Přes 600 milionů Indů prý nemá přístup k toaletě. Toto číslo odpovídá 60 procentům všech lidí na světě, kteří se musejí obejít bez sanitárního zařízení. Indie je v tomto směru světovou raritou. Je to také doklad, jak chudá země je, i když se jí v posledních dvou desetiletích ekonomicky nadprůměrně dařilo.
V mnoha ohledech je pokrok samozřejmě vidět. Ve městech už má záchod k dispozici 80 procent obyvatel (což logicky znamená, že na vesnicích jsou toalety raritou). Ale drtivá většina z těchto zařízení není napojena na žádný kanalizační systém a odpad z nich se neupravuje. Končí v nějakém vodním zdroji, často zároveň zdroji pitné vody. Bez přístupu k čisté vodě je tak v Indii zhruba 97 milionů lidí.
Řešením je investice do infrastruktury. Ale i když máme příklady úspěšných řešení z vyspělých zemí, Indie se od nich nemůže učit, myslí si indický hygienik Sunita Narain v článku pro časopis Nature.
Indická města rostou v současné době mnohem rychleji než se dostavuje jejich infrastruktura. Především je však systém kanalizací pro rozvojovou zemi příliš drahý a vyžaduje příliš mnoho vody. Systém naší kanalizace, ve kterém se přepravuje pomocí velkého množství čisté vody relativně malé množství exkrementů, v rozvojových tropech údajně není možné uskutečnit.
Představa, že všichni Indové budou mít jednou splachovací toaletu, je podle Naraina lichá. Rozvojové země tak musí přeskočit k novým, dnes obvykle nevyužívaným technologiím zpracování lidského odpadu přímo na místě. Třeba pomocí mikrobiálního rozkladu nebo rostlinných čističek, končí svůj článek indický odborník na hygienu.
Může se to povést?
Že otázka (nejen) indického tělesného odpadu si žádá svěží nápady, si myslí i jiné. Inovacemi chce problém porazit také například Gatesova nadace, která vypsala soutěž o vývoj nového typu záchodu. Jak vysvětluje i jejich vtipné video k zahájení programu (najdete zde), problém je mnohem větší než si dokážeme představit.
Do projektu dá charitativní organizace 42 milionů dolarů. Výsledkem nemá být jediná univerzální toaleta, ale sada řešení různých aspektů problému nakládání s lidským odpadem pro různá místa na světě. Velká část by se jich měla obejít bez kanalizace, vody i elektřiny. Exkrementy se mají také zachytávat a skladovat tak, aby mohly být recyklovány a následně využity třeba jako palivo nebo hnojivo.
Program běží od loňska, ale už se v něm objevují nevšední nápady. Představu si můžete sami udělat na hlavní stránce projektu. Zahrnují například rozvoj technologie na sterilizaci odpadu slunečním světlem (pomocí nanočástic, které se na slunci zahřejí a dezinfikují odpad). Nebo plovoucí "jímku" v mělkém voru pod domy na kůlech nad vodními plochami. Mělo by jít o jakousi malou plovoucí bakteriální a rostlinnou čističku.
Některé návrhy vypadají podle našeho názoru velmi složitě, třeba vývoj metod na výrobu vodíku z lidského odpadu. Proč vůbec uvažovat o vývoji tak drahého a málo používaného paliva v toaletách určených pro rozvojové země, to si autor nedokáže představit. Zvláště, když bakteriální výroba vodíku je zatím velmi neúčinná.
Některé nápady se ovšem zdají být zajímavější, a to třeba i ty ne vysloveně technické. Podporu v prvním kole získal například i záměr vybudovat v indických slumech síť "podnikatelů" vykupujících lidský odpad. Přesněji řečeno by šlo o jakési "patrony" z domácích toalet, které tito obchodníci vybírali od domácností, a pak je znovu prodávali v centralizovaných provozovnách na likvidaci fekálií.
Gatesova nadace tuší, že potíž nebude ani tak ve vytvoření nových nápadů, ale v jejich rozšíření do praxe. Vyhlášení války exkrementům na stránkách Nature nebo nadace neznamená nic bez fungujícího programu s podporou nadace, veřejnosti a především státu. Pokud jsou Narainem uváděné informace pravdivé, nezdá se, že by se indická státní správa problémem do této chvíle nějak smysluplně zabývala.
