Toto zajisté nebude první text, který o blozích čtete. Jsou natolik "in", že se o nich nejen mnoho píše, ale mnozí se více či méně úspěšně snaží je nějak „zvládnout“. Ať již občasným surfováním po nových blozích, pravidelným komentováním několika svých oblíbených blogů, nebo sepisováním vlastního internetového deníčku.
Většina firem nebo pracovních týmů potřebuje ke své práci sdílet informace a znalosti. Máme-li však rozvíjet znalosti lidí a pak je od nich získávat, předávat, rozvíjet a uchovávat, nemůžeme na ně „nasadit“ nějakou technologii a doufat, že se tak začne dít samo, organizovaně, algoritmizovaně.
Chystáte se založit si vlastní blog jenom proto, že už nemůžete vydržet ten rámus kolem nich a zůstat přitom stranou? Zadržte! Poradíme vám, jak jít na blogy tak, aby vám skutečně k něčemu byly.
Blog pro nic za nic? Ten je na nic
Různé odhady říkají, že tři čtvrtiny nově založených blogů nepřežijí první měsíc svého života a z těch, které přežijí, se zase jen malé procento stane hojně navštěvovaným, komentovaným a citovaným místem.
Proč je tomu tak? Kdy se vyplatí blog vytvářet a k čemu může být užitečný? Jak mohu chytře používat cizí blogy pro svou práci? Jak mohu blog použít jako profesionální nástroj svého růstu, podnikání, vzdělávání, rozhledu a orientace?
Pokusme se představit blog v poněkud jiném světle než jen jako oddechový on-line deníček.
Blog jakožto profi nástroj na organizaci dat a komunikaci uvnitř firmy
Znalosti nepřicházejí od technologií ale od lidí, musíme proto pracovat s jedinečností lidské osobnosti a tu navíc podporovat. Proto se v poslední době dává přednost takovým technologiím, které umožňují síťovou komunikaci a spolupráci, kde každý uzel sítě může být jedinečný. Znalost pak neleží v definovaném místě, ale vzniká momentálním propojením těchto uzlů.
Konkrétně si to můžeme představit na příkladu: hledáme radu, jaké jsou současné trendy a dobré zkušenosti ve vzdělávání starších osob. Můžeme vyhledat statistiky, publikované přednášky, strategické dokumenty a odborné články.
Specializovaný blog nám také může nabídnout k takovým informacím komentáře a velmi brzy zjistíme, že odpověď na naši otázku nezískáváme čtením konkrétního textu, ale z výsledků detektivního pátrání, kdy se probíráme spojemi mezi jednotlivými texty: ten cituje toho, ten odkazuje na toho, tato stránka je nejčastěji doporučována, tento údaj se objevuje ve více různých textech a pochází z jednoho zdroje.
Co nového přináší blog profesionálům?
Nástroje, které nám umožňují organizovat tuto síť vzájemně propojených informací – a blog je jen jedním z nich - propojují individuality a zakládají svůj úspěch na společném tvoření znalostí, projektu nebo jiného společného díla. Autorství má tedy kolektivní podobu, každý, i ten, kdo „jen“ čte, nějak ovlivňuje celek. Proto se těmto někdy říká sociální média.
Blog nečteme jako knihu od začátku do konce, ale vykousáváme z něj to, co nás zajímá a na to také reagujeme. Na blog se sice můžeme dívat jako na on-line deníček – a některé skutečně takové jsou, o těch tu ovšem nemá smysl ztrácet slovo – blog je především strukturovaná databáze s uživatelsky přívětivým rozhraním pro vkládání, editaci a správu dat (redakční systém).
Díváme-li se na něj takto, pak nám technologie blogu může sloužit k organizaci dat různého charakteru (texty, komentáře k nim, odkazy, obrázky, videa, zvuky), jako digitální úložiště vzájemně propojených dat.
Blog nabízí různé prostředky pro toto vzájemné propojování, od jednoduchého napojení k jednomu zdroji (např. komentáře k jednomu článku) až po kategorizaci, klíčová slova a externí linky (odkazy na související informace kdekoliv na webu).
O blogu se tak někdy říká, že navenek odpovídá nelinearitě, neorganizovanosti až zdánlivé chaotičnosti lidské mysli, ale uvnitř je organizovaná struktura. Proto lze blog přizpůsobit svým potřebám a zároveň zachovat vysokou prohledatelnost jeho obsahu, což je mimochodem jedna z jeho největších výhod – někdy není tak těžké něco najít, ale vyznat se v tom.
Jak se neutopit v záplavě informací?
Množství publikovaných informací narůstá. Hledáme-li například informace k velmi úzce formulovanému tématu, můžeme být překvapeni, kolik různě kvalitních, podrobných a důvěryhodných informací nalezneme; co když ale naším tématem není „digitalizace Kroniky tak řečeného Dalimila“, ale třeba „digitální knihovny obecně“?
Ještě hůře na tom budeme, rozhodneme-li se sledovat nějaký problém kontinuálně, budeme skenovat obsah vybraných stránek pravidelně a vyhledávat, co se událo nového. Je jasné, že dříve nebo později se nezblázníme z toho, že na naše otázky nenacházíme přesné odpovědi, ale že těchto odpovědí je příliš mnoho. Než se zbláznit, je lepší najít si takové nástroje, které nám pomohou vyhledávat opravdu jen to, co chceme a utřídit informace, které jsme získali.
Kde začít hledat v blozích? Třeba na technorati.com
Dobrým nástrojem pro sledování novinek internetového obsahu jsou obecně RSS kanály, to platí samozřejmě i pro blogy. K prohledávání a třídění blogů jsou však již specializované nástroje, asi nejznámější je technorati, ve kterém lze sledovat, porovnávat a samozřejmě různě prohledávat cca 2,4 mil. blogů. Hledat v nich můžeme klasicky – pomocí zadání vyhledávacího dotazu do příslušného políčka, ale také se můžeme orientovat pomocí tzv. tagů.
Tagování
Tagging je metoda, která umožňuje přidávat volně tvořená klíčová slova, kterými je subjektivně hodnocen obsah nějakého textu, videa apod. Na první pohled primitivní metoda (katalogizátor z Národní knihovny jistě šílí), ale nabízí něco velmi užitečného, tzv. tagová mračna (tag clouds).
Na technorati.com si můžete všimnout různě velkých písmen těchto tagů, vizuální podoba nám vlastně napovídá něco o důležitosti a především spojích mezi jednotlivými tagy. Takové „mraky“ nám pak mohou pomoci odhalit v určité komunitě např. vývoj a sjednocování terminologie, lidé prostě označují nějaký jev určitým způsobem a frekvence těchto užití převedená do vizuální podoby nám odhalí, co a v jakém spojení se používá a co ne. Příkladem může být FLICKR.com.
Na obrázku vidíme tagové mračno, nejpopulárnější tagy jsou největším písmem – máme tak okamžitou představu o tom, jaké fotky zrovna frčí....
S blogy přímo souvisí další nástroje na organizaci dat. Už jsme asi dávno přišli na to, že nemá cenu si vše syslit na svém PC, kapacita našich disků je omezená, přesuňme proto naše znalosti na síť, nejen, že tam se víc vejde, ale hlavně se nám znalosti budou zhodnocovat lépe než peníze v bance. Jak?
Například pomocí nástrojů jako je FURL.net vytvářející strukturované a uživateli sdílené propojené záznamy typu "záložka" (bookmark). Nejde jen o seznamy „oblíbených“ linků, ale jejich třídění podle témat, komentáře a jistý způsob „doporučení“, který vyplývá z technologie samé: to, co je nejčastěji citováno, bude pravděpodobně také stát za shlédnutí. Kromě toho však jistým doporučením také je, že určité linky nabízí konkrétní osoba – stejně jako student si nechá radit od svého profesora, hledám-li dobré startovací stránky pro výzkum v oblasti globálního oteplování, zřejmě pro mě budou zajímavé záložky, které si pořídila vědecká kapacita v této oblasti.
Prohledáváme záložky vztahující se k našemu tématu – social media
Vedlejší produkt práce s blogy
Kromě přívětivého nástroje pro správu různých typů dat, komunikaci v týmech a dobrý doplňkový zdroj názorů, může blog mít ještě další přínosy. Například může být zvláštním případem peer-review neboť životnost blogu nebo konkrétního textu, komentáře k němu, citovanost (ano, mohu sledovat, kdo na můj blog odkazuje a na co přesně odkazuje) případně další rozvoj mnou publikované myšlenky může de facto prověřit její kvalitu, přinést další zlepšení.
To, že na můj blog někdo odkazuje může mít daleko větší kredibilitu, než fakt, že vystavuji své logo po různě spřátelených webech, lidé mezi blogy provazují texty proto, že je shledali dobrými, ne proto, že to bylo dohodnuto. Z tohoto důvodu je citovanost blogů poměrně slušným měřítkem jejich kvality.
Blogy považují někteří experti z oboru za novodobý způsob prodeje produktů a služeb v tom smyslu, že mohou sloužit jako účinný distribuční kanál. Možná proto si některé firmy blogy vytváří, lidé znají názor firmy z blogu a proto jim není třeba po staru „prodávat“ firmu jako značku.
Vědci zase tvrdí, že je zajímavé sledovat pomocí blogů reakce na nějaký nový objev či odbornou akci. Oficiální zprávy z akcí možná neříkají tolik o skutečné úspěšnosti přednášky, jako zmínky účastníků v různých blozích.
Je překvapivé, kolik se toho dozvíme o zcela oficiální akci ze zcela soukromých blogů! Tyto postřehy jsou samozřejmě naprosto subjektivní, o to více však bývají upřímné. Tím se dostáváme k dalšímu rozdílu mezi blogem a oficiálním zpravodajstvím: transparentnost a subjektivita.
Jak mám věřit tomu, co píše nějaký bloger?
Představili jsme blog jako profesionální nástroj pro správu dat, ale také jako každodenní zdroj informací pro naši práci, vzdělávání, i zábavu.
Někdo se však možná zdráhá důvěřovat individuálnímu pohledu jednoho člověka na tak citlivou věc, jakou může být třeba politická situace v Srbsku nebo léčba rakoviny přípravkem XY. Nejsou „oficiální“ zdroje lepší?
V televizi však také své názory říká konkrétní politik a jdeme-li si léčit rakovinu, hovoříme s konkrétním doktorem. Je jasné, že pravdu nemůžeme hledat v jednom konkrétním textu, ale právě ve spojích mezi nimi. S autoritou v čase sociálních médií se to má totiž trochu jinak, a autorita je vlastně tím, oč tady jde.
Můžeme se zeptat také jinak, který blog je důvěryhodný a který ne? Blogují žurnalisté, politici, doktoři, vědci... jejich názory a komentáře k současnému politickému dění, vývoji v konkrétním oboru a nebo k řešením nějakých problémů, třeba zdravotních, můžeme vidět jako alternativu k oficiálním stránkám institucí, firem a politických stran. Rozhoduji se například, zda podstoupím léčbu speciálního druhu rakoviny pomocí určitého přípravku.
Názory odborníků se různí, u nás s lékem nejsou moc velké zkušenosti... podívám se nejprve na oficiální stránky výrobce léku a porovnám jeho informace s tím, jaké konkrétní zkušenosti uvádí blog doktora, který se léčbou zabývá.
Blog by však měl dostatečně transparentně identifikovat autora, jeho profesionální kvality, zkušenosti a příslušnost (ve smyslu příslušnosti k institucím, členství v nich apod.). Ale toto zaštítění se autoritami není jediným (a v některých komunitách ani nutným) způsobem, jak se stát uznávaným a respektovaným autorem.
Nový způsob, který vede k nutnosti redefinovat pojem autority jako takové, je postaven na principu vzájemného odkazování, propojování příspěvků do sítě reakcí a komentářů. To umožňuje sledovat takto spojené příspěvky v síti, interagovat s ostatními, vytvářet relevantní diskuze - a zároveň tedy vnitřně strukturovat bloggerské společenství na základě obsahu příspěvků samotných. Zároveň se tak vytváří plastický obraz o osobě autora, konstituuje se jeho "virtuální osobnost", profil, image.
Přitom ale platí, že negativní komentář či opravení některých informací je vnímáno (pokud se jedná o konstruktivní a podloženou kritiku) jako plus, jako posílení pozice dané osoby.
Navíc, současné vyhledávače typu Google hodnotí blogy díky vysoké míře propojenosti odkazy a časté změně obsahu velmi dobře, umísťují je na přední místa a v počtu nalezených stránek (hitů) se úspěšně blogující osoby pohybují nadstandardně vysoko, často mnohem výše než známé společnosti.
Autorka je šéfredaktorkou časopisu Ikaros.
