Od šestého listopadu platí na letištích velmi přísná opatření týkající se příručních zavazadel. Vydáte-li se tedy na mnohahodinový let okořeněný nekonečným čekáním u „gejtu“, počítejte s tím, že budete mít žízeň. Tekutiny totiž do letadla nesmí. A nejen ony. Nůžky na nehty vám leckde na palubu také nepustí. V letadle vám však klidně naservírují jídlo s kovovou vidličkou a ostrým nožem.
Nové předpisy jsou nepříjemné i po zdravotní stránce. Zejména při dlouhých letech doporučují lékaři zvýšený přísun tekutin, aby nemohlo dojít například k embólii (krevní sraženina vedoucí k infarktu nebo k mrtvici).
Ne na všech letech je jednoduché se k dostatečnému množství tekutin dostat. Pokud je letadlo navíc plně obsazeno, je to technicky téměř nemožné. Letušky prostě nestíhají. "Člověk by měl denně vypít 1,5 až 3 litry tekutin. Zejména na dálkových letech, kde je vinou klimatizace sušší vzduch, by celkové množství tekutin mělo být ještě větší. Není však vhodné konzumovat například černou kávu a alkohol," říká docent Milan Kvapil, přednosta interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole.
V odbavovacích halách pitná voda většinou zdarma není a v duty free obchodech je předražená. Za dvě deci zaplatíte i více než 40 Kč. Pokud navíc pouze přestupujete, může nastat i problém s měnou. Dolar nebo euro vám sice vezmou téměř všude, ale ne vždy vám jej vrátí, pokud nemáte přesný obnos. Přivést si pak s sebou domů například švýcarské franky není příliš praktické, ani ekonomické.
Zkušenost první: Praha a Zurych aneb není pytlík jako pytlík
Když si drahou vodu ve free shopu koupíte, zabalí vám ji do průhledného pytlíku a zapečetí. Jedině v této podobě smí tekutina na palubu (týká se to i alkoholu, zubní pasty apod.). Na Ruzyni vám pytlík zajistí obyčejnou zelenou lepící páskou, kterou pořídíte v každém papírnictví a na každé benzínové pumpě. K zakoupenému tovaru navíc jako důkaz, že se nejedná o výrobek Usámy bin Ládina, přiloží pokladní bloček. Toto důmyslné řešení teroristům jistě zabrání v dalších útocích. Bezradně teď sedí ve svých jeskyních a dumají, kde koupit pytlík, lepící pásku a jehličkovou tiskárnu s modrým inkoustem.
Důmyslné protiteroristické opatření v podobě pytlíku, lepenky a účtenky. Pytlík: 0,05 Kč, lepící páska: 10 Kč, účtenka – papír role: 20 Kč, jehličková tiskárna: na smetišti zdarma. V kalkulaci není zahrnut osobní počítač, který bude nutný k vypsání účtenky (minimální konfigurace: 286 AT, 64 Kb RAM, textový editor T602 klidně i beta verze, harddisk 20 MB: celková cena 0 Kč)
Detaily technologie pytlíku, pásky a účtenky
Ruzyňské řešení má však přeci jen zřejmě trhliny. Soudruhům v Zurychu totiž nepřijde můj ledový čaj v pytlíku dostatečně zapečetěný a uniformovaná úřednice mi chce od něj odlehčit. Nepomůže ani, když čaj před ní z poloviny vypiji a argumentuji tím, že je zakoupen v EU a navíc v duty free shopu, což nová pravidla oficiálně povolují. Ptám se jí tedy, zda jí opatření přijde rozumné a k čemu má sloužit. „Terrorist, you know…,“ odpovídá naučeně. Nemám čas ani sílu na další diskuzi a petku s nápojem jí odevzdávám.
Pytlík švýcarák: švýcarské protiteroristické řešení. Opakovaně uzavíratelný průhledný pytlík.
V brašně s fotoaparátem přitom bez povšimnutí pronáším šroubovák a sirky. Na starším rentgenovém snímku mé fotobrašny, který jsem pořídil na ruzyňském letišti, vidíte onen šroubovák a dokonce i plechovku se slzným plynem, který jsem svého času opravdu omylem provezl do Anglie (prostě jsem sprej zapomněl v brašně), kde je navíc tento druh zbraní zakázaný. Šroubovák i sirky s sebou vozím stále a stále na stejném místě. Bez těchto věcí se totiž neobejde žádný cestovatel.
Snímek mé fotografické brašny je staršího data a se svolením obsluhy jsem jej zhotovil na ruzyňském letišti. V přední kapse vlevo je jasně patrný šroubovák a malá krabička, což jsou sirky. V postranním prostoru lze tušit nádobku se slzným plynem. Sirky a šroubovák takto vozím dodnes.
K obědu je výborné kuře. Až na kritický nedostatek místa, který je typický pro ekonomickou třídu, si připadám jako v restauraci. Swiss air (a možná stále ještě i ČSA a kdoví kdo ještě) vás nechají sníst oběd kulturně - kovovým příborem. Žádné umělé výlisky. Pěkně ostrý kovový nůž a vidlička. Mňam. Vzpomínám si na svůj miniaturní třícentimetrový švýcarský nožík, který mi coby nebezpečnou teroristickou zbraň loni zabavili v Bruselu.
Zkušenost druhá: Londýn a výbušná marmeláda
Čekám v hodinové frontě na londýnském letišti Stansted. Každou chvíli vyvolávají cestující, jejichž letadlo je již opravdu připraveno k odletu, a kteří se stále ještě nedostavili k bráně. „Last call …“ Proč asi? Já mám naštěstí spoustu času, nicméně doporučené dvě hodiny před odletem by mi rozhodně nestačily.
Letištní pohůnek vyvolává nešťastníky, kteří si v batohu zapomněli zubní pastu nebo krém na ruce. Vše je prý potřeba vyhodit do koše. Uniformovaný hoch nezná slitování a vyhazuje i přiznané kapky do nosu (ty je přitom podle pravidel na palubu možno vzít). Navíc je teprve patého listopadu a nová opatření mají platit až od zítřka. V Londýně je prý vymáhají již delší dobu, což se však při odletu z ČR nedozvíte.
Máš žízeň? Tak zaplať! 62 Kč za půl litru vody.
Obzvlášť kratochvilný okamžik nastává, když žena přede mnou vytahuje řasenku s otázkou, zda si ji může vzít na palubu. Pohůnek odborným pohledem hodnotí, zda se jedná, či nejedná o tekutinu a po nápovědě ostatních cestujících blahosklonně propouští řasenku dál. Už jen představa, jak terorista (v tomto případě rafinovaně maskovaný za ženu) dobrovolně odevzdává svou zbraň v podobě líčidla nějakému zřízenci, je absurdní. Já mám v batohu litr džusu a nehodlám jej vydat lacino. Na Stanstedu se vždycky čeká dlouho a žízeň je v klimatizovaných prostorách velká. Pohůnkovi tedy nápoj zapřu.
Fronta pomalu postupuje k rentgenům. Všude se povalují plastikové láhve zřejmě plné výbušnin odhozené zaskočenými teroristy, kterým nahnala strach pohůnkova výzva. Kupodivu bomby nikdo neodklízí. Nechci ani domyslet co by se mohlo stát, kdyby se víčka dvou lahví povolila a praménky se stekly uprostřed přeplněné haly…
Pokládám brašnu s fotoaparátem do rentgenu, sundávám pásek, hodinky, mobil a pouzdro na peníze. Stejně se z bezpečnostního rámu ozývá pípání. Batoh s notebookem, který jsem z něj proti předpisům nevyndal i fotobrašna s džusem-výbušninou, sirkami a šroubovákem opět procházejí bez povšimnutí.
Kamarád už na tom tak dobře není. V batohu má velmi nebezpečný salát a dva džemy, které ráda mlsá jeho máma a v ČR je nelze koupit. „Toto si s sebou vzít nemůžete. Není to dovoleno,“ nekompromisně hlásí uniformovaná žena a odebírá těstovinový salát a obě marmelády. Kamarád se nehodlá vzdát a na logickou otázku, kdo mu škodu zaplatí, a proč si s sebou nemůže vzít salát, který není ve vyjmenovaných zakázaných komoditách (džem na seznamu je), mu žena odpoví přivoláním jakéhosi „vrchního hlídače“. Ten jí místo vysvětlení přikazuje: „Prostě jim to vem a nebav se s nima.“ Takové jednání si nenechám líbit. Po kratším, ale o to intenzivnějším rozhovoru se mi vrchní hlídač nakonec svěřuje, že ani jemu se nová pravidla nelíbí a nechápe je. A to se maminka na ty džemy tak těšila… No nic, alespoň bezpečně doletíme.
Bezpečně za každou cenu
Jak vidno opatření nejsou jednotná a na každém letišti k nim obsluha přistupuje jinak. Kontrolní rámy jsou v každé zemi jinak citlivé. V některých asijských státech a zemích blízkého východu pronesete v kapsách i hrst drobných mincí, opasek, mobil a zařízení ani nepípne. Naopak v Evropě zahouká i když budete mít jen kovové hodinky. Placatka s vodkou v kapsáčích však proleze všude.
Dřív nebo později přijdou teroristé na to, že rozbušku lze spolknout v prezervativu, stejně jako například kapsle s heroinem a celé zařízení pak odpálit mobilem. Nebo co takhle skrýt bombu mezi sušenky? Do letadla budeme tedy zřejmě chodit nahatí a po důkladné prohlídce (Legendární gumové prsty opět přijdou do módy). Každý nafasuje unifikovaný mundůr bez kapes, aby si do nich nemohl nic závadného strčit. Kabinová zavazadla budou zakázána a civilní ošacení vám přepraví v podpalubí ve výbuchu odolném kontejneru. Uvidíme…
Smutné je, že takováto opatření světový terorismus nevyřeší. Dokud budou existovat vlády, které vojenskou silou vtrhnou do cizí země, jen proto, aby získaly moc nad tamními zdroji nerostného bohatství, dokud bude existovat náboženský a jiný fanatismus, budou padat letadla a umírat nevinní lidé. Zda budeme moci do letadla s pomazánkou nebo bez ní, na tom nic nezmění.
