Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Konec loupežnického hejtmana, kterým strašili děti. Četnictvo v Čechách

aktualizováno 
Víte, kolik dostal četník před 150 lety za dopadení zločince? A co si za odměnu mohl koupit? Jak a proč četnictvo vzniklo a jaký měli četníci život, se dozvíte v našem novém seriálu. V prvním díle se podíváme mimo jiné na dopadení loupežnického hejtmana Filipa Krauseho.

Četník Jaroslav Šiktanc | foto: Archiv Michala Dlouhého

V hustých lesích na západě Jizerských hor, zejména v Oldřichovském sedle se od nepaměti zdržovali loupežníci. Přepadali a okrádali pocestné, ale i místní lidi, a na Frýdlantsku dokonce vykrádali samoty. V roce 1849 v těchto místech působila banda loupežníků, kteří si říkali "Liberečtí šibeničníci".

Století četnické kriminalistiky 1850 - 1945

Nový čtrnáctidílný seriál serveru Technet.cz od četníka Michala Dlouhého.

Čtrnáctidílný seriál vás provede téměř stoletým obdobím existence četnictva na našem území.

Postupně se podíváme na kriminalistickou taktiku a metodiku vyšetřování nejvážnějších trestných činů, rozvoj pátrací služby, daktyloskopii, mechanoskopii, ale i evidenci zločinců, četnické pátrací stanice, dopravní prostředky používané při výkonu služby a další.

Potkáte se i se skutečnými četníky, kteří se stali předobrazem seriálových postav.

Seriál vám přiblíží připravovanou publikaci Století četnické kriminalistiky, kterou chystá chebské nakladatelství Svět křídel.

Bandu pronásledovali ozbrojení lesníci, avšak bezúspěšně. Na podzim toho roku si obyvatelé Oldřichova povšimli, že každého dne odpoledne prochází obcí skupina asi deseti neznámých mužů. Muži pravidelně chodili pouze jedním směrem a nikdo si neuvědomoval, že by je kdy viděl vracet se. Přišlo jim na rozum, že se zřejmě jedná právě o ony pověstné Liberecké šibeničníky. Proto si oldřichovští na podivnou chásku, ozbrojeni puškami, spolu s lesním personálem jednoho dne počkali. 

Kolem půlnoci bylo slyšet hlasy mužů jdoucích k Oldřichovskému sedlu od Raspenavy. Vraceli se z řádění v okolí Frýdlantu. Při nastalé přestřelce se všichni rozprchli až na jednoho, který své kumpány po delším zapírání prozradil. To byl konec Libereckých šibeničníků. Netrvalo však dlouho, a v místě opět docházelo k loupeživým přepadům.

Kvůli podobným případům bylo v celé rakouské monarchii počátkem roku 1850 zřízeno četnictvo. Velitelství druhého c.k. četnického pluku se sídlem v Praze, postupně zřizovalo četnická velitelství a četnické stanice v místech, kde tomu bylo zapotřebí. Oblast Libereckých šibeničníků spadala do působnosti pátého křídla druhého c.k. četnického pluku se sídlem v České Lípě. Křídelní velitelství zřídilo 18. července 1850 četnickou stanici ve Frýdlantě a stanovilo pro ni počet celkem devíti mužů s tím, že ke dni zřízení zde bylo zařazeno pět mužů, desátník a čtyři četníci.

Vzhledem k rozloze a členitosti staničního obvodu byli na frýdlantskou četnickou stanici přiděleni dva koně. Příchod četnictva do Jizerských hor byl zejména lesním personálem kvitován s povděkem. Ne tak pozitivně ho již vnímali pytláci a další přestupci zákona. Lupiči však vzhledem k rozlehlosti četnického staničního obvodu a nízkému počtu četníků mohli i nadále bez obav pokračovat ve své činnosti.

Kasárna druhého pluku četnictva v Praze

Kasárna druhého pluku četnictva v Praze

Po několika měsících, 27. listopadu 1850, byla zřízena četnická stanice v Chrastavě s osazenstvem pěti mužů, opět tvořeným desátníkem a čtyřmi četníky. Teprve spojením sil obou četnických stanic se podařilo vytlačit loupežníky z Oldřichovského sedla.

Loupežnický hejtman rozzlobil skutečného hejtmana

Situace se však změnila v roce 1853, kdy v Oldřichovském sedle místo loupežnické tlupy začal působit jediný loupežník Filip Krause. Ten přepadal procesí chodící starou poutní cestou vedoucí Oldřichovským sedlem do Hejnic. Krause si mezi lidmi pro své kousky vysloužil přezdívku "loupežnický hejtman". Jeho věhlas byl takový, že rodiče s ním dokonce strašili své děti, ačkoliv sami se ho také obávali. Označení loupežníka hejtmanem se samozřejmě dotklo frýdlantského okresního hejtmana, a ten vyslal na Krauseho četnictvo.

Fotogalerie

Frýdlantští četníci, kteří si za několik let svého působení v místě osvojili nejen místní, ale i osobní znalost, záhy zjistili, s kým mají tu čest. Filip Krause pocházel z nedaleké Řasnice. Jeho otec byl původně obávaným pytlákem, ale vrchnost se s ním vypořádala tím, že z něho udělala hajného. Zkušený pytlák vykonával svoji novou funkci velmi odpovědně. Však všichni víme, co to znamená udělat kozla zahradníkem. Všechny pytlácké finty znal a využíval je v boji s pytláky, o nichž měl samozřejmě velmi dobrý přehled. To se mu však stalo osudným. Jednoho dne byl zastřelen některým z pytláků oknem v hájovně.

Jeho syn Filip se dal na pytláctví a také vykrádal kostelní pokladničky. Ve svém nekalém řemesle pokračoval i poté, co byl odveden na vojnu, z níž několikrát dezertoval. Byl však vždy dopaden a po třetím útěku byl vojenským soudem odsouzen k trestu smrti. Ortel mu byl zmírněn na pověstnou "uličku", kterou přežil málokterý odsouzenec. Filipu Krausemu se to však podařilo. Po výprasku ležel ve vojenském špitále na pražských Hradčanech střežen dvěma vojáky. Přesto opět utekl po prostěradle. Ač byl doslova štván jako zvěř po celých Čechách, vždy se mu podařilo pronásledovatelům uprchnout a uhájit si draze vykoupenou svobodu.

Oběti pytláka

Oběti pytláka

Našla se celá řada lidí, která psance, pronásledovaného jak vojskem, tak i četnictvem, ukryla. Úřadům se donesly zvěsti, že se Krause odvážil v doprovodu svého velkého psa navštěvovat i liberecké noční podniky.

Četníkům z Frýdlantu se doneslo, že na staré poutní cestě poblíž Emauzského obrázku lidé potkali si 35 roků starého muže střední robustní postavy se světlými vousy, oděného v mysliveckých šatech. Podle svědků muž nebyl ozbrojen. Pátrání po něm, které ihned zahájili všichni četníci ze stanice, zůstalo bezvýsledné.

Strouhal smůlu, a proto se dal na útěk

Jindy lesníci z Nové Louky dostali zprávu, že obávaný loupežnický hejtman tajně přebývá v opuštěné lovecké chatě na Jizeře. Když se přiblížili k udanému místu, spatřili, jak z chaty stoupá k nebi dým. S puškami připravenými ke střelbě v chatě překvapili dva zbloudilé turisty z Liberce. Nedlouho potom lesníci obklíčili v lese nedaleko Dětřichova muže ve vojenské čepici. Ten se dal na útěk, neboť strouhal ze smrkových kmenů smůlu, což bylo zakázáno.

Rovněž tak četnictvo ze všech okolních stanic ve Frýdlantu, Chrastavě či v Liberci nebylo přes veškerou snahu dopadnout loupežnického hejtmana úspěšné.

Až na jaře roku 1854 se usmálo na pronásledovatele štěstí. Tehdy byl Filip Krause pozván přítelem do obce Pihel u Nového Boru na oslavu křtin nově narozeného dítěte. Pozvání psance však nezůstalo utajeno před novoborskými četníky. Celé osazenstvo četnické stanice v Novém Boru vyrazilo do obce Pihel a obklíčilo dům, v němž se konaly křtiny. Přestože četníci prohledali celý dům, odcházeli s nepořízenou. Paní domu však udělala chybu, která stála Filipa Krauseho svobodu a vlastně i život. Vysmívala se odcházejícím četníkům pro jejich neúspěch. Desátník se rozzuřil a nechal obydlí opětovně a důkladně prohledat. Loupežnického hejtmana nalezli ve tmavém koutu půdy a zatkli ho. Krause, vidíc svoji bezvýchodnou situaci, polkl ještě před zatčením arsenik, který stále nosil při sobě.

Krause byl četníky dopraven do nemocnice v České Lípě. Sem se na něho ještě téhož dne došel osobně podívat i velitel českolipského četnického křídla rytmistr druhé třídy Wilhelm Hoffmann. Ale po několika hodinách  Filip Krause na otravu arsenem v bolestech zemřel.

Zastřelen v souboji s lupičskou bandou

V obvodu četnické stanice Chrastava, v obci Dolní Vítkov, byl četníky 19. četnického pluku sídlícího v uherské Šoproni zbudován u silnice nedaleko domu č. 73 pomník jejich padlému kamarádovi c.k. četníkovi Antonu Pfohlovi. Ve výše uvedeném domě se narodil Anton Pfohl, který položil svůj život dne 9. prosince 1854 u Gereinu v Tolnauerském komitátu při přestřelce s pronásledovanou lupičskou bandou. 

Souboj četníků s loupežníky

Souboj četníků s loupežníky

Více než dva metry vysoký žulový pomník nese německy psaný nápis následujícího znění: "Anton Pfohl cís.král. četník 19. četnického pluku. Padl v boji s lupiči 5. prosince 1854 u Gereinu v Tolnauerském komitátu v Uhrách". Je doplněn četnickou přilbou a puškou a stojí tam dodnes. Na zadní straně pomníku je uveden opět německy psaný text: "Postaveno s uznáním věrného a poctivého plnění služebních povinností od kamarádů z c.k. 19. četnického pluku.".

Chrastavští četníci, velmi dobře znající nebezpečnost loupežníků, si vzali pomník padlému kolegovi (kterého sice osobně neznali) pod patronát a s úctou jej udržovali.

Vznik a vývoj četnictva na našem území

Gens d´armes byl původní francouzský název vojensky organizované formace mající za úkol zajišťování veřejné bezpečnosti, a to už od dob Velké francouzské revoluce. Napoleon Bonaparte tyto formace zdokonalil a zavedl je na všech podmaněných územích. Jedním z takových území se roku 1805 stala i Lombardie, tehdejší součást napoleonského království italského.[1]

Po Vídeňském kongresu v roce 1815 připadla Lombardie do područí habsburské monarchie. Ta převzala kromě tamních vojenských formací, které začlenila do své armády, i Gendarmerie-Regiment (Četnický pluk) čítající více než tisíc mužů, který měl nadále v dobách míru na území Lombardie a Jižního Tyrolska udržovat veřejný pořádek a bezpečnost a za války plnit úkoly vojenské policie. Četnický pluk byl tvořen pěším a jízdním mužstvem, byl podřízen příslušnému územnímu vojenskému velitelství a jeho organizace odpovídala podmínkám armády, byť s určitými odlišnostmi, a byl vnitřně členěn na eskadrony, křídla, čety, sekce a brigády.[2]

Revoluční rok 1848 přinesl řadu změn do života monarchie, která si stále více uvědomovala potřebu upevnění svých základů. Po lombardském vzoru byl v roce 1849 zřízen Četnický pluk pro Uhry.[3]

V téže době byla z podnětu premiéra knížete Felixe Schwarzenberga zřízena komise k posouzení využitelnosti lombardské organizace četnictva na území celé monarchie.[4]

Již 30. května 1849 podal ministr vnitra Alexander von Bach císaři Františku Josefu I. návrh ve věci nezbytnosti zřízení četnictva v celém rozsahu Císařského Domu.[5] Přitom uvedl: "Orgány soudní a výkonné moci jen tehdy se mohou dosti účinně projeviti a uplatniti, dostane-li se jim materiální síly, kterou by mohly udržeti klid, pořádek a bezpečnost."[6] Císař ještě týž den schválil předložený návrh na zřízení zemského četnictva a jeho rozhodnutí bylo potvrzeno následně vydaným císařským nařízením, které ministra vnitra zmocnilo k předložení návrhu zákona o četnictvu.[7]

V souvislosti s návštěvou císaře Františka Josefa I. v Praze na podzim 1849 bylo ve vládním listě Prager Zeitung ze dne 30. listopadu uveřejněno: "…jsou přání obyvatelstva obracena všude nejprve na zavedení uspořádaného stavu v administraci, na brzké uskutečnění správy politické a judiciální, zavedení gendarmerie…"[8]

Bachův návrh byl tak propracovaný, že se stal předlohou Prozatímního organického zákona o četnictvu v císařství Rakouském.[9] Rakouské četnictvo bylo podle preambule uvedeného zákona vojensky organizovaným strážním sborem určeným, "aby udržovalo na všechny strany bezpečnost, pokoj a pořádek, aby dle možnosti předešlo a zabraňovalo nastávající přerušení všeho toho, jakož i všeliká přestoupení zákona nebo, kdyby se přestoupení nějaké přece událo, by stav zákonní opět zřídilo a rušitele pokoje nebo přestupce zákona dostavilo; konečně aby napomáhalo k vykonávání vrchnostenských nařízení a vůbec ve skutek uvádělo všeliká opatření, týkající se bezpečnosti, kteráž jsou v tomto zákoně a v služební instrukci pro četnictvo, jakožto zvláštní povinnosti vytknuta."

Ještě téhož roku bylo postupně vytvořeno 16 četnických pluků podřízených říšskému ministerstvu války, avšak v některých ohledech bylo četnictvo vzhledem k charakteru stanovených úkolů podřízeno ministerstvu vnitra. V čele veškerého četnictva stála četnická generální inspekce, jejímž představitelem byl polní podmaršál svobodný pán Johann Franz Kempen von Fichtenstamm. Jednotlivé četnické pluky byly dislokovány v různých částech monarchie a nesly pořadové číslo a označení místa působení. Například v Čechách působil Četnický pluk č. 2, na Moravě a ve Slezsku působil Četnický pluk č. 3 a v severní části Uher působil Četnický pluk č. 5. Pluk tvořilo zhruba tisíc pěších a jízdních četníků a vnitřně se členil na eskadrony, křídla, čety a sekce jako u lombardského pluku a dále na desátnictva a stanice o 3 až 4 mužích.[10]

Hlava třetí organického zákona upravovala úkoly četnictva, jeho působnost a vztah k ostatním úřadům. Pokud četnictvo obdrželo oznámení o přestoupení zákonů, nebo samo takové přestoupení zjistilo, mělo za povinnost oznámit jej povolaným úřadům (soudním či politickým) a co nejbedlivěji pátrat po pachatelích. Přestupitel zákonů přistižený při činu měl být zatčen a neprodleně, nejdéle do 24 hodin, měl být dodán k nejbližšímu příslušnému úřadu.

Při své činnosti mělo četnictvo věnovat pozornost úřady vydaným popisům osob a odcizených věcí. Při významných událostech, jako jsou zabití, vraždy, loupeže, požáry, nálezy mrtvoly či zjištění známek zločinu, mělo četnictvo zpracovat oznámení příslušnému úřadu a v něm přesně uvést, co při ohledání zjistilo, co se dozvědělo od osob, jichž se věc týkala nebo které byly nablízku. Nařízením ministerstva vnitra a spravedlnosti byl podrobně upraven postup četnictva při zatýkání osob a způsob oznamování zjištěných přestoupení zákona soudním a politickým úřadům.[11]

Při výkonu služby mělo četnictvo právo vstupovat v provozních hodinách do hostinských a podobných podniků a veřejných zařízení. Do soukromého obydlí mohlo četnictvo vstoupit na základě písemného povolení příslušného úřadu. Mezi výjimky patřily případy ohrožení života či majetku a případy, kdy četnictvem pronásledovaný zločinec utekl do soukromého obydlí. Vždy však byla stanovena povinná přítomnost úřední, či jiné důvěrné osoby.

Za "uloveného" zločince byla odměna

Čím déle bude sedět, tím více četník dostane

Zákon mimo jiné stanovil, že svědectví četníka ve služebních záležitostech, potvrzené dovoláním se služební přísahy, je, co se týče uvedených okolností skutku, nezpochybnitelné: "má plnou víru…".[12] Záhy však bylo nařízením ministerstva spravedlnosti stanoveno, že v řízeních pro zločiny a přečiny museli příslušníci četnictva vyslýchaní coby svědci skládat trestním řádem předepsanou přísahu.[13]

Dalším zajímavým, i když z dnešního pohledu poněkud diskutabilním ustanovením bylo stanovení taglií, tzv. uchopitelských odměn za zatčení osob, které byly následně odsouzeny. Výše odměny se odvíjela podle délky uloženého trestu vězení, nebo žaláře. 

Z vlastní horlivosti

Za tresty do jednoho roku se platily 4 zlaté, od jednoho roku do tří let 8 zl., od tří roků do deseti let 16 zl., od deseti do patnácti roků 25 zl., přes patnáct let 30 zl. a v případě vyřčení trestu smrti 60 zl. Odměny byly vypláceny ihned po vyhlášení rozsudku. Podmínkou však bylo, aby k zatčení došlo bez zvláštního rozkazu a z vlastní horlivosti, s výjimkou případu, když byl stíhaný a uprchlý zločinec dodán do 24 hodin po vydaném zatýkacím rozkazu. V případě osob uprchlých ze žalářů a trestnic byla výše odměny vyměřována podle let, která měl uprchlý ještě odsedět.[14] 

Kolik četníci brali?

Uvedené částky je vhodné uvést do kontextu s tím, že základní denní plat pěšího četníka činil 25 kr. a u jízdního četníka 27 kr., u pěšího strážmistra se jednalo o 37 kr. a u jízdního strážmistra o 40 kr. denně.[15] Přitom stál ½ litr piva 4 krejcary, vejce 1 ½ kr., slepice 15 kr., 100 kg pšenice 6-8 zlatých a kráva 30-40 zlatých.

Počet četnických pluků se s postupem času měnil, takže například v roce 1854 jich bylo 19. Po odstoupení Alexandera von Bacha, představujícího tvrdý absolutismus, se ozývaly liberální hlasy volající po úplném rozpuštění všeobecně nenáviděného četnictva, nebo alespoň o zrušení jeho vojenského charakteru. Z tohoto důvodu byl v roce 1860 redukován počet četnických pluků na 10 a v Čechách, na Moravě a ve Slezsku poté působil pouze Četnický pluk č. 2.

V souvislosti s redukcí počtu četnických pluků došlo i ke zjednodušení jejich organizační struktury, která byla tvořena křídly, četami a stanicemi, přičemž stanice o počtu 3 až 11 mužů byly nadále zřizovány pouze v sídlech okresních úřadů. Toto byl další krok postupného přibližování původně ryze vojenské organizace četnictva, celoplošně působící na svěřeném území, k politické správě jednotlivých teritorií. Kromě toho v místech, kde vykonávala bezpečnostní službu státní policie, nemělo četnictvo nadále působit.[16]

Změny organizace četnictva pokračovaly v roce 1866, kdy bylo 10 dosavadních četnických pluků nahrazeno 15 zemskými četnickými velitelstvími, označovanými obdobně jako rušené pluky číslem a místem působení. Například se jednalo o Zemské četnické velitelství č. 2 pro Čechy se sídlem v Praze a Zemské četnické velitelství č. 4 pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně. V následujícím roce došlo k převedení četnictva z podřízenosti říšskému ministerstvu války do podřízenosti rakouskému ministerstvu pro zemskou obranu.

Po více než čtvrt století trvajícím fungování četnictva došlo v jeho činnosti, ale i organizaci k takovým změnám, které vyvolaly potřebu změny právní úpravy. Dalším důvodem byly změny právních předpisů v oblasti trestního a správního práva bezprostředně se dotýkající činnosti četnictva. Oproti Prozatímnímu organickému zákonu o četnictvu byl návrh nové zákonné úpravy stručnější a obsahoval pouze základní ustanovení s tím, že podrobnosti výkonu služby budou nadále upraveny pouze ve služební instrukci.

Zákon a služební instrukce z roku 1876.

Zákon a služební instrukce z roku 1876.

Zákon o c. k. četnictvu, vztahující se na království a země zastoupené v říšské radě, tedy na Předlitavsko, definoval četnictvo jako sjednocený vojensky zřízený sbor strážný pro zachování veřejného pořádku, pokoje a bezpečnosti.[17]

Zároveň došlo k odloučení četnického sboru od armády a jeho velením byl pověřen četnický inspektor, jehož funkce vznikla již v roce 1868 po zrušení generální četnické inspekce. Podřízenost četnictva v nejvyšší instanci rakouskému ministerstvu pro zemskou obranu zůstala zachována, ačkoliv došlo k posílení vazeb na okresní a zemské politické úřady. Okresní politický úřad se stal služebním úřadem pro veškeré četnictvo v politickém okrese.

Zákon stanovil, že soudy a státní zastupitelství byly oprávněny přímo vyžadovat služeb četnictva, na rozdíl od ostatních úřadů, které vyžadovaly služeb četnictva prostřednictvím jeho služebního úřadu.[18] Následně byla vyhlášena nová služební instrukce pro c. k. četnictvo, rozvádějící vybraná zákonná ustanovení a podrobně upravující výkon služby.

Organizace četnického sboru byla v každé zemi tvořena zemským velitelstvím četnictva, zabezpečujícím vojenské, ekonomické a administrativní záležitosti, které bylo dále členěno do četnických oddělení zahrnujících několik okresních četnických velitelství v sídlech okresních hejtmanství a řídících jednotlivé četnické stanice v politickém okrese.

Četnické stanice, které byly od počátku existence četnictva jediným výkonným článkem v organizaci sboru, byly obsazeny 2 až 16 četníky, a v případě potřeby mohl být určitý okrsek svěřen k dohledu jedinému četníkovi. Výjimku z působnosti četnictva tvořily obce s vlastním statutem, v nichž vykonávaly bezpečnostní službu policejní úřady. Od doby účinnosti tohoto zákona se přestala u Předlitavského četnictva vyskytovat jízda.

Uložení výstroje a výzbroje četníka.

Uložení výstroje a výzbroje četníka.

K poslední změně právní úpravy rakouského četnictva došlo v roce 1895.[19] Nová právní úprava byla téměř totožná s úpravou předchozí. Předlitavské četnictvo bylo i nadále jednotným vojensky zřízeným strážním sborem určeným pro zachování veřejného pořádku, pokoje a bezpečnosti, přičemž v době válečné mu mohlo být svěřeno i plnění zvláštních vojenských úkolů.

O autorovi

Plukovník Michal Dlouhý je duchovním otcem dnes již legendárního seriálu Četnické humoresky, který nyní reprízuje Česká televize.

Náměty se přímo podílel na prvních deseti dílech z první série.  V roce 2006 spolu se scenáristkou a režisérkou Pavlínou Moskalykovou Solo a dramaturgem Josefem Souchopem převzal cenu "TÝTÝ" za nejúspěšnější televizní seriál roku 2005.

V současné době připravuje pro brněnské televizní studio pokračování televizního seriálu o četnících s názvem "Četnické trampoty".

Jako odborný poradce spolupracoval při natáčení detektivních a kriminálních filmů Hříchy pro pátera Knoxe, Hříchy pro diváky detektivek, Příběh kriminálního rady, Muž, který vycházel z hrobu a dalších.

Je autorem čtrnácti původních knih z oblasti literatury faktu, které naučně populární formou popisují působení četnictva na našem území a kriminální případy řešené četníky.

Při výkonu bezpečnostní služby bylo četnictvo podřízeno okresním a zemským politickým úřadům. Vztah k soudům a státním zastupitelstvím, které mohly na rozdíl od ostatních civilních a vojenských úřadů vyžadovat služeb četnictva přímo, zůstal nezměněn. Podrobnosti výkonu služby obdobně jako v předchozím období upravovala nově vydaná služební instrukce.[20] V otázkách výcviku a kontroly služby bylo četnictvo podřízeno svým vojenským představeným, v nejvyšší instanci ministrovi zemské obrany, který byl při opatřeních bezpečnostního rázu vázán dohodou s ministrem vnitra a jemuž byl za účelem udržování vojenské služby a kázně v četnickém sboru přidělen četnický inspektor.

Oproti předchozí právní úpravě zákon nově stanovil, že organizace četnictva má vyhovovat jeho určení a poměrům podřízenosti tím způsobem, aby v sídlech politických úřadů byla zřízena přiměřená velitelství a odkázal na podrobnou úpravu v prováděcím nařízení.[21]

Četnictvo bylo v rámci jednotlivých zemí vojensky, hospodářsky a administrativně samostatné a řídilo jej v úzké součinnosti se zemskou politickou správou zemské četnické velitelství, u kterého bylo za účelem výcviku četnického sboru zřízeno doplňovací oddělení. Zemská četnická velitelství byla označována pořadovými čísly. Například: 2 pro Čechy, 4 pro Moravu a 10 pro Slezsko. Obvod zemského četnického velitelství se dále členil na četnická oddělení zahrnující obvody několika politických okresů, v nichž působila okresní četnická velitelství, tvořená ze stanic v sídlech okresních politických úřadů, které byly služebním úřadem pro četnické stanice z celého politického okresu. Četnické stanice, jako jediné výkonné součásti, pak byly podle potřeby zřizovány ve větších, průmyslových, nebo jinak důležitých osadách. Početní stavy četníků na jednotlivých stanicích se pohybovaly od jednoho do dvaceti.

Vybraná část rakouské organizační struktury četnictva

plánovaný stav pro rok 1895 [22]
ZeměZemské četnické velitelství  Četnická odděleníOkresní četnická velitelství Četnické stanice
Čechy2 - Praha20101331
Morava4 - Brno836170
Slezsko10 - Opava3942

Působnost četnictva se stejně jako předtím nevztahovala na města s vlastním statutem, v nichž výkon bezpečnostní služby prováděly městské, nebo státní policejní úřady prostřednictvím stráží bezpečnosti.

Rakouská četnická správa se v roce 1918 loučila s dosud rakousko-uherskými četníky následujícími slovy: "S četnictvem přejímají nové národní státy velmi cenné dědictví. Ve svém vlastním zájmu měly by mu věnovat zaslouženou péči a pozornost, neboť tím si zajišťují svou bezpečnou budoucnost." [23]

Poděkování:

Příspěvek byl zpracován z připravované publikace "Století četnické kriminalistiky", kterou vydá nakladatelství Svět křídel v Chebu. Práce je završením črvrt století trvající vědeckovýzkumné činnosti JUDr. Michala Dlouhého, Ph.D., který na uvedené téma zpracoval diplomovou a rigorózní práci na Právnické fakultě UK Praha a disertační práci na Policejní akademii ČR. Vědecké bádání autora je věnováno organizaci četnictva na našem území a jím vykonávané pátrací službě. Publikace bude pojata jako naučně populární, bude obsahovat reálie, skutečné kriminální případy a řadu obrazových příloh.

Použitá literatura

[1]  Kolektiv autorů. Armáda a národ . L. Mazáč Praha 1938, s. 281.

[2] Macek, P., Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva I. Themis Praha 1997, s. 64. 

[3] tamtéž.

[4] Slušný, J. Světové dějiny policie – středověk, novověk.

 Slávy dcera Praha 2006, s. 712.

[5] Hörmann, F., Hesztera, G. Zwischen gefahr und berufung gendarmerie in Österreich. BMI Wien, s. 30. 

[6] Kolektiv autorů. Armáda a národ. L. Mazáč Praha 1938, s. 281.

[7] Císařské nařízení č. 272/1849 ř. z., ze dne 8. června 1849.

[8] Morava, J. C.k. disident Karel Havlíček. Panorama Praha 1991, s. 155-156.

[9] Prozatímní organický zákon o četnictvu č. 19/1850 ř.z., ze dne 18. ledna 1850.

[10] Macek, P., Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva I. Themis Praha 1997, s. 65. 

[11] Nařízení ministerií záležitostí vnitřních a práv č. 451/1850 ř.z., ze dne 19. listopadu 1850.

[12] § 44 odst. 2 organického zákona.

[13] Čl. III. nařízení ministeria práv č. 367/1850 ř.z., ze dne 26. září 1850.

[14] § 92 organického zákona.

[15] § 65 organického zákona.

[16] Macek, P., Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva I. Themis Praha 1997, s. 65.

[17] § 1 zákona č. 19/1876 ř. z., o c. k. četnictvu, ze dne 26. února 1876.

[18] § 7 tamtéž . 

[19] Zákon č. 1/1895 ř.z., o četnictvu, ze dne 25. prosince 1894.

[20] Instrukce služební pro c. k. četnictvo vydaná nařízením ministeria zemské obrany č. 43/1895 ř.z., ze dne 20. března 1895.

[21] Ustanovení organická pro c. k. četnictvo vydaná nařízením ministeria zemské obrany č. 43/1895 ř.z., ze dne 20. března 1895.

[22] Tabulka je zpracována podle údajů Stavovské čítanky československého výkonného četnictva "Úsvit" vydané v roce 1925.

[23] Valoušek, F. Starý četník vzpomíná. Rukopis s. 172.





Hlavní zprávy

ALTECH Mladá Boleslav ,s.r.o. - Slávka Maupicová
Rozpočtáři/kalkulanti - PVC okna

ALTECH Mladá Boleslav ,s.r.o. - Slávka Maupicová
Středočeský kraj
nabízený plat: 18 000 - 22 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.