Martin Shkreli se na sociálních sítích prezentoval jako „úspěšný kapitalista,...

Martin Shkreli se na sociálních sítích prezentoval jako „úspěšný kapitalista, který chce pomáhat lidem“ | foto: Martin Shkreli/Twitter

Šéf zdražil lék 55krát a hádal se na internetu, že není hamižný padouch

  • 281
Šéf americké farmaceutické společnosti se stal na čas nejvíce nenáviděnou osobou na internetu. Koupil totiž práva na 63 let starý lék a poté jej masivně zdražil. Jeho reakce na sociálních sítích pak dokreslily portrét hamižného padoucha. Přestože Martin Shrkeli nakonec ustoupil, trvá na tom, že zdražení bylo v zájmu pacientů.

Internetové diskuze, sociální sítě a mediální přestřelky jsou mnohdy nevyzpytatelné, povrchní a pomíjivé. V případě skandálu kolem zdražení léku na toxoplazmózu ale toto virální veřejné pohoršení poukazuje na hlubší téma: na financování medicínského výzkumu a na solidaritu zdravotní péče obecně. Daraprim ze dne na den zdražil více než 55×, z 13,50 USD (336 Kč) na 750 USD (zhruba 18 670 Kč) za pilulku. Turing Pharmaceuticals, soukromá biofarmaceutická společnost se sídlem ve Švýcarsku, koupila práva na lék Daraprim v srpnu 2015.

Daraprim - 62 let starý lék

Daraprim, což je obchodní název pro pyrimethamin, byl vyvinut v roce 1953 držitelkou Nobelovy ceny Gertrudou Elionovou k léčbě malárie. V současnosti tento lék představuje klíčovou složku léčby toxoplazmózy, onemocnění způsobené parazitem, které je nebezpečné zvláště pro těhotné ženy a pacienty se sníženou imunitou (rakovina, AIDS).

Do roku 2010 měl práva na prodej léku farmaceutický koncern GlaxoSmithKline. Po prodeji cena vzrostla z původního dolaru za pilulku na téměř 15 dolarů za pilulku v roce 2015, což stačilo k tomu, aby byl lék ziskový.

V srpnu 2015 koupil práva na prodej léku v USA za 55 milionů Turing Pharmaceuticals a vzápětí jej zdražil na 750 dolarů za tabletu. Šéf společnosti, Martin Shkreli, doufá, že díky této akvizici se stane jeho mladá firma ziskovou.

Lék bojující s toxoplazmózou je předepisován především těžce nemocným pacientům. Světovou zdravotnickou organizací je považován za jeden ze nezbytných léků. Kvůli společnosti Turing Pharmaceuticals se cena roční léčby lékem Daraprim vyšplhala v USA na závratných 634 500 dolarů ročně (15 milionů Kč). Proto začátkem září americké sdružení vědců a lékařů zabývajících se infekčními chorobami oslovilo (PDF) Turing Pharmaceuticals s žádostí o zvážení ceny: „Taková cena je naprosto neospravedlnitelná a zasahuje velmi zranitelnou část populace, která je na léku závislá.“

Sebevědomý šéf tvrdí, že zvýšení ceny pomůže pacientům

Na masivní zdražení léku upozornil USA Today 18. září, čímž se problém relativně malé skupiny pacientů dostal na veřejnost. A protože Martin Shkreli, dvaatřicetiletý CEO farmaceutické firmy Turing Pharmaceuticals AG, je velmi aktivní na sociálních sítích Twitter a Reddit, vysloužil si titul hamižného padoucha a veřejného nepřítele číslo jedna. Reportér John Carroll se na Twitteru od sebevědomého šéfa dozvěděl, že zdražení „je skvělé obchodní rozhodnutí, ze kterého budou všichni těžit. Nečekám, že by to někdo, jak vy, pochopil. Jste fakt pitomec.“

Martin Shkreli, CEO farmaceutické společnosti Turing Pharmaceuticals, v rozhovoru pro televizi CNBC

Přes Twitter a Reddit se kauza rozšířila a nabrala obrovských rozměrů. Zdražení léku není rozhodně nic nelegálního ani neobvyklého. Podle studie z roku 2014 roste cena léků v USA dlouhodobě. Farmaceutické firmy obvykle v takovém případě neposkytují žádná vyjádření. Shkreli ale svými neurvalým přístupem přitáhl pozornost veřejnosti. Nejprve k sobě osobně, a pak i k praxi zvyšování cen léků jako takové.

„Nejsme první ani poslední farmaceutická firma, která zvedla cenu léku,“ hájil se v interview pro CNBC Martin Shkreli CEO. „Nová cena nám umožní vytvářet zisk a investovat do vývoje lepších léků.“

Shkreli nezastírá, že díky tomuto léku a jeho zdražení by se jeho firma dostala do zisku. Tvrdí ale, že většinu prostředků takto získaných by investoval právě do vývoje nového léku na toxoplazmózu. S tím ale nesouhlasí lékaři, které oslovila stanice CBS: „Pacienti by neměli platit za budoucí výzkum. Měli by platit za ten lék, který dostávají v danou chvíli, v situaci, ve které jsou. To je kořistnická taktika, které se musíme jasně vzepřít.“

Kdo za drahý lék zaplatí?

Nárůst ceny léku na cca 15 milionů ročně na pacienta neznamná nutně pacientův bankrot. Většinu by totiž zřejmě hradily pojišťovny, část možná samotná farmaceutická společnost

Protože Daraprim je lék na předpis, pacienti se zdravotním pojištěním v USA by nezaplatili celou částku zdraženého léku. Podle typu pojištění by pocítili buď pouze část ceny navíc (mohou se např. až 20 % podílet na platbě) nebo dokonce vůbec. Finanční pomoc ve specifických (blíže neupřesněných) situacích nabídla na webu (a později ústy Shkreliho) i samotná farmaceutická firma Turing Pharmaceuticals.

U léků zaměřených na velmi malou část pacientů (tzv. “rare disease drugs“, „speciality drugs“ nebo „orphan drugs“) fungují totiž často jiné mechanismy. Farmaceutické firmy, které vyvíjejí léky proti vzácným onemocněním, za ně často chtějí velké peníze. Třeba Soliris, přípravek určený pro léčbu pacientů s paroxysmální noční hemoglobinurií, může jednoho amerického pacienta (resp. jeho pojišťovnu) stát až 17 milionů korun ročně. Přípravek se prodává po celém světě, třetina jej směřuje do Evropy.

„Zdálo se mi ale, že Martin Shkreli nechápe jednu základní věc,“ všiml si novinář Forbesu, který šel s kontroverzním CEO na oběd. „Těmto farmaceutickým společnostem odpustíme vysokou cenu léku, protože vyvinuly něco nového a úžasného.“ Shkreli se naopak domnívá, že cena je prostě cena, a že nezáleží na tom, jestli jeho firma lék vyvinula, nebo jen koupila.

Na konci interview s CNBC Shkreli kategoricky odmítl, že by mohl zvážit snížení ceny. O dva dny později ale firma Turing Pharmeceuticals přeci jen ustoupila a po nátlaku politiků i laické a odborné veřejnosti oznámila, že dojde ke snížení ceny. Zatím neupřesnila, o jak výrazné.

Proč nemůže lék vyrábět někdo jiný?

Základní konflikt je velmi přímočarý a čitelný - firma s výsadním postavením zdraží něco, co někdo jiný nutně potřebuje, a vydělává. Při bližším zkoumání ale vyplouvá na povrch řada otázek, které veřejnost zavedou hlouběji do ekonomické teorie i specifického uspořádání amerického zdravotnictví.

  • Kdo má na lék Daraprim patent?
    Nikdo, lék nebyl nikdy patentován. A i kdyby byl, za více než padesát let by patent dávno vypršel.
  • Může někdo jiný začít vyrábět levnější Daraprim?
    Ano, teoreticky nic nebrání jiné farmaceutické společnosti chopit se „příležitosti“ a vyvinout tzv. generickou variantu, která bude mít identické složení i účinky. Chemické složení je pochopitelně známé (účinná látka pyrimethamine je ze zákona uvedena i na balení) a výrobní náklady jsou velmi nízké (pod jeden dolar za pilulku).
  • Proč tedy nikdo nevyráběl generickou verzi tohoto léku?
    Zatím se do toho žádná firma v USA nepustila, protože by to bylo jednoduše zbytečné. Ročně potřebuje léčbu tímto lékem přibližně devět tisíc pacientů, což při původní ceně jednoho dolaru za pilulku přinášelo - na farmaceutický průmysl - velmi nízké zisky v řádech stovek tisíc dolarů. Po mírném zvýšení ceny na necelých 15 dolarů za pilulku se zisk vyšplhal na miliony dolarů. To stále není lukrativní cílová skupina.

Daraprim nemůže klient koupit „jen tak v lékárně“, protože je dostupný pouze v režimu „kontrolované distribuce“, tedy jen v jedné konkrétní lékárně a až po ověření oprávněnosti požadavku.

  • A teď, když Turing Pharmaceutical zdražil Daraprim, by se už vývoj konkurenčního léku vyplatil?
    Nyní, když firma Turing Pharmaceutical zvýšila cenu více než 55x (a více než 700násobně oproti ceně před pěti lety), jí pochopitelně tento lék začne vydělávat mnohem větší částky. Teoreticky by se tedy konkurenci vyplatilo přijít na trh s generickým přípravkem, nasadit jakoukoli nižší cenu a - jak je dobrým zvykem volného trhu - využít vysoké ceny Daraprimu k nalákání zákazníků k jejich léku.
  • Tak v čem je problém? Proč se o to nepostará neviditelná ruka trhu?
    Protože trh s léky není ideální prostředí „dokonalé konkurence“. Není zde totiž jednoduché na trh vstoupit. Generická varianta léku musí projít klinickými testy a Turing Pharmaceutical má způsob, jak konkurenci přinejmenším zpomalit. Jde například o techniku „kontrolované distribuce“ (controlled distribution), o které Shkreli dobře ví, protože o ní mluvil už ve své předchozí firmě Retrophin. Lék Daraprim je (už díky předchozímu vlastníkovi) ve zvláštním režimu, který umožňuje prodej pouze pacientům. To může podle některých omezit možnosti klinických testů.
    Druhý problém spočívá ve svobodě firmy Turing Pharmaceutical kdykoli v budoucnosti změnit cenu. Takže i kdyby nějaká konkurenční farmaceutická firma strávila několik let (a utratila miliony dolarů) testováním a registrací generické varianty léku, nebude jí to nic platné. Turing Pharmaceutical totiž může po několik let na Daraprimu vydělávat, a jakmile přijde na trh generická varianta, srazí cenu Daraprimu jen kousek nad výrobní náklady. A protože si je jakákoli konkurence této možnosti vědoma, nebude se do zbytečného testování vůbec pouštět.

Nepřítel internetu číslo jedna

Farmaceutický průmysl není mainstreamové téma, ale Shkreli na sociálních sítích zdražení léku obhajoval tak povýšeně, že se „pharma bro“ (farmabrácha) rychle vyšplhal na pozici „šmejda dne“

Na světlo tak vyšly jeho předchozí skandály (v roce 2014 svými tweety údajně porušil obchodní tajemství) a je vyšetřován pro podezření z trestné činnosti kvůli jeho působení v jeho předchozí firmě Retrophin (kterou založil a ze které byl později vystrnaděn).

Martin Shkreli rezolutně odmítá, že by mu negativní publicita vadila. Jeho potřeba na sociálních sítích odpovídat na každou negativní zmínku ale svědčí o opaku. S publikem rezonovaly především Shkreliho vychloubačné a uštěpačné poznámky na sociálních sítích, kdy rád dával na odiv své bohatství a netajil se svým pragmatismem. V televizi je očividně překvapen, že je jeho ekonomické rozhodnutí vykládáno jako neetické. BBC si všímá, že byl nejnenáviděnější muž Ameriky označen za „nemorálního sociápata“ a „zosobnění všeho, co je na kapitalismu špatně“.

Shkreli přilákal pozornost k problému, není ale zdaleka jediný

Další léky, kterým stoupla cena

Zdražování léků není v USA neobvyklé

Ceny značkových léků v USA dlouhodobě rostou, jak ukázala studie AARP. V jednom má tedy Martin Shkreli pravdu - jeho zdražení není zdaleka největším „rýžováním“. Shkreli se tak v podstatě zlobí: Ostatní dělají to samé, jen ne tak okázale.

A odborníci souhlasí: Shkreli a jeho firma rozhodně nejsou výjimkou. V americkém systému zdravotního pojištění nebrání farmaceutickým firmám (zjednodušeně řečeno, je tu pochopitelně FDA) nic v nastavení takřka libovolných cen. Případ Shkreli tak ukázal na hlubší problém farmaceutického průmyslu v USA. Možná i proto byly farmaceutické organizace připraveny vyloučit Shkreliho a jeho firmu ze svých oborových organizací. Shkreliho chybou tak možná bylo především to, že zdražení provedl tak nápadně a později jej veřejně obhajoval těžko stravitelným způsobem. Kauza má šanci rozproudit debatu o fungování systému zdravotního pojištění a určování cen léků, protože případ přilákal i pozornost politiků.

Aktualizace: do článku jsme doplnili podrobnosti o spoluplacení léku, mechanismu financování vzácných léků a další příklady zdražených léků.