Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Studie z Černobylu tvrdí, že radiace zvířatům neškodí. Ale je to pravda?

aktualizováno 
Zatím největší studie stavu přírody kolem jaderné elektrárny Černobyl naznačuje, že nehoda měla na velké savce (tedy zvířat fyziologicky nejvíc podobných člověku) jen velmi malý vliv. Ale podle některých vědců hrála ve výsledcích roli i politika.

"STOJ! RADIOAKTIVNOSŤ" - cedule, která je jednou z mnoha v ukrajinské Pripjati. Městě, které bylo po výbuchu v Černobylu vylidněno. | foto: Štěpán Juhas

Že v tzv. zakázané zóně kolem Černobylské jaderné elektrárny žije celá řada živočišných druhů, naznačuje řada očitých svědectví a filmových záběrů, ale tyto na pohled působivé „důkazy“ mají diskutabilní přínos. Nemohou odpovědět na otázku, kolik těch zvířat opravdu je a jak se jim daří.

Vyhladovělá liška v Černobylu si z hozeného jídla skládá sendvič.

Vyhladovělá liška v Černobylu si z hozeného jídla skládá sendvič.

Mnohem větší vypovídající hodnotu mají systematické pokusy o určování počtu zvěře, jejichž závěry jsou zatím dosti nejednoznačné. Například ve zprávě o účincích radiace pro OSN či z velké databáze ekologických studií z těchto oblastí se zvýšenou radiací se uvádělo, že následky radiačního zamoření z havárie mají na velká zvířata zřejmě velmi významný zdravotní vliv.

V časopise Current Biology se ovšem objevila krátká zpráva z pera britských a běloruských biologů, která tvrdí opak: zvířatům se v „zóně“ daří prý skvěle, stejně jako v přírodních rezervacích (je zdarma dostupná odsud). O zprávě už jsme krátce o na iDNES.cz psali po jejím vydání, není ale od věci si její závěry představit podrobněji. Kritici totiž naznačují, že jde o práci tak trochu na politickou objednávku.

Zakázaná zóna

Sčítání zvěře probíhalo v průběhu několika let různými metodami (sledováním z letadel i počítáním stop) v běloruské části zasažené oblasti, která tvoří zhruba polovinu (2 156 km2) celkové rozlohy zakázané zóny. Bělorusko z ní vytvořilo národní rezervaci, kam lidé nemají přístup. Průměrná míra zamoření je na obou stranách hranice podobná, byť na ukrajinské půdě leží ta nejhůře postižená oblast, především samotná elektrárna.

Černobylský III. a IV. blok přes domy opuštěného města Pripjať, které leží jen několik kilometrů od elektrárny.

Černobylský III. a IV. blok přes domy opuštěného města Pripjať, které leží jen několik kilometrů od elektrárny.

Zamoření v oblasti není rovnoměrné, přirozené vlivy (vítr, déšť) vytvořily jakési radioaktivní „kapsy“ a naopak oblasti s poměrně nízkou zátěží. Rozdíly mohou být mnohonásobné, od velmi malých dávek až po stonásobně či vícekrát vyšší, které o několik řádu přesahují povolené normy. Rozmezí je cca 100 až 10 000 becquerelů na km2, ale toto číslo se dosti obtížně převádí do běžné řeči a nevystihuje přímo nebezpečnost záření v oblasti. Záleží na dalších faktorech, třeba jaké radioaktivní izotopy jsou přítomny atp. Pro potřeby našeho článku to ale není stěžejní otázka.

Vědci chtěli ověřit či vyvrátit několik předpokladů. Prvním bylo, že zvířat bude nejméně tam, kde bude radioaktivita nejvyšší. Podle počtu zvířecích stop ve sněhu (celosvětově oblíbená metoda, není to žádná běloruská specialita) se ovšem nezdá, že by radiační rozdíly hrály velkou roli. Populace velkých savců mají mít všude zhruba stejnou hustotu. Samozřejmě takový výsledek neříká vše. Je možné, že třeba zvířata ve velmi ozářených zónách žijí kratší dobu. Pokud tomu tak je, jejich populace se ovšem zřejmě obnovuje tak rychle, že v celkovém počtu rozdíl není patrný.

Černobylští vlci

Dalším krokem bylo porovnat zjištěné hodnoty s počty zvířat ve čtyřech nekontaminovaných přírodních rezervacích v Bělorusku. U kopytníků byly hustoty populací zhruba podobné, hustota vlčí populace byla podle stop v černobylské oblasti sedmkrát vyšší. Čísla možná nemusí dávat úplně přesnou představu o absolutních hodnotách, ale ve všech případech byla použitá stejná metoda měření pomocí záznamu stop, a tak by měla být jednoduše přímo porovnatelná.

Podobné výsledky přineslo i srovnání s 250 kilometrů vzdálenou přírodní rezervací v Rusku (Brjanský les). Hodnoty populačních hustot u většiny kopytníků byly podobné. Jen vlků bylo znovu v Černobylu podstatně více a z nějakého důvodu bylo významně méně i srn (ale jen proti této jediné rezervaci, ne ve srovnání s běloruskými rezervacemi). Pokud tedy radiace má na hustotu populací velkých zvířat nějaký vliv, vědci ho nepozorovali.

Do třetice si vědci chtěli potvrdit či ověřit předpoklad, že v prvních deseti letech po nehodě došlo v oblasti k poklesu počtu velkých savců. Vrátili se tak k údajům z leteckého sčítání zvěře, které se v Bělorusku provádělo před více než 20 lety. Podle nich populace všech velkých zvířat od havárie a vytvoření zóny v podstatě jen rostly. (Výjimkou byl rok 1994 v případě populace divokých prasat, kdy se ale v Evropě také šířil virus afrického moru prasat, který mohl ovlivnit i počty černobylských zvířat.)

Podle závěrů studie tedy zřejmě běžná lidská činnost počtu zvířat škodí podstatně více než radiace z havárie. V Černobylu tak měly růst i počty zvířat, které v jiných zemích bývalého Sovětského svazu klesaly, a to hlavně kvůli tomu, že chudnutí venkovského obyvatelstva a rozklad státních institucí vedly k nárůstu pytlačení.

Běloruská omezení?

Černobylský IV. reaktor se sarkofágem před třemi lety, před zahájením stavby nového krytu, který ho má zcela skrýt očím návštěvníků.

Černobylský IV. reaktor se sarkofágem před třemi lety, před zahájením stavby nového krytu, který ho má zcela skrýt očím návštěvníků.

Jako obvykle platí, že jedna studie obvykle neznamená převrat. Ale bělorusko-britský tým vychází z poměrně velkého množství údajů. Studie chce být jedním z nejvážnějších argumentů v debatě kolem vlivu radiace na život v černobylské oblasti a potažmo tedy vlivu radiace na zdraví obecně. Otázkou je, zda obstojí.

Má totiž své kritiky, jako je ekolog Anders Møller, který v Černobylu také pracoval. Podle jeho výsledku malých savců ubývá se zvyšující se úrovní zamoření. Podobné výsledky mají údajně jeho spolupracovníci i z více zamořených oblastí kolem Fukušimy, kde údajně také významně poklesl počet malých hlodavců, napsal v e-mailu pro Technet.cz.

Pro časopis Science se zase nechal slyšet, že na běloruské údaje není spolehnutí. Møller tvrdí, že tamní vědci jsou pod velkým tlakem: „Mám poměrně dost kolegů, kteří jsou v domácím vězení, protože zveřejnili negativní výsledky (tedy výsledky, které odporují tvrzení o malém vlivu radiace, pozn. red.),“ řekl vědec, který dnes působí na univerzitě Paris-Sud v Orsay. Na upřesňující otázku Technetu odpověděl, že nechce uvádět jména, ale jeden z jeho běloruských kolegů se prý odmítl podepsat pod studii, která zjistila, že ptáci žijící v blízkosti elektrárny mají menší mozek než příslušníci stejného druhu z jiných oblastí zóny.

Hlavní autor nové studie Jim Smith z univerzity v britském Portsmouthu tuto domněnku ovšem důrazně odmítl. Se spolehlivostí údajů běloruských vědců prý neměl za 20 let spolupráce nikdy žádné potíže. Spor je tedy na mrtvém bodě: zveřejněné údaje ukazují jistým směrem, ale pokud jsou nespolehlivé, je nutně špatně i výsledek. A nezáleží na tom, že studie v Current Biology vychází z většího množství údajů než ty starší.

Což je jistě ohromná škoda už proto, že otázky vlivu radiace na zdraví savců jsou v případě menších dávek stále nezodpovězené. Pro představu: bělorusko-britský výsledek odpovídá tomu, co vědci před několika lety zjistili stejnou metodou (tedy počítám stop ve sněhu) u malých savců. Na druhou stranu je v rozporu s jinou studií, která naměřila pokles hustoty populací větších savců, a ještě další, která zjistila totéž u malých zvířat. My laici tak máme před sebou těžkou otázku, čemu vlastně věřit. Což v případě, jako byl Černobyl, je velmi nešťastná situace.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.