Vlastní fyzický průběh aktu uvedení Windows XP na trh naleznete v článku zde a také na serveru společnosti Microsoft. Poněkud odlehčenou formou se zaměřím na to, co nebylo na první pohled vidět – a také na mé osobní dojmy z návštěvy New Yorku v tomto pohnutém období. Slavnostního uvedení Windows XP se z České republiky zúčastnili jen čtyři novináři – Karel Taschner z Computerworldu, Miloš Čermák z Reflexu, Milan Šíma z České televize a já.
Do Spojených států amerických jsme odletěli minulé úterý nepříliš zaplněnou přímou linkou Praha – New York, přičemž kromě několika turbulencí probíhala cesta celkem nudně. Maratón událostí začal, až když jsme po necelých devíti hodinách přistáli ve čtyři hodiny odpoledne místního času na letišti JFK v New Yorku. Ihned po výstupu z letadla na nás čekalo překvapení v podobě dvou policistů, kteří náhodným výběrem kontrolovali pasy cestujících, a to ještě před kontrolním stanovištěm Imigrační a naturalizační služby USA. Poté, co jsme úspěšně absolvovali kontrolou imigračních a celních úředníků, nás letiště vyplivlo na stanoviště TAXI. Chtěli jsme do hotelu odjet společně, a tak jsme službu konajícího dispečera požádali o přidělení většího vozu. A jak to dopadlo? Nacpali nás všechny čtyři včetně kufrů do standardního newyorského taxíku. Teprve tam jsme pochopili, co je ve skutečnosti syndrom ekonomické třídy. Po přibližně půlhodinové jízdě z letiště do centra Manhattanu, kdy jsme se již polohlasně modlili za to, aby nás šílený portorikánský řidič někde nevyklopil do příkopu, jsme se konečně ocitli před hotelem „W“ na 541 Lexington Avenue. Hotel nás překvapil – byl hlučný, omšelý a vybavený WebTV na každém pokoji. Ačkoliv je hotel údajně připojen na internet linkou T1, připojení bylo velmi pomalé a ovládání značně nepraktické. Přesto, hotel „W“ měl něco do sebe. Po několika hodinách hygienicko-technologické údržby našich organizmů jsme vyrazili do nočního NewYorku hledat něco k jídlu. Sprostý taxikář polského původu nás povozil kolem dokola centrem města, aby nás nakonec vyhodil ze svého taxíku uprostřed čtvrti plné zařízení „jen pro pány“ a „jen pro dámy“. Trvalo hodně dlouho, než jsme našli podnik hodný návštěvy českého novináře. Nakonec se nám přeci jen podařilo kolem desáté hodiny večerní místního času povečeřet. Po návratu do hotelu jsme odpadli - i když, některé z nás budil vřískot autoalarmů z několikapatrového parkoviště v zadním traktu hotelu.
Ve středu v šest hodin ráno jsme zjistili, že je vše jinak – a program, tak jak jsme jej dostali, neplatí. Pod našimi dveřmi se totiž objevily obálky s několikastránkovým faxem z české pobočky společnosti Microsoft. Z dopisu jsme se dozvěděli, že registrace a akreditace musí bezpodmínečně proběhnout již tento den. Ve středu před polednem jsme tedy svorně dorazili na Time Square, kde se v hotelu Marriott Marquis slavnostní akce konala. Ačkoliv jsme všichni byli registrováni předem a měli potvrzenou registraci přímo z USA, bylo nám suše sděleno: „Nic o vás nevíme, registrováni nejste!“ Přístup se změnil až poté, kdy jsme se začali ohánět potvrzeními, které nám organizátoři akce zaslali několik dní před odletem – a hle, najednou to šlo a my po necelých patnácti minutách odcházeli jako akreditovaní zahraniční novináři. V průběhu akreditace krátce navštívili prostor výstavy produktů – tzv. „Experience Pavilon“ Bill Gates a Jim Allchin, kteří v krátkém neformálním projevu přednesli improvizovaný proslov u příležitosti této akce. Zde se projevila dravost amerických novinářů a především fotografů, kteří neváhali pro svůj snímek jít i přes mrtvoly. Kdo nebyl rychlý a neměl dostatečně ostré lokty, se k improvizovanému pódiu prostě nedostal (zde měla být exkluzivní fotka Billa Gatese ... ale není... a předpokládám, že podlitina na břiše, kterou mne obdařil fotograf jisté světové agentury, většinu čtenářů asi nezajímá).
Po dobu konání akce panovala v Hotelu Marriott Marquis velmi důkladná a přísná bezpečnostní opatření – dá se říci, že prostor, kde se slavnostní uvedení Windows XP konalo, byl od ostatních částí hotelu téměř hermeticky oddělen. Uniformovaná ostraha při vstupu do tohoto prostoru vyžadovala kromě obligátní visačky i předložení dalších dvou identifikačních průkazů s fotografií a prováděla kontrolu příručních zavazadel. Vzhledem ke skutečnosti, že tito strážci měli svá stanoviště v rámci urychlení vedle sebe, stávalo se, že po absolvování jedné kontroly některé z nás čekala o metr dále kontrola druhá. Nošení identifikační visačky bylo povinné, pokud visačka nebyla vidět nebo pokud byla obráceně, během chvilky přistoupil strážný s ostrým požadavkem na identifikaci.
Tato bezpečnostní opatření se projevila v okamžiku, kdy se jedné neakreditované americké novinářce podařilo proniknout až do prostor tiskového střediska. Uniformovaný strážný ji však v prostorách střediska zahlédl a následně vyzval k odchodu. Zda se naší kolegyni nakonec podařilo akreditovat, nevím – v následujících dnech jsme jí v tiskovém středisku již nezahlédli. Tiskové středisko se nápadně podobalo tomu, jaké měli novináři možnost spatřit na veletrhu Invex v Brně – přibližně čtyři funkční počítače s připojením na internet, několik síťových kabelů pro připojení notebooků a několik telefonů. Pro více než sto akreditovaných novinářů poměrně nedostačující. Pokud vás zajímá, jak nakonec probíhalo slavnostní představování, pokračujte zde.
