Možná jste již slyšeli o prognózách, které hovoří o tom, že se bude celkové množství vody na naší planetě zmenšovat. Také možná víte, že lze vysledovat trend, kdy na nejsušší místa planety padá stále méně srážek, což například vede v některých státech k nedostatku potravin a hladomoru.
Alespoň částečně by mohl tento problém vyřešit nový vynález profesora Stephena Saltera (kterému možná budou od nynějška přezdívat Rainmaker). Ten přišel z nápadem, který má umožnit přivolat či lépe řečeno vyrobit déšť.
Nápad podpořila i komise „Engineering and Physical Sciences Research Council“, která na vývoj produktu uvolnila přibližně 105 000 liber ve formě vládního grantu. Profesor Salter ze skotské Edinburgské univerzity se tak může stát prvním člověkem na světě, který „poručí dešti“.
Skotský profesor, kterému je nyní 62 let, na sebe již upozornil v sedmdesátých letech, kdy vynalezl plovoucí elektrický generátor s názvem „Salterovca kachna“. Zmíněný generátor byl poháněn energií z mořských vln.
Vajíčko na déšť
Lidé, kteří se měli možnost s projektem „generátoru mraků“ seznámit, hovoří o tom, že celý stroj nejvíce připomíná obrovský strojek na loupání vařených vajíček či kolotoč. Šedesát metrů vysoké monstrum vejcového tvaru, které je částečně ponořeno pod hladinou, v sobě skrývá obrovskou turbínu. Ta nasává vodu ze zdroje (např. moře) a ta je posléze pomocí trysek přeměňována na jemnou vodní tříšť a páru. Ta je pak rozprašována do atmosféry. V atmosféře se vodní páry seskupí do mraků. Výrobní náklady jednoho takového systému se budou podle odhadů pohybovat kolem 200 000 liber. Celé kouzlo spočívá v tom, že pohon turbíny má zajišťovat vítr, takže se bude jednat o zcela ekologický stroj. Salter předpokládá, že jeho vynález by měl doslova na mraky přeměnit asi 10 až 30 milionů kubických metrů vody ročně. Systém má být umístěn na katamaránu (loď s dvěma a víc trupy) ve vzdálenosti 10 – 20 km od pobřežních skal. Pak prý bude moci být plně využit vítr u pobřeží, který bude nejen pohánět turbínu, ale zároveň prý přivede páru a tříšť k pobřeží, kde je díky skálám vytlačí do vyšších vrstev atmosféry. Tam se pak mají zformovat mraky. V současnosti zkoumají členové vývojového týmu pomocí počítačů pohyb vzduchu na různých místech světa. Na základě výsledků pak budou moci určit, kde bude nejvhodnější „továrny na mraky“ umístit. Mnoho lidí patrně nyní doufá, aby nakonec Salter nezjistil, že se bude muset naučit poroučet i větru, aby jeho strojem vytvořené mraky mohl dostat na správné místo. Na vyřešení čeká ale ještě několik praktických úkolů. Jedním z nich je například zajištění toho, aby sůl, která vykrystalizuje po odpaření vody, nezapříčinila nefunkčnost celého systému.
