10 let MD aneb formát, který nedobyl svět
První minidiskový rekordér MZ-1 je dnes už legendou. Tento přístroj započal něco nového, co mělo změnit svět. Někde ale nastala chyba a minidisk ani po deseti letech své existence nestojí na samém vrcholu. Je pravda, že kompaktu to trvalo pěkně dlouho, ale 90. léta nebyla léta 80. a všechno, co bylo digitální v nich mělo daleko větší šanci na úspěch. Když se podíváme například na DVD, jeho nástup byl náhlý a z určitého pohledu smrtící. Oproti CD, kterému trvalo zdolání magnetofonového pásku víc jak deset let, zápasí DVD s VHSkou daleko úspěšněji. Minidisk se objevil na trhu v roce 1992 a jeho přijetí nebylo nijak vřelé. A tak se stalo, že dítko Sony neuspělo přesně podle představ svého tvůrce. Japonský gigant se ale nevzdává. Minidisky chytily s technologií MD NET druhou mízu, čas ukáže, jestli bude stačit, protože třetí míza už asi nepřijde – už totiž není téměř co vlepšovat. My se v tomto článku budeme soustředit na model MZ-N10, který je jakýmsi výročním modelem na oslavu deseti let existence formátu. Model je to samozřejmě ten nejvyšší a tomu odpovídá i jeho výbava, funkce a cena…
MD NET
Co nového technologie MD NET pro minidisk přináší uživateli? Minulý rok jsme vám přinesli recenzi na první MD NET, který byl dostupný v našich končinách, jednalo se o model MZ-N505. Technologie zůstala stejná, ale kosmetických oprav ušetřena samozřejmě nebyla. Samotný systém spočívá ve spojení rekordéru s počítačem přes USB. Hudbu lze tímto způsobem nahrávat několikanásobně rychleji než přes normální audio vstup, kdy je zvuk nahráván při přehrávání, což je proces dosti zdlouhavý. Toto byl také jeden z důvodů, proč na minidisk nečekaly červené koberce hned po jeho vypuštění na trh. Nyní ale k MZ-N10.
MZ-N10 – anděl s ďáblem v těle
Sony uvádí, že je N10 nejtenčím minidiskem na trhu a zřejmě se nemýlí, ono ostatně moc výrobců MD walkmanů není. Z konstrukce a provedení je na první pohled cítit vůně dražšího výrobku. Ultralehké stříbrné tělo s integrovanou baterií a rozměrným displejem na nás udělalo skutečně dojem. Váha je také nízká, pouhých 84 gramů i s integrovanou baterií. Za menší nedostatek v provedení se dá považovat displej, protože vystupuje z přístroje ven a snadno se proto může poškrábat. Jinak je vše v naprostém pořádku, tlačítka jsou rozmístěna dobře a ovládání je pohodlné. MZ-N10 je první minidisk na našem trhu s novým menu a systémem otočného kolečka pro rolování v něm. Kolečko, které se nachází na levé straně vedle displeje, kde je mimo jiné i úložiště baterie, má i funkci pro pohyb v albech. Kromě toho ho lze stisknout dovnitř (funkce enter, čili potvrzení). Ze strany napravo jsou tři zdířky, jedna je pro připojení sluchátek, potažmo dálkového ovladače, dále pak vstup pro mikrofon a klasický optický line out (současně analogový linkový). Vsup pro síťový adaptér či USB budete hledat marně, naleznete pouze jeden „zvláštní“ vstup ve spodní části přístroje. Ten je určen pro dodávaný stojánek, do kterého se zapojuje adaptér, kromě toho ze stojánku vychází USB kabel, který snadno připojíte do počítače. Stojánek tak plní dvě funkce: přístroj se v něm dobíjí a probíhá přes něj nahrávání MD přes USB.
Svou vlajkovou loď vybavilo Sony nadprůměrně, v krabici nalezneme kožený obal se sponou na kalhoty, dálkový ovladač s podsvětleným displejem, stříbrné pecky, optický kabel, kolébku/stojánek pro dobíjení a spojení s počítačem, externí bateriové pouzdro na jednu AA baterii a síťový adaptér.
Funkce
Než přejdeme k samotným technologickým vymoženostem MZ-N10, je třeba se podívat na nové menu. Trojřádkový displej umožnil úplně jiné pojetí a systém. Kromě výše popsaného pohybu ve skladbách kolečkem byly přidány některé funkce. Nemá cenu popisovat různé druhy nastavení pro přehrávání, protože těmi disponuje snad každý přístroj. Ale kupříkladu přibyly položky pro nastavení baterie či ekvalizéru. Právě ekvalizér je úplnou novinkou v přenosném audiu Sony na našem trhu. Přednastavené jsou čtyři (Heavy, Pop, Jazz a Walkman Unique) a vlastní nastavení dvě – uživatel si přímo upravuje zvuk podle svých představ a nastavení si potom může uložit. Aby to nebylo málo, zvuk lze upravit pomocí funkce, která similuje prostředí, nastavení jsou opět čtyři: Studio, Live, Club and Arena.
Sony se v oblasti poslechu konečně posunulo vpřed a toho si ceníme, posledních několik let totiž své přístroje vybavovalo pouze funkcí Mega Bass, která nebyla špatná, ale už trošku „oposlouchaná“. Nastavení baterie jsou dvě: Quick a Normal. Nastavení Quick způsobuje, že po vypnutí přístroje je z baterie stále dodávána energie, a tak po jeho opětovném zapnutí začne přehrávání v místě přerušená takřka okamžitě. Nastavení Normal snad není třeba příliš vysvětlovat – přístroj je kompletně vypnut a jeho spuštění trvá o několik vteřin déle, než když je zapnut Quick.
Další zajímavostí je nastavení data a času spojené s alarmem. Na co ale v laboratořích Sony pozapomněli, je funkce Sleep, ta je u přenosných přístrojů brána jako zbytečnost, ovšem chybně, protože čas od času se prostě hodí a například při delší cestě je k nezaplacení. Minidisk se záznamem v LP2 obsahuje zhruba 160 minut hudby, pokud usnete, přístroj bude přehrávat celý disk a baterie se bude zbytečně vybíjet. S funkcí sleep, kterou už dnes některé přístroje v oblasti personal audio disponují, je situace ovšem úplně jiná.
Zapomenuta nesmí být ani funkce G-Protection, ta z větší části zabraňuje, aby docházelo k přeskakování hudby během chůze či běhu.
Displej a dálkový ovladač
Nevýhoda displeje byla zmíněna už výše, na druhou stranu musíme uznat, že ač je vystupující displej náchylný k poškrábání, přístroj s ním vypadá velice dobře. Co se týče kvality zobrazování, pocity jsme měli opět trochu rozporuplné; tři řádky jsou plně dostačující pro potřeby uživatele a orientace ve skladbách či v menu je víc než dobrá. Na druhou stranu není displej nejlépe čitelný, kontrast je možné velice snadno upravit, ale písmo je za jakéhokoliv nastavení bledé. Za nevýhodu považuji i to, že displej není podsvícený.
Dálkový ovladač je naopak potěšením, klasický podlouhlý vzhled, na jaký jsme u Sony poslední dobou zvyklí, zůstal, ovšem rozvržení ovládacích prvků se změnilo – a naštěstí k lepšímu. Trojsměrné ovládání přehrávání je výborné stejně jako otočná hlava pro změnu hlasitosti. Nastavovat je možné i ekvalizér či se pohybovat v albech. Podsvícený jednořádkový displej je perfektní. Spona, kterou se ovládání připíná na oděv, je odnímatelná, připnout ji pak je možné dvěma způsoby – buď klasicky do původní podoby nebo přímo na kabel. Druhou možností získáme ovladač ve svislé poloze.
Nahrávání
Na prázdný minidisk můžeme nahrávat hned několika způsoby: připojením k discmanu či jinému přístroji přes optický vstup a dále pak přes PC Link, který sice u všech MD NETů funguje, ale stává se vzhledem k nynější technologii zbytečným. Poslední možností je právě MD NET.
Po vložení přístroje do kolébky a nainstalování potřebných ovladačů a dodávaného software SonicStage se můžeme pustit do nahrávání. Novinkou je podpora USB 2.0, která zrychlila nahrávání až do závratné rychlosti 64x. V LP2 (132kbit/s), které je asi nejlepším kompromisem, se vejde na jeden minidisk až 160 MB (80minutový disk) hudby ve formátu ATRAC3. Pokud tedy chcete přenést hudbu ve formátech WAV či MP3, je nutné ji nejprve převést do ATRACu. To za vás samozřejmě udělá počítač. Trochu otravná je takzvaná „ochrana“ autorských práv. Skladby je nejprve nutné importovat do knihovny SonicStage, poté je lze na nahrát pouze na tři různé minidisky. Uživatele tato „vymoženost“ určitě nijak nepotěší, obejít ji však zvládne i dítě předškolního věku. Stačí smazat skladby z knihovny a importovat je znovu – program je považuje za skladby nové a vy je můžete opět třikrát nahrát. Z minidisku je možné přenést také, ale při přenosu se automaticky maže z minidisku. V programu je možné editovat názvy či tvořit na discích alba/skupiny skladeb. Plné rychlosti kopírování využívá MD pouze při použití LP4 (66 kbit/s), které rozhodně nedoporučuji. Lákavá číslice 320, která značí počet minut hudby, kterou můžeme v LP4 na jeden disk nahrát, je sice vysoká, ale co naplat, hudba je prakticky k neposlechu. Basy i výšky jsou osekané, takže je zvuk naprosto plochý a nevýrazný. Formát LP2 je vhodný při nahrávání z kompresního formátu, jako je MP3. Pokud nahráváte z CD či plnohodnotného WAVu, nabízí se vysoce kvalitní SP (292 kbit/s), které je v tomto případě optimální.
Editace skladeb přímo v přístroji je samozřejmostí, lze je přesouvat, rozdělovat, spojovat, přejmenovávat.
Výdrž baterie
Vestavěná baterie vydrží na jedno nabití, které trvá 64 minut (přístroj na displeji indikuje čas, který zbývá do úplného nabití), 18 až 20 hodin. A to za předpokladu, že přehráváme převážně LP2 a nahrávání probíhá se zapojeným síťovým adaptérem. Nahrávání snižuje výdrž baterie v řádu několika hodin. Integrovaný článek je možné i vypnout posuvným tlačítkem na zadní straně přístroje (mimo jiné se zde nachází i Hold). Připojíme-li tedy AA baterii v externím pouzdru a vypneme integrovanou baterii, dosahuje doba přehrávání zhruba 30 hodin. Pokud je zapnuta interní baterie a je připojena i externí, dosahuje hrací doba úctyhodných 50 hodin. Čtenář ale musí brát hodnoty pouze jako přibližné.
Resumé
MZ-N10 je nejlepším MD Walkmanem ve stáji Sony a v současné době i na našem trhu. Jeho vysoká cena může být překážkou, 12 990,- není málo. Za své peníze dostanete ovšem přístroj vysoké kvality. Zmíněné drobné nedostatky bohatě vyvažují klady, a tak tento přístroj nelze než doporučit. Minidisk jako formát s ním nabývá nového rozměru. Nahrávání přes USB 2.0 je úžasně rychlé. Kromě pecek, které naprosto neodpovídají kvalitě přístroje, je příslušenství na jedničku. K poslechu doporučuji polštářková sluchátka v kategorii kolem dvou tisíc, protože jenom s kvalitními sluchátky využijete svou vysokou investici naplno.
Přístroj k testu poskytla společnost Elvia Pro.
