Američtí vědci vyvinuli tkaninu z mikrovláken, která je schopná vyrábět vlastní elektřinu. Je jí dost, aby dokázala například dobít mobilní telefon anebo se postarat o to, aby hudebnímu přehrávači nikdy nedošla "šťáva".
Pokud by se z tkaniny utkalo třeba tričko, jeho nositel by si obstaral dostatek proudu třeba procházkou anebo i tím, že by se nechal zlehka ofukovat mírným větříčkem. "Generátor založený na nanovláknech by mohl představovat jednoduchou a úspornou cestu k využití energie z fyzického pohybu," uvedl Zhong Lin Wang, který výzkum na Georgijském technologickém institutu vedl.
Nanogenerátor těží z vodivých vlastností nanovláken z oxidu zinku, tisíckrát tenčích než lidský vlas. Nitky v párech tvoří strukturu podobnou struktuře štětce na čištění lahví. Na jedno vlákno v páru je naneseno zlato a slouží jako elektroda. Když se vlákna třou, přetvářejí mechanický pohyb v elektrickou energii.
"Když se nanovlákna ohýbají, elektrizují se," uvedl Wang v rozhovoru pro agenturu Reuters. "Tkanina přeměňuje mechanický pohyb těla v elektřinu." Jeho tým vyrobil nanogenerátor tak, že nejprve utkal polymerová vlákna, na která nanesl oxid zinku. Tkaninu namočil na 12 hodin do horké lázně s reagujícím roztokem, čímž se zvětšila aktivní plocha vláken. Podle Wanga by se dala použít jakákoliv vodivá vlákna. K tkanině pak přidali další vrstvu polymeru, aby se zabránilo setření oxidu zinku. A nakonec ultratenkou vrstvičku zlata na vlákna sloužící jako vodiče.
Výzkumníci se museli postarat o to, aby tření nevyrábělo jen pouhou statickou elektřinu, skýtající tak nanejvýš ránu při převlékání. Testováním dovedli tkaninu do stavu, že vlákna vyrábějí elektřinu v případě, že se třou vlákna pokrytá oxidem zinku s vlákny se zlatou vrstvičkou. Dílo korunovali výrobou prototypu.
"Odhadujeme, že můžeme získat více než 80 milliwattů z metru čtverečního tkaniny. To by stačilo dobít malý přehrávač či baterii v mobilu," ujistil Wang.
Oblečení fungující jako miniaturní elektrárna by podle Wanga mohlo posloužit turistům či vojákům. Tkanina by ale mohla třeba pohánět i malá čidla používaná v medicíně.
Je tu ale problém. Oxid zinku nesnáší mokro. A tak Wangův tým pracuje na tkanině, která by přežila vyprání.
