První prohlášení kosmické agentury vypočítávalo zakázané oblasti, kde se s Ruskem nadále spolupracovat nebude: vzájemné návštěvy, společná jednání, výměna elektronické pošty, telekonference a videokonference. Vše jako restrikce za nezákonné obsazení ukrajinského Krymu Ruskem.
Mluvčí NASA Allard Beutel však připomněl, že musí pokračovat spolupráce v biologickém výzkumu Bios, na marsovském vozítku Curiosity, na sondách Mars Odyssey a Lunar Reconnaissance Orbiter zůstanou zapnuté ruské přístroje a Američané se zúčastní nadcházejícího 40. kongresu COSPAR o výzkumu vesmíru v Moskvě.
Nenahraditelné ruské motory
Start Atlas V
Málokdo ví, že některé americké rakety využívají výborné ruské motory. Ministr obrany Chuck Hagel nyní nařídil letectvu, aby nahradilo ruské motory RD-180, které pohánějí nosiče Atlas 5. Atlasy totiž vyvážejí na oběžnou dráhu i některá strategicky důležitá tělesa, naposled začátkem dubna vojenskou meteorologickou družici DMSP, stejně jako meziplanetární sondy.
Motory RD-180 vyvinula konstrukční kancelář Energomaš pod vedením Valentina Gluška pro superraketu Energija. V polovině devadesátých let našli 150 kusů těchto motorů ve skladech v Samaře a 36 z nich koupila firma Aerojet General za pouhých 1,1 milionu dolarů. Současně získala licenci na výrobu nových kusů i jejich modifikací. Dnes vlastní toto právo továrna Lockheed a vyrábí je společný podnik ruské firmy Energomaš a americké Pratt & Whitney pod názvem RD Amross.
Výborné jsou rovněž motory NK-33, které zkonstruoval Nikolaj Kuzněcov pro lunární raketu N-1. Třebaže se N-1 nikdy nedostala na oběžnou dráhu, o půl století staré Kuzněcovovy pohonné jednotky mají americké firmy stále zájem. Počítají s nimi pro nosiče, které mají zásobovat ISS.
Zrušit licenci na výrobu NK-33 zřejmě není možné. Je však otázkou, jestli při déletrvající roztržce bude možné pokračovat v produkci kopie RD-180 ve společném podniku. Nahradit takové motory není jednoduché, jejich vývoj trvá řadu let. O tomto problému jednal i americký Kongres a firmy Lockeed a Boeing se zavázaly, že restrikce jejich budoucí plány neohrozí. Šéf firmy Energija Vitalij Lopata však vzápětí prohlásil, že výroba motorů RD-180 pokračuje bez omezení.
Není jasné, nakolik politická situace ovlivní plánované společné projekty. NASA a Evropská kosmická agentura ESA totiž chystají vypustit v roce 2016 automat pro hledání života ExoMars s vozítkem, na němž mají být i ruské přístroje. A v jednání byla i výprava Venera D, která měla vysadit průzkumné balony do atmosféry Venuše.
Vzájemná závislost na stanici
Na palubě ISS jsou všechny moduly a obsluha aparatur hluboce propojeny. Ruskou část stanice zásobují energií americké solární panely a správnou orientaci stanice tak, aby k ní dopravní lodě doletěly co nejrychleji, zajišťuje řídicí středisko v Houstonu. Američané poskytují Rusům rovněž další služby. Ovšem klíčovou dopravu lidí a většiny nákladů zajišťuje Rusko. Zatím je domluvená do roku 2017 pro šest Američanů, Evropanů, Japonců nebo Kanaďanů. Jedna letenka stojí 70 milionů dolarů.
Ředitel NASA Charles Bohlen nedávno řekl, že "provoz stanice by asi musel skončit, kdyby nám Rusové náhle odepřeli přístup na její palubu. Nedovedli by stanici provozovat bez nás." A dodal, že stanice není konstruovaná na let ve vesmíru bez posádky, neobejde se bez trvalé údržby a opravování systémů kosmického komplexu lidmi.
MPCV v tovární hale výrobce, firmy Lockheed Martin
Teprve až Američané opět ovládnou dopravu do vesmíru, mohou mít Rusové strach, že spolupráce na stanici opravdu skončí. Kdy to bude? To zatím není jasné. Nejbližší termín zní rok 2017, ale když nebude mít NASA peníze na podporu soukromých projektů, tak o rok později.
Kosmická loď Orion (byť přejmenovaná na Víceúčelovou kosmickou loď, anglická zkratka MPCV), kterou staví samotná agentura, začne létat někdy okolo roku 2020, ale prvotně má sloužit k průzkumným cestám. Obsluhu ISS mají v plném rozsahu zajistit soukromé firmy, jejich provoz má být lacinější.
Moskva varovala Kyjev kvůli bojovým raketám
Před týdnem varovala Moskva Kyjev před jakýmkoli jednáním s jinými státy ohledně špičkových bojových raket, které Ukrajina dodávala ruským kosmickým silám. Z dob Sovětského svazu totiž zůstal v Dněpropetrovsku na východě země velký podnik Južmaš, který vyrábí mezikontinentální rakety Vojvoda/R-36 (v kódu Pentagonu SS-18, v kódu NATO Satan). Každá tato střela nese osm jaderných hlavic, které hledají své vlastní cíle.
Raketa Dněpr
Od Vojvody odvodili ukrajinští inženýři raketu Dněpr, která slouží k vynášení družic do vesmíru.
Kreml se rovněž bojí, aby Ukrajinci nezačali nabízet znalosti o výrobě menších raket, například o doletu 300 kilometrů s půltunovou hlavicí. Mohl by se tím rozšiřovat počet států s raketovým know-how. Všechny tyto zbraně jsou plodem celá desetiletí trvající spolupráce ruských a ukrajinských odborníků.
Ovšem výroba a používání těchto zbraní podléhají určitým mezinárodním ujednáním, takže moskevské varování se zdá být jen prázdným strašením.
S imperiálními ambicemi Ruska nepočítali
Bývalý velvyslanec USA v Moskvě Michael McFaul upozornil, že z kosmické spolupráce obou zemí, která probíhá několik desetiletí, mají Rusové ohromný zisk. Jde nejen o stovky milionů dolarů, ale i o získávání vědecko-technických informací.
Omezení spolupráce, kterou oznámila NASA, je tedy velmi omezené a netýká se aktuálního provozu a výzkumů. Ovšem ořezat některé další úkoly dost dobře nejde. Po skončení studené války se kosmické programy obou států hluboce propojily a nikdo nepočítal s imperiálními ambicemi Ruska.
