Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Spojenci mohou smést Kaddáfího z nebe. Čím rozstřílí první cíle?

  12:11aktualizováno  13:20
Letecká vojenská operace proti Kaddáfího diktatuře byla zahájena. Zřejmě půjde o rychlou akci. Plukovník se totiž nemá ve vzduchu čím vytáhnout. Přinášíme přehled výzbroje na obou stranách i informace o prvních cílech.

Letoun F-16 Fighting Falcon | foto: Ing. Radek Panchartek

Podle dosavadních zpráv ponese hlavní tíhu útoku francouzská ALA (Armée de l'Air) a britská RAF (Royal Air Force). Operace se zřejmě zúčastní i norské královské Luftforsvaret. Italská Aeronautica Militare s největší pravděpodobností poskytnou silám NATO své základny a logistickou podporu.

Více o Libyjské krizi najdete na iDNES.cz zde.

Padající MiG-23 považovaný za stroj libyjského letectva, 19.3.2011 Letoun těsně před dopadem. Půdorys jasně identifikuje MiG-23 s měnitelnou geometrií křídel. Nad letounem je vidět katapultovaný pilot. Podle blogu televizní stanice Al jazeera se však rebelové přiznali, že letadlo je jejich.

Kaddáfího zesláblí orli

Libyjské letectvo má své nejlepší dny již dávno za sebou. V dobách své největší slávy mělo ve svém arzenálu například 12 sovětských nadzvukových bombardérů Tupolev Tu-22B (bez možnosti nést jaderné zbraně) nebo trojmachové MiGy-25, jak ve stíhací verzi PD, tak v průzkumné/bojové MiG-25RBK a cvičných MiG-25PU respektive MiG-25RU. Většina zdrojů se shoduje na celkovém počtu 60 dodaných letounů. Na provozuschopnosti a bojeschopnosti obou těchto typů se podepsala doba vzniku a také dostupnost náhradních dílů.

Co znamená bezletová zóna

není to klasické zahájení války

Cílem operace je zabránit nepovoleným letům, v tomto případě úderům proti povstalcům. To vyžaduje splnění několika předpokladů.

1. Získání a udržení přehledu o vzdušné situaci

2. Prosazení deklarované vůle zajistit bezletovou zónu

3. Následná opatření a podporu

Nejde tedy o klasické zahájení války, kde by po úderu proti protivzdušné obraně a systémům velení následovalo vybojování vzdušné nadvlády. Nicméně se předpokládá narušení libyjského vzdušného prostoru a obrana při napadení hlídkujících letounů.

Tu-22 jsou vyřazené z provozu, přestože podle satelitních snímků se draky ještě nacházejí na základnách. Naposledy létaly koncem osmdesátých let, před nákupem Su-24MR. Stav MiGů-25 není zcela známý, ale pokud jsou nějaké v provozu, půjde řádově o jednotlivé kusy. Většina zdrojů považuje zbývající stroje za neletuschopné.

V souvislosti s Kaddáfího hrozbami úderů na civilní cíle v celém Středomoří představují největší nebezpečí letouny Su-24MK. Na přelomu března a dubna 1989 bylo na palubě transportních letounů An-22 a Il-76 na základnu Atiquah dopraveno 15 těchto nadzvukových stíhacích bombardérů s měnitelnou geometrií křídel. Letouny byly sestaveny Sověty, kteří zajistili i přeškolení létajícího a pozemního personálu. Součástí dodávky byly i dva tankovací letouny Il-78, pro doplňování paliva za letu (3 letouny Su-24MK najednou).

Počet bojeschopných Su-24MK postupně klesal, protože s rozpadem SSSR a změnou vzájemných vztahů došlo k omezení dodávek náhradních dílů. Bojeschopnost několika strojů se zajišťovala kanibalizací ostatních. Jeden letoun shořel při nehodě, jeden údajně sestřelili povstalci, ale jde o nepotvrzenou informaci. Nejpesimističtější odhady mluví o poslední bojeschopné dvojici, jiné zdroje udávají 4-6 bojeschopných Su-24MK.

Tyto letouny jsou schopné operovat ve dne, v noci i za špatného počasí a jsou vybavené radarem pro kopírování terénu. S výzbrojí o hmotnosti 3 000 kg jsou schopné napadat cíle vzdálené 650 kilometrů přízemním letem do výšky 200 metrů v prostoru cíle (takzvaný lo-lo-lo profil).

Letouny Su-22 mělo ve výzbroji i československé letectvo verze M4 je k vidění ve Kbelích

Zdaleka nejpočetnější jsou letouny pocházející z dob "přátelství" se Sovětským svazem. Páteř úderných sil tvoří stíhací bombardéry Su-22M3 respektive jejich dvoumístná verze Su-22UM3, předpokládaný počet bojeschopných strojů je 36-38. Osádka jednoho Su-22M3 neuposlechla rozkaz k bombardování povstalců a západně od Benghází se z nepoškozeného stroje katapultovala.

Libye má "ošizené" verze sovětských i francouzských letadel

Ovšem možnosti těchto letounů na současném bojišti jsou značně omezené. Jednak nejsou "nejmladší" takže úroveň avioniky odpovídá době vzniku. Libye, stejně jako jiné arabské státy, navíc dostala "downgradované" verze, jejichž bojové možnosti jsou proti sovětským originálům omezené.

Posledním libyjským stíhacím bombardérem, který pochází z období 70. let je MiG-23 ve verzi BN. Tyto letouny měly ve výzbroji perutě 1040 a 1070 na základnách Benina a al Abrak. Obě jsou momentálně nebojeschopné. Několik odstavených letounů z jejich výzbroje údajně ukořistili povstalci.

Vrak Tu-22B na základně Mitiga. Všimněte si, že letounu chybí levé křídlo.

Stíhačky jsou ještě slabší

Ještě slabší jsou možnosti stíhacího letectva. Nejpočetnějším typem je sovětský MiG-23. Plně bojeschopná je již jen 1023. peruť na základně Mitiga, která používá MiGy-23 stíhacích verzí MS, ML a cvičně bojových UB. Částečně bojeschopná je 1050. peruť, která udržuje v provozu dalších 12 MiGů-23 verzí MF a ML.

Satelitní snímek základny Hun s letouny MiG-25

Francouzi do Libye dodali celkem 32 letounů Mirage F.1. Šestnáct strojů bylo v jednomístné verzi F.1AD vybavené laserovým značkovačem cílů a určené k útokům na pozemní cíle. Tato verze měla jen omezené možnosti leteckého boje, prakticky se počítalo jen s vlastní obranou v případě napadení.

Dalších 14 strojů byly stíhací verze Mirage F.1ED a dvě dvoumístné F.1BD. Většina těchto strojů byla postupně ztracena nebo zůstala neletuschopná. V roce 2007 podepsala firma Dassault kontrakt na "uschopnění" 12 letounů, ale dodané byly jen 4. Dva piloti Mirage F.1 odmítli 21. února 2011 zaútočit na povstalce, přelétli na Maltu a požádali o politický azyl. Další z Mirage F.1 byl údajně sestřelen 3. března 2011, takže z francouzských stíhaček Kaddáfího jednotkám zůstala jediná.

Spojenci udeří neporovnatelně větší silou

Pro letecké operace proti komukoli je nutné nejprve zajistit vhodné letecké základny. Nejsilnější člen NATO Spojené státy se sice do operací zapojovat zatím nebude, nicméně do oblasti míří bojová skupina letadlové lodi USS Enterprise (CVN-65), která doplnila zásoby leteckého petroleje JP-5 z lodi USNS Arctic (T-AOE 8) a o víkendu by měla proplout Suezem.

Francouzská letadlová loď Charles de Gaulle není momentálně schopná nasazení, což je jedna z nevýhod. Pokud námořní síly disponují jen jednou lodí takového typu – není možné zajistit pravidelné rotace (minimum jsou 3 jednotky).

Britská RAF má k dispozici letecké základny na Kypru a Gibraltaru, francouzská ALA disponuje nejbližší základnou Istres na jihu Francie, italská Aeronautica Militare poskytne leteckou základnu Sigonella na Sicíli.

Pro získání a udržení přehledu o vzdušné situaci disponují síly NATO letouny E-3A Sentry, ale vyčleněny budou zřejmě některé ze sedmi britských E-3D nebo čtyř francouzských E-3F, které mají výkonnější motory a modernější palubní vybavení. Letouny Sentry jsou schopné sledovat vzdušné cíle až do vzdálenosti 650 kilometrů (podle verze, RCS a výšky letu cíle) a navádět na ně vlastní letouny.

Bezletovou zónu budou střežit britské Typhoony, francouzské Rafale a norské F16A MLU.

Udržení bezletové zóny zahrnuje především schopnost zabránit letounům protivníka ve vzletu. K tomu jsou vyčleněné britské stíhací letouny Eurofighter Typhoon, francouzské Mirage 2000C a Dassault Rafale D a norské F-16A MLU. I nejstarší z nich F-16A MLU je v základní verzi o generaci mladší než libyjské letouny. Navíc prošel koncem 80. let modernizací MLU (Mid Life Upgrade). Letouny dostaly nový víceúčelový počítač MMC (Modular Mission Computer), modernizovaný radar AN/APG-66(V2) s dosahem zvětšeným o 25%, schopný spolupracovat s řízenými střelami AIM-120 AMRAAM a řadu dalších úprav.

Možnost použití řízených střel AIM-120 AMRAAM značně zvyšuje možnosti F-16A MLU ve vzdušném boji. Střely s aktivní radiolokační hlavicí pracují v režimu Fire and Forget (Odpal a zapomeň) a jsou schopné zasahovat cíle mimo vizuální dohled (BVR Beyond Visual Range). Na vstřícném kurzu jsou schopné zasáhnout cíl vzdálený až 50 km (podle vzájemného převýšení nosiče a cíle).

Libyjští piloti musí držet cíl v zaměřovači

Protiletadlovými řízenými střelami s nejdelším dosahem ve výzbroji libyjského letectva mohou být sovětské R-23R poloaktivní radiolokační hlavicí a R-23T s infrahlavicí. Jejich maximální dosah při použití na vstřícném kurzu je 27 km, respektive 20 km (podle kontrastnosti cíle v infraspektru).

Nevýhodou verze R-23R proti AIM-120 je poloaktivní hlavice, která vyžaduje ozařování cíle radiolokátorem útočícího letounu až do okamžiku zásahu. Pilot MiGu-23 tedy musí "držet" cíl v zaměřovači, zatímco piloti letounů F-16 vyzbrojených AIM-120 mohou manévrovat okamžitě po odpálení řízené střely.

Řízená střela R-23R, kterou ještě mohou mít libyjské MiGy-23 ve výzbroji

Verze R-23T s pasivní infrahlavicí samozřejmě ozařování cíle nepotřebuje. Protože je vybavena chlazeným čidlem, umožňuje dokonce napadení cíle v pasivním režimu s radarem zapojeným na náhradní zátěž, jen s využitím infrazaměřovače TP-23. V takovém případě varovné přijímače napadeného letounu pilota nevarují, protože nemají žádný signál. Nicméně použití infrahlavic má v horkém podnebí svá omezení.

Podobné bojové možnosti jako F-16A MLU má i Mirage 2000C vyzbrojená řízenými střelami Matra Super 530 s poloaktivní radiolokační hlavicí, ovšem s dosahem až 40 km. Mirage 2000C proti libyjským letounům disponuje modernější avionikou a ve spolupráci s letouny E-3 mají piloti na své straně výhodu informační převahy. Možnosti o další generaci novějších Typhoonů a Rafale daleko převyšují schopnosti libyjských strojů ze 70. let.

Které cíle přijdou na řadu jako první

V případě otevřeného střetu je pravděpodobné, že by spojenecké síly omezily možnosti nasazení libyjského letectva. V tomto případě by to znamenalo především umlčení nebo zničení protivzdušné obrany a následné údery proti leteckým základnám.

Libyjská vojsková PVO (protivzdušná obrana) má k dispozici francouzské samohybné komplety Crotale, sovětské 2K12 Kub a 9K33 Osa. Protivzdušná obrana státu disponuje osmi sovětskými komplexy S-200VE Vega s řízenými střelami V-880E/5V28E dislokované v Al Adam (1), Benghází (3), Mistratah (1), Surt (1) a Tripolisu (2). Tento systém je stacionární a poměrně náročný na údržbu, takže panují celkem oprávněné pochyby o bojeschopnosti všech kompletů. Každopádně by byly jedním z primárních cílů. PVOS doplňují letité komplexy S-75, které pamatují ještě válku ve Vietnamu a S-25.

Nejmodernějším prostředkem libijské PVOS je systém S-200VE Vega. Systém S-200 byl i v naší výzbroji, „nabité“ odpalovací zařízení je k vidění v muzeu v Lešanech

Pro údery na pozemní cíle se počítá především s nasazením britských letounů Tornado GR.4, Mirage 2000D, respektive Mirage 2000-5, případně univerzálních letounů F-16A MLU a letounů poslední generace Typhoon a Rafale D.

Pro umlčování protivzdušné obrany mají Britové k dispozici řízené střely ALARM (Air Launched Anti-Radiation Missile). Pro případ vypnutí radiolokátoru jsou ALARMy schopné pracovat v "loiter módu". V takovém případě střela vystoupá do výšky 13 000 m a pomalu klesá na padáku. Když obsluha znovu zapne radar, ŘS padák odhodí a zaútočí. Maximální dosah je až 98 km, což je daleko mimo možnosti protivzdušné obrany.

Na dobře bráněné a cenné cíle udeří Storm Shadow s dosahem 250 km

Kdyby bylo nutné ničit dobře bráněné cíle, například velitelská stanoviště jsou k dispozici řízené střely Storm Shadow s dosahem až 250 km (podle profilu letu), vybavené 250 kg bojovou hlavicí BROACH. Storm Shadow má GPS navádění s koncovým navedením pomocí IR kamery se zobrazením cíle. V případě, že by hrozily velké kolaterální škody je možné útok v poslední chvíli zrušit. Vzhledem k pořizovací ceně je Storm Shadow určen na ničení skutečně cenných cílů.

Britská řízená střela ALARM podvěšená na letounu Tornado

Britské Tornado GR.4

Pro ničení méně hodnotných cílů je možné použít munici JDAM (Joint Direct Attack Munition) s dosahem až 28 km (podle rychlosti a výšky odhozu) a navedením pomocí GPS. Tato stavebnice dovoluje přestavět na "chytré bomby" munici ráže od 500 do 2000 liber (225 – 900 kg) s klasickým tříštivo-trhavým nebo průbojným tělem. Samozřejmě se počítá i s použitím bomb řady Paveway s laserovým navedením.

Řízená střely Storm Shadow

Ti, o nichž se nemluví

Operace bojových letounů jsou jen špičkou ledovce. Za nimi stojí práce dalších desítek pilotů tankovacích letounů, pátracích a záchranných vrtulníků, které musejí být připravené najít a vyzvednout piloty sestřelených strojů, nebo letounů, které měly poruchu. Další stovky lidí přímo zajišťují letový provoz na zemi. Ať jsou to technici, řídící letového provozu, obsluhy radarů, obsluhy tahačů, řidiči cisteren s palivem a další. Když započítáme všechny bezejmenné muže a ženy, kteří budou operaci zajišťovat logisticky a jinak, půjdou jejich počty do tisíců.

V každém případě půjde o další asymetrický konflikt. Možnosti Kaddáfího jednotek stačí na boj proti povstalcům. Tváří v tvář moderně vyzbrojeným leteckým silám nemohou obstát. Tím se samozřejmě nedá říct, že zajištění bezletové zóny je zcela bez rizika, ale spojenecké jednotky mají na své straně kvalitativní, informační a logistickou převahu. Navíc letové výkony a bojové možnosti svých protivníků dobře znají. Mirage je francouzská, sovětské MiGy a Su-22 znají ze společných cvičení s bývalými zeměmi východního bloku, se Su-24 se setkaly v Iráku. Při dodržení taktických zásad a postupů budou vojenská rizika operace mnohem menší, než rizika politická, což je ostatně největší problém všech novodobých konfliktů.





Hlavní zprávy

Přestěhovali jste se?
Přestěhovali jste se?

Nové kamarádky v okolí najdete na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.