilizace, její hodnoty, kultura, politický systém a ideologie,“ píše Berzinš.

Fáze války nové generace mohou být rozděleny následovně (Tchekinov-Bogdanov, 2013, str. 15-22):

První fáze: nevojenské asymetrické vedení války (zahrnující informační, morální, psychologická, ideologická, diplomatická a ekonomická opatření jako část plánu vytvořit příznivé politické, ekonomické a vojenské předpoklady pro další fáze války)

Druhá fáze: speciální operace za účelem oklamání politických a vojenských představitelů koordinovanými opatřeními, prostřednictvím diplomatických kanálů, masově sdělovacích prostředků, prostřednictvím vládních a vojenských agentur, únikem falešných dat, rozkazů, nařízení a směrnic (tzv. leakage)

Třetí fáze: zastrašování, klamání a podplácení vládních a vojenských představitelů s cílem přimět je, aby přestali plnit své služební povinnosti

Čtvrtá fáze: destabilizující propaganda, jež má zvýšit nespokojenost obyvatelstva, což bude umocněno příjezdem ruských militantních skupin a eskalací podvratné činnosti.

Pátá fáze: zřízení bezletových zón nad zemí, která má být napadena, vyhlášení blokády a masové využití soukromých vojenských společností v těsné spolupráci s ozbrojenými opozičními jednotkami.

Šestá fáze: zahájení vojenských akcí, kterým ve velkém měřítku předchází průzkum a podvratná činnost, tj. všechny typy, formy, metody operací, včetně operací speciálních jednotek, operací ve vesmíru, rádiové a elektronické operace, diplomatické zpravodajství a zpravodajství tajných služeb, průmyslová špionáž.

Sedmá fáze: operace vedené pomocí cílených informací, elektronický boj, letecké a kosmické operace, nepřetržité letecké zastrašování v součinnosti s použitím vysoce přesných zbraňových systémů (dalekonosné dělostřelectvo, zbraně založené na využití nových technologií, včetně mikrovln, radiace, neletálních biologických zbraní).

Osmá fáze: Umlčení zbývajících míst odporu a zničení zbytků nepřátelských uskupení, prostřednictvím speciálních operací vedených průzkumnými jednotkami, jež vyhledávají nepřítele a hlásí jeho souřadnice raketovým a dělostřeleckým jednotkám, palba s využitím vyspělých zbraní, soustředěná na zničení jednotek obránce, který klade stále odpor, zasazení výsadkových jednotek, které mají za úkol obklíčit body odporu, vyčišťovací operace pozemních jednotek.

„Jinými slovy, Rusko umístilo ovlivňování nepřítele (influence) do středu svého operačního plánování a k dosažení tohoto cíle použilo všechny dostupné prostředky: obratnou vnitřní propagandu, klamné operace, psychologické operace a dobře koncipovanou vnější propagandu (external communications). Hlavním bylo pochopit tři cílové klíčové skupiny obyvatelstva, předvídat jejich pravděpodobné chování,“ dočteme se v publikaci.

Analýza Armádních novin

Analýza Armádních novin
Ruská představa „hybridních válek“ mířených proti nim je krajně sporná. Existuje určitá teorie, ať už méně/více pravděpodobná, nebo vykonstruovaná, kterou Rusové předkládají jako záminku k dalším krokům. Ostatně „teorie jako záminka“ vedla v minulosti k nespočteným vojenským akcím.

Rusové přišli s teorií permanentních „hybridních válek“ namířených proti Rusku, na které vytvořili záminky pro své jednání na Krymu a Ukrajině.

Za zmínku jistě stojí také připomenutí historické reality, že všechny režimy (většinou nedemokratické) používaly hrozbu vnějšího nepřítele (ať už reálného, nebo smyšleného) pro to, aby zakryly vnitřní krizi nebo odpoutaly pozornost od přijetí nepopulárních a potenciálně režim ohrožujících opatření. Vždy přitom šlo o jediné, aby vládnoucí elity rozšířily a udržely svou moc.

Další věci je, že ruský pohled na věc je těžko dokazatelný/vyvratitelný, a jde tak de facto o víru. Můžeme tedy počítat, že Rusové se připravují na opravdu dlouhou konfrontaci, na stav permanentní hybridní války.

Článek byl převzat z webu Armádní noviny. Původní verzi najdete zde.

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.