Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Pane profesore, budete nám moc chybět. Projevy k úmrtí prof. Holého

  13:00aktualizováno  13:00
Při posledním rozloučení s profesorem Holým ve strašnickém krematoriu promluvily i dvě osobnosti české vědy. Přečtěte si smuteční projevy předsedy Akademie věd Jiřího Jaroše a bývalého ředitele Ústavu organické chemie a biochemie Zdeňka Havlase.

Projev Jiřího Drahoše, předsedy Akademie věd


Vážená paní Holá, vážení pozůstalí, vážení přítomní.

S panem profesorem Holým jsme se blíže seznámili poté, co jsme se shodou okolností stali oba v témže roce řediteli ústavů Akademie věd: dr. Holý svého dejvického Ústavu organické chemie a biochemie, já nedalekého suchdolského Ústavu chemických procesů. Vídali jsme se jednak při pravidelných schůzkách ředitelů ústavů chemické sekce, ale daleko častěji i proto, že jeho ústav měl v tom našem pronajatou velkou laboratorní halu a my jsme občas spolu museli řešit běžné provozní problémy.

Už tehdy jsem samozřejmě věděl, že dr. Holý je vynikající organický chemik, navíc s velmi úspěšnými praktickými výstupy. Dodnes si vzpomínám na debatu v jeho kanceláři, během níž mi poprvé ukázal lékovou krabičku s nápisem Vistide a suše podotkl, že je to docela dobrý lék na pásové opary.

Později přidal historku o svém seznámení s prof. Erichem de Clerquem a o vzniku firmy Gilead Sciences, která sehrála klíčovou roli při uvedení řady léků z jeho dílny na světový trh. Občas jsme se také bavili o jeho úspěšných sloučeninách. On samozřejmě věděl, že se věnuji převážně chemickým reaktorům a že organickou chemii už moc neovládám, ale byl schopen vysvětlit i detaily svého výzkumu tak, že jsem tomu docela dobře porozuměl. Notovali jsme si spolu, že ředitelská funkce není žádný med a že nám poněkud komplikuje vlastní vědu.

Poslední rozloučení

s chemikem Antonínem Holým.

Dr. Holý opakovaně zdůrazňoval, že správný chemik by měl být co nejvíce ve své laboratoři, že jedině tam má vědecký život smysl. Této zásady se evidentně držel i jako ředitel. Jen málokdy jsem ho telefonicky zastihl v jeho kanceláři, většinou mě paní sekretářka přepojovala do některé z laboratoří. Bylo zřejmé, že ho organická syntéza baví ze všeho nejvíc a on si tento luxus bohatě dopřával i v pozici ředitele. Určitě uměl velmi dobře využít schopností svých kolegů ve vedení ústavu.

Během našich tehdejších ředitelských schůzek se mi ještě stihl "pochlubit" dalšími komerčně velmi úspěšnými léky: nejdříve Vireadem pro zpomalení rozvoje viru HIV a poté Hepserou pro léčbu chronické virové hepatitidy. Slovo "pochlubit" stavím v tomto případě do uvozovek, chlubení jako takové mu bylo, myslím, naprosto cizí.

Ve svém životě jsem potkal jen málo tak chytrých lidí. U prof. Holého bych neváhal použít slovo geniálních a zároveň tak na první pohled nenápadných, jako byl právě on. Na druhé straně mi bylo brzy jasné, že se za onou zdánlivou nenápadností skrývá obrovská vědecká houževnatost a cílevědomost. Ačkoliv jsem si tehdy o sobě myslel, že jsem vcelku pracovitý člověk, prof. Holý mě z tohoto pocitu rychle vyléčil. Stačilo, když mi ukázal, kolik odborného čtení a dalších materiálů si pravidelně bere o víkendech domů.

Později, už jako místopředseda Akademie věd, jsem se zadostiučiněním sledoval, jak prof. Holý začal zaslouženě pobírat nejrůznější vědecká i společenská ocenění, medaile, čestné doktoráty či profesury. Na něm to ale zcela evidentně nezanechávalo žádnou viditelnou stopu. Choval se ke všem kolem sebe stále stejně a zajímala ho hlavně práce, a to navzdory přibývajícím zdravotním problémům.

Cenil jsem si i jeho nekompromisně hlásaného názoru o klíčové roli základního výzkumu pro jakékoliv potenciální aplikace. Vždy zdůrazňoval, že bez systematického a dlouholetého badatelského výzkumu, jehož výsledky se pochopitelně nedají dopředu naplánovat, by nikdy nevznikla žádná z jeho sloučenin, tvořících základ mnoha velmi úspěšných léků. Často jsem tato jeho slova využíval a citoval je před politiky, kapitány průmyslu, i v médiích.

Odchodem pana profesora Antonína Holého se uzavřela životní dráha nesmírně talentovaného a po všech stránkách úspěšného vědce. Uzavřela se ale bohužel až příliš brzy. Ačkoliv jeho objevy zachraňují nebo alespoň výrazně prodlužují životy desítkám miliónů lidí na celém světě, jemu paradoxně nedokázal pomoci žádný lék.

Pane profesore, budete nám všem moc chybět!

Síň strašnického krematoria před pohřbem Antonína Holého.
Síň strašnického krematoria před pohřbem Antonína Holého.

Projev Zdeňka Havlase

Vážená zarmoucená rodino, vážení příznivci a obdivovatelé života a díla profesora Antonína Holého.

S velkým zármutkem se dnes loučíme s člověkem, který je jednou z nejvýznamnějších osobností světové vědy, člověkem, který svou prací výrazně posunul poznání v oblasti antivirálních látek a jehož dílo pomáhá milionům postižených lidí na celém světě. Osobnost pana profesora Holého proslavila po světě Ústav organické chemie a biochemie, Akademii věd České republiky i českou vědu a Českou republiku.

Pan profesor Holý je znám především díky lékům, ke kterým položil základ. Ve spolupráci se svými kolegy a kamarády, profesorem Erikem de Clercqem z belgické Lovaně a představitelem farmaceutické firmy Gilead Sciences z americké Kalifornie Dr. Johnem Martinem dosáhli nevídaných úspěchů v boji s nakažlivými virovými onemocněními. Oba jeho kolegové se přijeli rozloučit s profesorem Holým osobně.

Fotogalerie

Léky pana profesora Holého dnes dostává přes 95 procent nově léčených pacientů s AIDS. Tato pomoc lidstvu se dá směle přirovnat k objevu penicilinu sirem Alexandrem Flemingem. Jestliže Fleming dokázal zkrotit bakterie, Holý dokázal zkrotit viry. Je téměř symbolické, že pracoval v ústavu, který má adresu na Flemingově náměstí.

Práce profesora Holého byla často oceněna. On osobně si na oceněních příliš nezakládal. Je nositelem ceny Premium Bohemiae, nositelem České hlavy, Descartesovy ceny Evropské unie, ceny Akademie věd, čestný profesorem university v Manchesteru, nositelem několika čestných doktorátů, a mnoha dalších cen. To nejvyšší ocenění, Nobelova cena, mu bohužel nebyla přána. Všichni to cítíme trochu jako křivdu, ale svět k poznání svých velikánů musí teprve dospět.

Profesor Holý byl význačným a ctěným členem Učené společnosti České republiky. Dovolte, abych se s ním rozloučit i z pověření společnosti předních vědců tohoto státu.

Pan profesor se vždy cítil jako vědec, nebo spíše jako vědecký pracovník. Slovo "práce" v tomto sousloví pro něho mělo zásadní význam. Jím vyjadřoval, že bez poctivé práce se ničeho podstatného nedocílí. V tom si z něho musíme vzít příklad i pro naše snažení. On sám vždy zdůrazňoval, že bez základního výzkumu, bez hlubokého poznání, nelze dojít k aplikacím, které pomáhají lidstvu. A varoval před netrpělivostí.

I když základní výzkum trvá dlouho a v prvních stádiích není vůbec zřejmé, zda nahromaděné poznání bude prakticky prospěšné, nedá se obejít. I to je výrazný odkaz jeho života a díla. On sám si především vážil toho, že jeho práce nacházejí ohlas v ostatních laboratořích světa. Více než 14 tisíc citací asi 650 článků profesora Holého jasně vypovídá o světovosti jeho práce. Konec konců i to je nezpochybnitelná výborná "nobelovská" kvalita.

Profesor Holý zasvětil celý svůj život práci v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky. Jak s oblibou říkal, "kopal" za ústav. A kdo nekope za ústav, nemá v něm co dělat. Miloval život v laboratoři, ve společnosti jiných oddaných vědců. Ctil poctivou práci a vyžadoval ji. Ať ve své laboratoři, či jako ředitel ústavu . Byl laskavý k těm, kdo vědě zasvětili svůj život a tvrdý k těm, kdo hledali jen pohodlí a snadné živobytí.

Pro ústav, českou i světovou vědu je odchod pana profesora Holého velkou ztrátou. Odchází skvělý vědec. Ale jeho práce bude žít dál. V jeho projektech pokračují jeho studenti a následovníci a ještě dlouho budeme těžit ze zlatého dolu, který nám profesor Holý odkryl. A zdá se, že toho zlata je v dole ještě hodně. Zatím poslední valoun přišel na svět v době jeho úmrtí v podobě schváleného léku na prevenci proti viru HIV. Kolik valounů se nám ještě skrývá v podzemí poznání?

Odchází člověk, který nám byl celý život vzorem. Vzorem pracovitosti, vzorem sebedůvěry a trpělivosti. Máme se od něho stále ještě hodně co naučit.

Tondo, máme Tě rádi, jsi pro nás světlem. Nikdy nezapomeneme.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.