V prvním dílu jsme probrali fámy, podle kterých se už v roce 1982 ruští kosmonauti a jedna kosmonautka pokoušeli na orbitě zplodit "kosmické" dítě. Dodnes také řada konspirátorů věří v tajný dokument NASA číslo 12-571-3570, který popisuje vhodné polohy a obsahuje i výpovědi aktérů vesmírného milování. Více zde.
Dnes začneme rokem 1999, kdy se natáčel první pornofilm se scénou ve stavu beztíže. Byla u toho i jedna Češka.
První kosmické porno. Máte na to 20 sekund!
Erotičtí experimentátoři se prý už začínali těšit na alespoň přibližně pětiminutový pobyt v beztížném stavu ve výšce 100 km při komerčních parabolických letech SpaceShipTwo, chystaných společností Virgin Galactic. Její majitel a hlavní představitel Richard Branson je však zklamal. Vyjádřil se zcela jasně, že nic takového se na palubě jeho kosmických letounů odehrávat nebude.
Nabídky společností natáčejících porno filmy byly sice vysoké, ale Branson a jeho spolupracovníci je striktně odmítli. Zdá se však, že nezvítězilo heslo "mravnost nade vše" jako spíše skutečnost, že kosmický letoun SpaceShipTwo nevelkých rozměrů by se musel vypořádávat se změnou těžiště a že nadšenci sexu v kosmických výškách by nakonec mohli žádat vrácení vysoké ceny za letenku s odůvodněním, že v několika málo minutách beztížného stavu vlastně nic nestihli.
Nutno dodat, že Robert Bigelow, který plánuje vybudování kosmického hotelu z nafukovacích modulů, se zatím zcela jasně nevyjádřil. A o ničem nemluví ani Elon Musk, průkopník soukromých kosmických letů v lodi Dragon.
Z roku 1999 pochází pornofilm The Uranus Experiment, jehož hlavními aktéry byla pohledná blondýnka Silvia Saint (Silvie Tomčalová) a její zdatný kolega Nick Lange z Maďarska. Krátká scénka v délce kolem 20 sekund byla natočena v ruském letadle Ol-76 při parabolickém letu ve výšce 3 350 metrů.
Přebal DVD s filmem The Uranus Experiment, který se také chvilku odehrává ve stavu beztíže. V hlavní roli Silvia Saint. Sex "v kosmu" je prý až v této druhé části. Nejen Peter Jackson totiž ví, jak užitečně rozdělit film na více částí.
Na internetu koluje řada žertovných i vážně míněných úvah a filmů o sexu v kosmu nebo v krátkodobé umělé beztíži. Snadno lze najít video s praktickou zkouškou "2suit" oděvu. Nejde o kombinézu pro dva, ale o kombinézu se souborem klasických i suchých zipů otvírajících přední část více doširoka než klasická kombinéza. To umožňuje především momentální "připoutání" dvou kombinéz, tedy muže a ženy do nich navlečených.
S nápadem přišla americká autorka a filmová herečka Vanna Bonta a v září 1998 ho v Amesově kosmickém středisku NASA dokonce osobně vyzkoušela při parabolickém letu. Partnerem byl její manžel Allen Newcomb. Mravnosti bylo učiněno zadost a na záběrech se nic pohoršujícího neobjevilo. K ověření modelu speciální kombinézy prý stačilo, že se oba partneři k sobě připoutali a stačili se políbit.
Manželé v podezření a zvířata oddávající se sexu
V roce 1991 uzavřeli američtí kosmonauti Mark Lee a Nancy Davisová sňatek nedlouho před svým startem do kosmu na palubě raketoplánu. Okamžitě to podnítilo fantazii lovců senzací. Zejména, když se začala šířit zpráva, že svému zaměstnavateli NASA o sňatku neřekli, protože prý by je nikdy do společné posádky nezařadil. Když se v roce 1992 chystali ke startu v raketoplánu Endeavour, stali se soustem pro bulvární listy, které spustily povyk, co že tam nahoře nejspíš budou dělat. A navíc za peníze daňových poplatníků!
Herečka Vanna Bonta s manželem při zkoušce speciální kombinézy během krátkodobé beztíže napodobené v letadle (stihli jen letmý polibek).
Vedoucí činitelé NASA neskrývali naštvanost, protože snaha o veřejné nahlížení do soukromí obou manželů v mnoha případech přesáhla hranice slušnosti. Objevily se dokonce pokřiky všelijakých všeználků, kteří tvrdili, že NASA tají projekt "sex v kosmu", a že projekt není novinkou, protože "to" vyzkoušeli už v roce 1984 Richard Mullane a Judith Resniková při první misi raketoplánu Discovery (STS-41-D). Byl to však jen další nesmysl.
Pierre Kohler (francouzský novinář, který často šířil nesmysly o sexu v kosmu) však totéž tvrdil také o Tamaře Jerniganové, která byla v posádce raketoplánu Columbia v roce 1996. Obě ženy z týmu NASA se nepochybně podivovaly, co si Kohler navymýšlel, a novinář měl štěstí, že se s nimi poté osobně nesetkal. Rázná Jerniganová by zcela jistě ani nemusela volat na pomoc svého manžela Petera Wisoffa, také člena hvězdného týmu NASA. Kohler šel totiž naprosto bezostyšně za senzací, protože například dobře věděl, že v raketoplánu nebyly žádné intimní koutky (kromě miniaturního WC), takže popsané hrátky by dotyční museli provádět před zraky celé posádky.
Posádka letu STS-47, v níž byli manželé Mark Lee a Nany Jan Davisová.
Nelze se tedy divit, že Barbora Schwartzová, tehdejší mluvčí z houstonského střediska NASA, na opakující dotěrné dotazy novinářů reagovala podrážděně: "Je to stejné, jako kdybyste se ptali sousedů, co dělali včera v noci v ložnici!"
Ve vedení NASA však před startem novomanželské dvojice poněkud zpanikařili a ve strachu, "co by na to řekl daňový poplatník", vydali prohlášení, že manželé Mark a Nancy budou pracovat v časově oddělených směnách, takže nemají šanci potkat se v hodinách volna či spánku. Na tiskové konferenci před startem už zjevně otrávený Mark vysvětlil všem, kdo by snad ještě vymýšleli další senzace: "Náš pracovní program je tak nabitý, že se budeme vídat jen ve spojovacím tunelu mezi kabinou raketoplánu a modulem Spacelab při střídání směn."
Všelijaké spolky dbající na mravopočestnost tak měly smůlu. Povoleným sexuálním hrátkám, a navíc ve prospěch vědy, se na palubě raketoplánu tehdy totiž smělo věnovat pouze 7 600 banánových mušek drosophilla, 180 sršňů a dospělé žáby, cestující v laboratoři Spacelab, jejichž kopulace však nechávala klidnými i nejpřísnější strážce mravnosti.
Kobyla Ljoločka
Příliš útlocitné a urážlivé dámy nechť mi prosím prominou, ale slovo "kobyla" se objevilo v původním textu. V dubnu 1995 totiž ruský časopis Speed S-info přišel s příběhem Ljoločky od reportérů Jurije Rjazanova a Vladimíra Žarova.
Palubní inženýrka Ljoločka byla údajnou účastnicí sexuálního aktu na palubě Saljutu. Na snímku údajné dokumentární fotografie z akce
Podle něj byla na podzim 1972 z Bajkonuru vypuštěna neoficiální loď Sojuz bez jakéhokoli pořadového čísla. Jedním z členů posádky byl lékař Jurij Sergejevič Š., který dnes žije v nejmenovaném oblastním městě na Ukrajině a pracuje jako chirurg v tamní nemocnici. Palubním inženýrem byla "Ljoločka", o níž lékař s neskrývanými rozpaky uvedl, že v kosmonautickém oddílu měla nelichotivou přezdívku, kterou bychom do češtiny mohli přeložit kobyla či klisna. A i málo zkušeným v oblasti erotiky jistě není nutno jakkoli a cokoli dál vysvětlovat.
Na programu byl "experiment umělého oplodnění v beztížném stavu". Vše bylo sice řádně připraveno, ale když se ukázalo, že zvolený postup není nadějný, musel zaskočit člen posádky, a tím se stal "lékař-kosmonaut". Vše se odehrálo na palubě orbitální stanice Saljut.
"V sanitárně hygienické části jsme zapnuli ventilátor, protože tam bylo příliš ticho, Ljoločka zaujala určenou pozici, ani jsme se úplně nesvlékli. Bylo to rychlé, minuta, možná dvě. Pocity? Vlastně žádné," vyprávěl v reportáži lékař. Pokus však skončil nezdarem a značnými zdravotními potížemi experimentátorky.
Reportáž byla doplněna fotografiemi a nákresy z palubního deníku. Na první pohled bylo vše zdánlivě věrohodné. Věc však měla příslovečný háček. Žádná utajená loď Sojuz totiž v uvedeném roce nevzlétla, protože v červnu 1971 došlo při návratu posádky Sojuz 11 k tragické nehodě a lety lodí Sojuz byly obnoveny až v září 1973. A co také bylo zásadní, v roce 1972 na oběžné dráze žádná funkční orbitální stanice Saljut nelétala.
Judith Resniková a celá posádka STS-41-D v kosmu.
Oba autoři v závěru reportáže srdečně poděkovali doktoru lékařských věd a profesoru lékařství Karpenskému za informace, což mělo navodit zdání věrohodnosti celého textu. Měli k tomu totiž důvod. Bystří čtenáři si všimli, že v úvodu reportáže se psalo: "Zasvěceno dnům smíchu a kosmonautiky, připomínaným v dubnu." A prvního dubna je přece slavný Apríl, oslavovaný vtipálky snad po celém světě. Proto je tato "senzace" málo známá.
Orální sex se zubní protézou v kosmu zakázán
O sexu v kosmu se zmínili i velikáni sci-fi Isaac Asimov a Arthur Clarke. Vyznavači kultovního britského seriálu Červený trpaslík znají poučku "no officer with false teeth should attempt oral sex in zero gravity", tedy "se zubní protézou se vyhýbejte orálnímu sexu ve stavu beztíže".
Připomenout bychom mohli další humorně laděné narážky z filmů, televizních pořadů, knih i časopiseckých článků. Možná právě proto se většina přímých aktérů kosmických výprav veřejným diskusím na dané téma raději vyhýbá. Laický názor, že "ve vesmíru je to stejné jako dole na Zemi", totiž nepočítá se značnými nevlídnostmi pobytu v beztížném stavu. Musíte se vypořádat s nepříjemnými projevy vlivu na oběhový systém, s bolestmi hlavy, pocity překrvení horních a naopak nedokrvení dolních partií, s častou nevolností, s hučením v uších a dalšími problémy.
A když se k tomu přidá stres, byť vychází třeba jen z odpovědnosti za plnění úkolů a za bezpečnost kosmického letu, a k němu ještě další silné pocity, není divu, že sexuální touhy jsou na oběžné dráze kolem Země bezděčně potlačovány. Často dokonce poměrně intenzivně.
Na mezinárodní stanici ISS by se jistě nějaký intimní koutek našel, ale na hříšné myšlenky není pro nápor práce vůbec čas.
Při delším pobytu si někteří kosmonauti pomohli masturbací. Nechyběly dokonce ani lechtivé časopisy. Prý jako psychická stimulace. Podstatná je však hlavní motivace. A tou je u profesionálních kosmonautů něco zcela jiného než myšlenky na netradiční sex v netradičním prostředí. Navíc s vědomím, že jsou pod takřka stálým dohledem televizních kamer a s ostatními členy posádky za zády, protože prostory orbitální stanice sice nabízejí skryté koutky, ale v posádce se přirozeně dobře ví, kde se který člen právě nachází. Nejde o nějakou zvědavost, ale o nutnou podmínku bezpečnosti letu.
Současné pracovní směny v délce tří až čtyř měsíců starosti nepřidělávají, podle odborníků to však bude mnohem horší při dlouhodobých meziplanetárních výpravách, zejména tedy v době, kdy nastoupí stísňující nuda.
Ruští i američtí vědci svorně tvrdí, že výzkum se zatím soustředí na pokusná zvířata, na japonské rybky a také na žáby. První sledování sexuální aktivity během letu a zejména po jeho skončení se uskutečnilo dokonce už při letu pokusných psů Větříka a Uhlíka v roce 1966, kteří tehdy strávili rekordních 22 dnů na palubě nepilotované lodi typu Voschod (označení Kosmos 110).
Držte se jako v tramvaji
Problémem sexu v kosmu je pohyb v beztížném stavu, kdy se těla partnerů od sebe odrážejí stejnou silou, jakou byla k sobě puzena, a kdy každý pohyb vyvolává protipohyb, tedy akce vyvolává reakci. Nesmějte se, jde o vážné vědecké zdůvodnění. Praktické či spíše nepraktické důsledky si lze snadno představit.
Protisměrné pohyby partnerů způsobí, že těla se od sebe začnou vzdalovat. Mýlí se ten, kdo je sebevědomě přesvědčený, že on by kosmickou sexuální akrobacii hravě zvládl. Kdo totiž prožil byť jen krátkodobý beztížný stav (v prostředí zemské gravitace se napodobuje na pár vteřin v letadle) dobře ví, že pohyby a reakce jsou docela jiné a pouze vzdáleně připomínají pohyb pod vodou.
Pro představu uvedeme příklad. Když se v beztížném stavu chcete pohybovat vpřed, musíte nohama i rukama dělat tempa, jako byste chtěli pod vodou plavat dozadu. A pokud tempa nebudete synchronizovat, začnete se otáčet kolem své osy.
Světově uznávaný odborník na problematiku života člověka v kosmu doc. MUDr. Josef Dvořák, CSc řekl: "Samotný akt není ničím apriorně nemožným. Bylo by to stejné jako koitus ve vodě. Jen by to tak necákalo. Důležité je najít solidní oporu. Problém je jinde. Kosmonauti mají tak nabitý pracovní program, že na sex nejspíš ani vážně nepomyslí."
Již připomenutý gynekolog dr. Muttke před několika lety napsal, že "pohlavní styk bude v beztížném stavu možný pouze za předpokladu, že jeden z partnerů bude připoutaný". Milovníci neobvyklých praktik v té chvíli jistě vzrušeně poposedli, ale jinak jde o věc spíše k rozpačitému pokývání hlavou, zda se v takovém případě vše bude dařit, jak se dařit má. Doktor Muttke dokonce předložil podrobný návodný popis, kdy partner se k připoutané partnerce měl nohama zaklesnout do příchytek v podlaze a rukama se pevně chytit madel, připomínající držadla v tramvaji, a varovně poznamenal: "Volnější či nedůsledné připoutání by mělo za následek, že obě těla by se v prostoru pohybovala jako dvě rákosí ve větru."
Experti NASA představili zařízení APSA (Auxiliary Pole for Sexual Activity), což zní sice náramně učeně, ale ve skutečnosti jde o tyč, k níž se jeden z partnerů (nejlépe žena) připoutá v úrovni břicha širokým popruhem a druhý partner se této tyče přidržuje. Takže je to vlastně opět stejné jako v tramvaji.
Jistě se však hlasitě ozvou představitelky různých ženských sdružení, klubů a hnutí, protože jak jste si všimli, odborníci doporučují, aby při praktikování sexu v beztížném stavu byla upoutávána vždy žena, zatímco svobodným a volným zůstává muž. Zapřisáhlé feministky musí nad takovou diskriminací prskat jako vzteklé kočky, zatímco mnozí muži zajásají, že i vesmír potvrzuje jejich odvěkou mužskou nadřazenost.
Těžko říci, kde získala americká sexuoložka Patricie Santyová argumenty pro své přesvědčení, že "láska na oběžné dráze bude příjemnější než na Zemi, protože pohyby partnerů budou nenucenější a stav beztíže umožní fantastické akrobacie". Spíše souhlasím s Barbarou Schwartzovou, která měla jako houstonská mluvčí k letům do vesmíru přece jen nepoměrně blíž: "Bude to jako ve stanu. Příliš málo místa."
Oprava: V článku bylo chybně uvedeno, že v červnu 1971 havaroval Sojuz 1. Šlo o překlep, správně mělo být uvedeno Sojuz 11. Všichni tři kosmonauti zemřeli, když během návratu k Zemi došlo k úniku vzduchu z kabiny. Na palubě bylo málo místa, a tak kosmonauti neměli ani lehké skafandry (více na Wikipedii). Za chybu se omlouváme.
