Jeden z nejlepších záběrů z paluby přistávajícího I. stupně rakety Falcon 18. dubna 2014. Jak je i z tohoto záběru vidět, kvalita záznamu ale prakticky znemožňuje na něm něco rozeznat. | foto: SpaceX

Zlevní vesmírné lety na desetinu? Zkoušky nové technologie se daří

  • 75
Americká firma SpaceX chce desetinásobně zlevnit létání do vesmíru Její stroj by měl po vynesení nákladu sestoupit do atmosféry a přistát zpět na zemi na speciální podvozek. V dubnu provedla firma jednu z klíčových zkoušek měkkého přistání a na květen chystá další.

Kosmický prostor je pro pozemšťany hodně drahé místo. Dostat se do výšek nad 100 kilometrů (oficiální hranice vesmíru) stojí jen na krátkou návštěvu miliony korun. Stovky milionů, pokud chcete - alespoň jako turista - zůstat na pár dní či déle. Doprava nákladu je o něco levnější, ale ne o mnoho.

Existuje hodně nápadů, jak to změnit, ale nejreálnější šanci s cenami zahýbat má dnes zřejmě firma SpaceX. Její rakety Falcon 9 patří k těm nejlevnějším na trhu; firma uvádí cenu 55-60 milionů dolarů za start, ale skutečně dojednané ceny známy nejsou. V dohledné době by mohly být ještě o dost levnější. Americká SpaceX zkouší totiž postup, jak levně zajistit vícenásobné použití I. stupňů svých raket.

Může se to zdát jako skromný cíl, ale náklady na I. stupeň Falconu podle SpaceX tvoří 70 procent celkové ceny startu, tedy nějakých 35-40 milionů dolarů. (Naproti tomu cena paliva na jeden start stejné rakety se pohybuje řádově ve stovkách tisíc dolarů.) Vícenásobné použití I. stupně by tedy představovalo samo o sobě významnou úsporu.

Ale SpaceX doufá, že pokud se jí podaří zrealizovat všechna opatření, která vyvíjí, včetně návratu II. stupně, bude dopad ještě výraznější a cena by mohla klesnout až o řád. Samotná firma SpaceX hovoří o cenách možná jen 5 až 7 milionů dolarů za start. Ale to jen v případě, že se podaří vyřešit vše tak, aby rakety byly vícenásobně použitelné bez pracných úprav či výměny dílů. Ani jedno z toho zatím není vůbec jisté.

Jak na to ve SpaceX jdou? Falcony mají přistávat na speciálních opěrných "nohách", které firma už zkoušela na menších zařízeních (o zkouškách více zde). Konstrukce vypadá jednoduše, ale postavit ji tak jednoduché není. Musí být samozřejmě pevná, lehká (velkou část konstrukce tvoří uhlíková vlákna a lehké hliníkové voštiny) a přitom vydržet značné namáhání. Tolik protikladné cíle jednoduše naplnit nejdou, a tak nohy mají snížit nosnost stroje o celých 30 procent. (Přispívá k tomu i palivo navíc, které raketa musí nést kvůli návratu.)

Loď Grasshopper, na které SpaceX zkoušela technologii přistání během zkoušky

Podvozková noha raket Falcon

První zkouška jedné části systému pro přistání se odehrála už v říjnu minulého roku (více o něm zde). Při ní šlo jen o to vyzkoušet řízený sestup I. stupně k povrchu. Z velké části to byl pád do atmosféry řízený tak, aby se raketa nepřetočila na bok a odpor vzduchu ji nepoškodil. Ne všechno vyšlo tehdy podle předpokladů. Těsně před dopadem se měly zažehnout motory a stroj zpomalit. V poslední fázi jim však došlo palivo a raketa dopadla do Tichého oceánu příliš rychle. Příčinou bylo roztočení stupně při pádu: zbylé palivo na palubě zůstalo kvůli odstředivé síle přilepené na stěnách nádrží a nedostalo se do motorů.

Tehdy šlo o stroj, který neměl teleskopické "nohy". První start rakety Falcon 9 v1.1 s "podvozkem" se uskutečnil 18. dubna letošního roku v 21:25 našeho času. Raketa měla za cíl vynést zásobovací loď Dragon s materiálem pro stanici ISS, což se úspěšně povedlo. Stejně zajímavé ale bylo sledovat I. stupeň, který se od zbytku stroje oddělil po 2 minutách a 44 sekundách letu a zahájil návrat k povrchu. 

Vše probíhalo podle plánu: 90 sekund po oddělení raketa zpomalila na zhruba tisíc kilometrů za hodinu a šlo jen o to, zda se podaří napravit chyby z minulého letu. Firma novému Falconu zvýšila výkon manévrovacích trysek i množství paliva v nádržích a údajně to stačilo. Pád se podle firmy podařilo dokonale uřídit. V okamžiku, kdy se stroj dotkl hladiny moře, měl mít nulovou rychlost a byl ve vertikální poloze.

Podívejte se sami. Nic neuvidíte

Bohužel to nikdo neviděl. Stroj přistával do moře několik set kilometrů severovýchodně od místa startu, floridského mysu Canaveral. Po "přistání" na hladinu se samozřejmě naklonil a dostala se do něj voda. Palubní počítač fungoval zřejmě jen osm sekund po dopadu do vody.

Pokud šlo skutečně vše podle plánu, jde o velmi nadějný úspěch. Za to, že zůstal trochu stranou zájmu médií, může fakt, že musíme věřit jen slovům výrobce rakety. To je samozřejmě ošidné. Změnit to mělo video kamery z I. stupně, na které jsme nejem my v redakci netrpělivě čekali, a jež firma dala k dispozici až 30. dubna. Odklady způsobila snahy o rekonstrukci záznamu, který byl velmi poškozený. Příliš to nepomohlo. Video je tak poškozené, že z něj nelze poznat prakticky nic.

O úspěchu nové technologie tak firma bude muset přesvědčit při nových zkouškách. Další příležitost by měla přijít už 10. května. Můžeme si jen přát, aby z něj bylo záznamů více a v lepší kvalitě.

Velmi zajímavé bude i to, co se stane po případném úspěchu zkoušek a rozhodnutí zavést technologii do praxe. SpaceX je jedinou firmou, která se vývoji vícenásobně použitelných raket věnuje. Její konkurenti mají totiž za to, že ani levnější ceny nepřilákají více zákazníků. Tedy že stávající klienti jako třeba telekomunikační firmy vysoké náklady unesou, a nikdo jiný neví, jak z oběžné dráhy vydělávat. Jestli mají nebo nemají pravdu, může určit v podstatě jedině experiment společnosti SpaceX. A pokud se konkurence mýlí, budiž jí země lehká.

Oprava: Článek mylně uváděl, že "vesmírní turisté " platili za své lety v přepočtu miliardy korun. Správně to má být stovky milionů (zhruba od 400 do 700 milionů dnešním kurzem). Více jak miliardu korun ovšem platí NASA ruským partnerům za cestu jednoho svého astronauta na ISS. Dále jsme opravili nepravdivé tvrzení, že I. stupeň rakety byl vyzdvižen z moře a upřesnili, že pokles ceny startu na 5-7 milionů dolarů vyžaduje úspěch více technologií než návratu I. stupně.