Goliáš a David: drahé a levné Pentium M
V reakci na diskusi probíhající u článků o srovnání rychlosti procesorů jsme se snažili najít odpověď na některé dotazy, které v diskusi padly a na které naše srovnání neposkytlo odpověď. Na přání našich čtenářů jsme tak do dnešního vydání zařadili článek, který porovnává výkon 2.nejrychlejší, či nejrychlejší (záleží na výrobci) a vůbec nejpomalejší varianty Pentium M procesoru.
Pentium M procesor, alias Centrino sada (jíž je nedílnou součástí), je nejnovější přírůstek do rodiny procesorů Intel a při nízkém taktu má nabízet velmi vysoký výkon, aniž by při tom spotřebovával kvanta energie potřebná pro Pentium 4 procesory. Jak dokazují naše testy, tento úkol se mu podařilo splnit.
Ač stále ještě zůstává nedostižným ideálem práce na deset a více hodin bez zásuvky, i u ultralehkého notebooku můžete dosáhnout čtyři hodiny, u běžného i pět hodin a se dvěma akumulátory i dvojnásobku provozu na akumulátory. Porovnáme-li tyto výdrže s výkony Pentium 4-M procesorů, je zřejmé, že Intel a jeho inženýři odvedli velmi dobrý kus práce. Natolik dobrý, že bychom rádi viděli Pentium M do budoucna i ve stolních PC. Ovšem to je již součást jiného příběhu.
Jak výkonné je pomalé Pentium M?
Jak trefně poznamenali naši čtenáři, v recenzích se firmy snažily protlačit do vydání především výkonnější verze Pentium M procesoru, na 1,5 či 1,6 GHz. Zatímco nejlevnější, o deset a více tisíc dostupnější varianta na 1,3 GHz jako by v tisku neexistovala. Částečně je to pochopitelné, přeci jen, alespoň zpočátku bylo Pentium M (v širším pojetí Centrino) především pro ty majetnější zájemce.
S poklesem cen se však Centrino sadou vybavené notebooky dostávají do blízkosti 40 tisíc Kč bez DPH, což je spíše spotřební segment. A tam už nejde o nejvýkonnější sestavy, ale o ty rozumně výkonné. Proto je velmi zajímavé, jak se mohou spolu poměřit procesory Pentium M s taktem 1,3 a 1,6 GHz.
Latitude modely proti sobě
Dnešní srovnání je založené na noteboocích stejné značky, ochotě společnosti DELL musíme poděkovat za možnost porovnání jejich takřka pracovní stanice DELL Latitude D800 a masovějšího notebooku, mainstreamového (hezky česky "hlavnoproudového") modelu Latitude D600. Oba mají integrovaný Pentium M procesor, vzhledem ke slabému bezdrátovému adaptéru v Centrino sadě není Latitude D800 vybaven Centrino sadou, protože by jej omezovala. Výkonnější DELL tak disponuje podstatně univerzálnějším bezdrátovým adaptérem Broadcom, který podporuje tři bezdrátové standardy 802.11a/b/g.
Trápení, testy, benchmarky
Pro srovnání jsme sáhli k našim oblíbeným sadám testovacích aplikací. Ochotě testovací centra AMD a FutureMarku vděčíme za zařazení jejich testovacích suit do naší sbírky. Mimo obvyklé Sisoft Sandry tak poprvé doplňujeme naše testy o MadOnion (nyní FutureMark) PC Mark 2002 a 3D Mark 2001 výsledky. Pro vysvětlení, Sisoft Sandra testy jsou zaměřené výrazně na hardware a exaktní výkon jednotlivých konkrétních komponent. Jejich výsledky jsou tak schopny říci ledacos o tom kterém klíčovém dílu, ale neřeknou již nic bližšího o tom, jak se jeho výkon projeví v celkovém výkonu počítače. Ve své podstatě jsou tak značně "teoretické".
Opakem tohoto přístupu zaměřeného na jednotlivé díly je testování výkonu určitých aplikací, kdy je na počítač nainstalována celá sada programů, které mají být representativním průřezem, vzorkem aktuálně používaných programů (od textového editoru až po vektorový program a expertní aplikace). Tyto testy jsou pak schopny říci ledacos o výkonu celé sestavy v dané aplikaci. Nevýhodou je zde právě "reprezentativnost" aplikací - nelze do sady zařadit všechny aplikace a tak tyto testy nejsou zcela nezávislé, vždy záleží na volbě aplikací, které budou do testů zařazeny. Další značnou nevýhodou je časová náročnost, oproti testům hardwaru, které mohou zabrat maximálně hodiny, tyto testy mohou běžet i celé dny.
PC Mark 2002: zlatá střední cesta?
Úplně s tímto konceptem nesouhlasíme, nicméně rozhodně přináší další cenné poznatky do našich srovnání. Někde na půl cesty se nachází testovací aplikace, které se pokouší simulovat nejběžněji vykonávané operace, napodobit průběh "pracovního dne" při používání PC, aniž by však bylo nutné instalovat stovky megabajtů aplikací a čekat dny na výsledky. Samozřejmě, daní je zde zjednodušený pohled na výkonnost PC, jistým plusem lepší srovnatelnost a větší blízkost každodenní realitě než u čistě hardwarově zaměřených testů.
Proto FutureMark a Sisoft Sandra testy
Kombinací obou přístupů, čistě hardwarového a simulovaného aplikačního jsme schopni analyzovat jak výkon jednotlivých komponent, tak i celkový aplikační výkon PC. Stále nebudeme schopni říci, že například ve Photoshopu bude daný notebook o 1,54 procenta rychlejší nežli jiný, ale na podobně exaktní prohlášení ani neaspirujeme. Doufáme tak, že díky více úhlům pohledu vám zprostředkujeme ještě lepší možnost srovnání výkonu notebooků.
Pentium M na 1,3 a 1,6 GHz
Jsou srovnávány výkony Latitude notebooků, obou při provozu na akumulátory, při nastavení nejmenších úspor energie, tedy nejvyššího možného výkonu, jehož jsou notebooky na cestách schopny. U Latitude D800 byl takt 1601 MHz, D600 pracovala na "pouhých" 1298 MHzích.
Výsledky názorně
K samotnému nálezu není prakticky co dodat. Tedy, většinu poznatků ozřejmuje tabulka a graf. Jak v testech sady PC Mark 2002 (první tři testy: CPU, MEM, HDD), které měří výkon v aplikacích orientovaných na výkon procesoru, v druhém na výkon paměti, a ve třetí kategorii na výkon pevného disku, tak v testech sady Sisoft Sandra 2002 se projevily podobné výsledky.
Pokud jde o výkon čistě procesorové části, roste výkon lineárně, tedy nárůst hrubého výkonu i aplikačního odpovídá přesně nárůstu frekvence. Překvapivěji, nárůst frekvence s sebou nese i patřičně velký nárůst rychlosti komunikace s pamětí - to je poněkud nezvyklé, čipová sada byla zpravidla nezávislá na tempu, ve kterém pracoval procesor. Na tento jev si "posvítíme" u ostatních Centrino / Pentium M notebooků, zatím se jeví jako dost podstatný - pokud s frekvencí procesoru roste i rychlost komunikace s pamětí, znamená to podstatný nárůst rychlosti ve většině aplikací.
Největším "překvapením" je rychlost disku, tato není přímo srovnatelná, protože se jedná o různé modely, s různou kapacitou. Tento výsledek pouze ilustruje jak větší a modernější disk téže značky (Hitachi, dříve IBM, 20 versus 40 GB) je schopen pozdvihnout výkon celé sestavy.
Závěrem: kolik jste ochotni zaplatit za výkon
Nález je jednoznačný, diagnóza nechává jen malé místo pro pochyby. Nárůst výkonu procesoru je lineárně úměrný frekvenci, záleží tak pouze na vás, zda se vám za dejme tomu dvacet procent procesorového výkonu chce platit patnáct tisíc. Procento za tisícovku, to nám přijde poněkud hodně, Pentium M zde má ještě rezervy.
Překvapivým faktem je nárůst propustnosti paměti, oba notebooky disponovaly samostatnou grafikou, takže vliv grafiky na zpomalení či zrychlení přenosu by měl být zanedbatelný. Ovšem nárůst rychlosti paměti byl pozoruhodně podobný jak v PC Mark testu, tak v Sisoft Sandře.
A do třetice pak: pevný disk je snad ještě významnější nežli u stolních PC. Správný pevný disk může zajistit dokonce až padesátiprocentní nárůst výkonu. Obecně zde platí, čím větší, a s čím vyššími otáčkami, tím rychlejší. Pokud jej zvládne notebook uchladit (a Latitude D800 není zrovna drobeček, chladících ploch má dost), pak není nad čím váhat (krom peněz).
DELL Latitude D800 je pak příkladem, jak optimálně vyladěná sestava může vhodně využít nárůstu výkonu jednotlivých komponent k celkově podstatně vyššímu výkonu jako takovému. Rychlejší procesor, paměť i disk oproti ne zrovna špatně vybavenému Latitude D600, to je poměrně unikátní. Neměli bychom však zapomenout upozornit také na značný cenový rozdíl, kterým je tento téměř ohromující "synergický" efekt vykoupen!