Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Hrdinství ruských tankistů na Moravě. Němci jim zničili desítky tanků

  14:00aktualizováno  14:00
Během několika dubnových dní roku 1945 padlo v okolí řeky Dyje mnoho sovětských vojáků. Tudy vedla cesta do Protektorátu Čechy a Morava a pro Němce tedy bylo udržení jižní Moravy naprosto klíčovým úkolem. Tomu odpovídala i jejich urputnost.

Sovětská 6. gTA s tanky Sherman v Brně | foto: archiv Vitezslava Vítka a Miloše Ludvíka

Mezi Břeclaví a Hodonínem probíhaly intenzivní opevňovací a zákopové práce, na důležitých směrech a komunikačních uzlech se do taktické hloubky budovaly protitankové překážky a příkopy. Rovněž na přístupech k městu Brnu vyrůstala jedna překážka za druhou a německé velení sem přesouvalo další pěší i tankové jednotky.

Německé tanky proti Sovětům

Maršál Schörner měl k dispozici v boji ostřílenou tankovou divizí 6.PzD (Panzer Division), dále s 25. PzD, divizi „Feldherrenhalle 1“ (FH-1) a 13.PzD/ „Feldherrenhalle 2“ (FH-2), oddíl těžkých tanků sPz.Abt. 503 (sbor FH) a sPz.Abt. 509 s tanky Pz.Kpfw.VI Ausf. B Tiger II.

V polovině dubna pak byla před Brno přisunuta 8.PzD od Kroměříže a 19. dubna započal od Ostravy do této oblasti urychleně přesun ještě 16.PzD. Obě divize byly ovšem poutány boji o Brno a do oblasti před Dyji se nedostaly.

Německý tank PzKpf VI Tiger II z 503. těžkého tankového oddílu. Tyto tanky měly výkonnou výzbroj a pancéřování, avšak díky vysoké spotřebě a poruchovosti se jejich akceschopnost značně snižovala. Ustupující fašistická armád tak ve znojemském okrese zanechala nejméně pět strojů tohoto typu.

Německý tank PzKpf VI Tiger II z 503. těžkého tankového oddílu. Tyto tanky měly výkonnou výzbroj a pancéřování, avšak díky vysoké spotřebě a poruchovosti se jejich akceschopnost značně snižovala. Ustupující fašistická armád tak ve znojemském okrese zanechala nejméně pět strojů tohoto typu.

Sovětské síly měly být v každém případě zastaveny na obranných postaveních podél řeky Moravy, na dnešních česko-slovenských hranicích a na našich bývalých státních hranicích v úseku Břeclav - Mikulov - Znojmo. Velitelství skupiny armád „Mitte“ polního maršála F. Schörnera mohlo počítat v průběhu dubna v obranných bojích s několika tankovými jednotkami. Proti nim Sověti zahájili 25. března 1945 Bratislavsko-brněnskou operaci severně od Dunaje s vedením úderu ve směru Nové Zámky - Malacky - Znojmo s cílem zmocnit se Bratislavy a 20. dne operace pak i města Brna. Po silné dělostřelecké přípravě zaútočily jednotky 7. gardové armády (7.gA) a 53. armády (53.A) na německé pozice, aby je po překročení řeky Hron prolomily a druhý den operace byly do průlomu nasazeny rychlé tankové a kavaleristické svazky 1. gardové jezdecko mechanizované skupiny (1.gJMSk) genpor. I. A. Plijeva. Útok se dobře rozvíjel a už 4. dubna byla vedle řady slovenských měst osvobozena i Bratislava. V druhé fázi, ve směru na Brno, pokračovali Rusové na Mikulov a na Uherský Brod.

Krvavá bitva o Lanžhot

Šestého dubna stály čelní sovětské oddíly jízdy 8. gardové jezdecké divize (8. gJD) u obce Kúty. Ve směru na Lanžhot, kam chtěly pokračovat, však byly všechny mosty Němci poškozeny a jarní tání zaplavilo lužní lesy a louky až do metrové výše. Zvýšenou hladinu ještě záměrně podporovalo německé velení vypouštěním Vranovské přehrady. Z vody vyčníval jen železniční svršek a veškeré důležité body měli Němci zastřílené z předem vybudovaných pozic.

Přesto se rozhodným a smělým manévrem již další den podařilo přepravit na druhý břeh celou divizi. O Lanžhot se rozhořely urputné boje. Němečtí tankisté schovávali své tanky v průjezdech domů a odtud vyjížděli pouze ke střelbě a opět se vraceli. Sověti je těžko zaměřovali a bombardování pak bylo o to intenzivnější, ale méně přesné. Ženistům se pod těžkou palbou podařilo postavit přes řeku Moravu most a několik náhradních přeprav, což umožnilo 9. dubna přesunout na druhou stranu těžkou techniku, především tanky. Boje se rozhořely s ještě větší urputností.

Němci u Lanžhotu

U Lanžhotu se bránily německé tankové divize FH-1, 13.PzD/FH-2, 46. pěší divize, 711. pěší divize, příslušníci 21. policejního pluku SS a Volkssturm.

Němci kladli sovětským jednotkám vytrvalý odpor. Před vlastním útokem Sověti několik hodin z kaťuší zasypávali obec smrtícími koberci a ztráty Němců, ale i obyvatel narůstaly. V pondělí 10. dubna zahynul i místní partyzán Cyril Bystřický, když se snažil zpřetrhat linkové vedení k německým dělostřeleckým bateriím. Podle pamětníků ze staré silnice střílelo na útočící sovětské jednotky až 60 tanků.

Jedenáctého dubna přijelo od Ladné 13 těžkých tanků Pz.Kpfw.VI Tiger II od 503.sPzAbt/FH a zaútočilo společně s obránci na pozice pronikajících kavaleristů. Takticky zvládnutý protiútok Sověty otřásl. Ztratili více než 15 obrněných vozidel a Němci jen jeden „Tygr“.  Do večera Rusové však přeci jen obec osvobodili. Cena byla vysoká, padlo minimálně 232 vojáků. Zahynulo 80 obyvatel Lanžhota. O neuvěřitelné urputnosti bojů svědčí fakt, že z celkového počtu 924 domů jich bylo 250 zničeno a 500 dalších vážně poškozeno.

Německé tanky na Dyji

Tankový sbor Feldherrenhalle

Významnou tankovou sílu na Dyji představoval tankový sbor „Feldherrenhalle“ ( PzK „Feldherrenhalle“) zformovaný k 10. březnu 1945 z divize „Feldherrenhalle“ (FH-1), tankové divize „Feldherrenhalle 2“ (FH-2) a těžkého tankového oddílu 503.sPzAbt/FH. Divize FH-1 byla reorganizována z původní divize pancéřových granátníků Feldherrenhalle a FH-2 ze zbylých jednotek bývalé 13. tankové divize (13.PzD) a 60. pluku tankových granátníků (Panzergrenadier-Regiment 60 – Pz.Gren.Reg.60).

Oba původní svazky byly za těžkých bojů o Budapešť téměř zničeny. V průběhu března byly svazky sboru významně doplňovány novou technikou, kdy divize FH obdržely tučnou posilu 41 stíhačů Jagdpanzer 38(t) a 13.PzD/FH-2 získala osm stíhačů Jagdpanzer IV/70(V). Velitelem této divize se stal plk. Dr. Franz Bäke, který od 20. dubna 1945 vedl divizi jako generálmajor až do jeho zajetí 8. května 1945.

Mocnou obrněnou pěstí sboru (ale též „hasičem“ na ohrožených úsecích fronty) pak byl těžký tankový oddíl FH velitele Hauptmana von Diest - Körbera, dříve 503. těžký tankový oddíl , který měl k polovině března ve stavu 26 těžkých tanků Tiger II ( z nich 19 bojeschopných ) a sedm protiletadlových kompletů Flakpanzer IV (jen dva byly bojeschopné ). Původní tabulkový počet 45ti „Královských Tygrů“ se ke konci války snížil na 31 vozidel, ovšem ani tohoto stavu jednotky zdaleka nedosahovaly.

Tankový sbor „Feldherrenhalle“ se v době bojů o Lanžhot nacházel v prostoru Valtice - Mikulov - Břeclav. Po boji o Lanžhot se oddíl přesunul k ochraně ropných polí u Zistersdorfu (dnešní Rakousko) a dva stroje ponechal v záloze u Břeclavi, kde jejich smrtící 88mm kanóny zničily 13. dubna dalších 16 sovětských tanků.

Fotogalerie

Oddíl mezitím bojoval i na Moravském poli, kde u Erdbergu zasáhli jeho střelci z kanónu 13 sovětských tanků a samohybných děl (ShD) a 21. dubna se přesunul do města Laa an der Thaya (Thaya je Dyje). Již o den později operovaly jeho „Tygry“ na našem území. Dva tanky zaujaly obranné postavení u Drnholce a u Nového Přerova a dva další u Stronsdorfu (Rakousko). Tanky oddílu, využívaje výkonných kanónů a silného pancéřování, v následujících dnech z pro ně bezpečné vzdálenosti kryly obranné pozice na komunikacích po obou stranách hranice.

Dvacátého pátého dubna se hlavní síly PzK „Feldherrenhalle“ nacházely v okolí města Laa an der Thaya a o den později se FH-2 přesunula do prostoru Vlasatice. Všechny tyto přesuny jednotek sboru byly vedeny za účelem nedopustit případné obklíčení části svých svazků a s cílem, co nejdéle zadržet nepřítele na druhé straně řeky Dyje. Těžký tankový oddíl sboru sice ztratil 26. dubna další „Tygr“ u Vlasatic, ale v průběhu následujících dnů tu zničil několik ruských tanků 27. samostatné gardové tankové brigády (27. sgtb), v jejímž rámci operovaly i zbytky rumunského 2. tankového pluku.

Smrt tankového esa

Vážné oslabení potkalo německý tankový oddíl koncem dubna poblíž obce Vlasatice. Zahynul Kurt Knispel, který od roku 1942 zničil na 168 tanků nepřítele. Toto bezesporu největší německé tankové eso zastínil mediálně známější Wittmann, který ovšem zniči „pouze“ 132 ruských tanků. Knispel byl znám svým rebelantstvím a nevojáctvím, což mu u jeho nadřízených škodilo a několikrát bylo zamítnuto jeho povýšení. Tento rodák ze Salisova byl po zásahu svého stroje zraněn a převezen do polního lazaretu FH ve Vrbovci. Tady svým zraněním podlehl a byl spolu s několika vojáky pohřben za zdí vrboveckého hřbitova, kde bylo zřízeno malé pohřebiště německých vojáků. Tehdy zde měl každý voják svůj kříž se jménem, tato označení zanikla krátce po válce. V dubnu 2013 byly jeho ostatky v této lokalitě nalezeny a identifikovány.  

Hroby příslušníků 509. sPzAbt. v Pulkau

Hroby příslušníků 509. sPzAbt. v Pulkau

V prvních dnech května vedlo 12 bojeschopných strojů oddílu palbu z obranných postavení na Dyji na útočící jednotky 7.gA a společně s ostatními jednotkami sboru nedovolovalo útočícím Sovětům postoupit za řeku ve směru na město Znojmo. Hlavní obranné boje ovšem spočívaly na ostatních svazcích sboru, v té době již vedle FH-2 a 25. PzD též na divizi lidových granátníků 211.VGrenD a jednotkách 357. pěší divize. Svazky sboru vedly protiútoky vesměs v síle prapor - pluk za podpory 10 až 25 tanků a ShD.

Rozhodně nejvýznamnějším německým tankovým svazkem, který před Dyjí operoval, byla 6.PzD genpor. Rudolfa Freiherra von Waldenfelse, která k 1. dubnu 1945 disponovala celkem 117 tanky a byla v té době vedle SS PzD „Frundsberg“ jedním z nejsilnějších tankových svazků německé armády.

Sověti útočí. Mají jen 200 tanků, třetina je americká

Po pádu Vídně, města valčíků, 14. dubna sovětské velení hodlalo urychlit postup do okupovaného Československa i z tohoto směru. Sedmou gardovou armádu generála Šumilova probíjející se k řece Dyji posílilo nasměrováním 6. gardové tankové armády generálplukovníka A. G. Kravčenka, do jejíž sestavy patřil 9. gardový mechanizovaný sbor generálporučíka M. V. Volkova, 5. gardový tankový sbor generálporučíka M. I. Saveljeva a posilový 2. gardový mechanizovaný sbor generálporučíka K. V. Sviridova. Armáda v té době disponovala asi jen 200 tanky a samohybnými děly, z toho asi 30 procent tvořily tanky americké provenience, vesměs M4A2 Sherman.

Němci skoro u Moskvy

tankisté ze 6.PzD

Bojová cesta 6.Pz divize, vzniklé v říjnu 1939, je impozantní. Pod velením genmjr. Wernera Kempfa se významně účastnila bojových operací ve Francii a 22. června 1941 v čele s genmjr. Franzem Landgrafem překročila sovětskou hranici a bojovala při tažení na Leningrad ve skupině armád Sever v sestavě XLI. tankového sboru.

V září prolomila Leningradskou linii, aby pak byla přeložena ke 3. tankové skupině, s níž se zapojila v rámci útoku skupiny armád Střed do operace „Tajfun“ - útoku na Moskvu. Dne 10. října 1941 její tanky uskutečnily hluboký průnik do nepřátelských linií poblíž Vjazmy a několik dní nato byly ruské síly ve směru postupu obklíčeny. V obrovském kotli se ocitlo na 600 000 sovětských vojáků. Svazek se zastavil až několik kilometrů od Moskvy. 

Po zimním sovětském protiútoku se zdecimovaná divize, již téměř bez tanků, stáhla a výrazněji zasáhla do bojů až v listopadu 1942, kdy se její jednotky zapojily do bojů o prolomení obklíčení 6. armády ve Stalingradu. Divize později statečně bojovala u Charkova a zanedlouho zasáhla do bojů u Kurska a pak opět u Charkova. Den před pádem Charkova převzal velení divize genmjr.Rudolf Freiherr von Waldenfelse. Pak již čekaly divizi jen těžké obranné boje a vstřícné protiúdery na pomoc obklíčeným německým jednotkám, například ve známé pasti u Čerkassy na Ukrajině.

Do divize patřil i těžký tankový pluk „Bäke“, podle velitele 11. tankového pluku již tehdy velmi schopného plukovníka Franze Bäke (později velel již zmíněné 13.PzD/FHH-2). Tato jednotka způsobila na východní frontě Sovětům vážné starosti. Například v lednu 1944, v pětidenní bitvě v Balabanovské kapse, zničil tankový pluk „Bäke“ na 267 sovětských tanků při ztrátě jednoho „Tygra“ a čtyř vozidel Panther, která mu vynesla impozantní skóre 53:1!. Divize bojovala na jaře roku 1945 v Maďarsku, ale opět musela jako zadní voj německých jednotek ustoupit na území Rakouska, kde hájila známý most Reichsbrücke přes Dunaj, přes nějž před Sověty unikaly kolony vozidel, vojáků a civilistů.

Němci sice pod tlakem sovětských jednotek pomalu z rakouského území ustupovali, ale přirozenou obranu na Dyji hodlali držet do posledního dechu. Sovětům se podařilo za cenu ztrát opanovat 17. dubna Zistersdorf s jeho rafinériemi (velmi důležitými pro pohonné hmoty německé armády), ale další postup 6. gardové tankové armády ve směru na Staatz - Laa an der Thaya - Znojmo Němci odrazili i díky nasazení 6. a 25. pancéřové divize i oddílu super těžkých tanků Tiger II.

V deníku 6. gardové tankové armády se píše: ,,Dne 19.4. přejít do útoku v prostoru operací 7. gardové armády ve směru Mistelbach, Staatz, Laa, ovládnout přepravy přes řeku Dyji a na sklonku dne dosáhnout prostoru Hrušovany nad Jevišovkou, Litobratřice…“

V urputných bojích kolem 19. - 21. dubna způsobili Rudé armádě vážné ztráty na technice a lidech. Úkol dosáhnout 19. dubna Hrušovan se ukázal jako zcela nereálný. Kravčenkovy tanky nicméně zaútočily u Staatzu zleva na Ungerndorf a zprava se pokusily obejít Staatz ve směru na Rothenseehof - Mitterhof - Hrabětice - Hrušovany s tím, že se tankistéjižně od osady Trávní dvůr  zmocní mostu přes Dyji. Dvacátého prvního dubna kolem páté hodiny ranní se jim to podařilo.

Kryti mlhou pronikli Rusové do týlu nepřítele a dorazili až k mostu přes řeku k osadě Trávní Dvůr. Smělá akce probíhala od počátku zdánlivě hladce a tankům a samohybným dělům s vezenou vlastní pěchotou se podařilo prorazit obranu nepřítele a dokonce se doslova převalit přes zaskočený štáb německé 13. pancéřové divize. Jenže ochranný pláštík mlhy se ukázal i jako dvojsečná zbraň.

Tankovou brigádu měla doplnit ještě velmi početná brigáda námořní pěchoty, která však kvůli mlze a špatné součinnosti nedorazila. Vytvoření předmostí na Dyji bylo v takové situaci velmi obtížné. Vezené pěchotě se sice dokonce podařilo nedlouho po deváté hodině proniknout na naše území, ale když Němci zničili most, musela se společně s obrněnci vrátit a zaujmout před řekou kruhovou obranu.

Skuteční hrdinové

Dalším jednotkám sovětské tankové armády se však nedařilo postupovat dále a byly zaměstnány těžkými boji kolem města Staatz. Podpořit čelní brigádu bojující de facto už v obklíčení u mostu přes Dyji nemohly. V sedm hodin večer navíc začali Němci obklíčené sovětské předmostí metodicky odstřelovat.

70 okamžiků druhé světové války

I ve velmi nepříznivé situaci a pod těžkou palbou děl, minometů a automatických zbraní odráželi Rusové nepřítele statečně dál. Gardový mladší poručík E. E. Batalov se svojí rotou automatčíků od motorizovaného praporu pěchoty odrazil dva protiútoky Němců ač byl již na počátku boje o most vážně raněn. Hrdinně si vedl i velitel tankové roty gardový starší poručík I. V. Enin, který se svojí jednotkou odrazil dvě německé zteče a později se ještě významně podílel na evakuaci raněných. V nočních až ranních hodinách se pak osádkám obklíčených tanků a pěchotě podařilo za cenu vlastních ztrát a ztrát většiny techniky, probít zpět k vlastním jednotkám. 

Štáb 2. Ukrajinské frontu nakonec rozhodl armádu přeskupit a odeslat na frontu jihovýchodně před Brnem, kde zaujala v noci z 22. na 23. dubna pozice za předpokládaným úsekem nadcházejícího nasazení mezi Jaloviskem a Bošovicemi. Německé velení nicméně po těchto těžkých bojích začalo stahovat své jednotky za řeku Dyji a k následné obraně zde využilo i bývalé čsl. opevnění budované na sklonku 30. let minulého století. Fronta na Dyji v prostoru Laa – Nový Přerov tak zůstala relativně neměnná až do 7. května.

Německé velení po těchto těžkých bojích začalo stahovat své jednotky za řeku Dyji. Ve dnech 25. až 26. dubna odeslalo 6. PzD před Brno, kdy pozice po ní zaujala taktéž elitní 44. pěší divize „Hoch- und Deutschmeister“. Stahování 6. tankové divize přes Znojmo a Moravský Krumlov k Náměšti nad Oslavou, odkud se nyní měla z druhé strany frontu objevit rovněž před Brnem, bylo velmi pozvolné, neboť sváděla souboje s útočícími Sověty a přesouvala se pouze pod ochranným pláštíkem noci.

Němý svědek zůstal až do dnešních dní

Fotografie z roku 2004 zachycuje badatelskou skupinu V. Vítek, L. Mikulinec, S. Válek u torza sovětského tanku T 34/85 v prostoru Travního dvoru náležícího k 6. gTA. Tento jedinečný artefakt byl do roku 2012 následně sběrači kovů z okolních obcí rozřezán a prodán do sběrných surovin. Pouhé zlomky odvezlo KVH Starkovičky, které zde v loňském roce odhalilo padlým vojákům Rudé armády pomník.

K boji o most jižně od osady Trávní Dvůr se váže jedna zajímavost. Jeden ze zničených sovětských tanků T-34/85 (respektive jeho torzo bez věže) se v místě, kde byl zasažen, nacházel ještě před několika lety než byl sběrači kovů rozřezán autogenem doslova na kousky.

Tank stál po válce v neutrální zóně de facto přímo na tehdejší přísně střežené hranici s Rakouskem a i vzhledem ke konfiguraci a málo únosnému terénu zde vydržel relativně bezúhonně až do roku 2001. Díky iniciativě Radka Harašty a Klubu vojenské historie Starovičky se nicméně podařilo zachránit některé fragmenty a na místě původně stojícího torza tanku vybudovat malé pietní místo s pomníčkem.

Mapka operací v oblasti Vlasatic

Mapka operací v oblasti Vlasatic

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.