Pravděpodobně neexistuje uživatel, který by se nesetkal s problémem zvaným „spam“ – tj. s hromadným rozesíláním nevyžádaných a obtěžujících zpráv elektronické pošty. Někdo může namítnout, že se nic neděje, nevyžádanou reklamní zprávu lze v rámci klientské aplikace elektronické pošty snadno a rychle přesunout do odpadkového koše. To však platí pouze v případě, že na vaši elektronickou adresu docházejí pouze jedna nebo dvě obtěžující zprávy denně. V opačném případě se totiž jedná o ztrátu času, peněz a koncentrace – a to zejména tehdy, pokud jste ke svému poskytovateli internetových služeb připojeni prostřednictvím standardní telefonní linky.
Jak se bránit?
Bohužel, v současné době prakticky neexistuje stoprocentní ochrana před takovými útoky. Existuje však prostředek, pomocí kterého lze důsledky této činnosti alespoň částečně eliminovat – filtrování příchozích zpráv elektronické pošty. Nejběžněji užívané klientské aplikace elektronické pošty umožňují nastavení pravidel pro zpracování příchozí pošty, a to např. v závislosti na adrese elektronické pošty odesilatele či klíčových slovech obsažených v předmětu zprávy či v jejím těle. Filtrování pomocí klientské aplikace elektronické pošty má však jednu podstatnou nevýhodu. I přes to, že se nevyžádané a obtěžující zprávy neobjeví mezi vaší příchozí poštou, proběhne jejich přenos z poštovního serveru na váš počítač. Nebudete se sice rozptylovat čtením a mazáním zpráv, ale za jejich příjem přesto zaplatíte, a to ve formě telekomunikačních poplatků za připojení ke svému poskytovateli internetu.
Někteří poskytovatelé připojení k internetu či provozovatelé služeb elektronické pošty nabízejí možnost filtrování zpráv přímo prostřednictvím poštovního serveru. Tato varianta poskytuje výhodu hlavně v tom, že se nevyžádaná pošta ve skutečnosti nedostane do schránky uživatele a ten tak neztrácí čas a peníze zbytečným připojením k poskytovateli. Nevýhodou je, že v případě filtrování na serveru může za určitých okolností dojít i ke ztrátě důležité zprávy, pokud ta bude nějakým způsobem vykazovat některé znaky charakteristické právě pro nevyžádanou poštu.
Jiným způsobem ochrany je legislativní řešení. O to se snaží např. největší opoziční politická strana v Japonsku – Japonská demokratická strana. Ta v současnosti navrhuje zákon, který by měl stanovit jistá pravidla pro obchodní reklamu uskutečňovanou prostřednictvím zpráv elektronické pošty. Tento návrh obsahuje tři hlavní myšlenky: odesilatel je povinen v nevyžádané zprávě jasně a zřetelně deklarovat „toto je reklama“, odesilatel nesmí zasílat zprávy elektronické pošty tomu, kdo jej elektronickou cestou či telefonicky informoval o svém nesouhlasu, a také že poskytovatelé telekomunikačních služeb mohou blokovat hromadné rozesílání nevyžádaných zpráv, pokud taková činnost ohrožuje stabilitu systému. V rámci tohoto legislativního návrhu je spam definován jako zpráva elektronické pošty zaslaná za účelem propagace obchodních aktivit odesilatele, a to bez předchozího souhlasu příjemce. Odesilateli takových zpráv je také uložena povinost uvést ve zprávě své jméno, adresu, adresu elektronické pošty a informaci o tom, že příjemce má právo odmítnout příjem těchto zpráv. Otázkou však je, zda se dá dodržování takových pravidel účinně prosadit v praxi. Vzhledem ke skutečnosti, že spam je globální problém, narazí japonské orgány dříve či později na fakt, že mnoho odesilatelů je mimo jejich jurisdikci, a jsou tak prakticky nepostižitelní.
V době, kdy nebyla na trhu široká nabídka prakticky anonymních freemailových služeb, bylo pravděpodobně nejúčinnějším způsobem, jak zastavit příval nevyžádaných zpráv z konkrétní adresy, podání stížnosti správci příslušného serveru. Ten ve většině případů dotyčného uživatele důrazně upozornil a alespoň na nějaký čas byl klid. Dnes, kdy si kdokoliv může kdykoliv založit libovolný počet anonymních účtů elektronické pošty, by však zasílání takových stížností bylo jen mlácením prázdné slámy.
