Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Tajemství kriminalistiky: co vše o vrahovi prozradí místo činu

aktualizováno 
Je možné podle vůně parfému na místě činu odhalit pachatelku vraždy? Dá se podle stříkanců krve poznat, kolikrát vrah kladivem udeřil oběť do hlavy? To vše a ještě mnohem více se dočtete v novém seriálu Tajemství kriminalistiky.

Tajemství kriminalistiky

Z televizních seriálů Kriminálka Miami, Las Vegas apod. známe práci techniků a vyšetřovatelů na místě činu. Jejich možnosti jsou zpravidla násobeny použitím nejrůznějších technických prostředků, elektronických nosů pro analýzu pachů, testovacích souprav na drogy a biologické látky, digitálních fotoaparátů, kamer, světelných zdrojů k vyhledávání nejrůznějších druhů stop apod. Jsou tyto technologie fikcí, nebo je na nich něco reálného? V některých případech mohou skuteční vyšetřovatelé o podobné technice pouze snít, jindy se i v našich podmínkách používá technologie ještě lepší.

Tajemství kriminalistiky

Nový seriál na Technet.cz

Od dnešního dne se budete na stránkách Technetu pravidelně každý týden setkávat s články, které vám dají nahlédnout do práce kriminalistů a detektivů. Společně s nimi odhalíme důmyslné zločiny a poznáme nejmodernější kriminalistické metody. Vydáme se po stopách vrahů, zlodějů, padělatelů, falzifikátorů, podvodníků a dalších zločinců. Vtrhneme do padělatelské dílny, prozradíme vám, jak se listiny falšují i jak se proti padělání bránit. Prozkoumáme vzorky DNA a zrekonstruujeme obličej mrtvoly, ze které zbyla už jen kostra. Tajemství kriminalistiky čekají... 

Všechny díly seriálu naleznete ZDE.

V dnešním díle se vypravíme na místo činu. Prozkoumáme pachové i krevní stopy a zajistíme dokumentaci.

Je to krev, nebo rez?

Doba, kdy se krev "zkoumala" tak, že se na skvrnu nakapal peroxid vodíku, a pokud skvrna zašuměla, tak se "prokázalo", že se jedná o krev, je naštěstí už dávno pryč.

Přesto se jednalo o jeden z prvních vědečtějších testů než rozlišení podle barvy. Zaschlá krev totiž vůbec nemusí vypadat tak ideálně jako ve filmu a může být mnohem častěji než čerstvá zaměněna za nejrůznější materiály, jako jsou barva, rajčatová šťáva, rez a další. Laboratorní zkoumání dnes již nečiní potíže díky analýze DNA – je možné zjistit konkrétní osobu, která stopu zanechala, s téměř absolutní jistotou. Hlavním problémem je stopy nalézt a správně zajistit.

K vyhledávání se používají některé zdroje barevného světla, případně zdroj ultrafialového záření (modré baterky v seriálech). Biologické materiály, a to nejen krev, ale například i sperma, mají schopnost vykazovat fluorescenci (vyzařují viditelné světlo po osvícení ultrafialovým). Obecně však není fluorescence důkaz biologického materiálu – mohou totiž fluoreskovat i jiné materiály. Definitivní potvrzení nebo vyloučení se provede v laboratoři, i přesto takové vyhledávání ušetří laborantům čas. Pochopitelně není možné zajišťovat a stěhovat vše z místa činu (koberce, prostěradla, oblečení) do laboratoře.

Podle vůně určíme pachatele?

Další skupinou stop, jejichž zajišťování je velký problém, jsou mikrostopy (vlasy, textilní vlákna, povýstřelové zplodiny) a pachové stopy (stopa pachu pachatele).

Specialistům v seriálu Kriminálka Miami stačí přijít na místo činu, přivonět si, určit, o jaký parfém jde a hned mají pachatelku. Ve skutečnosti to možné zatím není. Důvodů je několik.

Problematika zkoumání pachů je především velmi široká. Není složité pachy (ať již přirozený pach člověka nebo parfému) analyzovat, ale interpretovat. Navíc je k tomu nutné použít přístroj větší, než je přenosný elektronický nos používaný v seriálech.

Pach se skládá ze stovek látek, které je potřeba změřit a něco z nich vyvodit. Pach různých osob se může lišit pouze množstvím jednotlivých složek, přičemž každá může být jinak těkavá. To znamená, že po příjezdu už zanechaný vzorek nemusí odrážet skutečné složení pachu. Nehledě na množství přidružených pachů pocházejících z jiných věcí, lidí, zvířat apod.

V tomto ohledu jsou zatím specialisté z Miami dál než realita. Ani skutečnost však není nudná. V některém z příštích dílů se vypravíme za speciálně vycvičenými krysami, které podle pachů vyhledávají miny. Existují i projekty, v jejichž rámci se trénují včely pro vyhledávání výbušnin.

Ten chlup patří vrahovi

Také ostatní mikrostopy jsou problematické, protože jich je obecně příliš mnoho, než abychom je mohli všechny zajistit. Pokud je všechny přeci jen zajistíme (z místnosti to může být několik tisíc vláken, vlasů, chlupů psa), v laboratoři je následně někdo musí roztřídit a zkoumat. I když dnes existují přístroje, které mohou práci laborantů urychlit (např. speciální skenery, které systematicky prohledávají jednotlivé části lepících pásek, na něž se olepením mikrostopy zajistí například z koberců nebo sedaček), rozhodně se nejedná o plně automatický proces.

V seriálech to mají jednodušší. Technik si všimne právě jednoho vlasu nebo vlákna, který "shodou náhod" zanechal právě pachatel. V realitě by se musely vyloučit desítky a stovky vláken, vlasů a chlupů osob, které zde žijí, které zde byly na návštěvě, ale nemají souvislost s trestným činem, dále chlupy domácích mazlíčků atd.

V některých případech se na místě činu používají ještě orientační testy. Jedná se o proužky vypadající podobně jako třeba detekční proužky na zkoumání moči u lékaře. Existuje poměrně široké spektrum těchto testů, mohou reagovat na krev, sliny, sperma atd. I v případě pozitivní reakce se však jedná o orientační, nikoli stoprocentní závěr. Proto se tento způsob zkoumání označuje jako orientační. Detailní zkoumání následně provádějí laboratoře.

Virtuální návrat na místo činu a superrozlišení

I když seriály předvádějí spoustu nesmyslů týkajících se tzv. obrazové analýzy (zaostřování a otáčení obrazů ze záznamů z kamer), v některých případech se forenzní vědci snaží o podobné. Kriminalisté používají pojem superrozlišení - jedná se o kombinování dvou a více obrázků, na kterých se předmět (např. automobil a jeho značka, která zpravidla zajímá policii nejvíce) pohne. V takových případech je možné kombinovat informace z více obrázků a dostávat relativně více dat než jen z jednoho.


Ukázka superrozlišení: S pomocí složitého matematického vzorce lze z několika fotografií s relativně nízkým rozlišením získat snímek s takzvaným superrozlišením, na kterém budou vidět i detaily, které na jednotlivých snímcích nebyly dostatečně patrné. Důležité je, aby na každém obrázku byl zkoumaný objekt zachycen z jiného úhlu. První obrázek - jeden frame z kamery (text je zcela nečitelný), druhý obrázek (větší) - rekonstrukce z několika framů (obrázků) - text lze již částečně číst. Superrozlišení se budeme věnovat v některém z příštích dílů.

Informace, které lze pak vytěžit kombinací několika obrázků (byť všechny mají spíše horší kvalitu), jsou hodnotnější než informace z jednotlivých částí záznamu.

Pokud je ale projíždějící automobil nasnímán kamerou o rozlišení 700 na 500 pixelů a automobil je tak daleko, že velikost jeho poznávací značky odpovídá 3 x 10 pixelů, pak je jakékoli zvětšování předem ztracené.

Pro účely prezentací (např. pro soudní přelíčení) sice lze vytvářet obrázky ve větším rozlišení, než je skutečné rozlišení záznamu, ale rozhodně nemůže docházet k zlepšení kvality (to "dokážou" pouze v Miami a New Yorku), v nejlepším případě může být téměř zachována (v případě zvětšení v řádu desítek procent).

Systém Spheron
Systém Spheron slouží k dokumentaci a následné vizualizaci místa činu.

Stejně jako nelze zvětšovat obrázky z kamerových záznamů, nelze totéž ani provádět s fotografiemi z místa činu. Proto se dává přednost snímání na co největší rozlišení – pokud se jedná o fotografii, která pak bude sloužit ke zkoumání, jako např. fotografie stopy boty v hlíně.

V případě, že se jedná o dokumentační fotografii (např. přehledné zobrazení místa činu), rozlišení není rozhodující. Důležitá je spíše technická a kompoziční kvalita. Proto existují systémy vytvořené speciálně pro dokumentaci místa činu, např. Spheron – sférická kamera. Jejím úkolem je rychlé a kvalitní nasnímání místa činu ve vysokém rozlišení a vysoké barevné hloubce. V praxi se jedná o rozlišení kolem padesáti megapixelů.

Ukázka uživatelského rozhraní systému Spheron. Zdroj obrázku: www.spheron.com
Ukázka uživatelského rozhraní systému Spheron. Levá část obsahuje lištu, ve které jsou seznamy jednotlivých pohledů, jednotlivých stop a místností, v prostřední části je obraz, který lze otáčet a přibližovat. V pravé části je pak schematický plánek místnosti ukazující část pohledu, který je vidět v prostřední části. Zdroj obrázku: www.spheron.com.

Základem systémů, jako např. Spheron je otočná kamera (přesněji řečeno lineární čip), umístěná na stabilním stativu a propojená s notebookem. Na začátku uživatel vytvoří jednoduchý náčrtek místa činu a do něj zaznamená pozici kamery. Následně kamera nasnímá místo činu v rozsahu 360 stupňů horizontálně a 180 stupňů vertikálně. Postup je možné opakovat z více míst.

Výhodou je možnost doplnění vzniklého záznamu o další data, např. video z ohledání mrtvoly, detailní fotografie jednotlivých stop atd. Výsledkem je DVD, které realisticky (byť ve virtuální podobě) může přenést další účastníky (vyšetřovatele, soudce) na místo činu a učinit si představu o poloze jednotlivých důkazů atd.

Uživatel se může na místě činu "pohybovat" a přibližovat si jednotlivé části místa činu (to je možné právě díky vysokému rozlišení). Tento systém se používá i v České republice, zejména pro dokumentování závažné a násilné trestné činnosti.

Celkový pohled na místo činu s vyznačenou polohou kamer (červené body) a úhlem záběru
Celkový pohled na místo činu s vyznačenou polohou kamer (červené body) a úhlem záběru (modré pole).


Pohled přes kameru Spheron na stejnou část místa činu jako na předchozím obrázku.
Pohled přes kameru Spheron na stejnou část místa činu jako na předchozím obrázku. Po kliknutí na důkaz, reprezentovaný ikonou s fotografií, je možné jej zobrazit v plné velikosti.

Dokumentace: na rozlišení záleží

Pro účely expertizní se fotografie musí pořídit s měřítkem. Odpověď na to, v jakém rozlišení, je však diskutabilní. Ideální je, pokud při reálné velikosti (např. stopa boty zabírající formát A4) odpovídá rozlišení alespoň 300 DPI, tj. v tomto případě 10 megapixelů.

Na druhou stranu 300 DPI je sice standard, pro některé rozlišení menších detailů ale nemusí stačit. V mnoha komerčních fotolabech již produkují fotky v rozlišení 600 DPI. Tím se ale desetimegapixelová fotka (o formátu A4) smrskne na čtvrtinu, tj. na formát 10 x 15 cm.

Pro pořízení fotografie v tomto rozlišení o reálné velikosti již potřebujeme rozlišení 40 megapixelů. To nabízí například Capture One v podobě digitálních stěn, které je možné kombinovat i se starším typem středoformátového fotoaparátu, který má však dostatečně kvalitní optiku. Ještě většího rozlišení se dá dosáhnout na speciálních skenerech, např. GLS Scan, který snímá trasologické stopy (stopy bot, apod.) v rozlišení 155 MPx.

Co lze poznat z kapky krve

Dalším využitím moderních poznatků je analýza tvaru krevních stříkanců. V seriálech stále používají zpravidla obyčejné provázky. Vývoj však pokročil mnohem dál a děj je možné rekonstruovat virtuálně v počítači pomocí speciálního softwaru.

Výsledek je však velmi závislý na kvalitě vstupních dat. Pokud se dokumentace stop neprovede dostatečně důkladně, jakákoli další analýza ztrácí smysl. Jakým způsobem analýza funguje? Pokud kapka dopadá kolmo, vytvoří kruhový obrazec (viz obrázek), pokud dopadá pod nějakým úhlem, obrazec se protáhne a vytváří jiné obrazce. Z tvaru obrazce je tedy možné zjistit úhel, pod jakým kapka dopadla.

Další veličinou je rychlost. Dopadne-li kapka malou rychlostí, vytvoří se kruh, který je téměř pravidelný. Pokud dopadá velkou rychlostí, dochází k jejímu rozstříknutí - obrazec je nepravidelný. Tyto dva parametry (úhel, rychlost) už mohou napovídat o pozici pachatele i intenzitě úderu. Protože se vyhodnocují ve 3D prostoru, je možné zjistit např. z množství stříkanců i počet úderů.

Kompletní informace mohou posloužit ke spolehlivému vyvrácení verze pachatele. V zahraničí je zaznamenáno mnoho případů, kdy byl pachatel odsouzen pouze na základě těchto výsledků. Vrah tvrdil, že jednal v sebeobraně, analýza krevních stříkanců ale prokázala, že úderů bylo několik, byly vedeny na hlavu a oběť při tom ležela. To pochopitelně verzi o sebeobraně "lehce" narušuje…

Krevní stopy
Ilustrace principu analýzy tvaru krevních stříkanců. Po udeření osoby dojde k ulpění krve na vražedném nástroji. Tak, jak se nástroj pohybuje, dochází k postupnému odlétávání kapek krve. Kapka, která letí kolmo na strop, zanechá kulatý tvar, další kapky podle zmenšujícího se úhlu dopadu budou stále více protáhlé – jejich tvar bude spíše oválný. Zkoumání krve se bude věnovat některý z příštích dílů.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Před 100 lety se narodil architekt Národního muzea
Před 100 lety zemřel architekt Národního muzea

VIDEO Před 100 lety zemřel ve Špindlerově Mlýně Josef Schulz, architekt, který zrekonstruoval požárem poničené Národní divadlo, navrhl Národní muzeum a společně s...  celý článek

Fotoaparáty Nikon používají fotografové už 100 let
Fotoaparáty Nikon používají lidé už 100 let

VIDEO Před 100 lety začala v Tokiu působit společnost Nikon, dnes velikán na trhu s fotoaparáty. Do Evropy a Ameriky se ale společnost dostala až v roce 1950, a to...  celý článek

Termosnímek letadla (ilustrační foto)
Co se stane, když do letadla uhodí blesk? Křídlo Boeingu 707 vybuchlo

Otázky. Samé otázky. Někteří lidé si před nástupem do letadla kladou tolik otázek, že do něj nakonec nikdy nevkročí. Nyní vychází kniha, která tyto otázky...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.