Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Ruské letectvo v Sýrii aplikuje přesné bombardování hloupými bombami

aktualizováno 
Přesné bombardování můžeme realizovat dvěma způsoby. První způsob je použití chytré munice, které se poprvé dostalo náležité mediální pozornosti během „přímých přenosů“ z války v Perském zálivu v roce 1991. V současném konfliktu v Sýrii ukázala ruská strana druhou variantu, a tou je chytrá aplikace hloupých pum.

Su-24M2, Sýrie | foto: Ministerstvo obrany Ruské federace

Většinu náletů v syrském konfliktu provádí ruské letectvo pomocí frontových bombardérů Su-24M2 s měnitelnou geometrií křídla a bitevníků Su-25SM. Jedná se o modernizovaná letadla starších typů. Na drtivé množství cílů tam ruské stroje útočí pomocí neřízených pum. Přesto se zdá, že i s tímto nákladem jsou schopné s dostačující přesností útočit na bodové cíle. K tomuto účelu jim slouží sofistikovaný palubní Speciální výpočetní subsystém SVP-24 (специализированная вычислительная подсистема).

SVP-24 určuje přesné místo, možná lépe řečeno okamžik automatického odhozu hloupé pumy tak, aby zasáhla určený pozemní cíl, v reálu dopadla co nejblíže k němu. Systém počítá s přesně známými pozicemi cíle i letadla (ze satelitního navigačního systému GLONASS), rychlostí a výškou letu a úhlu náběhu letadla a také znalostí balistiky konkrétní zbraně. Dalšími vstupy jsou hydrometeorologické podmínky (atmosférický tlak, vítr, vlhkost) v daném prostoru, které jsou časově a výškově proměnlivé. Na přesnosti a dostatku vstupních údajů pak samozřejmě závisí přesnost celého systému.

Start Su-24M2, Sýrie

Start Su-24M2, Sýrie, pumy na závěsnících jsou typu OFAB-250-270.

Propagační list výrobce udává až osmkrát přesnější dopad neřízené pumy na cíl při použití SVP-24 v letounu Su-24M a přesnost aplikace hloupé pumy se tak prý blíží přesnosti aplikace té řízené. Nosič zároveň může v určitých mezích manévrovat i při přibližování k odhozu, což je ve stejném dokumentu vyjádřeno 30 až 40 procentním zvýšením šance na jeho přežití v případě aktivní protiletadlové obrany nepřítele. Jak se k takové hodnotě došlo, tam uvedeno není.

Generálmajor Igor Semenčenko v rozhovoru pro ruské odborné periodikum Vojensko-průmyslový kurýr (Военно-промышленный курьер) publikovaném 2.12.2015 udává, že s SVP-24 je pravděpodobnost zásahu malého podzemního chráněného cíle (např. bunkr) 30 až 40 % a slabě chráněných nadzemních cílů střední velikosti (sklady, budovy, mosty) 60 %. Jeden Su-24M s 12 až 16 hloupými bombami proto dokáže, podle Semčenka, při jedné misi zničit až dva cíle infrastruktury protivníka.

Dáme-li si všechny tyto informace dohromady, byť je můžeme považovat za nepotvrzené, a k tomu vidíme snímky ze syrského letiště, kde Su-24M2 startují zpravidla se čtyřmi hloupými pumami ráže 250 nebo 500 kg, přestože těmi menšími mohou být doslova obsypány, lze to považovat za nepřímý důkaz o účinnosti systému SVP-24.

Historie „zázraku“

I když v souvislosti s angažováním ruské strany v Sýrii o SVP-24 hovoří v superlativech i některá západní média, nespadl dnes tento systém na blízkovýchodní písek z čistého nebe. V roce 1992 byla založena společnost GEFEST I T sídlící v Žukovském (armádní letištní komplex Ramenskoje), která dostávala zakázky od ministerstva obrany na automatizované a informační systémy v oblasti letectví. Záhy byli odborníci Gefestu postaveni před úkol vyvinout počítačový palubní systém pro modernizaci Su-24M.

Fotogalerie

V roce 1996 tak přišel na svět nám již známý SVP-24 (teď již víme, proč ta „24“ v typovém označení). Cesta k dnešnímu operačnímu použití však byla dlouhá, projekt byl několikrát zastaven a opět obnoven. V konkurenci s jinými projekty padala podezření na korupci, zkrátka jak to známe i z jiných zemí. V prvním desetiletí nového tisíciletí pak prošly Su-24M2 s Gefestem úspěšně zkouškami a poté byl takto vybaven neznámý počet letounů zařazených do aktivní služby.

Suchoje po modernizaci spočívající především v instalaci SVP dostaly označení Su-24M2. (Je pravda, že ta „2“ se u příslušných strojů mnohdy neuvádí. A je to ještě složitější, jako Su-24M2 se označují i stroje dle jiného modernizačního programu od NIIREKu, který se ale netýká nového hardwarového vybavení takového rozsahu a funkcí jako Gefest.)

Samotný SVP-24 se skládá z několika komponent rozmístěných v prostorách letadla a komunikuje s externími pozemními, vzdušnými i kosmickými systémy, od nichž přebírá potřebná data. Je tedy jedním z prvků tzv. digitálního bojiště. A neslouží pouze k zaměřování hloupých pum, zpřesnila se navigace a zvýšila bezpečnost letu v přízemní výšce v automatickém režimu. V neposlední řadě se dokonce snížily, byť ne příliš výrazně, náklady na údržbu a servis avioniky.

Potenciál nového systému vedl k jeho modifikacím pro použití v dalších letounech starších typů. A tak dnes známe například SVP-24-22 pro strategické bombardéry Tupolev Tu-22, SVP-24-25 pro bitevníky Suchoj Su-25, SVP-24-27 pro stíhací bombardéry MiG-27 a pro výcvikové účely dokonce SVP-24-39 pro stále používaná Aera L-39 Albatros.

Ruské pumy používané v Sýrii

Fotografie ruských letadel ze Sýrie ukazují celou řadu typů neřízených pum. Jak už bylo zmíněno, k jejich distribuci na cíle slouží především letouny Su-24M2 a Su-25SM.

Stejné pumy se objevily při opearcích nad Sýrií i ve výzbroji dálkových bombardérů Tu-22M3M. Nasazeny byly při akcích strategického letectva, kdy letouny Tu-22M3M, Tu-95MS a Tu-160 operovaly ze základen na území Ruska. Zatímco Tu-95MS a Tu-160 nad syrské území ani nezavítaly a posílaly na cíle střely s plochou dráhou letu, tak dvaadvacítky měly pumovnice naplněné „malými“ tříštivo-trhavými OFAB-250-270, které použily proti soustředění bojovníků IS u Deir ez-Zor.

Start bitevníků Su-25SM

Start bitevníků Su-25SM, Sýrie, pumy na závěsnících jsou typu OFAB-250-270.

Když už jsme u těch pum, tak právě 266 kilogramové OFAB-250-270 jsou na fotografiích vidět snad nejčastěji. Mezi další typy neřízených pum používaných ruským letectvem v Sýrii lze zařadit čtvrttunové a půltunové trhavé FAB-250 a FAB-500, protibetonové BetAB-500 nebo kazetové RBK-250.

Vedle neřízených pum dochází v menším měřítku i k použití těch chytrých. Jsou to například nejmodernější KAB-500S se satelitním naváděním, které se zavěšují pod stíhací bombardéry Su-34. Pro úplnost můžeme ještě zmínit použití řízených raket vzduch-země a raketových bloků s neřízenými raketami. Ale to už je vše mimo téma „hloupých“ pum aplikovaných pomocí SVP-24.

Rozdání medailí

Rakouské periodikum Contra Magazin píše: „Zatímco NATO, a především Spojené státy, investují do velmi přesně naváděných zbraní a totálních sledovacích systémů, Rusko využívá svůj technologický důvtip k minimalizování nákladů.“

Ale tak jednoduché to není. Nesmíme si pod tím představit například to, že použití takových systémů, jako je SVP-24, zcela odsune chytré bomby do propadliště dějin. Když chceme zhruba zhodnotit význam SVP-24, tak nesmíme zapomínat, že výpočet odhozu pum není jeho jedinou funkcí, jak již bylo zmíněno výše.

Charles de Gaulle

Nad Sýrií operují i letci z francouzské letadlové lodě Charles de Gaulle.

Letadlová loď Charles de Gaulle

Při porovnání s „konkurenčními“ způsoby řešení přesného bombardování však vidíme jeho výhody i nevýhody nejlépe. Používá se totiž „levná“ standardní munice, bez použití rozšiřujících sofistikovaných souprav (jako u americké JDAM), takže náklady na samotnou munici se tímto vůbec nezvyšují a nevyžaduje ani tak ohleduplné zacházení.

Jako nevýhodu lze brát nemožnost ovlivňovat trajektorii pumy po odhozu z letadla, na druhou stranu nehrozí ztráta signálu, k čemuž například může dojít kvůli mrakům, kouři nebo prachu u laserem naváděných zbraní. Z toho vyplývá i nemožnost použít SVP-24 proti pohyblivým cílům, i když to nelze brát jako dogma, viz. pohybující se kolona, apod.

Už z principu pak musí být ta „nejchytřejší“ munice vždy o něco přesnější než hloupá puma za použití SVP-24, kde přesnost určuje především dostatek a správnost vstupních údajů pro příslušný výpočet.

Původní článek pro web Armádní noviny byl redakčně upraven a rozšířen.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Letoun DH9 pomohl Britům i Indům. Teď stojí opravený v Duxfordu
Letoun Airco D.H.9 pomohl Britům i Indům, teď je opravený v Duxfordu

VIDEO Letoun Airco D.H.9 začal létat na přelomu července a srpna 1917. významně pomohl britskému letectvu a přispěl k určení role letadel ve válkách. Relativně dobře...  celý článek

Španělská tradice stávek je stará už 100 let
Španělská vláda nařídila během války kulometnou palbu do stávkujících odborářů

VIDEO Zatímco Evropa válčila, Španělé řešili úplně jiné problémy - generální stávku. Začala 10. srpna 1917 a zorganizovaly ji dvě největší odborové organizace té...  celý článek

I za 1. světové války se rozvíjel automobilový průmysl
I za 1. světové války se rozvíjel automobilový průmysl USA

VIDEO 17. srpna 1917 vyšel v redlandských novinách inzerát propagující nový vůz společnosti Buick. I za první světové války se nakupovaly vozy nejstarší americké...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.