Klamavá reklama, nebo jen umění Intelu přesvědčit zákazníky?
Pro podporu tiskových prezentací při uvedení procesoru Pentium M intelovské laboratoře vypracovaly srovnání tří posledních generací notebookových procesorů. Jedná se o oficiální srovnání, které zveřejnil Intel. Cílem je ukázat výhody procesorů Pentium M oproti jeho předchůdcům. Srovnání se odehrává ve dvou kategoriích: v podávaném výkonu celé sestavy (analýza v tomto článku) a v době výdrže na akumulátory (v zítřejším vydání). Notebooky zde srovnávané jsou zvoleny maximálně podobné co do vybavení a funkčnosti. Jen málo překvapivě, na čele je v obou testech procesor Pentium M a notebook jím vybavený. Zcela jinak však vypadá výkon druhých dvou kandidátů a jejich relativní porovnání. Ve stručnosti: zatímco Pentium III-M pozitivně překvapuje, Pentium 4-M (nedávný šampión trhu) zcela propadlo.
Takt procesoru rozhoduje?
Kde jsou ty doby, kdy nás Intel přesvědčoval, že takt procesoru je tím nejvhodnějším měřítkem výkonu. Právě naopak. Toto přirovnání nikdy neplatilo a neplatí nadále. Pentium M je příkladem, jak lze při nízké frekvenci dosáhnout vysokého výkonu. A opačně: Pentium 4-M je příkladem podprůměrné výkonnosti, při vysoké spotřebě a emisích tepla.
Ačkoliv tehdy byl (a až do dnes je) k dispozici procesor Pentium III-M, jenž nabízel srovnatelný výkon, při podstatně lepší spotřebě a úsporných vlastnostech, Intel zcela vědomě propaguje v noteboocích méně výkonnou, nicméně z marketingového a strategického hlediska (finančně) přínosnější variantu, Pentium 4-M. Podívejme se na zde prezentované procesory ve stručnosti blíže.
Úspěšný následovník nikdy nevyráběného projektu Timna sloučil ve svém návrhu efektivnost procesorů Pentium III (vysoký výkon při nízkém taktu, úsporné mechanismy) s výhodami architektury Pentium 4 (rychlá komunikace s pamětí, široká datová sběrnice) a dále zlepšil, co bylo vhodné (po částech vypínatelná velká vyrovnávací paměť, za provozu volně měnitelné napětí a takt procesoru). Výsledkem je procesor, který překonává rychlostní bariéry staré architektury procesorů Pentium III, aniž by spotřebovával množství energie potřebná pro procesory Pentium 4. Tento procesor je skutečnou inovací, ne pouze přizpůsobením existujícího.
Procesory Pentium 4 byly od počátku určené pro stolní počítače, při jejich návrhu se počítalo s dostatečnými možnostmi chlazení a tomu odpovídala i zvolená architektura. Ačkoliv byl nový produkt málo efektivní pro použití v noteboocích, Intel přesto přistoupil k jeho úpravě. Přes odpor výrobců notebooků, kteří museli přizpůsobit velikost obalů notebooků tepelným emisím nového procesoru, prosadil v této oblasti mobilní verzi Pentium 4 jako budoucí architekturu pro mobilní počítače (alespoň v marketingových plánech a v reklamní kampani).
Faktem zůstává, že tento procesor se vzhledem ke svým charakteristikám nikdy neprosadil v ultralehkých noteboocích a umožnil nástup úspornějších konkurentů jako Transmeta Crusoe - a současně, i AMD se svými tehdy též energeticky poměrně náročnými procesory zvládlo především v USA nástup do kategorie větších spotřebitelských notebooků, nepochybně zčásti též díky tepelně více dimenzovaným obalům přenosných PC.
Pentium III-M bylo nejvyšší variantou dlouhé řady procesorů na zastarávající architektuře, která však vzhledem ke svému dlouhému vývoji byla na svou dobu vysoce optimalizovaná a velmi dobře přizpůsobená běžným aplikacím. Omezení v designu - především v komunikaci s pamětí a čipovou sadou - však limitovala další vývoj těchto procesorů do budoucna, proto Intel přistoupil k radikálnímu přechodu na novou architekturu Pentium 4. Ta byla - a jak je vidět do značné míry stále je - poměrně neefektivní vzhledem ke spotřebě energie a výši taktu, nicméně poskytovala dostatek prostoru pro zvyšování výkonu prostřednictvím růstu taktu (a tepelných emisí). Tualatin - poslední verze staré Pentium III architektury - měl dožít a postupně vymizet z trhu, což se však během vlády procesorů Pentium 4-M nikdy zcela nestalo. Notebooky s Pentium III-M zůstaly na trhu ve spodním segmentu (jak je ze srovnání výkonu zřejmé, částečně nezaslouženě) a v lehčích a ultralehkých noteboocích.
Výsledky výkonového srovnání
Pohled na srovnání výkonu měřeného aplikací MobileMark 2002 (Performance) zviditelňuje rozdíly mezi řadami. Všechny tři sestavy se ve vybavení podobají tak dalece, jak bylo v rámci rozdílů mezi generacemi procesorů možné (je zde použit stejný disk, velikost displeje, rozlišení, operační systém a shodná velikost paměti). Za základ je zde brán nejpomalejší notebook s Pentiem III-M a vůči němu jsou poměřovány další dvě sestavy.
Pentium M pak na frekvenci o třetinu vyšší dosahuje o třetinu vyššího výkonu (exaktně o více jak třetinu - 34 procent) nežli Pentium III-M. Oproti o třetinu výše taktovanému Pentiu 4-M však přesto stále vede, a dokonce poměrně viditelně (10 procent). Pentium 4-M na frekvenci 2,4 GHz, dvounásobné oproti etalonu PIII-M s 1,2GHz, dosahuje výkon pouze o pětinu vyšší (22 procent). Na úroveň výkonu procesoru Pentium M ani nedosahuje.
Naopak, překvapivě dobře z oficiálního Intelovského srovnání výkonu vychází staré Pentium III-M na 1,2 GHz. Tím spíše, že existuje i jeho maximální varianta s 1,33 GHz, která by tímto srovnáním zamíchala ještě o něco více. Vzhledem k velmi dostupným cenám těchto notebooků vychází výkon kterékoliv z těchto variant procesorů Pentium III-M jako nejatraktivnější v poměru cena/výkon.
Tržní realita je jiná
Pro dokreslení, Pentium M na 1,6 GHz a Pentium 4-M na 2,4 GHz patří oba takřka ke špičce řad, prodávané za prémiové ceny, zatímco Pentium III-M v současnosti patří k výprodejovým procesorům. Zatímco příplatky za Pentium M jsou do jisté míry odůvodnitelné a pochopitelné, jinde tomu tak není. I v nejvýkonnější současné a zřejmě úplně poslední 2,6GHz variantě má Pentium 4-M problém obhájit - a odůvodnit - své místo na trhu.
Důvěřuj, ale prověřuj - kampaň Intelu za lepší časy
S ohledem na minulost nepříliš vzdálenou je o to tristnější pohled na notebooky s procesory Pentium 4-M na taktech 2,0 GHz a nižších. Tyto procesory, ač jsou prodávány jako ideální procesor středního proudu a do nedávna vyšší třídy, dosahují sotva výkonu o několik let starších procesorů Pentium III-M, které lze získat za výprodejové ceny.
Zcela nově se tak lze dívat na marketingovou megakampaň při příležitosti zavádění rodiny procesorů Pentium 4 do notebooků. Procesory Pentium III-M nabízely prakticky po většinu doby, kdy jsou procesory Pentium 4-M na trhu, lepší vlastnosti. Jakákoliv tvrzení o lepším výkonu, nemluvě o efektivnějším provozu procesorů Pentium 4-M jsou přinejmenším sporná. Kdo tak věřil kampani Intelu, než dostupné Pentium 4-M modely dosáhly alespoň taktu 2,0 GHz (prakticky až v současnosti), ten se přinejmenším zklamal!
Pokud se chcete dozvědět více o pochybném naplnění slibů o lepším výkonu a možnostech Pentia 4-M, přečtěte si zítra na našich stránkách srovnání doby provozu na akumulátory, ze stejného srovnání Intelu. V lepším světle se žel Pentium 4-M rozhodně nepředstaví. Naopak.
Informace k metodice srovnání
Sestavy použité pro srovnání výkonu
Ve srovnání byly použity sestavy co nejpodobnějších parametrů, co do vybavení a funkčnosti:
Systémy se liší v procesoru, v interní logice čipové sady, grafickém čipu a v použitém typu paměti:
Pozn. red.: Citovaný materiál byl poskytnut v papírové formě ("Mobilní technologie Centrino: Co to je? Co to přináší uživatelům?") přímo z tiskového oddělení Intelu.
