Slečna vybírá LCD televizor

Slečna vybírá LCD televizor | foto: Profimedia.cz

Špičkový obraz nejen pro vyvolené. Velký test LCD TV

  • 125
Máme pro vás velký test deseti LCD televizorů. Jejich společným jmenovatelem je vysoké rozlišní HD a úhlopříčka až 82 centimetrů. Přečtěte si, co všechno může a musí televize umět.

Článek vám přinášíme ve spolupráci s časopisem Stereo a Video.

Text je rozdělen do dvou částí:

Ploché televizory jsou v kurzu. Jejich podíl na celkovém prodeji televizorů se každý měsíc zvyšuje. Odhaduje se, že koncem letošního roku se jich bude v Evropě už prodávat víc než klasických typů. Avšak neroste jen jejich odbyt, ale také jejich rozlišení. Skoro všechny nové modely s úhlopříčkou přes půl metru jsou už HD ready, tedy plně připravené i pro nastupující obraz s vysokým rozlišením.

Účastníci zájezdu:
LCD TELEVIZORY S ÚHLOPŘÍČKOU 80 - 82 CM

 Přístroje v testu:  Cena (s DPH):
 Acer AT3205-DTV  32 990 Kč
 BenQ DV3251  27 600 Kč
 JVC LT-32R70SU  35 990 Kč
 Mascom MC32W13B/S  29 990 Kč
 Panasonic TX-32LX600F  44 995 Kč
 Sharp LC-32GA8E  31 999 Kč
 Samsung LE32R71B  37 990 Kč
 Sony KDL-32S2000  39 990 Kč
 Thomson 32LB132B5  32 990 Kč
 Xoro HTL3212W  26 769 Kč

Pokud přemýšlíte, že by vašemu obývákovému televizoru také prospěla hubnoucí kůra, pak se vaše pozornost soustředí asi nejčastěji na placky s úhlopříčkou 80 - 82 cm, tj. 32 palce. Modely s touto úhlopříčkou totiž nejen nejlépe nahradí dosavadní typický „sedmdesátkový“ televizor s klasickým poměrem stran 4:3 (připomeňme, že širokoúhlé obrazovky 16:9 jsou při shodné úhlopříčce užší, takže pro vykreslení stejně vysokého obrazu musí mít 1,23x delší úhlopříčku), ale také nejlépe vyhovují obvyklé pozorovací vzdálenosti.

Optimální vzdálenost od obrazovky je nižší

Zapomeňte na dosavadní poučku o optimálním poměru mezi velikostí obrazu a odstupu od něj, doporučující odstup ve výši troj až pětinásobku jeho úhlopříčky. Ta platila v dobách, kdy všechny obrazovky vykreslovaly obraz shodně na 576 řádkách. Současné modely s vyšším, jemnějším řádkováním lze sledovat z výrazně kratší vzdálenosti. Z čím více řádek ho skládají, tím menší by tento odstup měl být.

U placek s úhlopříčkou 80 - 82 cm a 768 řádky, zastoupených v tomto přehledu, se optimální pozorovací vzdálenost pohybuje kolem dvou metrů. Větší odstup už nebývá vhodný. Proč? Protože obraz pak nevyplňuje tak velkou část zorného pole našeho zraku, čímž se víc uplatňuje i jeho okolí, takže pocit přímého „vtažení do obrazu“ je méně intenzivní.

Navíc při sledování obrazu s vyšším rozlišením z větší vzdálenosti už nerozlišíme všechny jeho detaily, takže část přínosu vyššího rozlišení přijde nazmar.

Výměna klasického televizoru za plochý s vyšším rozlišením tedy není pouze o nahrazení jedné bedny jinou, ale také - což se často opomíjí - o změně sledovacích návyků, která se někdy neobejde bez přestavby „hlediště“. Pokud chceme zachovat dosavadní pozorovací odstup, např. třímetrový, měli bychom uvažovat o modelech s větší, minimálně metrovou úhlopříčkou.


Pro DVB-T připraven?

Zatímco připravenost pro plnohodnotnou reprodukci obrazu s vysokým rozlišením (HD) se u plochých televizorů stává standardem, schopnost přijímat pozemní digitální vysílání (DVB-T) u nich dosud samozřejmá není. A to i přesto, že pro našince je DVB-T nyní mnohem žhavějším tématem než HD.

Pravda, v nabídce výrobců se modely s DVB-T tunery už objevují (k nejaktivnějším patří Hyundai, Loewe, Mascom, Philips a Sony), ale při výběru přístrojů do tohoto přehledu jsme velmi často slyšeli: „Ještě se nedovážejí, zatím nejsou na skladě,“ apod.

Z hodnocené desítky přijímají pozemní digitální vysílání jen Acer, Mascom a Sony, a to s různým komfortem doprovodných služeb. U všech tří je samozřejmostí elektronický programový průvodce (EPG), jenž si poradí i s naší diakritikou (dílčí problémy s ní měl u některých stanic jen Sony), naopak multimediální služby MHP nepodporuje žádný.

Jejich elektroničtí programoví průvodci shodně předkládají informace až na týden dopředu, avšak vyspělejší nadstavbové funkce poskytují jen někteří. Například třídění programů podle žánrů a kategorií, tj. film, sport, pořady pro děti apod., zajišťují jen Acer a Sony a přímé ukládání časových souřadnic vybraných relací do paměti časového spínače, který je pak v zadanou dobu přehraje nebo dá pokyn připojenému videu k jejich záznamu, nabízí pouze Sony.

S alternativou příjmu placených (kódovaných) digitálních programů počítají pouze Mascom a Sony; prvý má šachtu pro zasunutí dekódovacího modulu, druhý je jím už osazen. DVB-T tunery všech tří modelů mají velmi dobrou citlivost, která garantuje poměrně kvalitní příjem i v místech s nepříliš intenzivním signálem.

Jak je to s rozlišením:
720 NEBO 1280 ŘÁDEK?

Televizory pro obraz s vysokým rozlišením, které mohou nést logo HD ready, musí mít mj. obrazovku s poměrem stran 16:9, která je schopna vykreslovat obraz na 720 nebo 1080 řádkách, tj. v rastru 1280 x 720 či 1920 x 1080 bodů. Většina současných LCD modelů HD ready má rastr s 1360 x 768 body, jenž odpovídá prvé, nižší verzi obrazu s vyšším rozlišením.

Je výhodnější typ se 720 nebo se 1080 řádky?

Má-li televizor HD ready prezentovat současný obraz PAL, tedy s rastrem 768 x 576 bodů, pak je technicky snazší jeho přepočet do 1080 řádek, takže lze při něm teoreticky očekávat i lepší výsledky. V praxi se však výsledek odvíjí hlavně od schopností konkrétních obvodů pro přepočet a korekci videosignálu.

A obraz s vysokým rozlišením?

Dosavadní zkušenosti ukazují, že zatímco pořadům natáčeným videotechnologií, zejména pak přímým přenosům, obvykle lépe svědčí neprokládaný (progresivní) obraz se 720 řádky, přepisům filmů víc prospívá prokládaný obraz s 1080 řádky.

Vzhledem k tomu, že evropské stanice HDTV se kloní k obrazu s 1080 prokládanými řádky (původní evropská varianta s 1260 řádky, tj. s dvojnásobkem řádek dosavadního obrazu PAL, je už zřejmě odepsaná) a na stejné rozlišení se orientují i producenti dévédéček, zdá se, že pro obraz s vysokým rozlišením budou nejlepší zobrazovače s 1080 řádky, které se obejdou bez jeho přepočítávání. 

Těch sice není mezi LCD televizory zatím mnoho (na náš trh je dosud uvedli např. BenQ a Sony), ale očekává se, že příští rok se jejich rodina už začne rychle rozrůstat. Zájemce o špičkový obraz s vysokým rozlišením má tedy při výběru nového televizoru o jeden námět k zamyšlení víc.


S&V_LCD_il-2
Zatímco současný obraz v normě PAL je sestaven zhruba ze 440 000 bodů, obraz s plným vysokým rozlišením má dva miliony bodů. Kvalitativní rozdíl je tedy mezi nimi podobný jako mezi fotografiemi s rozlišením 0,44 a 2 Mpix. 


Zbylá sedma se při příjmu pozemního digitálního vysílání neobejde bez separátního DVB-T přijímače (tzv. set-top-boxu). Uvědomíme-li si, že u nás zbývají do úplného vypnutí analogového televizního vysílání nejvýše čtyři roky (a v některých regionech dokonce už jen měsíce), není to příliš potěšující bilance. Před nákupem si proto dobře rozmyslete, zda vsadíte na jednočlenné či dvoučlenné řešení.

Vzhledem k tomu, že základní technické parametry pozemního digitálního vysílání jsou už dány, jestliže jim DVB-T tuner odpovídá a splňuje-li i naše osobní nároky na doplňkové služby, bývá zpravidla výhodnější prvé řešení.

Co chytneš (nejen) v žitě

Tunery pro příjem analogového vysílání, které se u televizorů odkázaných na příjem z vlastní antény promění zanedlouho v přebytečné „slepé střevo“, mají u většiny hodnocených modelů dobrou citlivost (nejcitlivější jsou u přístrojů BenQ, Mascom a Sharp). Trochu nižší, ale stále ještě dostatečnou citlivost má tuner Samsungu, dobrá je vesměs i jejich odolnost vůči přeslechům ze sousedních kanálů.

Při úvodní instalaci však své čerstvé majitele příliš nehýčkají. Stanice sice naladí automaticky (nejrychleji, za minutu, to zvládá Mascom, nejpomaleji, přes šest minut, je vyhledávají BenQ a Thomson), ale podle našich zvyklostí je seřadí pouze Sony a Thomson a názvy je automaticky opatří jen Panasonic, Sharp, Sony, Thomson a Samsung, který je ovšem průběžně vybavuje z teletextu.

U ostatních si musí uživatel stanice uspořádat a pojmenovat sám. Zajímavou alternativu nabízí Mascom, který je na vyžádání přeskupí podle kvality signálu, takže „slabší“ odsune až na vyšší předvolby.

Poměrně běžná je možnost vyřadit vybrané předvolby z posloupného krokovaného přepínání, takže se volí jen z číselné klávesnice, případně je uzamknout, např. před dětmi. Naopak jen velice zřídka lze individuálně upravovat parametry signálu na jednotlivých předvolbách (Panasonic).

Nové stanice svede samočinně vložit do dosavadní sestavy pouze Thomson, u ostatních se musí buď všechny naladit znovu, nebo - což bývá praktičtější - novou vyhledat poloautomaticky.

Vyjma Xora lze poloautomatický postup zkrátit přímým zadáním čísla jejího kanálu (JVC, Panasonic, Sony, Thomson), nebo vysílacího kmitočtu (Acer, BenQ, Mascom, Sharp), případně jsou na výběr obě varianty (Samsung). Zadání čísla kanálu je vítanější, neboť kmitočet, na němž stanice vysílá, zná jen málokdo.

Nenasytové:
připravte se na vysokou spotřebu!

Když LCD televizory nastupovaly, patřila mezi jejich přednosti i nízká spotřeba proudu. Jejich příkon byl minimálně o třetinu nižší než u klasických televizorů. Spotřebitelé i ekologové mohli být spokojeni. Ačkoli se s tímto plus argumentuje občas ještě nyní, ve skutečnosti už dlouho neplatí. Ba co hůř, současné LCD modely polykají víc energie než klasické typy s obrazovkou s obdobnou úhlopříčkou!

Příkon většiny účastníků této párty se pohybuje kolem 190 W. Nejúspornější jsou za provozu Sony KDL-32B2000 a JVC LT-32R70SU s příkonem 107 a 128 W, nejrozežranější je s 205 W Mascom MC32W13B/S.

Záměna klasického televizoru za placatý se tedy většinou promítne i do vyššího účtu za elektřinu. Za tímto růstem spotřeby stojí zejména snaha výrobců dosáhnout co nejvyššího kontrastu a rovnoměrnosti prosvětlení obrazu.

Odběr větší než u plazmy?

Zatímco provozní příkon klasických a plazmových televizorů je dost závislý na momentálním jasu obrazu (při reprodukci filmu odehrávajícího se v potemnělém prostředí je až o pětinu nižší než při prezentaci filmu zasazeného do sněhobílých plání), u LCD modelů je stabilní, nepatrně ho ovlivňuje pouze hlasitost zvuku.

I když v energetické náročnosti LCD modely svou původní výhodu prohospodařily, další ekologické přednosti jim zůstaly. Na rozdíl od klasických televizorů neemitují rentgenové záření a oproti klasickým a plazmovým typům generují podstatně menší elektromagnetické pole. Alespoň, že to.


Propojujeme-li televizor s videem, oceníme, umí-li překopírovat své naladění do tuneru videa (JVC - systém T-V Link, Panasonic - Q Link, Sharp - AV Link, Sony - SmartLink). Shodné naladění a uspořádání stanic v tunerech totiž nejen zjednodušuje vzájemnou spolupráci spřažených přístrojů, ale také ji rozšiřuje o některé užitečné možnosti, např. okamžitý záznam právě sledovaného pořadu.

Za provozu lze stanice přepínat buď postupným krokováním, nebo přímým zadáním jejich čísla, přičemž vícemístné předvolby se většinou mohou vyťukat rovnou. Na předchozím zadání počtu jejich pozic trvají jen dálky televizorů BenQ, Samsung a Xoro. Žádná z dálek nepostrádá užitečné tlačítko pro samočinný návrat k předchozí sledované předvolbě. Některé televizory se snaží usnadnit výběr stanic ještě vytvářením zvláštních seznamů, do nichž si může uživatel uložit své oblíbené stanice (JVC, Thomson).

Že kvalita obrazu přijímaného analogovými tunery televizorů neoslnila, je i „zásluha“ jejich spolupracujících obvodů, mj. i dekodérů PAL, které spolurozhodují o čistotě barev obrazu. Výborně zpracovával přijímaný signál pouze u Mascomu a velmi dobře u Aceru, naopak podprůměrně u Thomsonu a Xora. Připomeňme, že čím je dekodér méně dokonale seřízený, tím víc se při změnách jasu obrazu mění tón barev, barvy tzv. dýchají.

Trochu četby na pokračování

Televizory mají vesměs standardně citlivé dekodéry teletextu. Výrazně nižší citlivost jsme naměřili jen u dekodéru Samsungu, který by se v místech s méně intenzivním signálem už mohl potýkat se správnou reprodukcí textů. Dekodéry přijímačů BenQ, Thomson a Xoro si však neporadily s naší diakritikou, texty podávaly „šifrovaně“. To překvapilo zejména u Thomsonu, jenž je jinak plně uzpůsoben na tuzemské poměry a u jiných modelů této značky se tento problém neobjevuje.

Dekodéry shodně poskytují obvyklé doplňkové funkce, jako je zkrácený přímý přístup k vybraným tematickým okruhům (systém FLOF a u některých i TOP) či zvětšení stránky, ale jen výjimečně umožňují uložit a rovnou vybavovat konkrétní oblíbené stránky (JVC, Panasonic). To je vítané hlavně u modelů, jejichž paměť nepojme mnoho stránek, takže se na vybrané musí někdy chvíli čekat. Z této kolekce si nejméně stránek pamatuje Thomson (100), naopak nejvíc jich „vstřebají“ dekodéry JVC (1500), Panasonic (2000) a Sharp (3500).

Většina modelů dovoluje sledovat na pozadí teletextu vysílaný program, některé umí také rozdělit obrazovku na dvě části, z nichž jednu obsadí obraz a druhou teletext (JVC, Mascom, Panasonic, Samsung, Sharp, Thomson). Když tunery odpočívají, televizory mohou reprodukovat signál z různých příspěvkových videopřístrojů i z počítače.

Za provozu lze stanice přepínat buď postupným krokováním, nebo přímým zadáním jejich čísla, přičemž vícemístné předvolby se většinou mohou vyťukat rovnou. Na předchozím zadání počtu jejich pozic trvají jen dálky televizorů BenQ, Samsung a Xoro. Žádná z dálek nepostrádá užitečné tlačítko pro samočinný návrat k předchozí sledované předvolbě. Některé televizory se snaží usnadnit výběr stanic ještě vytvářením zvláštních seznamů, do nichž si může uživatel uložit své oblíbené stanice (JVC, Thomson).

Že kvalita obrazu přijímaného analogovými tunery televizorů neoslnila, je i „zásluha“ jejich spolupracujících obvodů, mj. i dekodérů PAL, které spolurozhodují o čistotě barev obrazu. Výborně zpracovával přijímaný signál pouze u Mascomu a velmi dobře u Aceru, naopak podprůměrně u Thomsonu a Xora. Připomeňme, že čím je dekodér méně dokonale seřízený, tím víc se při změnách jasu obrazu mění tón barev, barvy tzv. dýchají.

Když tunery odpočívají

Televizory mohou reprodukovat signál z různých příspěvkových videopřístrojů i z počítače. Paleta jejich přípojných míst začíná trojicí konektorů cinch základního AV vstupu, pokračuje přes dva, případně tři scarty, jimiž mohou být zásobovány i signály S-video a RGB, a vrcholí konektory HDMI, respektive DVI pro přivedení digitálního signálu. U žádného z nich v ní nechybí ani vstup D-sub, který umožňuje vyslat na obrazovku také obraz z počítače.

Trochu obezřetněji si musí vybírat jen ti, kdo požadují samostatný vstup S-video, např. pro připojení videokamery, či vstup YUV, jímž by chtěli přivádět například neprokládaný obraz z DVD přehrávače. Oba vstupy chybí u Mascomu. Raritou je vstup USB u Thomsonu pro připojení digitálních fotoaparátů, MP3 přehrávačů, flashových či externích harddiskových pamětí apod.

Vlastníci digitálních fotoaparátů ocení vestavěné čtečky paměťových karet. V této sestavě je najdou u Panasoniku (pouze pro karty SD) a u Thomsonu (pro všechny běžné typy). Zatímco Thomson záznamy z karet pouze přehrává, a to nejen snímky, ale i audio a videonahrávky, Panasonic na ně umí také zapisovat přijímané televizní programy, respektive signály dodávané na základní AV vstup.

Na výběr je pět nahrávacích režimů, při nichž 1GB karta pojme od téměř dvou až po dvaadvacet hodin záznamu. I při nejvyšším režimu má nahrávka sice jen „informační úroveň“ (obraz vyplňuje pouze část obrazovky a zvuk bývá trochu asynchronní), ale pro kvalitativně nenáročnou dokumentaci bohatě postačí.

Výčet výstupů televizorů bývá už mnohem skromnější. Kromě obousměrně fungujících scartů zahrnuje samostatný linkový audiovýstup, který umožňuje přijímač začlenit do domácí audiosestavy a výstup pro sluchátka. Zvláštností je elektrický (koaxiální) digitální audiovýstup z DVB-T tuneru (Acer) či různé přípojky pro spřažené ovládání jinými přístroji (Panasonic, Sharp).

Acer je třeba vzpomenout v tomto kontextu ještě jednou, neboť má jako jediný z modelů s DVB-T - tunerem samostatné anténní vstupy pro analogovou a digitální přijímací část. To sice může vadit těm, kteří přijímají oba signály jednou anténou (signál z ní totiž musí rozbočit), ale velice to přivítají všichni, kteří odebírají analogový signál z domovního rozvodu a digitální chytají vlastní anténou, případně mají pro každý samostatnou, jinak orientovanou anténu.

Ačkoli manipulace s plackami této velikosti (a hmotnosti) je poměrně snadná (byť otočně jsou v podstavci zakotveny jen Panasonic, Samsung, Sony a Xoro), přesto je příjemné, jsou-li jen občas obsazované přípojky, tj. hlavně AV, S-video a výstup pro sluchátka, dobře dostupné. Přímo do čelní stěny je zabudovali jen designéři modelů Acer a Panasonic, u ostatních je ukryli na pravobok (JVC, Mascom, Sharp, Thomson, Xoro) či levobok (BenQ, Samsung, Sony). K ostatním přípojkám se musí na záď televizorů, přičemž některé umožňují schovat spleť kabelů pod snímatelné kryty (JVC, Panasonic, Xoro).

Ochoč si mě!


I když se televizory kočírují hlavně dálkou, s výjimkou Sharpu se dají takřka kompletně ovládat také sadou tlačítek zapuštěných do jejich horní hrany (BenQ, Mascom, Sony), čelní stěny (Acer, Panasonic, Xoro) či pravého boku (JVC, Samsung, Thomson). Jednotlivé režimy se vybírají z různě koncipovaných i obsáhlých menu (jejich českou mutaci postrádají BenQ, Sharp a Xoro). Ačkoli snad není nikdo, kdo by neocenil snadnou a rychlou obsluhu, přesto ji někteří výrobci stále zbytečně komplikují tím, že u každé volby či změny vyžadují samostatné potvrzování jejího výběru a nastavení. Zvyknout se sice dá časem i na komplikovanější obsluhu, přesto není od věci si při nákupu vyzkoušet, zda nám koncept ovládání „sedne“, či nikoli.

Výhradně jen z menu se řídí veškeré video a audio korekce. U obrazu je k dispozici kromě čtveřice základních, plynule nastavitelných úprav jasu, kontrastu, celkové sytosti barev a obrysové ostrosti také korekce šumu. Soutěžní desítka užívá pouze pevné korekce šumu, přepínané ve dvou (JVC, Panasonic, Sharp) či třech krocích (Acer, BenQ, Mascom, Panasonic, Sony, Thomson, Xoro). Jejich účinek je různý, někdy víc než šum potlačují ostrost (Acer, Sony, Xoro). Z tohoto důvodu bývá výhodnější plynulá regulace, která umožňuje poměr šum/ostrost lépe vyvážit. Některé modely přidávají ještě speciální korekci pro potlačení šumu digitálního videosignálu MPEG2, tj. hlavně typického jemného mozaikování (JVC, Panasonic, Sony). Její přítomnost bývá vítaná zejména při příjmu DVB-T, případně i při reprodukci dévédéček.

Tento základ doplňuje někdy ještě korekce, s níž se u jiných typů televizorů nesetkáme - regulace prosvětlení (BenQ, JVC, Samsung, Sharp, Sony). Ta umožňuje upravit intenzitu svitu obrazovky podle úrovně okolního osvětlení (obvykle v několika pevných krocích), aniž by bylo třeba měnit nastavení jasu a kontrastu obrazu. Záměr je to chvályhodný, ale protože rozdíly v intenzitě světla nebývají velké, absence této funkce nás mrzet nemusí. Totéž platí o automatice, která na vyžádání sama koriguje jas podle úrovně okolního osvětlení (BenQ, Sharp). I když ho reguluje výrazně (Sharp), ne každému musí její nastavení vyhovovat.

Stejně jako klasické modely i placky přidávají k těmto řiditelným korekcím ještě různé pevné, vesměs přímo přepínatelné předvolby nastavení obrazu, nejčastěji typu standardní, jemný (měkčí) a dynamický (kontrastnější), sporadicky podle jeho druhu, např. film, přenos, hry (Acer, BenQ). Asi nejlépe je pojal Panasonic, který jako jediný nevnucuje uživateli jejich fixní firemní nastavení, ale dovoluje mu, aby si je upravil podle svého. Vyjma Mascomu jsou k dispozici rovněž pevné předvolby celkového barevného tónu obrazu, tj. studený („modřejší“), normální, teplý („červenější“), někdy i vícestupňové (Acer, Samsung, Sharp, Sony).

Zmíněnou základní paletu obohacují často ještě další automaticky i ručně aktivované korekce, výrobci mnohdy patřičně reklamně vyzdvihované jako příčina zázračných výkonů jejich modelů. Ale protože je známo, že se zázraky to nebývá příliš horké, neočekávejte výjimky. Ať už proto, že vylepšení jednoho parametru zhorší jiný (příkladem je potlačování šumu na úkor ostrosti), či proto, že jsou efektivní pouze někdy (například výkonné 3D hřebenové filtry dobře pročišťují statický obraz, ale dynamický už stejně dokonale ošetřit nestíhají).

Co vše bývá na výběr? Kromě vyspělých hřebenových filtrů pro lepší oddělení jednotlivých složek signálu, a tím vyšší čistotu a brilanci obrazu (JVC, Panasonic, Sharp), zejména nejrůznější posilovače kontrastu obrazu. Ty nejčastěji zvyšují sytost černé (BenQ, Mascom, Sharp, Sony, Thomson, Xoro), ale někdy upravují i šedé polotóny či bílou (Mascom, Sony), případně „cvičí“ s celým jasovým rozsahem tím, že různě upravují jeho přenosovou křivku, tzv. gamu. Přitom mnohdy omezují nejvyšší jasy, čímž jednak zlepšují prokreslení světlých ploch, jednak předcházejí jejich rušivému pronikání do zvuku. Pokud však vysílatelé překračují předepsanou maximální úroveň jasu, může se pak stávat, že se jasné plochy už začínají převracet do negativu. Test ukázal, že současné modely jsou na takové překračování normované úrovně vstupního videosignálu dost citlivé. Důvod je zřejmý: Protože digitální signál zvyšuje nároky na rychlost zpracování, snaží se výrobci sdružovat všechny procesy do jediného obvodu, který se tím ovšem značně ohřívá. Aby zmenšili jeho oteplení a s ním související ztráty, snižují jeho napájecí napětí až na polovinu. Tím se ovšem narušuje poměr mezi zpracovávaným signálem a napájecím napětím, takže i menší překročení mezí už způsobuje zkreslení, které se projeví snížením kontrastu, případně i poruchami synchronizace či rušením ve zvuku.

Sporadicky se objevují i další videokorekce. K těm praktickým patří například možnost nahradit standardní neprokládané (progresivní) zobrazení prokládaným (Sharp), a tak zlepšit reprodukci některých dynamických televizních obrazů, zařadit černobílé zobrazení (opět Sharp) a tím pročistit obraz černobílých filmů či obraz stranově otáčet, např. při zavěšení televizoru „hlavou dolů“ (do třetice Sharp). Naopak minimální efekt lze očekávat od speciálních režimů pro optimální reprodukci filmů (JVC, Sharp, Thomson).

Zatímco některé modely se v nabídce speciálních videokorekcí předhánějí (BenQ, JVC, Sharp, Sony), jiné jsou na ně skoupější (Acer, Mascom). Skutečnost, že je neavizují, ale neznamená, že je třeba v určité formě nemají také. Mohou však pracovat „skrytě“, bez možnosti ruční volby. Při nákupu se proto nenechávejme omámit jejich výčtem a raději si vyzkoušejme, jak skutečně fungují a - hlavně - zda umožňují obraz upravit tak, aby vyhovoval našim provozním podmínkám i osobnímu vkusu.

Jeden, dva či celý tucet?

Kompletní digitální zpracování obrazu vytváří prostor i pro různé způsoby jeho prezentace. Ovšem ne každý výrobce je využívá. Kromě Aceru umožňují všechny ostatní modely předváděný obraz okamžitě zmrazit. To je vítané zejména ve chvíli, chceme-li si nějaký detail lépe prostudovat, respektive si opsat uváděnou informaci. Televizory JVC a Sony přitom nepřipraví diváky ani o pokračující děj. JVC totiž po zmrazení obrazu rozpůlí obrazovku na dvě části, zatímco pravou obsadí statický obraz, v levé reprodukce dál pokračuje a Sony přemístí kinetický obraz do malého pole v rohu obrazovky.

Chceme-li souběžně sledovat dva různé obrazy, pak se nám výběr zúží na modely Acer, JVC, Panasonic, Xoro a s určitými omezeními i na BenQ a Samsung. Druhý obraz ovšem musí většinou pocházet z externích zdrojů. Z vlastních ho pořídí jen Acer, když jeden dodává analogový a druhý digitální tuner, a Xoro, který má zdvojený tuner. K dispozici bývá režim obraz a obraz (PAP), při němž každý zaplňuje polovinu obrazovky (chybí jen u BenQu a Samsungu), i obraz v obraze (PIP), kdy je malý doplňkový umístěn v libovolném rohu hlavního (chybí pouze u JVC). Acer, Panasonic a Xoro navíc přidávají režim obraz mimo obraz (POP), kdy se hlavní obraz odsouvá na bok a část uvolněného prostoru obsazuje malý doplňkový obraz (či obrazy).

Zatímco souběžné sledování dvou obrazů využijeme zejména při čekání na začátek pořadu, na konkrétní informaci či děj na jiném programu, potřebujeme-li rychlý přehled o tom, co se právě kde vysílá, můžeme u některých modelů sáhnout po obrázkovém náhledu programů na více předvolbách, nejčastěji dvanácti či třinácti (Acer, JVC, Mascom, Xoro).

Současná reprodukce dvou obrazů ovšem může mít různá omezení, např. některé modely neumí kombinovat obrazy s různým rozlišením, případně z analogových a digitálních vstupů. Asi nejdrastičtější je toto omezení u BenQu, který doplňuje druhým obrazem jen obraz ze vstupu D-sub, a Samsungu, jenž jako hlavní obraz akceptuje pouze signál ze vstupů HDMI a D-sub. Plánujeme-li tuto funkci využívat víc, neměli bychom se zapomenout informovat o jejích případných limitech.

S&V_LCD_il-1
S&V_LCD_il-1a
Elektronický programový průvodce modelů Acer a Sony umí třídit pořady i podle různých kritérií.

S&V_LCD_il-3a
S&V_LCD_il-3b
EPG Acer

S&V_LCD_il-3c
S&V_LCD_il-3d
EPG Mascom

S&V_LCD_il-3e
S&V_LCD_il-3f
EPG Sony

Elektronický programový průvodce v podání televizorů (shora) Acer, Mascom a Sony shodně poskytuje přehled o nabídce všech přijímaných stanic na týden dopředu i detailnější informace o vybraném pořadu.

S&V_LCD_il-4 
Poměrně velkou plochu obrazovek lze u některých modelů využívat i pro souběžné sledování obrazu a listování teletextem stejné stanice.

S&V_LCD_il-11a
S&V_LCD_il-11b
Rozhodneme-li se zastavit, „zmrazit“ reprodukovaný obraz, pak u televizorů JVC a Sony nepřijdeme ani o další děj, který pokračuje buď v druhém okně (JVC), nebo v malém políčku v rohu obrazovky (Sony).

S&V_LCD_il-9a
S&V_LCD_il-9b
K obvyklým korekcím jasu, kontrastu, sytosti barev a ostrosti obrazu přidávají některé televizory, jako např. JVC, i řiditelné prosvětlení panelu.

S&V_LCD_il-5
Ukázková přehlídka předních přípojek v provedení Samsungu.

S&V_LCD_il-6
Typická sestava zadních přípojek těchto televizorů (opět á la Samsung) zahrnuje dva konektory scart (1), trojici konektorů cinch analogového vstupu YUV (2), digitální vstup HDMI nebo DVI (3), konektor D-sub pro spojení s počítačem (4) a pár konektorů cinch audiovýstupu (5). 

S&V_LCD_il-7
Přijímače s tunery pro příjem analogového i digitálního vysílání mívají většinou pouze jeden společný anténní vstup. Přivádíme-li však do nich analogový a digitální signál z různých zdrojů, oceníme, je-li každý tuner opatřen vlastním vstupem.

S&V_LCD_il-8
Nechybí-li na ovládacím panelu televizoru tlačítka pro vstup do menu a pohyb v něm, pak se při jeho obsluze můžeme obejít i bez dálkového ovladače.

S&V_LCD_il-10
Zabudovaná čtečka karet u současných televizorů už nepřekvapí. Dvě čtečky, umožňující přehrávat záznamy ze všech běžných typů karet, a navíc i vstup USB pro přímé připojení digitálních fotoaparátů a dalších přístrojů s tímto výstupem, jimiž je vybaven Thomson, však samozřejmostí rozhodně nejsou.


Máte rádi široké obzory?

Ačkoli si širokoúhlý televizní obraz formátu 16:9 postupně upevňuje pozice, i nadále se budeme často setkávat také s obrazem klasického formátu 4:3. Těm, kteří jím chtějí vyplnit celou obrazovku, poskytují všechny modely dvě základní možnosti: buď ho do ní rovnoměrně zvětší (režim Zoom), nebo nestejnoměrně roztáhnou, tj. pouze na bocích (režim Panorama, Wide apod.). Cenou za prvý postup je však dost velký ořez obrazu na výšku, který naruší kompozici záběrů, daní za druhý postup je tvarová deformace obrazu, jež vadí zejména při pohybech kamery či objektů v záběru. Mnozí výrobci proto přidávají ještě kompromisní režim 14:9, při němž zůstávají po stranách úzké tmavé pruhy, ale ořez obrazu je menší (JVC, Mascom, Panasonic, Sony, Sharp, Thomson, Xoro). Tento režim je primárně určen pro širokoúhlý obraz uváděný ve formátu 4:3 bez ořezu, tj. s černými pruhy, ale lze ho využívat i pro zvětšení běžného obrazu 4:3.

Jednotlivé modely se však už liší tím, jak si poradí s podtitulky oříznutých obrazů a s ostatními širokoúhlými formáty, tj. zejména 2,35:1. Aby u rovnoměrně zvětšeného obrazu titulky „nespadly pod rám“, měl by televizor umožňovat posouvat obraz na výšku, a to buď skokově, nebo plynule. Žel na tuto alternativu pamatovali jen konstruktéři modelů JVC, Mascom, Samsung, Sony a Thomson. U Mascomu, Samsungu a Sony přidali i úpravu pro stlačení (zkomprimování) obrazu na výšku, takže se dá „vmáčknout“ do plochy téměř celý.

„Superširokoúhlé“ formáty dovedou do celé plochy obrazovky zvětšit přijímače Acer, Panasonic, Samsung a Sony. Raritou je režim Real televizoru BenQ, který při něm reprodukuje obraz v poměru bodů 1:1, tj. bez přepočtu do rastru obrazovky. Běžný televizní obraz PAL tak vyplňuje jen střed obrazovky.

Chceme-li maximálně využívat plochu obrazovky i při reprodukci obrazů s poměrem stran 4:3 a 2,35:1 a sledujeme-li častěji pořady s titulky, věnujme při výběru televizoru zvýšenou pozornost tomu, jaké způsoby úprav formátu obrazu nabízí. Ideálem je individuální plynulá regulace jeho výšky, kterou ovšem poskytuje jen málokterý. Vystačit bychom však měli i s dostatečným svislým posunem roviny ořezu obrazu či několika stupni jeho zvětšení.

Jak mě slyšíte?

Naše desítka se vesměs spokojuje jen se stereofonním zvukem, jenž šíří prostřednictvím reprosoustav umístěných na bocích obrazovky (Acer, BenQ, Panasonic, Thomson, Xoro) či pod ní (JVC, Mascom, Samsung, Sony, Sharp). Druhé řešení je odpovědí na častý požadavek zákazníků, kteří preferují kompaktnější televizory, jež se vejdou do prostoru po svých předchůdcích. Panasonic však dokazuje, že vhodně konstruované boční reprosoustavy nemusejí televizor příliš rozšiřovat. Odnímatelné reprosoustavy, které lze umístit i ve větším rozestupu na zeď či stojany, mají v této sestavě pouze Acer a Xoro.

Výkon jejich zesilovačů bývá dimenzován pro běžné domácí prostředí, vyšší poskytují pouze výjimečně (JVC, Sharp). Audiokorekce se buď omezují pouze na oddělenou úpravu hloubek a výšek, nebo je k dispozici i ekvalizér pro regulaci jednotlivých kmitočtových pásem (BenQ, Mascom, Samsung, Sony, Xoro). Dost častý bývá obvod pro posílení basů a obvykle nechybí ani úprava pro rozšíření stereofonní základny, zvětšující plastičnost zvuku. Zvláštností je simulace akustiky různých prostředí, např. katedrály, stadionu, koncertní síně apod. (Thomson) a vypínač videočásti, který ponechává v chodu jen audiočást (Sharp). Všechny modely zprostředkovávají „tichý“ poslech ve sluchátkách, ale oddělenou regulaci zvuku v nich předkládají jen Mascom, Panasonic, Sony, Thomson a Xoro.

Ve zvuku některých televizorů se vyskytuje mírný brum ze síťového kmitočtu (JVC, Mascom, Sharp, Xoro). Typické „cvrlikání“, způsobované pronikáním špiček videosignálu do zvuku, které vzniká zejména při reprodukci jasných bílých ploch, se vyskytuje jen vzácně (Thomson).

Jak hrají?

Začněme dobrou zprávou: Hodnocená desítka už netrpí jednou z dosavadních velkých slabin LCD obrazovek, kterou byl omezený pozorovací úhel. Všechny lze sledovat i hodně šikmo ze strany, aniž by obraz mizel či se výrazněji měnilo jeho barevné podání. Maximálně se u některých částečně snižuje jeho jas a kontrast, takže černá šedne a barvy působí zapraně, ale u žádné není tento pokles takový, aby znemožňoval jejich sledování i z dost krkolomných úhlů. To ostatně potvrdila i naše měření, kdy zkoumáme, při jakém odklonu od osy obrazovky se snižuje jas obrazu na polovinu (viz tabulka v závěru testu). Jestliže u JVC dosáhl této hodnoty při odklonu o 70° a u Aceru o 75°, u většiny ostatních až při 80°. Největší pozorovací úhel poskytují Sharp a Xoro.

A jak se výrobci poprali s další slabinou - větší pohybovou neostrostí? Ačkoli u většiny obrazovek už zkrátili reakční doby na 8 ms a u Panasoniku a Sharpu dokonce na 6 ms, přesto znatelné rozostření, až máznutí všech pohybů v obraze přetrvává. Na vině však nejsou jen obrazovky, svůj podíl na tom mají i obvody pro zpracování a přepočet videosignálu do rastru obrazovek. A tak zatímco statické obrázky naší desítce výslovně sednou, dynamické jí, žel, nesvědčí o nic víc než předchozím generacím LCD televizorů.

U hodnocených modelů se kvalita reprodukce hodně odvíjí od kvality vstupního videosignálu a způsobu jeho přivedení. Nejslabší výsledky lze očekávat při příjmu analogového vysílání. Příčin je víc, počínaje jen průměrnými vlastnostmi přijímacích dílů televizorů, přes navazující obvody, které nedokáží signál z nich zcela čistě zpracovat, a při přepočtu do jemnějšího rastru jeho nedostatky ještě násobí, až po reprodukční omezení LCD panelů. Je-li vstupní signál málo kvalitní a rušený, bude nejeden čerstvý majitel placky při jeho sledování nostalgicky vzpomínat na obraz klasické „bedny“. Při příjmu digitálního vysílání bývá obraz o třídu lepší, počítat je však třeba s nižší pohybovou ostrostí a s přepočtem zvýrazňovaným sklonem k „mramorování“ obrazu, někdy přerůstajícím v kostičkování.

Všechny televizory poskytovaly viditelně lepší výsledky při dodávce signálu přes videovstupy, a to už od nejnižšího AV vstupu. Čím vyšší cestou přicházel, tím byla reprodukce dokonalejší, ale ne u všech ve stejné míře. Znatelný kvalitativní skok byl patrný při přestupu z AV vstupu na vstup S-video, a to zejména v čistotě, obrysové ostrosti a míře rušení obrazu. Rozdíl při přechodu z S-video na RGB či YUV nebyl u některých už tak velký, projevoval se hlavně v čistotě, a to jak celkové, tak barevné, v brilanci obrazu, méně už v jeho ostrosti. Změnou analogového připojení na digitální obvykle dále ubyl šum a někdy i rušení, ale často se zvýraznil neklid vertikálních linií a zubatění hran. Všem shodně lépe seděl obraz s vyšším rozlišením, tj. se 720 neprokládanými či 1080 prokládanými řádky než se standardními 576 řádky, i když ho některé vykreslovaly poněkud měkčeji.

Suma sumárum, sečteno a podtrženo...

Uvažujete-li o placce s tímto rozlišením jen jako o nástupci dosavadního, stále ještě funkčního přijímače a hodláte-li na ní sledovat zejména přímo přijímané televizní vysílání, pak si její koupi dobře rozmyslete. To platí zvlášť pro typy vybavené pouze analogovým tunerem. Budete-li se dívat hlavně na obraz z kvalitnějších externích zdrojů, dodávaný přes vyšší vstupy, jděte do toho, ale pečlivě vybírejte! Pokud jste však fajnšmekr, který se už nemůže dočkat obrazu s vysokým rozlišením, zvažte, zda vystačíte s rozlišením současných obrazovek, či si raději počkáte na typy s plným rozlišením 1080 řádek, jejichž pilotní reprezentantky se už začínají objevovat. Takže dobrou volbu (i chuť)!

Text je rozdělen do dvou částí:



Tento článek vám přináší STEREO&VIDEO - největší český časopis o spotřební elektronice. Obsah aktuálního čísla naleznete ZDE