První pokusy o sledování družice, 7.10.1957

První pokusy o sledování družice, 7.10.1957 | foto: Mladá Fronta

Píp - píp - píp - píp: Slyšel jsem signály z umělé družice Sputnik 1

  • 2
Doslova po celém světě zavládlo po vypuštění Sputniku na oběžnou dráhu nadšení. Nejen radioamatéři v říjnu 1957 napjatě čekali u svých přijímačů, až poprvé uslyší to velmi vzdálené: píp - píp - píp. Byl to prý pocit, který dnes už nezažijete.

Citujeme z Mladé Fronty ze dne 6. 10. 1957 (autor článku M. Kalous). Odstavec o "píp píp píp" byl zvýrazněn redakcí Technet.cz.

Jen pro přesnost dodáváme, že poprvé se pětici československých vědců podařilo družici vyfotografovat ze Skalnatého plesa až 10. října.

Slyšel jsem signály z umělé družice Země

Včerejší historický den začali na hvězdárně v Ondřejově poplachem. Služba u dálnopisu a telefonu přijímá před čtvrtou hodinou ranní stručnou zprávu z lonosférické stanice Geofyzikálního ústavu v Průhonicích: V SSSR byla vypuštěna umělá družice.

Speciál k 55. výročí startu družice Sputnik 1

Sověti vytřeli Západu zrak

Dr. Valníčka vytáhli doslova z postele. O několik minut později sedí on a několik dalších pracovníků hvězdárny v malé místnosti ve druhém patře. Dálnopis, telefon, hodiny, ukazující přesný světový čas, magnetofon a speciální radiový přístroj – to je celé zařízení pracovny, v němž dr Valníček a další vědecký pracovník Jiří Páček zaslechli ve 4:45 první signály, vysílané umělou družicí Země. O sedm minut dříve zachytil tyto signály, jak nás přesvědčuje záznam dálnopisné zprávy, vědecký pracovník Miroslav Jiskra z ionosférické stanice v Panské Vsi u Dubé.

Vzrušeně čteme prvá slova, která blíže osvětlují, jak byly tyto signály v Panské Vsi zachyceny … signál byl slyšitelný jen s pomocí záznějového oscilátoru, jako by pomalu klíčoval někdo řadu teček délky asi 0,3 sec., docela pomalu a rozvážně, jako když je časový signál, ale rychleji než za sec. a tečky o něco delší … A o něco níže jsou již propočítané časy, kde bude dnes umělá družice prolétávat ve výši zhruba 1100 kilometrů nad Evropou:12:55 - 14:33 - 16:11 - 17:49 - 17:27
- 21:05 - 22:43 - 00:21…

Dálnopis a telefon je nestále v permanenci. Co chvíli volá někdo hvězdárnu, co chvíli zapíná dr Valníček dálnopis, aby tu získali další informace. Není dosud známo přesně místo vypálení, není známa dráha. Z radiového poslechu usuzují Ondřejovští, že satelit opisuje elipsovitou dráhu ve směru zhruba Moskva, Tichý oceán, Jižní Amerika, Střední Afrika, Balkán, Moskva. Zatím co ještě dopoledne byla výška umělé družice 900 km, v poledne je již odhadována na 1100 km.
V pracovně vládne vzrušení, kol dálnopisu a přijímacího přístroje postávají pracovníci hvězdárny, dychtiví nových zpráv a nebo chtějící uslyšet signály vysílané z družice přímo. Naše hodinky ukazují 12 hodin 10 minut – podle světového času je o hodinu méně – 11:10.

Nyní se umělý satelit pohybuje kdesi od Balkánu k severovýchodu … Mělo by se podařit zachytit signál. Lidé v místnosti napjatě poslouchají. Z radiového aparátu se nese šum a praskot, slabý monotónní hukot. Dr. Valníček pomalu, lehce otáčí ladícím knoflíkem. Pojednou zastavuje a zesiluje … nic … ladí dál … napětí vzrůstá … Uslyšíme signály družice, která právě prolétává … možná že nad širou rovinou Ukrajiny … ve výši více než stokrát větší, nežli je schopno letět takové tryskové letadlo, jako je TU 104?

A je to tady: píp, píp, píp, ...

Pozor! Do šumu a praskotu se najednou ozvou krátce zvuky, které jsme dosud neslyšeli. Píp, píp, píp … ozývá se vzdáleně, téměř neslyšně. Několik kraťoučkých signálů náhle zaniklo ve vesmírném šumu … Tak přece. Dr. Valníček sedá okamžitě k dálnopisu. Spojuje se s Panskou Vsí. Zodpovídá: Neslyšeli jsem zatím nic, jen několik rozptýlených signálů … teď se objevil … ano, rychle zesílit …

Skokem je Dr. Valníček u radiového přístroje, nasazuje sluchátka, přepíná okruhy. Zesiluje, ale není již nic slyšet. Za chvíli Panská Ves potvrzuje: Ano slyšeli jsme ji, a to v době od 11:20 - 11:25 hodin světového času.

  • Článek je součástí speciálu k 55. výročí startu družice Sputnik 1.