Videodeníčky mají nespornou výhodu vizuálního poselství, i když jde o krátké sekvence natočené amatérskými prostředky za levnou cenu. S jejich pomocí se však můžete projít ulicemi Bombaje nebo sledovat například života mladé Filipínky Karen Avilové. Jiné videodeníčky jsou ctižádostivější a usilují o jakýsi druh zpravodajství.˝
Společným jmenovatelem blogů, podcastů i videodeníčků je snaha vymanit se z područí informačního vlivu velkých médií a nabídnout osobní pohled na události. Proto "blogeři" i "vlogeři" nazývají sami sebe novináři z řad občanů.
"Lidé chtějí autenticitu, jsou nasyceni stále dokonalejšími věcmi a chtějí spíš něco konkrétního, obyčejného, každodenního," říká Amanda Congdonová, autorka a moderátorka nesmírně módního newyorského videodeníku Rocketboom.
Vzestup videodeníkářství se přičítá právem technologické demokratizaci. Především lze levně sehnat digitální videokamery a snadno zvládnout stříhací programy, jejichž cena je také v dosahu drtivé většiny obyvatel. K rozvoji "vlogu" neméně přispělo zrychlení a zlevnění internetového připojení, které umožňuje přenos velkého množství dat.
"Někdy lidé tvrdí, že videodeníčky jsou nudné, protože nejsou jako televizní programy, ale to není jejich účelem. Cílem je zachytit prchavé okamžiky každodennosti," uvádí další z vlogerů Steve Garfield, který provozuje na internetu "The Carol and Steve Show".
Sílící popularita videodeníků naznačuje, jak se může změnit audiovizuální krajina internetu v budoucnosti. Prakticky bude možné vybírat z neomezené nabídky programů. Velké mediální skupiny to již pochopily a vedle klasických programů začaly dávat na internet krátké audio nebo videoklipy, které si lze dokonce stáhnout.
Za povšimnutí stojí, že v říjnu vrhla společnost Apple na trh videový iPod, který stahování vlogů umožňuje. To jistě zpětně kulturu videodeníkářství podpoří.
Hvězdným momentem videodeníčků bylo období cunami, která se převalila loni 26. prosince přes pobřeží několika asijských států. "BBC a další skupiny ... jim (videodeníkářům) otevřely své brány," zdůraznil Lee Rainier, který pracuje v oblasti průzkumu veřejného mínění.
Během dramatických momentů zaplavily internet i obrazovky televizí amatérské videoklipy, které pořídili turisté z místa katastrofy. Stejně čilí byli videodeníkáři při ničivém hurikánu Katrina, který poničil letos v létě karibské pobřeží Spojených států.
"Vlogeři" se ovšem neomezují jen na pokrývání živelních pohrom a popouštějí uzdu tvořivosti. Jeden z nich například týden nahrával lodní provoz v Panamském průplavu, poté nahrávku urychlil a spustil ji na internetu.
Ztělesněním nové módy je však Rocketboom, jehož pořady se pohybují na pokraji drzosti, nestydatosti, společenských klepů a zábavy. Server, který se zrodil v roce 2004, zaznamenal obrovský úspěch. Každý den pět dní v týdnu si ho prohlédne 100.000 zájemců.
Zřízení vlastního videodeníku nevyžaduje těžké kapitálové investice. Základní vybavení úplně postačí k tomu, aby se zájemce dostal ke statisícům očí po celém světě.
"Náklady jsou velmi nízké. Rocketboom sice potřebuje reklamu, aby byl ziskový, ale ne zase tolik," vysvětluje Jeff Jarvis, který sleduje vývoj mediální scény pro BuzzMachine.com.
Skeptici zdůrazňují, že nové prostředky vyjadřování, jakými jsou blog, podcast i vlog, jsou spíš zájmovou činností a věcí osobního nadšení a nikdy nezískají na takové váze, jakou mají klasická média. Na to jim fanoušci odpovídají: "A právě v tom je jejich síla".
