Nový Linux Ubuntu 9.10 působí lépe než Visty, ale Windows 7 nepřekonal

Zdarma dostupný operační systém Ubuntu 9.10 jsme testovali z pohledu běžného uživatele. Je to poměrně přívětivý a snadno ovladatelný produkt vhodný i pro začátečníky, ovšem k dokonalosti mu schází mnoho maličkostí. Stojí ovšem za to jej alespoň vyzkoušet. Zvláště když to nic nestojí.

Ubuntu 9.10 Karmic Koala je zdarma dostupný (i v češtině) a představuje jednu z nejpřívětivějších cest k Linuxu. Přes všechny klady a vylepšení ale stále nemůžeme Linux doporučit každému...

Tento rok slaví operační systém GNU/Linux osmnácté narozeniny, počítáno od roku, kdy Linus Torvalds uveřejnil jádro novhého OS. Systém Linux dnes používají programátoři, nadšenci i běžní uživatelé po celém světě. Pro běžného uživatele má ale Linux stále nádech tajemnosti a složitosti. V tomto testu jsme se rozhodli prozkoumat, zda se s touto pověrou můžeme definitivně rozloučit.

Před necelými dvěma měsíci byl s velkou slávou na trh uveden nový operační systém Microsoft Windows 7. Přesně týden poté přišla také nová verze populární linuxové distribuce - Ubuntu 9.10 Karmic Koala. Rozhodli jsme se, že si i tato novinka zaslouží podrobnou recenzi - už jenom proto, že zdarma dostupné LiveCD stále není tak známé a populární, jak by si možná zasloužilo.

Ubuntu nabízí díky GNOME a Compizu ohromné možnosti přizpůsobit si efekty grafického rozhraní vlastnímu vkusu a potřebám. Vlevo je efekt "Zobrazit okna", který ukáže naráz všechna spuštěná okna a umožní mezi nimi přepínat. Vpravo je ukázka pružnosti oken (lze vypnout) - působí velmi plynule i na pomalejších strojích. Ukázka na videu.

Recenze Ubuntu 9.10 v kostce

Ubuntu 9.10 potvrdil, že i zdarma dostupný operační systém Linux může zvládnout naprostou většinu úkolů, které před něj běžný i pokročilý uživatel postaví.

Mezi největší klady patří snadná instalace programů, pěkný vzhled a svižné ovládání, nebo vysoká míra přizpůsobení. Záporů je ale také mnoho, často jde o maličkosti, které ovšem začínajícího uživatele mohou odradit ještě dříve, než začne odhalovat klady systému.

Ve srovnání s operačními systémy Windows by si Ubuntu 9.10 odneslo ryze subjektivní druhou příčku - jednoduchosti a bezproblémovosti Windows 7 nedosahuje, ale s Vistami svého času by klidně soupeřit mohlo.

Pokud bych srovnával nový Linux Ubuntu s tři roky starými Windows Vista, musel bych být k většině problémů mnohem shovívavější - Visty jich měly také nepočítaně. Protože ale srovnávám Ubuntu s veskrze povedenými Windows 7, musím být přísnější.

To ovšem neznamená, že Ubuntu 9.10 není dobrým nebo použitelným systémem. Naopak, už jenom fakt, že mohu srovnávat nejnovější linuxovou distribuci, vyvíjenou a spravovanou z velké části dobrovolníky a dostupnou zdarma, s velkou společností vyvíjeným drahým OS, je myslím pro Ubuntu slušná vizitka. Ubuntu je navíc zdarma, což může pro mnoho uživatelů hrát velkou roli.

Závěr je ovšem nejednoznačný - Ubuntu nabízí skvělé funkce, ovšem běžného uživatele pravděpodobně nepřesvědčí, že je pro ně lepší než důvěrně známé Windows. Za vyzkoušení ovšem Ubuntu každopádně stojí. Linux už není jen pro nadšence, kteří nevědí, co s časem.

Pro koho je Ubuntu?

Verze Ubuntu

Nová verze Ubuntu vychází každého půl roku, každá z nich je poté podporována (záplatována) dalších 18 měsíců. Jednou za dva roky vydává Canonical "LTS" verzi (long term support), která je poté podporována plné tři roky. Příští LTS verzí bude Ubuntu 10.04 Lucid Lynx, má vyjít 29. dubna 2010.

"Ubuntu je vhodné pro všechny," začíná odpověď "hezky krátce" Vojtěch Trefný, předseda českého sdružení Ubuntu. Hned ale dodává, že ve skutečnosti je to trochu jinak: "Jsou tu i uživatelé, kterým bych Ubuntu (ani Linux obecně) nedoporučil. Pokud používáte vysoce specializovanou aplikaci, která nemá verzi pro Linux, nutit vám ho, by asi nebylo to pravé. Pokud jste se svým současným operačním systémem zcela spokojeni, taky vás nebudu přemlouvat na něco nového."

Zdůrazňuje ovšem, že Ubuntu se skutečně zaměřuje na běžné uživatele: "Obecně cílíme na všechny uživatele počítačů, kterým se snažíme přinést co nejvíce informací, aby se mohli sami rozhodnout, zda je pro ně Ubuntu to pravé."

K tomu chce ostatně přispět i tento článek...

Testovali jsme Ubuntu 9.10 (64bit), nejprve betaverzi, poté ostrou verzi. Testovali jsme, s ohledem na čtenáře, českou verzi (narozdíl od loňské recenze). K testu jsme použili nový notebook HP ProBook 4310s (recenze) a starší Lenovo ThinkPad 61i s externím monitorem Eizo L767. Cílem recenze není porovnat výkon, ale posoudit přívětivost systému pro běžné uživatele.

Dějství první - instalace

Prvním krokem je stažení instalačního CD. Na výběr máte mezi 32bitovou verzí a 64bitovou verzí, vyberte podle vašeho procesoru, nebo vsaďte na jistotu a stáhněte 32bit. ISO s obrazem disku poté libovolným vypalovacím programem proměníte v disk, který nabízí v zásadě tři možnosti:

1. Instalovat Ubuntu přímo z Windows pomocí Wubi - v takovém případě se Ubuntu nainstaluje do virtuálního disku a nepotřebuje vlastní partition. Výhodou je snadná instalace a případně i snadné odinstalování - zásah do systému je minimální. Údajně může dojít k mírnému snížení rychlosti zápisu na disk, při užívání se to nijak zásadně neprojevilo. Příjemné je, že pro výběr systému pro bootování (po spuštění počítače) je použit nástroj od Microsoftu, takže se nesetkáte s jinak pracným odinstalováváním nástrojů LILO nebo GRUB... Pro instalaci Wubi spusťe CD ve Windows a pokračujte podle pokynů na obrazovce (více).
   

   Wubi instalace Ubuntu přímo z Windows - snadno a bez zásahu do stávajícího uspořádání

2. Spustit Linux z LiveCD - instalační CD slouží zároveň jako bootovací systém, můžete si tedy vyzkoušet Linux zcela bez závazků a s nulovým zásahem do systému (až CD vyndáte, systém normálně nabootuje). Toto je ideální možnost systém vyzkoušet a poté případně nainstalovat (přímo z běžícího Ubuntu).
   

   Menu po nabootování instalačního CD

3. Nainstalujte Ubuntu na samostatný diskový oddíl - nejlepší varianta, pokud to s Linuxem myslíte vážně. Instalátor vám pomůže disk rozdělit a při zapnutí počítače vyberete mezi nainstalovanými systémy (GRUB). Kromě systémové partition (ext4) si Ubuntu bude chtít vytvořit i odkládací swap partition.
   

   Vlevo je nástroj pro rozdělení disku, který je součástí instalátoru. Vpravo vidíte GRUB s výběrem operačních systémů k nabootování.

Instalaci nelze konceptuálně nic vytknout, jen sem tam jsem narazil na drobné nepříjemnosti (proč byla po instalaci Wubi nastavena italská klávesnice jako výchozí? proč se instalace zasekla na 100%, ale po restartu vše fungovalo?), celkově byl proces rychlý a pohodlný. Nic, co by nezvládl průměrně zběhlý uživatel Windows.

Dějství druhé - rozkoukávání se

Pro nového uživatele začíná prvním spuštěním systému Ubuntu stádium objevování. Systém nám tuto fázi zkouší usnadnit již během instalace, kdy nám "promítá slajdy ze života v Ubuntu", nicméně přesto je tato fáze pro nové uživatele asi nejobtížnější.

Ubuntu není a nemá být Windows

Přestože se Ubuntu systému Windows v lecčems podobá, není to cílem, jako spíše obecnými zvyklosti GUI.

"Proč je Start vlevo nahoře? Proč jsou hodiny vpravo nahoře? Kde můžu počítač vypnout? Proč mám prázdnou plochu? Jaké aktualizace? Co že mám doinstalovat?" Najednou toho může být trochu moc. Jedno je nutné zdůraznit hned na začátku: toto nejsou Windows, a ani není cílem, aby se z toho Windows staly.

Podle Vojtěcha Trefného je grafické rozhraní většiny OS přirozeně velmi podobné. "Je těžké vyjádřit, v čem jde Linux vlastní cestou - z pohledu běžného uživatele toho zas tolik není (mám tu nějaká okna aplikací, plochu se spouštěči, panel s nabídkou a seznamem spuštěných aplikací atd.), ale z pohledu pokročilejšího uživatele už je toho mnohem více -- správa softwaru, přístup k bezpečnosti, přístup k souborům a diskům atd."

Jak se ale nejlépe zorientovat v novém systému. Chce to čas a trochu trpělivosti. Všechny nainstalované aplikace najdete ukázkově přehledně uspořádané v menu "Aplikace", nabídka "Místa" zase odkazuje na dostupné složky, disky nebo síť. Nastavení systému provedete v nabídce "Systém". Odhlášení a vypínání zajistí tlačítko vpravo nahoře vedle hodin. Nalevo od nich najdete ovladač bezdrátového připojení (WiFi, Bluetooth). Po pár dnech už vám toto rozdělení přijde naprosto přirozené.

I zde by se ale našlo pár možných vylepšení - po instalaci přes Wubi nebyl disk s Windows dostupný skrze "Místa" a musel jsem jej chvíli hledat, než jsem jej objevil ve složce /host.

Už po instalaci máme k dispozici bohatou nabídku open-source programů:

• Mozilla Firefox - nejnovější verze prohlížeče Firefox je předinstalovaná jako výchozí prohlížeč v Ubuntu 9.10. Nic vám ale nebrání vybrat si jiný prohlížeč a nainstalovat jej prostřednictvím "Centra softwaru".
• Empathy - pro chatování (IM) je zde integrován schopný kecálek, podporující Jabber, ICQ, GTalk a další protokoly. Je integrovaný do systému a nalezneme jej pod malou obálkou vpravo nahoře.
• Evolution - stejně tak je ukrytý i program pro správu pošty a kalendáře.
• Open Office -populární balík kancelářských nástrojů (textový procesor, tabulkový kalkulátor a prezentační software) je nainstalovaný a připraven k použití ihned po prvním spuštění. Velmi příjemné.
• Gimp, F-spot - relativně působivé nástroje pro úpravu a správu fotografií a bitmapové grafiky. Běžnému uživateli budou plně vyhovovat, co se nabídky funkcí týče, ovládání ale vyžaduje trochu zvyku.
• Brasero - vypalovací program pro snadné vytváření datových i hudebních disků
• Přehrávače multimédií - hudbu i video ve většině formátů přehrajete ihned po instalaci. Mnoho uživatelů ale stáhne i další přehrávače, například oblíbený VLC.
• Ubuntu One - napojení na "cloud", ted možnost ukládat si dokumenty do on-line úložiště, je integrované rovnou do systému.

Malá galerie screenshotů

Plocha Ubuntu 9.10 se spuštěným prohlížečem, terminálem a hrou Frozen Bubbles

I v Linuxu občas něco "spadne", v tomto případě zamrzly Frozen Bubbles

Přehrávání DVD obvykle funguje, s novějším diskem (Bolt) měl ale problém

Překlad je výborný, ale ne perfektní. Naštěstí se stále zlepšuje

Program F-Spot si poradí s mnoha formáty a blíží se Picase, co do uživatelské přívětivosti má ale ještě co dohánět

Prohlížeč souborů (Nautilus) se podobá exploreru z Windows 7 či Windows Vista, funguje bez problémů

Kromě jmenovaných programů najdeme v nabídce mnoho běžných nástrojů a jednoduchých her. Co se týče programové vybavenosti v základu a snadné instalace programů, vede Ubuntu nad Windows (snad jen přehrávání multimédií má Windows 7 v základu výrazně lépe vyřešeno). Instalace nových programů a aktualizace stávajících probíhá pohodlně a automaticky, a to díky systému instalačních balíčků a repozitářů (APT, dpkg).

Dějství třetí - přizpůsobování systému k obrazu svému

Pro pochopení principu instalačních balíčků a repozitářů (v podstatě jakýsi seznam, sklad schválených balíčků) by bylo ideální, kdyby si o tom každý uživatel něco přečetl ještě dříve, než je začne používat, třeba tady nebo tady, případně v knize. K tomu ale dojde málokdy, většinou se všichni vrhneme do instalace svých "starých známých". A také na nás brzy vybafne instalace aktualizací, samozřejmě.

Automatické stahování aktualizací je dobře vyřešené. Doporučuji stáhnout po instalaci všechny aktualizace.

V případě fáze přizpůsobování systému jde opět o fází trochu nepohodlnou, na uživatele navyklého na Windows zde čeká mnoho nejasností, naštěstí ale i pár příjemných překvapení. Při mé čtvrté instalaci Ubuntu 9.10 jsem jako první nainstaloval program Tweak Ubuntu, který hodně pomohl s dalším nastavováním, a mohu jej tedy doporučit.

Poté, co povolíte stahování programů i z proprietárních zdrojů, můžete povolit také instalaci uzavřených kodeků nebo plug-inu Flash. Právě s instalací Flash jsem měl na Linuxu vždy problém, a bohužel ani tentokrát nešlo vše jako po másle. Adobe sice nabízí plug-in pro Linux, ale 64bitovou verzi pouze experimentálně. Manuální instalace byla obtížná a vyžadovala triviální práci s příkazovou řádkou (Aplikace - Příslušenství - Terminál).

Ovšem při poslední (čtvrté) instalaci jsem povolil různé repozitáře třetích stran a Flash plug-in se po nějaké době sám nainstaloval, aniž bych si toho všiml. Tak by to asi mělo vypadat. Nicméně i tak byla zkušenost s instalací Flashe nepříjemná, věřím, že mnoho uživatelů by odradila. Ve 32bitové verzi je to prý mnohem jednodušší.

Flash nepatří do základní výbavy Ubuntu, jde o proprietární produkt

Konečně běží Flash - po povolení různých repozitářů třetích stran se nenápadně nainstaloval sám...

Další problém jsem měl s grafickou kartou NVIDIA - systém mi sice po kliknutí na Správu hardware nabídl nainstalování proprietárního ovladače, ale tím problémy neskončily.

Pokud je nutná instalace proprietárních (nesvobodných) ovladačů, budete vyzvání k odsouhlasení. Někdy ale musíte vynaložit více aktivity, aby vše běhalo, jak má.

Po každém restartu systému se nastavení vrátilo do výchozích hodnot, pomohl až manuální zápis do souboru xorg.conf. I tak mi pravidelně přehazuje monitory (používám dva monitory, rozšířenou plochu) a musím je opět manuálně vrátit na své místo. NVIDIA dělá občas problémy i pod Windows, ale ne takovéto...

Ovládací panel grafiky NVIDIA pro Linux nabízí mnoho možnosti, měl však problém s uložením nastavení. Vyřešila to až editace souboru etc/X11/xorg.conf, kterou ovládací panel sám kdovíproč nezvládl

Jednu výhodu to ale má. Když na Windows něco po dlouhé době zprovozníte, cítíte maximálně pocit zadostiučinění - po dlouhém snažení jste se konečně doklikali k tomu správnému výsledku. V Linuxu, kdy si složitější úpravy stále ještě občas vyžádají odskočení do příkazové řádky (pro efekt doporučuji nastavit zelené písmo na černém pozadí), se po vyřešení budete cítit málem jako zasloužilý hacker :-)

O problémech s Flashem a dalšími technologiemi, které nejsou ničím novým, samozřejmě vývojáři vědí. "Všechny vyjmenované technologie (Flash, NVIDIA, chybí ještě např. Java) jsou tzv. proprietární - nemají otevřený zdrojový kód, případně jejich licence neumožňuje jeho úpravu," vysvětluje Trefný. "A tak když firmy připravující tento software vydají verze jen pro 32bit systémy, tak s tím vývojáři Ubuntu nemohou nic moc dělat."

Obvykle je ale instalace software v Ubuntu snadná a rychlá. Centrum aplikací umožňuje instalaci jednoho nebo více programů zároveň a po instalaci jsou tyto ihned připravené v přehledném menu s aplikacemi. Ukázkové! Takto jsem nainstaloval Skype, prohlížeč Ephiphany, DTP editor Scribus, výbornou utilitku GNOME Do, monitor pracovního nasazení Workfare nebo moji oblíbenou hru Frozen Bubbles.

Pár dní před dopsáním této recenze se také objevila oficiální betaverze prohlížeče Google Chrome pro Linux - funguje svižně a bez problémů.

Google Chrome pro Linux stahujte přímo u Google, betaverze funguje skvěle a už podporuje i rozšíření (extensions)

Když přišel Windows 7 se svými vylepšeními jako AeroSnap, AeroSwitch a AeroPeak, uživatelé Linuxu se právem divili, co je na tom tak převratného. V prostředí GNOME (které Ubuntu standardně využívá) je totiž k dispozici nesrovnatelně více efektů, a to díky Compizu. Přepínání mezi okny může proběhnout doslova desítkami různých způsobů. Po instalaci můžete ve Vzhledu systému nastavit "jen" žádné efekty, přiměřeně efektů a mnoho efektů. Pokud si ale skrze Tweak Ubuntu doinstalujete další nástroje pro vyladění Compiz, čekají na vás bez nadsázky desítky dalších možností - přepínání mezi plochami ve 3D, průhledná, lepkavá, hořící okna... Přestože Windows 7 u mne stále bodují svým v základě nastaveným vzhledem a ovládáním, Ubuntu jednoznačně vede, co se přizpůsobitelnosti týče.

GNOME díky Compizu nabízí ohromné možnosti přizpůsobit si efekty grafického rozhraní vlastnímu vkusu a potřebám. Zde je efekt "Zobrazit okna"

Dějství čtvrté - používání systému

V této fázi už máte zprovozněný systém, nainstalované všechny programy, které běžně používáte (prohlížeč, pošta, office, přehrávač, kecálek...) a můžete ocenit kvality systému Ubuntu. Konkrétně rychlost a střízlivost - systém se snaží nestát v cestě, neupozorňovat na sebe, stát stranou.

Jeden ze způsobů, jak toho docílí, jsou systémová upozornění v poloprůhledných bublinách. Systém je používá mj. pro informování o bezdrátových sítích, reakci na stisknutá hardwarová tlačítka (hlasitost apod.), nové zprávy IM nebo přehrávání hudby na pozadí. Tyto zprávy nejsou klikatelné, což je trochu škoda, ale o to méně překážejí.

Další nástroj, který ne každý využije, je možnost používat větší množství tzv. virtuálních ploch. Mezi nimi lze snadno přepínat (Ctrl+Alt+šipky) a na každé z nich můžete pracovat na jiném druhu úkolů apod. Mně osobně tento styl práce nevyhovuje, snad proto, že pracuji na dvou monitorech, někteří uživatelé prý naopak bez čtyř a více ploch ztrácejí v oknech orientaci.

Mnoho uživatelů Linuxu je zvyklých používat více než jednu plochu. Počet virtuálních ploch je téměř libovolný (zde 2 x 2) a přepínat mezi nimi mohou velmi efektivně.

Přepínání mezi okny funguje podobně jako ve Windows 7 - při přepínání Alt+Tab vidíte náhledy a zároveň se okno zobrazuje na obrazovce. V základu je Windows 7 řešení maličko přehlednější, v Compizu jde ale vše podrobně nastavit a vyladit každý aspekt grafického rozhraní.

Trochu jsem se bál, co řekne systém na připojený iPod Shuffle, proto mne velmi příjemně překvapilo, že řekl něco ve smyslu "Právě jste připojili iPod Shuffle, můžete s ním dělat, co chcete". Komunikace s iPodem sice nebyla tak "bezešvá", jako s použitím iTunes, ale zato jsem mohl stahovat i hudbu z přehrávače do PC.

Nečekaně bezproblémové propojení s přehrávačem iPod druhé generace

Také propojení s telefonem přes BT (Bluetooth, nikoli "bitevní tank") proběhlo nečekaně snadno.

Propojení s mobilem HTC TyTN II přes Bluetooth bylo bezproblémové, ovšem to neznamená, že by fungovala synchronizace hned po spojení

Ovšem kdybych chtěl něco více než se skrze mobil připojit na internet, asi bych musel zapátrat na Google po lepším a složitějším řešení.

Kde hledat informace o Ubuntu

Velkou výhodou operačního systému Ubuntu je jeho velká popularita mezi běžnými i nadšenými uživateli (po světě využívá Ubuntu cca 13 milionů lidí). Na internetu tak najdete návod skoro na cokoli, co se tohoto systému a jeho spolupráce s prakticky čímkoli týká.

Návody, fórum a wiki v češtině i v angličtině

UbuntuGeek.com (anglicky)

AlternativeTo pomůže s hledáním alternativního software (anglicky)

V Česku jsou populární servery root.cz a abclinuxu.cz, často nabízejí návody a odpovědi na konkrétní, lokálně specifické, problémy. Můžete také najít nadšeného linuxáka ve svém okolí a k němu nebo k ní pak chodit pro radu (nepočítejte, že jejich ochota vydrží dlouho, zvlášť když budete opakovat věty začínající slovy "Ale ve Windows..."). A nejčastěji vám pomůže správně zadaný termín do vyhledávače.

Jednoduchý návod na potíže tedy zjednodušeně zní: zadejte stručný popis problému do Googlu, přidejte slovo "ubuntu" a hledejte, buď všude, nebo jen na fórech. Obvykle máte problém, který se netýká jen vás a někdo už přišel s jeho řešením. Možná budete muset využít příkazovou řádku, ale pokud můžete mít důvěru v původce řešení, není třeba se toho příliš obávat.

Samozřejmě, že pokud víte, co děláte, pak teprve je pro vás Linux opravdu přínosný. Nejenže můžete přizpůsobit a změnit prakticky cokoli, ale můžete kombinovat, skládat, kutit. Přirovnání k Linuxu k legu stále platí, i když už je nyní Linux o mnoho kroků dále a má rozhodně co nabídnout i uživateli, který nic rozebírat nechce.

Velké pole k experimentům představuje třeba projekt Wine, který umožňuje vytvořením prostředí a knihoven (nikoli emulací) možnost spustit pod Linuxem i mnohé programy určené pro Windows. Vyzkoušel jsem například PSPad (instalace i spuštění bez problémů), Age of Empires II (nepovedlo se mi rozchodit, ale to ani ve Windows 7) a Picasu. Tu Google sice vyvíjí pro Windows, ale nabízí ji přímo s knihovnami Wine i pro Linux. Dále se mi povedlo nainstalovat Internet Explorer 6, donedávna byl právě tento program důvodem, proč jsem nemohl používat Linux jako svůj hlavní systém...

Instalace prohlížeče Internet Explorer 6 pod Linux podle návodu

Kdo pro vás Ubuntu vytváří?

Za systémem Ubuntu stojí společnost Canonical, která zajišťuje vývoj systému i jeho distribuci a propagaci. Slovo "ubuntu" pochází z jihoafrické filosofie, znamená "lidskost k ostatním".

A kolik pracuje na Ubuntu lidí v Česku? "Pokud je myšleno, kolik lidí je za práci okolo Ubuntu.cz placeno, tak nikdo. Všechno je to práce dobrovolníků," říká jeden z nich, Vojtěch Trefný z týmu kolem Ubuntu.cz. "Těch aktivních je kolem deseti až dvaceti a mnoho dalších se zapojuje jen občas nebo nárazově. Hlavní činností sdružení je především provoz serveru Ubuntu.cz a s tím spojené poskytování služeb českým uživatelům Ubuntu (fórum, wiki...) a také aktivní propagace Ubuntu v České republice."

"Vazba na Canonical je víceméně neoficiální - Canonical si sice přehled o místních komunitách udržuje a poskytuje jim i podporu (nijak výraznou a nikoli finanční), ale česká komunita funguje prakticky zcela nezávisle," dodává.

Ubuntu vychází z linuxového kernelu, a je dobrou zásadou opensource, že ti, kdo si berou, mají také zpět dávat (tzv. upstream). Spolupráce podle Trefného probíhá nejaktivněji při řešení bugů: "Systém hlášení chyb v Ubuntu spolupracuje s upstreamem prakticky automaticky. Ale i na úrovni vývoje spolupracujeme společnost Canonical platí několik vývojářů, kteří přímo pracují pro Gnome a KDE a některé upstreamové projekty podporuje i finančně."

A proč vlastně Linux, který je zdarma, usiluje o větší množství uživatelů, kteří nejsou programátoři a nijak tedy vývojářsky nepřispívají? "Přinese jim to samozřejmě uživatele pro jejich software. Ono je sice pořád dost vývojářů, kteří si vyvíjejí software především pro sebe, ale mnohem víc je těch, kteří ho vyvíjejí pro druhé a pro ně je tedy největším přínosem, že jejich program je pro někoho prospěšný," domnívá se Trefný. "Komunitě jako celku jsou takoví "běžní uživatelé" také prospěšní už jen tím, že Linux používají -- čím více uživatelů, tím je pravděpodobnější, že Linux budou brát v úvahu i další výrobci softwaru a hardwaru."

Závěr

Zkušenosti s instalací Ubuntu 9.10 nebyly tak jednoznačně pozitivní, jako s instalací Windows 7. Roli hraje síla zvyku i různé zaměření obou systémů. Přesto vyšel Ubuntu 9.10 ze souboje se ctí a nejde o žádný podřadný systém. Doporučuji jej k vyzkoušení každému, kdo se o počítače zajímá a pro koho je radost ladit počítač k obrazu svému. Nově lze ale Ubuntu doporučit i k běžné studentské a kancelářské práci.

S tím, jak stoupá význam práce on-line, bude klesat význam toho, z jakého systému přistupujete. I to nahrává tomu, že po pár dnech už je práce v Ubuntu přirozená a příliš se nemusí lišit od původních zvyků.

To ovšem neznamená, že je to systém bezproblémový a že by se hodil pro každého. Problémy jsou, nečekané hlášky na vás vybafnou a zejména zpočátku budete muset investovat čas, abyste si na nový systém zvykli a ocenili jeho kvality. Zdá se, že Linuxu obecně chybí "killer app", tedy něco pro běžného uživatele, co významně dožene a předežene jiné systémy. Taková aplikace možná neexistuje také z toho důvodu, že většina open-source programů je dostupná i pro Windows. Ovšem vyšší bezpečnost a nulová cena alespoň částečně funkci této "killer app" plní.

Za sebe mohu říci, že Ubuntu rozhodně nechám na disku nainstalované jako druhý systém. Primárním pracovním systémem stále zůstávají Windows 7. Výkon i rychlost v obou systémech je srovnatelný, a rozhodly až aplikace, které pod Windows běží a pod Linux buď ne, nebo s obtížemi. Každopádně je Ubuntu zase o něco blíže běžnému uživateli a díky masivní podpoře nadšenců z celého světa si můžete být téměř jistí, že pokud se problém vyskytne, komunita vám s ním pomůže.

A pro ty, kteří nejsou (ať už zvykem či aplikací) přivázáni ke "světu Windows", je Ubuntu zralým, plně vybaveným kandidátem.

Zdroje a odkazy:

• Ubuntu.cz - české stránky Ubuntu (česky)
• Ubuntu.com - oficiální stránky komunity Ubuntu (anglicky)
• Linux a Ubuntu na Wikipedii (anglicky)
• Srovnání Ubuntu 9.10 s Windows 7 na Guardian.co.uk (anglicky)