Jak vybrat ten správný objektiv. Podrobný průvodce vánočním trhem

Poradíme vám, jak vybrat správný objektiv. Na co se zaměřit a na co si dát pozor při jeho koupi. Doporučíme vám také volbu konkrétních objektivů pro daný fotografický žánr.

V předchozích dílech článků o objektivech jsme se zabývali zejména technikou a fyzikální stránkou objektivu obecně, tedy jejich funkcí, složením, výbavou, rozdělením a klasifikací do tříd. V posledním díle se více zaměřím na praktické použití objektivu v různých situacích a pro různé účely a poradím s vhodnou volbou objektivu.

První díl článku najdete zde a druhý díl poté zde.

Objektiv je důležitou částí fotoaparátu, která má hlavní vliv na práci se světlem a kvalitu obrazu. Čím kvalitnější objektiv máte k dispozici, tím více informací z obrazu můžete dostat. Přesto ideální objektiv neexistuje. Každý objektiv je totiž převážně určen pro dané specifické účely a v univerzálnějších případech je zase třeba udělat kompromis v kvalitě, provedení, rychlosti apod.

Jak si tedy vybrat ten správný objektiv nebo fotoaparát s objektivem a neprohloupit?

Především je nutno si zodpovědět, co přesně potřebuji a co očekávám, že dostanu, jaké vlastnosti vyžaduji a které mohu oželet, pro jaké účely a jak často budu objektiv používat a kolik do něj mohu investovat peněz. Postupným stanovením kritérií a požadavků je pak možné najít nejvhodnější typy a poté i konkrétní modely.

Objektiv však není jediná důležitá součást fotoaparátu, která ovlivňuje kvalitu obrazu. Na výsledný snímek má navíc vliv také vlastní snímací čip, zpracování obrazu, možnosti nastavení a samotné schopnosti a zkušenosti fotografa. Právě poslední podmínka je často opomíjena. Kvalitní objektiv a fotoaparát ještě k vydařené fotografii nestačí. Je k ní též třeba trochu základních znalostí o fotografování. Mezi ně patří samotný výběr záběru a scény, správná kompozice, zaostření a nastavení fotoaparátu v různých situacích.

Je samozřejmé, že ani sebelepší objektiv snímek nezachrání, pokud fotograf špatně nastaví fotoaparát (zaostří, exponuje apod.) nebo použijete nekvalitní snímací čip či film. Objektiv má však pouze za úkol správně a rychle zaostřit danou scénu a vytvořit její obraz v co nejlepší kvalitě na snímacím čipu či filmu, kde bude dále zpracován.

Je tedy jasné, že při fotografování v praxi jsou důležité mimo vlastní parametry objektivu a kvalitu jím vytvořeného obrazu ještě také jeho správné použití a nastavení. K čemu je špičkový objektiv v rukou laika, který neví, co s ním? Je třeba se naučit fotografování nejprve dobře porozumět a bezproblémově zvládnout ovládání a nastavení samotného fotoaparátu a objektivu.

Projděme si postupně průvodce výběrem objektivů do praxe a jejich použití.

Jaký obraz by měl mít ideální objektiv?

Co očekávám od ideálního objektivu? Zkusme si na tuto otázku odpovědět.

Základní předpoklady bych shrnul do několika bodů:

1) dokonale ostrý obraz (bod předmětu je zobrazen v rovině snímače zase jako bod)

2) dokonalý přenos barev a kontrastu (obraz bude barevně věrný scéně)

3) nezkreslený obraz (bez zkreslení a deformací, všude v obraze stejné zvětšení předmětů)

4) stejně jasný obraz v celé ploše snímku jako u scény (běžné je ztmavení k rohům - vinětace)

5) prošlé světlo beze ztrát (světlo prochází objektivem bez světelných ztrát)

6) obraz bez parazitních odlesků (na čočkách nedochází k nežádoucím odrazům)

V principu však nelze ideální objektiv zkonstruovat a dané nedostatky a optické vady je možné pouze do jisté míry snížit či eliminovat.

Levné objektivy mají většinou vady kompenzovány jen částečně, u dražších objektivů je eliminace vad vyšší a to zejména těch, které jsou pro dané použití podstatné. Blíže se vadám a jejich eliminací zabývají předchozí díly článku.

Jak na výběr objektivu?

Zásadní rozhodnutí je už na začátku a to účel používání objektivu. Nejprve je důležité se rozhodnout, jak moc to s fotografováním myslím vážně. K dispozici jsou totiž jak pevně vestavěné objektivy u kompaktních a EVF fotoaparátů, tak také výměnné objektivy klasických a digitálních zrcadlovek.

Často panují trochu naivní představy o velkých schopnostech a možnostech ultrazoomů nebo o vysoké kvalitě všech snímků pořízených zrcadlovkou. U obou tříd se však objevují kvalitnější a méně kvalitní objektivy. Výhodou zrcadlovky však oproti digitálním kompaktům a EVF ultrazoomům je především větší snímací čip, který nabídne většinou větší dynamický rozsah (rozdíl úrovně nejtmavšího a nejsvětlejšího zaznamenaného bodu obrazu scény) a zejména nižší šum i při vyšších citlivostech snímacího čipu.

Pevně vestavěný nebo výměnný objektiv?

Přejdeme rovnou k věci a zamysleme se ještě jednou, zda je výhodnější zvolit pevně vestavěný nebo výměnný objektiv. Rozdíly jsou zřejmé již z druhého dílu článku zde. Nyní se však zaměříme více na praktické důvody.

Pevně vestavěný objektiv má nespornou výhodu v kompaktnosti, menších rozměrech, hmotnosti a nižší ceně. Může dosahovat velkých rozsahů zoomu (zvětšení) i při relativně malé délce objektivu. To je díky malému snímacímu čipu a tedy relativně velkému crop (ořezovému) faktoru, který umožňuje dosáhnout dostatečně velkých ekvivalentních ohniskových vzdáleností při malých reálných ohniskových vzdálenostech. Vestavěné objektivy navíc často nabízí relativně dobré světelnosti za velmi přijatelnou cenu i na delších ekvivalentních ohniscích, neboť díky menší reálné ohniskové vzdálenosti nevyžadují tak velké průměry čoček jako objektivy zrcadlovek a jejich výroba je tak znatelně levnější.

Na druhou stranu objektivy zrcadlovek dávají pestrou škálu výběru a možností objektivů různých kvalit, typů, zaměření, rozsahů a parametrů. Mají mnohem bohatší možnosti použití a možnost větší specializace než pevně vestavěné objektivy. Umožňují skoro vždy plně manuální kontrolu nad objektivem a tím menší závislost na fotoaparátu samotném. Objektiv lze nejen vyměnit za jiný, ale můžeme ho použít i na jiných tělech fotoaparátů se stejným typem uchycení bajonetu nebo pomocí případné redukce i jiných závitech. Jeho hodnota je tedy vyšší i do budoucna a také v případě, že tělo zrcadlovky morálně zastará, je objektiv možné stále dobře využít. Nevýhodou je díky větším rozměrům a hmotnosti především horší mobilita a také výrazně vyšší cena, což se týká zejména kvalitních poloprofesionálních až profesionálních modelů s větší světelností. Za kvalitní objektiv je nutné si opravdu připlatit a šetřit se moc nevyplatí.

Jak se tedy rozhodnout, zda koupit fotoaparát s pevným objektivem nebo volit zrcadlovku s výměnnými objektivy? Nejdůležitější je uvědomit si priority. Pro běžné rodinné fotografie malého formátu do albumu a časté přenášení více využijete fotoaparát s pevně vestavěným objektivem. V případě vyšších nároků pak oceníte zrcadlovku a výměnné objektivy.

Kompakty s vestavěným objektivem

Nejčastějším zástupcem fotoaparátů s pevně vestavěným objektivem jsou kompakty. Nabídnou často opravdu kapesní rozměry a přijatelnou kvalitu obrazu za dobrých světelných podmínek a vzhledem k ceně. Oceníte je též díky snadnému použití a dobré mobilitě (přenosnosti na delší vzdálenosti). Jejich objektivy mají obvykle trojnásobný a vyšší zoom. Dají se pořídit od levných základních a jednoduchých modelů s podprůměrnými objektivy až po opravdu vyspělé a vydařené kousky s kvalitními objektivy ve své třídě. Mezi lidmi jsou stále nejrozšířenější díky nižší ceně, malým rozměrům a jednoduchému použití. Nenechte se však nalákat na méně kvalitní objektivy a množství megapixelů na malém čipu, za které zaplatíte nemalou cenu a kvalita obrazu bude nevalná. Stále více se též rozšiřují fotomobily a webkamery, ovšem díky malým snímacím čipům a často plastovým čočkám malých rozměrů od nich nejde očekávat více než zašumělý a méně kvalitní obraz. Jejich koupi jako seriózního fotoaparátu bych rozhodně nedoporučil. Při fotografování mají spíše význam jen doplňkový a nouzový a v přímém souboji s průměrnými digitálními kompakty zatím neobstojí.

vyspělý kompakt

Vyspělý kompakt s vestavěným pevným objektivem: Canon PowerShot G7, větší náhled zde.

Ultrazoomy a superzoomy

Pro fotografy, kteří vyžadují maximální univerzalitu objektivu jsou určeny ultrazoomy a superzoomy. Nabízejí velký rozsah úhlů záběrů a ohniskových vzdáleností. To má však následek, že obecně jsou náchylnější na optické vady (zkreslení, sférická, asférická či chromatická aberace). Také poskytují většinou horší kresbu a přenos kontrastu než kvalitní objektivy u kompaktů či zrcadlovek. Na druhou stranu jejich kvalita roste a mnoho vad je u nich již poměrně přijatelně eliminováno tak, aby byl méně náročný fotograf spokojen. Náročnější fotografy však kvalitou obrazu ani rychlostí zatím nepřesvědčí.

kompaktní ultrazoom

Kompaktní ultrazoom s desetinásobným rozsahem zoomu: Panasonic Lumix DMC-TZ3, větší náhled zde.

Obě skupiny však mají společný malý snímací čip a tedy malou reálnou ohniskovou vzdálenost vzhledem k ekvivalentní (veliký crop faktor) a tím i poměrně značnou hloubku ostrosti. Díky menšímu reálnému zvětšení obrazu při stejné ekvivalentní ohniskové vzdálenosti a menšímu snímacímu čipu s vyšším šumem je obrazový bod obvykle méně přesný než u zrcadlovky.

superzoom

EVF superzoom s 18-násobným zoomem: Olympus SP-550 UZ, větší náhled zde.

Výběr objektivu pro zrcadlovky

Při výběru objektivu je třeba si ujasnit, co od něj očekáváte, na co ho potřebujete a budete používat a také na cenu objektivu samotnou. Každý má jiný účel použití a jiné nároky, což vede k velmi odlišnému výběru. Některé parametry jsou však společné a je třeba se na ně zaměřit. Především oceníte dobrou světelnost, která se hodí téměř vždy a u objektivů s autofocusem také rychlé a kvalitní ostření.

1. Výběr dle ohniskové vzdálenosti

Ohnisková vzdálenost objektivu (reálná i ekvivalentní) je důležitým kritériem při jeho výběru. Nejprve je třeba se rozmyslet, zda zvolit objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností (pevné sklo) nebo proměnnou (zoom objektiv).

Zoom nebo pevné sklo?

O objektivech se zoomem a s pevnou ohniskovou vzdáleností se podrobněji již zabýval druhý díl článku o objektivech zde.

Zoom objektivy

Většina fotografů dnes používá zoom objektivy. Mají k tomu hned několik důvodů. Hlavním a zásadním je jejich univerzalita volby ohniskové vzdálenosti, která usnadňuje volbu správného záběru a zorného úhlu. Můžete pohodlně ze stejného místa měnit záběr a výřez scény i v situacích, kdy není další přesun a pohyb možný. Navíc nemusíte pracně vyměňovat a nosit jednotlivá pevná skla s pevnými ohniskovými vzdálenostmi a vystačíte si často s jedním univerzálním zoom objektivem. Vše má však své pro a proti. Připravte se proto na viditelnější zkreslení na koncích zoomu a obvykle i výraznější optické vady. Také světelnost se patrně sníží a objektiv bude často těžší než pevnoohniskový s podobnou ohniskovou vzdáleností. Kvalita některých zoomu však již natolik vzrostla, že je používají i profesionální fotografové pro svou náročnější práci. Je však třeba podotknout, že jejich cena je pak opravdu vysoká.

Nejvíce se prodávají základní levné zoom objektivy s rozsahem ekvivalentní ohniskové vzdálenosti 28-80 mm. Jednak jsou často velmi výhodně nabízeny již v základním setu (kitu, balení) s digitální či klasickou (analogovou) zrcadlovkou. Jejich cena se také obvykle pohybuje mezi 3 000 až 6 000 Kč a jsou tedy dobře dostupné. Bohužel kvalita obrazu je u nich horší. Obvykle trpí viditelným zkreslením na obou koncích zoomu (soudkovitým na širokém a poduškovitým na dlouhém konci). Projevuje se u nich horší kresba v rozích, viditelnější kulová (sférická) vada, barevná vada či viditelná vinětace obrazu (ztmavení snímku v rozích). Připravit se též musíte na horší světelnost (často f/3,5 až f/5,6) a nutnost pro lepší kresbu více clonit, zhruba až na f/8. Také automatické ostření u nich není nejrychlejší díky použití klasických motorků. Plastová konstrukce sice snižuje celkovou hmotnost a zlepšuje mobilitu, ale daní je menší odolnost vůči pádu, nárazům, což zkracuje celkovou životnost objektivu. U některých z nich se navíc otáčí přední člen při ostření, což zkomplikuje použití polarizačních a přechodových filtrů. Základní zoom je tedy určen spíše pro méně náročné amatéry, kteří fotografují spíše pro zábavu a pro rodinné album, než vážné fotografie na výstavy a předvádění. Pokročilejším amatérům nebude časem levný zoom objektiv nejspíše dostačovat.

kitový set zrcadlovky a objektivu

Klasický kit digitální zrcadlovky a setového objektivu: Nikon D40x a Zoom-Nikkor 18-55 mm f/3.5-5.6G II AF-S DX, větší náhled zde.

I přes tyto nevýhody jsou díky výhodné ceně a balení v kitu nejčastěji užívané a prodávané objektivy zrcadlovek.

Také jsou zde univerzální zoomy s velkými rozsahy od 28 až do 400 mm i více ekvivalentní ohniskové vzdálenosti, které nabízejí velký rozsah a univerzalitu, ale přesto pro velké formáty fotografií je nelze doporučit kvůli horší kresbě a viditelnějším optickým vadám, které se projevují i na snímku. Lepší je kombinovat dva zoomy (základní a telezoom s rozsahy 28-70 resp. 80 mm a 70 až 200 mm) s rozumnou světelností na obou koncích zoomu a zaměřit se na ty s ED členy a asférickými skly nebo ultrazvukovým ostřením. Odmění se vám lepší kresbou, přenosem kontrastu, rozlišením, ostrostí než ultrazoomy či objektivy s velkým rozsahem ohniskových vzdáleností.

lepší kitový set zrcadlovky a objektivu

Digitální zrcadlovka Sony Alpha A700 s kitovým objektivem SAL-16105 DT 16 - 105 mm F3,5 - 5,6, větší náhled zde.

Pevná skla

Pokud jde o poměr kvality obrazu a ceny, tak celkem jednoznačně vítězí objektivy s pevnými skly. Díky menšímu množství optických členů a jednodušší konstrukci mají méně optických vad a nabízejí obvykle velmi dobrou světelnost. Příkladem jsou zejména základní (normální) skla s ekvivalentní ohniskovou vzdáleností 50 mm, která nabízejí světelnost f/1,8 (minimální clonové číslo) a lepší, čímž umožňují fotografovat i za horších světelných podmínek. Seženete je za cenu i pod 5 000 Kč. Jsou ideální pro fotografie přirozeně vypadající bez zkreslení a s dobrou kresbou ve středu. Také v protisvětle bude méně odlesků. Na druhou stranu se více nachodíte a některé záběry prostě nebudete schopni pořídit, zejména ty širokoúhlejší.

Canon EF 50 mm f/1,8 II

Pevnoohniskový objektiv Canon EF 50 mm f/1,8 II.

Vhodné objektivy pro zrcadlovku

Smutné však je, když si lidé koupí drahou zrcadlovku střední až vyšší třídy a na objektivu šetří. Mělo by to být spíše naopak. V minulých dílech jsme si jasně řekli, že objektiv je základní kámen fotoaparátu a má na obraz a jeho kvalitu prvotřídní vliv. Vytváří obraz na snímacím čipu a ani sebelepší snímač už nemůže obraz plný optických vad zachránit. To je třeba si uvědomit, než se pustíte za honbou za megapixely. Bohužel marketing je přesně opačný. Přesvědčuje lidi a láká na množství pixelů a různé méně důležité funkce a přitom základní součásti jsou pak značně ošizené na kvalitě. Zákazník to pozná zejména při fotografování za horších světelných podmínek, kdy s málo světelným pomalu ostřícím objektivem a malým čipem s mnoha megapixely vytvoří pouze rozostřenou fotografii s vysokým šumem.

K dražší zrcadlovce je tedy lepší koupit i dražší objektiv, který nabídne lepší využití a kvalitu obrazu. Zatímco některá pevná skla nabízejí velmi kvalitní obraz už při relativně nízké ceně, zoom objektivy s kvalitním obrazem jsou výrazně dražší (obvykle od 30 000 Kč výše).

Zastánci pevných skel často zoom objektivy zavrhují, ale na cestách i v mnoha dalších situacích nacházejí dobré uplatnění. Rychlá volba výřezu scény a záběru je někdy opravdu nutná. Vyříznout část snímku je sice možné až dodatečně v grafickém editoru počítače, ale na větším výřezu se více projeví nepřesnosti zobrazení jednotlivých pixelů snímače, nižší rozlišení a snímek je tak méně detailní než při pořízení s optickým zoomem.

Pro vážnou fotografii je tak také třeba k objektivu používat větší snímací čip. Minimálně se doporučuje DX či APS-C formátu, i když i některé Olympus objektivy nabízejí relativně dobrou kresbu a čip i s dvojnásobným crop-faktorem. Pokud chcete dělat výřezy je již vhodnější klasický kinofilmový fotoaparát či Full Frame (velikosti plného políčka kinofilmu) snímací čip a pro vážnou profesionální práci pak najdou uplatnění středoformátové nebo velkoformátové přístroje s filmem či stále častěji digitální stěnou ještě větších rozměrů a rozlišení, z nichž není problém dělat kvalitní detailnější výřezy. U nich jsou již pevná skla mnohem častější, neb tyto fotoaparáty jasně upřednostňují kresebnost a kvalitu před rychlostí záběru a univerzálností.

Jaké konkrétní ekvivalentní ohniskové vzdálenosti použijeme?

Nejčastěji používaný je rozsah 28-80 mm, rozumné je však pokrýt rozsah ohnisek 28-300 mm (ekvivalentní ohniskové vzdálenosti). Zatímco nejkratší ohnisko využijete při fotografování krajiny, architektury, reportáží a skupinek lidí, nejdelší zase při fotografování v přírodě a vzdálených objektů (detaily, zvířata). Pro speciální použití je však třeba rozsah ještě více rozšířit směrem do nejkratších i nejdelších ohniskových vzdáleností. Ultraširokoúhlé objektivy pod 24 mm ekvivalentní ohniskové vzdálenosti nabízí velkou hloubku ostrosti, čímž vtahují diváka více do děje a dávají lepší dojem prostoru. Naopak snímky z teleobjektivů se jeví více plošší a umožňují ukázat detaily bez rušivého okolí (popředí či pozadí hlavního objektu). Zatímco u širokoúhlých objektivů s velkým zorným úhlem může fotografovat i velmi blízko fotografovaného předmětu, u teleobjektivů a na teleohniscích nad 200 mm je třeba patřičně od objektu poodstoupit.

Jaký zvolit rozsah zoomu?

Velice oblíbené jsou objektivy s rozsahem 24-135 mm (ekvivalent kinofilmu), které nabízí optimální rozsah záběrů pro většinu situací. Je však třeba dávat pozor na kvalitu optiky a konstrukce objektivu, neboť tyto objektivy mohou již vykazovat značné zkreslení na koncích zoomu nebo patrnější optické vady a horší kresbu či ostrost. Kvalitní zoom objektiv tohoto rozsahu je tedy také patřičně drahý.

rozsah zoomu

Rozsah reálných ohniskových vzdáleností 16-105 mm (24-157,5 mm ekvivalentních kinofilmu), větší náhled zde.

Ještě častěji se objevují extrémnější rozsahy, které však ještě více trpí různými vadami a problémy. Pokud tedy kladete důraz na kvalitu obrazu, raději se jim vyhněte. Uplatnění najdou spíše na cestách a tam, kde velký rozsah využijete a nemůžete si dovolit s sebou nosit celou sadu několika různých objektivů.

U amatérů jsou díky ceně nejčastější kombinací: základní zoom (28-80 mm resp. 100 mm ekvivalentní ohniskové vzdálenosti) a telezoom s rozsahem 70-300 mm. Pokryjí nejčastěji používaný rozsah a to velmi levně. Připravte se však na ne moc vysokou kvalitu obrazu či pomalejší a méně přesné ostření. Pokud chcete kvalitnější objektiv, bude nutné si opět připlatit. Při použití kinofilmových objektivů na tělech digitálních zrcadlovek se nesmí zapomenout na prodlužovací faktor (crop faktor): 1; 1,3; 1,5; 1.6; 1,7 nebo 2,0-krát. Více se tomu věnuje předchozí článek zde.

Canon EF 28-90 mm f/4-5,6 II

Základní setový zoom Canon EF 28-90 mm f/4-5,6 II.

Canon EF 75-300 mm f/4-5,6 III

Objektiv se zoomem do tele - Canon EF 75-300 mm f/4-5,6 III.

Milovníci dlouhých ohnisek si pomocí crop faktoru mohou značně polepšit, obdivovatelé širších ohnisek zase pohoršit. Nelze se však zavděčit oběma skupinám současně. Pro případ širokoúhlých ohnisek je u DX (APS-C) formátu čipu třeba použít speciální objektivy. Výhodou je také pokrytí více u středu, kdy menší čip digitální zrcadlovky nevykrývá obraz objektivu až k okraji, což nabízí lepší kresbu. Standardní objektiv pro digitální zrcadlovky má tedy rozsah reálných ohnisek asi od 18-50 resp. 70 mm reálné ohniskové vzdálenosti, která po přepočtu bude odpovídat 27-75 resp. 105 mm ekvivalentní ohniskové vzdálenosti. Telezoom je pak obvykle 50-200 mm reálné, což odpovídá 75-300 mm ekvivalentní ohniskové vzdálenosti. Případně je možné použít univerzální sklo 18-200 mm reálné, které odpovídá 27-300 mm ekvivalentní ohniskové vzdálenosti. Je však třeba počítat s kompromisem v kvalitě obrazu.

TAMRON AF18-250mm F/3.5-6.3 Di-II LD Aspherical (IF) Macro

Univerzální objektiv pro digitální zrcadlovky formátu čipu DX či APS-C: Tamron AF 18-250mm (27-375 mm ekv. kinofilmu na DX snímači) f/3.5-6.3 Di-II LD Aspherical (IF) Macro.

Rada na závěr: Volte zoom objektiv jen takového rozsahu, jaký skutečně potřebujete a využijete. Pro lepší kvalitu obrazu raději kombinujte více různých typů objektivů. Větší zoom sice znamená větší univerzalitu ve volbě záběru, ale je to na úkor optické kvality nebo vysoké ceny. Nezapomínejte ani na cenově přijatelná pevná skla s lepší světelností.

2. Výběr dle světelnosti objektivu

Dalším velmi důležitým parametrem objektivu, který je minimálně tak důležitý jako volba ohniskové vzdálenosti, je světelnost objektivu. Světelnost udává nejnižší hodnotu clonového čísla, kterou je objektiv schopen dosáhnout. Blíže se ji zabýval druhý článek zde.

Objektivy s velkou světelností (malé clonové číslo) mají menší ztráty při průchodu světla objektivem, což umožňuje získat dostatečně jasný obraz i při použití kratších expozičních časů závěrky. Oceníte jej zejména při nedostatku světla, kdy je mnohdy použití delších časů vzhledem k tmavému obrazu nevyhnutelné. Přesto světelný objektiv nabídne kratší časy než méně světelný objektiv. Tím se také sníží riziko pohybové neostrosti vlivem třesu rukou nebo pohybu fotografovaného předmětu. Vyšší světelnost rovněž znamená možnost použití nejmenšího clonového čísla, které nabízí menší hloubku ostrosti, a tím i větší možnost ovlivnit výsledný snímek. Kromě toho objektiv s vyšší světelností umožňuje snadnější ostření pomocí pasivního autofocusu a stejně tak i ručního ostření při kontrole v hledáčku za horších světelných podmínek, neboť je obraz v hledáčku světlejší.

Canon EF 35 mm f/1,4 L USM

Světelný objektiv Canon EF 35 mm f/1,4 L USM.

Obvyklé rozsahy minimálního clonového čísla jsou u nejsvětelnějších objektivů dnes zhruba od 1,2-1,8. Běžnější je tato světelnost jen u pevných skel (s pevnou ohniskovou vzdáleností), zoomy takové světelnosti většinou nedosahují. U zoom objektivů se považuje za dosti světelný s minimální clonou do 2,8. Jen výjimečně se vyskytují zoom objektivy začínající na lepších hodnotách okolo clonového čísla 2,0. Každý krok k menšímu clonovému číslu je však draze vykoupen dražšími členy a konstrukcí objektivu, např. rozdíl mezi clonami 1,4 a 1,8 může být v ceně i více než dvojnásobný. Investice do světelného objektivu se tedy nemusí vyplatit každému. Mimo to se připravte i na drahé filtry, neboť světelné objektivy jsou větší a těžší a mají velký průměr čoček.

Nikon Nikkor 85 mm f/1,4 D AF

Světelný objektiv Nikon Nikkor 85 mm f/1,4 D AF.

S rostoucím počtem členů nebo horší konstrukcí a levnější optikou světelnost objektivu rychle klesá a běžné zoomy tak začínají často až na 3,5-4,5 a na konci rozsahu zoomu mají někdy světelnosti i 5,6 a vyšší, což už může dělat problémy autofocusu při pasivním zaostřování. S prodlužujícím se ohniskem tedy světelnost rychle klesá. U teleobjektivů a zoomu se za relativně světelný objektiv dá považovat i minimální clonové číslo 4,0.

Rada na závěr: Světelnost je velmi důležitý parametr při výběru objektivu. Obecně platí, že čím větší, tím lepší. Při koupi tak volte objektiv s co nejlepší světelností (nejmenším clonovým číslem v celém rozsahu ohniskových vzdáleností objektivu). Dobrá světelnost je v mnoha případech nenahraditelná. Světelné objektivy jsou však velmi drahé, takže je často třeba kompromis zlaté střední cesty dobré světelnosti a ceny.

3. Výběr dle typu clony

Další parametr pro výběr objektivu je clona. Jednak je třeba se podívat na její rozsah clonových čísel pro jednotlivé ohniskové vzdálenosti a také na její typ a počet či tvar lamel a tedy i otvoru clony. Důležitá je též plynulost změny clony, která stojí za vyzkoušení. To se děje pomocí clonového kroužku či u některých nových objektivů se clona nastavuje elektronicky přímo z těla fotoaparátu (např. Nikkor řady G). Při nasazení objektivu s clonovým kroužkem na zrcadlovku s elektronickým ovládáním (klasickou či digitální) je třeba zaclonit na maximum a zajistit clonový kroužek proti uvolnění, jinak nebude fotoaparát moci clonu správně nastavovat. Otáčení clonového kroužku je sice dnes již přežitek, ale někdy je přeci jen ruční clonění rychlejší než přednastavení clony pomocí tlačítek na těle fotoaparátu.

Nikon Nikkor 24-120mm f/3.5-5.6G ED-IF AF-S VR

Objektiv bez clonového kroužku: Nikon Nikkor 24-120mm f/3.5-5.6G ED-IF AF-S VR.

Okrouhlejší clona nabídne obvykle lepší rozmazání bodů mimo hloubku ostrosti, čemuž říkáme bokeh a podrobněji se mu věnuje předchozí díl o objektivech.

Jak pracovat se clonou objektivu?

Clona objektivu má velký vliv na obraz vytvořený objektivem, o čemž jsem již více psal v druhém díle článků o objektivech. Z toho důvodu je třeba jejímu nastavení věnovat velkou pozornost.

Jednotlivé objektivy se liší konstrukcí, sestavením a typem, tvarem, velikostí či materiálem čoček a mají odlišné posuvy vlivem zoomu nebo ostření, také clona má různé velikosti a tvar.

Výrobci se snaží, aby objektiv měl co nejlepší kresbu a nejlepší přenos kontrastu, což však není vždy možné zajistit v celé škále clonových čísel. Z toho důvodu poskytuje objektiv optimální výkon pouze v určitém užším rozsahu dostupných clon, kterému se říká zlaté okno. Pokud je to tedy možné a vhodné, měl by se fotograf snažit nastavit clonové číslo objektivu právě v tomto optimálním rozsahu. Tento rozsah se však běžně neuvádí a objektiv od objektivu se liší. Závisí nejen na clonovém čísle, ale také na nastavené ohniskové vzdálenosti či zaostření. Často se proto pro jednotlivé ohniskové vzdálenosti daného objektivu uvádí zvlášť. Zejména levnější objektivy ukazují na nejnižších clonových číslech nejvíce optických vad. Je to způsobeno jejich levnější konstrukcí a kvalitě optických členů, které nedokáží příliš spolehlivě eliminovat či minimalizovat optické vady. Jak jsme psal v předchozích dílech, tak nejvíce vad se projevuje vlivem působení paprsků procházejících na okrajích čoček, tyto paprsky lze však poměrně dobře odstínit pomocí clony zvýšením clonového čísla. Tím se dosáhne lepší ostrosti až ke krajům a také lepší kresby a kontrastu.

Zlaté okno objektivu (ideální rozsah clonových čísel) lze víceméně definovat u všech objektivů. Právě pomocí něho zjistíme oblast, kde objektiv vykazuje nejlepší ostrost, přenos kontrastu i rozlišení. Z toho vyplývá, že použitím nejmenších a největších clonových čísel se kvalita obrazu sníží. Pokud je to možné, je vhodné clonové číslo volit ve zlatém okně objektivu.

S rostoucí hodnotou clonového čísla roste hloubka ostrosti (rozsah vzdáleností, v nichž se předměty jeví za určitých podmínek ostré). Mimo tuto oblast vzdáleností (hloubku ostrosti) je pak obraz neostrý až rozmazaný. Závislost kvality (kontrastu či ostrosti) na clonovém čísle je obvykle tvořena křivkou s maximem někde v první třetině či uprostřed obvykle v oblasti f/5,6-f/11, nejčastěji okolo f/8, ale u jednotlivých objektivů a jeho ohniskových vzdáleností se může tento vrchol znatelněji lišit.

Kvalita obrazu

Ukázka křivky kvality obrazu jako koeficientu rozlišení v závislosti na cloně pro daný objektiv. Zlaté okno se nachází zhruba nad hodnotou 0,9.

Často platí nepsané pravidlo, že pro kvalitnější kresbu obrazu po celém snímku je třeba nastavit clonu (clonové číslo) o dva kroky vyšší. Tedy např. v případě objektivu se světelností f/2,8 a minimálním clonovém čísle 2,8 nastavíte clonu 5,6. U levnějších setových zoomu s horší světelností 4,0 je dokonce třeba ještě výše, často až 8,0. To má za následek, že za horšího světla při otevřené cloně ideální kresby obrazu nedosáhneme. Světelnost objektivu tak má opravdu velký význam. Čím lepší bude a čím nižší clonové číslo objektiv zvládne, tím na nižším clonovém čísle bude začínat zlaté okno objektivu a poskytovat dobrou kresbu, aniž by se musel snímek výrazně ztmavnul a bylo nutné prodloužit expoziční čas.

Maximálním otevřením clony objektivu (nastavením minimálního clonového čísla) je tak možné získat nejvíce světla na snímku, ale bohužel se to podepíše také často na horší kvalitě obrazu. Z toho plyne pravidlo, že pokud není nutné mít clonu maximálně otevřenou např. kvůli nedostatku světla či kvůli hloubce ostrosti apod., je vhodné více přiclonit (nejlépe o 2-4 clony dle objektivu).

Obecná křivka závislosti přenosu kontrastu na cloně je pouze jakýmsi přiblížením, kvalita objektivu a přítomnost vad je více komplexní. Křivka závisí na složení a konstrukci objektivů, tvaru čoček a jejich uspořádání a také kvalitě antireflexivních povrchů a materiálů, z nichž jsou čočky tvořené.

Právě možnost fotografování za horších světelných podmínek je velkou výsadou dražších světelných objektivů. Nahrazení horší světelnosti nepomůže ani prodloužení expozičního času, neboť pak by došlo k pohybovému rozmazání vlivem pohybu fotografovaného předmětu nebo třesu rukou. Ani zvýšení citlivosti nepomůže, neboť se snímek dále zhorší rostoucím šumem a horším dynamickým rozsahem oproti nízké citlivosti. Z toho důvodu je dobrá světelnost nenahraditelná a s objektivy s horší světelností některé snímky prostě nepořídíte.

Nejvíce se vysoká světelnost objektivu uplatní v reportážní fotografii, kde je třeba používat krátké expoziční časy pro zachycení okamžiku a přitom často není možné užít blesk ani stativ a světelné podmínky mohou být nepříznivé. Tady je skutečně nezbytná. Také při fotografování pohybujících se zvířat ve volné přírodě, kdy je též nezbytný krátký čas, se stává vysoká světelnost objektivu nenahraditelná.

Vyšší světelnost objektivu vyžaduje větší čočky, které jsou samozřejmě dražší. Světelné objektivy tak jsou obvykle dosti drahé. Najdou se však některé výjimky jako např. některá základní pevná skla apod. Za nejhorší rozumnou světelnost opravdu světelného objektivu se považuje f/2,8. Výjimkou jsou však telezoomy a teleobjektivy, kdy se můžete i u drahých objektivů setkat se světelností pouze f/4,0. U nich se totiž předpokládá osazení na stativ a tedy možnost použití mírně delších expozičních časů.

Zejména pevná skla se světelností f/1,0 až f/1,4 jsou nezastupitelná, neboť umožňují nejen fotografovat za horšího světla, ale také díky malé hloubce ostrosti dostatečně vypíchnout daný předmět v záběru a rozmazat rušivé pozadí. Bohužel tyto objektivy bývají obvykle dosti drahé a nejsou tak dostupné každému. Pro ostatní jsou tu objektivy se světelnostmi f/1,8-f/2,8, které jsou již na tom hůře, ale stále je ještě lze dobře použít i za horších světelných podmínek. Honba za světelností může mít i své negativní důsledky a to je možná horší kresba za dobrých světelných podmínek u některých velmi světelných objektivů. Jejich určení je tedy mírně omezené a není vhodné je používat zcela univerzálně.

Sony SAL-50F14

Pevnoohniskový objektiv Sony SAL-50F14, 50 mm, f/1,4.

Dražší a světelné objektivy jsou nejen větší (zejména širší díky velkým čočkám), ale často také těžší a pevnější či odolnější. Nabízejí kovovou konstrukci a dlouhou životnost. Hodí se i do náročnějších podmínek a pro cestování. Sice za ně zaplatíte několikrát více než za levná skla, ale možná udělají mnohem více práce a déle vydrží.

Při nízkých clonových číslech se kromě klasických vad majících vliv na ostrost výrazněji projevuje i znatelná vinětace (ztmavení obrazu k okrajům), která je na snímku viditelná zejména v rozích, jež jsou nejdále od středu obrazu. U vysokých clonových čísel se díky malému otvoru začínají zase projevovat ohybové jevy, které vedou k rozmazání a zhoršení obrazu vlivem vzniku ohybových obrazců. Pokud tedy pomocí clony pracujete s hloubkou ostrosti obrazu, budete někdy omezeni na okrajích horší kvalitou vlivem konstrukčních vad či ohybu světla.

Podrobněji jsme se tím zabývali v předchozích dílech seriálu o objektivech.

Hloubka ostrosti může velmi ovlivnit celkové vyznění a vnímání snímku. Její změny se nejlépe a nejrychleji dosáhne změnou clonového čísla, které jediné nemění současně záběr snímku nebo perspektivu.

Hloubka ostrosti

Změna hloubky ostrosti na stejném záběru (stejná vzdálenost zaostření i ohnisková vzdálenost) pro různá clonová čísla se znatelně mění, větší náhled zde.

Rada na závěr: Rozsah clon objektivu je dobré mít co největší, ovlivňuje množství světla i hloubku ostrosti. Při výběru objektivu se zajímejte též o tvar a typ clony a počet lamel. Čím kruhovější a symetričtější clona bude, tím lepší bokeh a tím i kvalitu rozmazání (rozostření) obecně získáte.

4. Výběr dle typu ostření

V zásadě objektivy rozdělujeme dle druhu ostření, zda umožňují automatické nebo jen ruční ostření na autofocusové AF objektivy a manualfocusové MF objektivy. Zatímco v amatérské oblasti a u nových objektivů se setkáte téměř výhradně s AF objektivy, u starších objektivů je použití ručního ostření MF mnohem častější. Je nutno poznamenat, že i autofocusové objektivy umožňují ruční ostření, stačí přepnout správný režim na těle zrcadlovky či přímo objektivu. Objektivy nabízejí různé druhy ostření podle pohybu členů (přední, vnitřní, zadní apod.), pak podle motůrku ostření (klasické, ultrazvukové), podle toho, zda se při ostření otáčí přední člen či ne a podle rychlosti zaostřování a přesnosti.

Ostřící prstenec bývá umístěn obvykle nejblíže k přední čočce objektivu a slouží k manuálnímu (ručnímu) ostření. Před použitím ručního ostření je důležité zkontrolovat, zda je autofokus fotoaparátu vypnut a na těle nastaveno manuální ostření MF a případný přepínač mezi ručním/automatickým ostřením na objektivu je ve správné poloze. V opačném případě totiž hrozí poškození systému automatického ostření. Některé objektivy i fotoaparáty umožňují manuální doostření při automatickém ostření nebo rovnou kombinaci obojího. Je však nutné si vše dle manuálu a pokynů ověřit.

Rychlost ostření závisí především na rychlosti aktivního změření vzdálenosti (u aktivního autofocusu) či určení nejlepšího kontrastu na hranách (u pasivního autofocusu). U objektivu hraje největší roli vlastní rychlost autofocusových motorků. Také by Vás měla zajímat přesnost ostření a hlučnost. Nejlépe si zde vedou ultrazvukové motorky.

Před vlastním ostřením je dobré co nejlépe volit ostřící oblast, aby bylo možné dobře zaostřit. Existuje na to řada triků. Je tak dobré se dopředu vyvarovat obtížně zaostřitelným situacím či objektům, které se zaostří velmi obtížně, pomalu nebo vůbec. Tam je pak mnohem rychlejší i přesnější zaostřit ručně. Chce to však mít buď velmi dobrý zrak a světlo pro kontrolu v hledáčku nebo velmi dobrý odhad vzdálenosti. Dobré a rychlé manuální ostření je tedy hlavně otázka praxe. Také si dávejte pozor, že některé objektivy nemusí ostřit přesně na bod, který chcete, ale např. mírně před nebo vzad. Nezapomeňte též na kontrolu hloubky ostrosti (často pomocí tlačítka u objektivu) nebo na její celkový odhad dle známých tabulek, výpočtu a ze zkušenosti.

Ostření je po volbě správného výřezu jedna z nejdůležitějších vlastností. Téměř každý snímek vyžaduje mít aspoň nějakou část na snímku ostrou a k tomu je třeba opravdu dobře a spolehlivě zaostřit. Není to vždy tak snadné, jak by se někomu mohlo zdát. Zejména u objektivů s delší ohniskovou vzdáleností a s horší světelností je zaostření někdy docela problém. Při delších ohniskových vzdálenostech totiž klesá hloubka ostrosti a nároky na přesnost ostření prudce rostou.

Na objektivech je uveden rozsah ostřících vzdáleností obvykle pro oba konce zoomu nebo oddělen barvami či ukazateli. Uváděn je v jednotkách metrů (meters) nebo stop (feet). Často je tam obojí. Vše najdete pod ostřícím prstencem, který by měl být velmi stabilní a s jemným posunem a krokem a zároveň možností rychlého přejetí. Jen tak lze umožnit rychlé ruční ostření. U některých objektivů je pomocí čar také naznačena hloubka ostrosti pro jednotlivá clonová čísla a ohniskové vzdálenosti, což zlepšuje fotografovi kontrolu.

Ostření a hloubka ostrosti

Ostření a hloubka ostrosti vyznačená čarami na tubusu pro danou ohniskovou vzdálenost, clonu a zaostření, větší náhled zde.

Rada na závěr: Ostření nelze opomíjet. Spolehlivé, rychlé a přesné ostření je zárukou kvalitního a ostrého snímku. Zejména u delších ohnisek je třeba kvalitnější ostření. Nejlepší je ostření pomocí ultrazvukových motorků, které je většinou nejpřesnější, nejrychlejší i nejtišší, stojí však více peněz, takže zvažte, kolik jste ochotni do kvalitního ostření investovat.

5. Výběr dle typu zoomování

Tento výběr se týká jen zoom objektivů, u kterých se mění ohnisková vzdálenost v daném rozsahu a je třeba objektiv vysouvat. K zoomování opět slouží prstenec a zoomuje se jeho otáčením nebo je vysouvání přímé bajonetové. Objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností tento prstenec nemají a vysouvají se pouze kvůli ostření. Přibližná ohnisková vzdálenost (reálná efektivní) bývá po krocích uvedena přímo u prstence zoomu nebo na bajonetu. Opět je třeba si vyzkoušet plynulost a rychlost zoomování mezi krajními polohami, zda poloha zoomu drží pevně, jak velký klade odpor a jak dobře se objektiv při zoomování drží.

Rada na závěr: Kvalitní zoomování by mělo být samozřejmostí, přesto u zoomů s velkým rozsahem vzdáleností je hodně důležitým parametrem. Zaměřte se proto při výběru na rychlost a přesnost zoomování a jeho stabilitu.

6. Výběr dle závitu

Závit na filtry se nejčastěji nachází v přední přírubě objektivu, stejně jako bajonet pro uchycení sluneční clony. Některé objektivy mají prostor pro filtr pouze u bajonetu, kde se dají do drážek zasunout želatinové filtry. To je typické zejména pro ultraširokoúhlé objektivy, které mají navíc často integrovanou i sluneční clonu.

Také velikost závitu hraje při výběru objektivu roli. Souvisí s velikostí čočky přední a tím i světelnosti. Světelnější objektivy vyžadují větší filtry a tím i dražší. Psal jsem o tom více již v předchozích dílech. Z toho důvodu je třeba na to brát ohled. Proto doporučuji se držet nějakého kompromisu.

Rada na závěr: U závitů volte nejlépe použitelný. Velké závity mají dosti drahé příslušenství. Vhodné pro použití filtrů také je, aby se závit při zoomování nebo ostření objektivu neotáčel.

7. Výběr dle druhu uchycení objektivu k tělu

Většina objektivů má bajonetový úchyt, u některých starších však najdete ještě také šroubovací závit s označením M42. U objektivů je třeba dát pozor na typ bajonetu a kompatibilitu s tělem též po elektronické stránce.

Rada na závěr: Volte raději objektivy s moderními bajonety, které jsou plně kompatibilní s novými těly zrcadlovek. Pokud využijete starší objektiv, ověřte si funkčnost bajonetu nejen mechanicky, ale i po elektronické a z hlediska fotografických funkcí.

8. Výběr dle speciálních optických členů objektivu a eliminace vad

Velká část objektivů dnes používá různé technologie pro odstranění optických vad. K tomu ji slouží různé pomocné prvky či speciální optické členy, které mají za úkol co nejlépe optické vady eliminovat. Často se používají asférické členy pro korekci sférických vad či čočky s nízkou disperzí (ED členy) pro korekci barevné vady. Navíc někdy také umožňují zlepšit kontrast a barevné podání. Vyskytují se stále častěji i u levnějších skel a objektivů, přesto optické vady nelze zcela eliminovat.

Rada na závěr: Různé opravné prvky a speciální optické členy či mechanické konstrukce vylepšující obraz jsou zajisté žádoucí. Zvažte však použití pro Vaše účely a ověřte si raději tato vylepšení v praxi při zkoušce. Objektivy s těmito vylepšeními bývají často dražší a ne úplně vždy mají příliš znatelný přínos pro kvalitu obrazu a lepší použitelnost.

9. Výběr dle speciálních pomocných funkcí

Objektiv lze také vybírat podle speciálních funkcí. Mezi hlavní důležité funkce patří zejména stabilizátor obrazu, který je v případě objektivu optický.

Optický stabilizátor obrazu

Optický stabilizátor pomocí účinné stabilizace čoček vyrovnává otřesy a posuvy obrazu na snímači, které vedou k rozmazání snímku při delších expozičních časech. Stabilizátor umožňuje tyto časy dále prodloužit. Přibližně se uvádí, že z ruky udržíte bez stabilizace expoziční čas v sekundách rovnající se převrácené hodnotě ohniskové vzdálenosti v mm. Tedy např. u 300 mm objektivu je to 1/300 s.

Technologií optické stabilizace je zde více, tyto objektivy již dnes nabízí většina výrobců, nejznámější jsou však IS (Image Stabilizer) Canonu a VR či VR II (Vibration Reduction) u Nikkor objektivů Nikonu. Nejvíce se uplatní u teleobjektivů a telezoomů, ale je stále častěji osazen i do objektivů s kratšími ohnisky.

Optický stabilizátor mají zejména objektivy EVF ultrazoomů a některých kompaktů (většinou od Panasonicu i dalších výrobců) a jejich počet se stále rozšiřuje a opodstatňuje. Na rozdíl od těl klasických digitálních zrcadlovek je totiž kompakt podstatně menší, lehčí a tím náchylnější na otřesy a hůře udržitelný v rukou. Proto zde mají stabilizátory opodstatnění již i při trojnásobném rozsahu zoomu a při jejich koupi je vhodné vzít přítomnost optického stabilizátoru v potaz.

Někdy je digitální zrcadlovka a obraz stabilizován pomocí pohybu snímače a pak je použití optických stabilizátorů přímo v objektivu nepodstatné. Většinou je však stabilizace v objektivu dle zkušeností mírně účinnější než pomocí posuvů čipu.

Více a podrobněji se stabilizátory zabývá článek zde.

Moderní funkce elektroniky objektivů

Nové objektivy obsahují často rychlejší a lepší elektronické obvody, které umožňují vylepšovat nebo měnit funkce jako je ostření, měření expozice atd. Starší objektiv tak může mít i po funkčnosti na novém těle oproti novým objektivům některá funkční omezení.

Rada na závěr: Optický stabilizátor má opodstatnění při fotografování z ruky a na větší ohniskové vzdálenosti, kdy umožní získat ostrý snímek i při delším expozičním čase a horších světelných podmínkách. Stabilizace však též není všemocná a objektiv značně prodražuje. Zkuste tedy zvážit, zda ho skutečně potřebujete a nevystačíte si případně se stativem nebo nemáte zrcadlovku již stabilizovánu pomocí posuvu snímače.

10. Výběr dle ceny objektivu

Cena objektivu je nakonec jedna z nejdůležitějších parametrů. Objektiv si můžete koupit nový nebo použitý bazarový. Ten vyjde mnohdy výrazně levněji, ale je zde větší riziko skrytých vad a poškození nebo nefunkčnosti některých součástí.

Z cenového hlediska lze nové objektivy rozdělit na několik skupin:

a) velmi levné - asi od 2 000 do 6 000 Kč

b) levné - asi od 6 000 do 15 000 Kč

c) střední drahé objektivy - asi od 10 000 do 30 000 Kč

d) dražší objektivy - asi od 20 000 Kč do 50 000 Kč

e) velmi drahé objektivy - od 50 000 Kč výše (obvykle do několika set tisíc Kč)

Před koupí staršího či použitého objektivu (někdy platí i pro nové objektivy) je tedy třeba zejména dávat pozor zejména na tyto věci:

a) Kompatibilita objektivu s tělem

Rozhodně je před koupí třeba ověřit, zda je objektiv možné použít na těle Vaší zrcadlovky. Za prvé, zda bude možné objektiv nasadit (správný typ bajonetu), zda je podporován elektronicky, fungují všechny nezbytné funkce a které případně nefungují a zda je mohu postrádat. Nejlepší je vždy vše před koupí otestovat na těle Vaší zrcadlovky, pokud je to možné.

b) Poškrábané a znečištěné čočky

Nové objektivy mají obvykle čočky v pořádku, u starších bazarových objektivů však můžete narazit na jejich opotřebení. To je také hlavní důvod nižší ceny. Při prohlížení čoček mějte plně otevřenou clonu. Zkontrolovat lze přední a zadní čočku, na níž by nemělo být patrné žádné větší poškrábání, i menší škrábanec se negativně může projevit na kvalitě obrazu a snímku. Nejméně vadí škrábance na okraji čočky. Nepříjemné je také zaprášení či jiné znečištění čoček a to zvnějšku i zevnitř, které může vést k ztmavnutí či negativním odleskům, pohlcením a flíčkům v obraze, i když vždy nemusí. Objektiv by rozhodně neměl být příliš zaprášený nebo zamazaný a čočky by neměly mít poškozené antireflexivní vrstvy. Pokud je to možné, nechte si objektiv odborně vyčistit.

c) Chod clony

Dobré je si také vyzkoušet funkčnost a chod clony. K tomu slouží clonový kroužek nebo ovládání elektronicky z těla zrcadlovky. Neměl by nikde zadrhávat a clona by měla mít přibližně kruhový a symetrický tvar, žádná z lamel by neměla být uvolněná od ostatních a jejich posun by měl být synchronizován. Pokud je to možné, je dobré si ověřit expozici při všech clonách objektivu, které nabízí a zjistit, zda bezproblémově fungují.

d) Ostření objektivu

U ostření je jednak třeba vyzkoušet rychlost a funkčnost autofocusových motorků, zda dobře zaostří a zda jejich chod je plynulý, rychlý a přesný. Zase nejlepší je pořídit více testovacích snímků při různých ostřících a ohniskových vzdálenostech. Ostření by nemělo být příliš hlučné, drhnoucí či pisklavé, což může být známka opotřebení či poškození převodů, posuvné mechaniky či motorků. Někdy bude třeba ostření seřídit, neb mohlo dojít dlouhým používáním k nechtěným posuvům, to se týká zejména předního a zadního ostření. Také ruční ostření by mělo být pomocí kroužku plynulé, přesné a jemné a možné ho zaaretovat. Všímejte si, zda se při ostření neotáčí přední člen.

e) Zomování objektivu

Zoomovací prstenec by měl mít jistý a plynulý chod bez jakýchkoli zaseknutí nebo nepříjemných zvuků, měl by být také pevný při nastavení, aby se nerozjížděl. To je možné snadno ozkoušet v prodejně před koupí.

f) Stav tubusu, bajonetu a závitů

Stav tubusu vypovídá hodně o předchozím zacházení a používání a také opotřebovanosti celého objektivu. Zaměřte se zejména na větší vrypy či odštěpky, které svědčí o pádech a nárazech objektivu a také na bajonet, zda není na něm patrná koroze nebo něco nechybí a vše je dobře upevněno. Též závit by měl být v pořádku. Objektiv zkuste připevnit k tělu, ke kterému ho chcete koupit a také si raději zkuste i osazení případných filtrů do závitu.

g) Kvalita kresby objektivu

Vlastní kresbu objektivu a kvalitu obrazu lze otestovat jedině pomocí testovacích snímků. Zkuste pořídit více snímků za různých podmínek a nastavení objektivu a hledejte případné nedostatky v obraze, zejména se zaměřte na snímky v protisvětle a za bočního světla, kdy se nejvíce objeví případné vady na čočkách a bajonetu.

h) Kontrola kompletnosti

Objektiv by kromě tubusu, bajonetu, závitu a vnitřního těla měl také obsahovat horní a spodní krytku na ochranu přední a zadní čočky. Někdy však již chybí. Tyto krytky by měly být funkční a pevně držet. Naštěstí jejich použití není zcela nezbytné, ale rozhodně se hodí. Pokud objektiv měl v základě sluneční clonu, tak ji zkuste požadovat. Často však se s ní již v bazaru nesetkáte. Pak je dobré vyzkoušet nějakou kompatibilní krytku, zda půjde na objektiv nasadit.

i) Cena a záruka

Cena použitého by měla být nižší než u nového stejného nebo téměř ekvivalentního objektivu. Vyhledejte si raději předem na internetu informace o cenách bazarových objektivů stejného typu, aby vám nebyl prodán předražený objektiv. Cena se často může značně lišit u dvou stejných modelů. Je to dané odlišným opotřebením, funkčností a kompletností či stářím, ale také vlastní obchodní strategií prodejce.

Ne nadarmo u tak důležité součásti jako je objektiv platí: Dvakrát měř, jednou řež.

Cena objektivu totiž ani v bazaru nebývá tak lidová, řádově několik tisíc korun, což při špatné koupi může dosti zamrzet.

U nových objektivů se díky dvouleté záruce a novosti můžete sice více spolehnout na bezchybnost či bezvadnost výrobku, přesto i zde stojí za vyzkoušení, abyste se případně vyhnuli budoucím problémům s reklamací apod. Navíc nové objektivy jsou ještě většinou patřičně dražší než bazarové.

K čemu se hodí jednotlivé typy objektivů?

V této části se pokusím nastínit nejvhodnější použití jednotlivých typů objektivů.

1. Rybí oka (Fish eye) (8-16 mm)

Rybí oko je objektiv nazvaný podle vypouklého tvaru a pohledu rybího oka, který připomíná přední čočka. Tyto objektivy nabízí velký zorný úhel (180-220°) a typické výrazné soudkovité zkreslení. Snímky z nich nabízí netradiční pohled na scénu velmi odlišný od pohledu očima.

Canon EF 15 mm Fish-eye f/2,8

Rybí oko: Canon EF 15 mm Fish-eye f/2,8.

Rozlišujeme dva druhy rybích ok:

a) cirkulární rybí oko

Zobrazuje kruhový obraz ve středu snímku s typickým výrazným zkreslením. Zorný úhel je tak stejně velký ve všech průměrech obrazu.

b) diagonální rybí oko

Vytváří obraz s velkým zorným úhlem pouze v úhlopříčce snímku. Tím je více podobný běžnému snímku.

Rybí oko umožňuje vytvořit netradiční pohled na skutečnost a umožnit uplatnit nové pojetí a perspektivu snímku. Velké soudkovité zkreslení linií se hodí pro umělecké záběry. Nevhodné je ovšem pro dokumentační a reportážní fotografii, kde jde více o reálné zachycení skutečnosti. Přesto se v reportážní fotografii díky zajímavým záběrům používá. Na rybích okách nelze používat přední filtry, neboť čočka je velmi vypouklá a má příliš široký zorný úhel, že by závit a okraje filtru byly na snímcích vidět. Z toho důvodu se používají méně praktické želatinové filtry.

Příkladem dvojice nových rybích ok od Sigmy se nedávno zabýval článek zde.

2. Velmi širokoúhlé a širokoúhlé objektivy (14-35 mm)

Mezi velmi širokoúhlé objektivy se řadí objektivy s ekvivalentní ohniskovou vzdáleností zhruba do 24 mm, širokoúhlé pak zhruba do 35 mm. Používají se zejména pro fotografování větších objektů a scén jako je architektura, interiéry, krajina, ale také v reportážní a skupinové fotografii. Zejména snímky architektury a interiérové fotografie by jinak často nešly ani pořídit z prostorových důvodů. U nich je širokoúhlý objektiv nezastupitelný.

Tamron AF SP 14 mm f/2,8 Asp. (IF)

Velmi širokoúhlý objektiv: Tamron AF SP 14 mm f/2,8 Asp. (IF).

Jak fotografovat architekturu?

Při fotografování architektury, tedy různých staveb jako domů, kostelů, paláců, zámků, hradů apod., musíte být často velmi blízko samotného objektu, neboť ve větší vzdálenosti už do záběru vstupují další objekty, které mohou fotografovanou stavbu překrývat. Zachytit co nejširší záběr je úkolem širokoúhlého objektivu.

Vlivem velmi odlišných vzdáleností jednotlivých částí stavby dochází k perspektivnímu sbíhání rovnoběžných linií (přímek). Při pohledu zespodu jde o sbíhání svislic směrem k horním částem stavby. Tento jev souvisí s perspektivou a někdy může na snímku působit negativně. Z toho důvodu je často vhodné ho korigovat. Dnešní digitální fotoaparáty umožňují korekci svislic pomocí grafického editoru v počítači, kdy je však obraz tímto roztažením mírně mírně znehodnocen a také patřičně ořezán.

architektura

Fotografování architektury s typickým sbíháním svislic, které lze upravit v grafickém editoru, větší náhled zde.

Pro zvolení vhodné perspektivy je tak lepší vybrat správné místo k fotografování. Často je vhodnější fotografovat z protějších oken nebo z vyvýšeného místa, kdy se perspektivní rozdíl vzdáleností různých částí svislic poněkud sníží. Pokud nestačí zorný úhel objektivu, je možné fotoaparát více naklonit, aby se stavba do záběru vešla pokud možno celá. Vhodnou kombinací místa záběru, úhlu, světelných podmínek a objektivu lze dosáhnout netradičních a mnohdy velmi dobře vyznívajících snímků. Vhodné je též udržovat horizontální (vodorovnou) linii střech a vrchů staveb, nicméně není to pravidlem a též diagonální (úhlopříčné) či jiné kompozice mohou působit zajímavěji. Přechod mezi stavbou a oblohou se obvykle na jednu třetinu snímku či do zlatého řezu, ale i zde se mohou pravidla záměrně porušit.

Při fotografování architektury nacházejí dobré uplatnění též tilt-shift objektivy.

Nakláněcí posuvné objektivy (Tilt-Shift objektivy)

Tyto objektivy byly podrobněji popsány v předchozím díle. Umožňují naklánět a posouvat optickou osu objektivu vůči ose snímače či filmu. To se využívá zejména při fotografování architektury. Nakláněním osy je možné měnit hloubku ostrosti a zaostřit tak na objekty v různých vzdálenostech současně, posouváním lze zase dosáhnout srovnání kácejících se svislic a jiných linií. Nevýhodou těchto objektivů je zejména vysoká cena a méně široká nabídka, navíc sbíhající se linie lze poměrně zdařile opravit až na hotovém snímku v grafickém editoru počítače. Použití tak nacházejí spíše u profesionálů.

Tilt-shift Canon TS-E 90 mm f/2,8

Tilt-shift objektiv: Canon TS-E 90 mm f/2,8.

Jak fotografovat interiér?

Při fotografování interiérů není obvykle problémem výška, protože většinou není nutné tolik naklánět fotoaparát a ani sbíhání svislic nebývá tak výrazné. Problémem jsou však horší světelné podmínky. Většina interiérů je nedostatečně osvětlených a dosti tmavých. Z toho důvodu jsou velmi vhodné dostatečně světelné objektivy. Zároveň je však třeba více clonit, aby se dosáhlo větší hloubky ostrosti. To však neodvratně vede k prodloužení expozičních časů a nutnosti použití stativu. Ne vždy je však možné rozumně stativ použít. Navíc prostoru a míst k vhodnému záběru je obvykle poměrně málo. Fotograf je v možnostech volby místa dosti omezen. Bez dostatečně širokoúhlého objektivu se zde opět neobejdete. Nevýhodou širokoúhlých objektivů je však často poměrně znatelné soudkovité zkreslení, které vede k nepřirozenému prohýbání čar a tvarů, jež působí rušivě. U digitálních snímků je do jisté míry možné soudkovitost korigovat v počítačovém editoru.

interiér

Při fotografování interiéru lze snímek oživit vhodnými diagonálami či netradičními úhly záběru, větší náhled zde.

Jak fotografovat krajinu?

Přestože pro fotografování krajiny není vždy širokoúhlý objektiv nutností, přesto najde i zde bohaté uplatnění. Využít se dá pro zvýšení dojmu prostoru a vzdálenosti, neboť dokáže zachytit velmi blízké i vzdálené předměty v krajině. To vede k lepšímu využití kontrastu a zdůraznění částí snímku pomocí zajímavých předmětů v popředí, jež mohou být dobrým vodítkem pro oči diváka. Velký důraz je tedy v krajinné fotografii třeba klást na volbu nejvhodnější kompozice a tedy i místa záběru, nastavené ohniskové vzdálenosti a zaostření. Pomocí změny clonového čísla se dosáhne různé hloubky ostrosti. Tato změna může mít velký vliv na celkové vyznění snímku. Obecně se doporučuje nastavit vysoké clonové číslo a tím hloubku ostrosti co nejvíce zvýšit. Ostřit je optimální na hyperfokální vzdálenost, kdy je zaostřeno vše až do nekonečna již od poloviny této vzdálenosti. Umístěním blízkého předmětu do záběru navíc snímkům dodáte na prostorovosti, dynamice a celkovém rozsahu. Právě zde je též širokoúhlý objektiv téměř nezastupitelný.

krajina

Fotografie krajiny má obvykle velkou hloubku ostrosti, větší náhled zde.

Jak fotografovat reportáž?

Reportážní fotografie potřebuje často zachytit širší okolí události a větší skupinu lidí a předmětů, aby byla znatelná též souvislost mezi nimi. Z toho důvodu je třeba použít dostatečně širokoúhlý objektiv i zde. Typicky by neměl chybět při fotografování slavnostních příležitostí, kde je třeba fotografovat skupinky lidí jako jsou svatby, plesy, zahradní oslavy, demonstrace, průvody apod. Na druhou stranu najde uplatnění i delší ohnisková vzdálenost objektivu, která umožní více přitáhnout aktéry dané události. Různé typy objektivů či vhodný zoom tak rozhodně nejsou na škodu. Zoom má navíc výhodu ve větší rychlosti pořízení daného záběru z jednoho místa.

Pro zvýraznění hlavního předmětu či osoby je vhodné ji umístit do popředí či zlatého řezu a ještě nejlépe k ni oči nějakým způsobem směrovat pomocí vhodné kompozice. Tento předmět by měl být ostrý. Pozadí a okolí by naopak mělo být jen doprovodné a je vhodné ho rozmazat využitím zaostření na blízko či odstupem a použitím delší reálné ohniskové vzdálenosti objektivu a pak také nastavením nízkého clonového čísla. Vhodné jsou zoom objektivy, které nabídnou rychlou změnu záběru. Prodloužením ohniskové vzdálenosti objektivu pak nejen sníží hloubku ostrosti, ale též umožní větší odstoupení od objektu, čímž dosáhnete přirozenějšího podání obličeje, neboť na mírně delších ohniscích už objektiv netrpí tolik nepříjemným soudkovitým zkreslením a neprojeví se tolik zkreslující perspektiva vlivem odlišné poměrné vzdálenosti jednotlivých částí obličeje.

reportáž

U reportážní fotografie z akce je vhodné věrně zachytit danou událost či okamžik, větší náhled zde.

3. Normální (základní) objektivy (35-100 mm)

Normální objektiv zobrazuje přibližně stejný záběr, jako vidí lidské oko (tedy 45-46°). Jde o objektiv s ekvivalentní ohniskovou vzdáleností 50 mm. Rozšířeně se však za základní považují i objektivy v rozsahu zhruba od 35-100 mm. Jejich výhodou je přirozené podání perspektivy, na kterou jsme zvyklí. V tomto rozsahu se pohybuje také valná většina zoomů a tento rozsah je svým použitím nejuniverzálnější.

Nikon Nikkor 50 mm f/1,8 D AF

Základní objektiv Nikon Nikkor 50 mm f/1,8 D AF.

Právě objektiv s 50 mm ohniskovou vzdáleností by neměl chybět žádnému fotografovi. Dříve právě normální objektivy s pevným ohniskem 50 mm byly nejpoužívanější. Dnes je již doba zoomů, přesto však stále mají co nabídnout. To je především vysoká světelnost, dobrá kresba, bokeh a minimální zkreslení. Také rozměry jsou obvykle příjemné.

Použít se dají na přirozené podání okolní skutečnosti a většinu fotografií.

4. Slabé teleobjektivy (100-200 mm)

Slabé teleobjektivy s ekvivalentní ohniskovou vzdáleností 100-200 mm slouží především při fotografování předmětů či osob, kde je třeba z různých důvodů si zachovat jistý odstup. Spadají sem především portrétní objektivy.

Nikon Nikkor 135 mm f/2 D AF DC

Portrétní teleobjektiv: Nikon Nikkor 135 mm f/2 D AF DC.

Jak fotografovat portrét?

Fotografování portrétů a lidských tváří vyžaduje dobrý cit. Lidské tváře mají přirozenější dojem až v určitém odstupu několika metrů, aby byla perspektiva díky vzdálenosti podobná jako při běžné vzdálenosti mluvících a potkávajících se lidí mezi sebou. Aby nebyl portrét ničím rušen je třeba zvolit jeho vhodný ořez a k tomu slouží obvykle objektivy s ekvivalentními ohnisky 80 mm a více, některá jsou přímo specializovaná na portrétní fotografii.

Základem portrétní fotografie je nejčastěji získat ostrý obraz očí nebo částí obličeje, která mají diváka upoutat a zaujmout, další části se mohou plynule a jemně rozmazávat. Právě plynulost a jemnost rozmazání a hra s hloubkou ostrosti zde je velmi důležitá, stejně tak jako pozadí. Rozhodně se vyhněte různým rušivým pozadím (větvím, stožárům apod.), které zasahují do portrétu (tváře či snímaného člověka), aby nepůsobily jako rušivé vyrostlice. Z toho už plyne další požadavek na objektiv a tou je světelnost, která je nezbytná pro nastavení malé hloubky ostrosti. Portrétní objektivy někdy obsahují další přídavné funkce pro speciální rozmazání a vylepšení bokehu. Více se o tom zmiňuje již předchozí díl článku o objektivech.

portrét

Portrétní fotografie s rozostřením pozadí a umístěním obličeje poblíž zlatého středu, větší náhled zde.

Většinou platí, že portrétní objektiv by měl být pro dokonalejší kresbu a lepší bokeh (úroveň rozmazání) nejlépe objektivem s pevným ohniskem. Čím delší ohnisková vzdálenost a lepší světelnost má, tím bude objektiv větší, těžší, mohutnější a také dražší.

Teleobjektivy těchto rozsahů nejsou ovšem vhodné pouze pro portrétní fotografii, hodí se též na reportáž, fotografování detailů v architektuře, krajině, interiérech, dokumentační fotografii apod. Jsou mezi nimi často i makro objektivy. Použití je tedy zase dosti univerzální. Důležité je, aby nabízely rozumnou světelnost a minimální zkreslení. U zoomu pak bude také dosti důležitá rychlost ostření, neboť díky menší hloubce ostrosti je přesné zaostření stále obtížnější a přílišné clonění také není vždy možné a vhodné.

Teleobjektiv má za úkol daný objekt vypíchnout z prostředí nebo přesně oříznout, aby byl detailněji znát a zvýrazněn. Použijeme ho tehdy, pokud nás pozadí nezajímá a působilo by zbytečně rušivě.

5. Silné a super teleobjektivy (200 mm a více)

Silné a super teleobjektivy mají ekvivalentní ohniskovou vzdálenost nad 200 mm a jsou výslovně určeny většinou na fotografování vzdálených předmětů. Na bližší totiž často ani neumožňují zaostřit. Obvykle se jedná o velké objektivy, ať už jde o pevné teleobjektivy nebo o telezoomy. Vzhledem k velkému množství čoček a dlouhému tubusu je u nich poměrně konstrukčně obtížné získat dobrou světelnost. Objektivy se světelností 2,8 jsou tak velmi drahé a ani s minimální clonou 4 nejsou nikterak levné. Jedná se vůbec o jedny z nejdražších objektivů vůbec. Používají je tak spíše profesionálové nebo majetnější amatéři.

Canon EF 400 mm f/2,8 L IS USM

Teleobjektiv Canon EF 400 mm f/2,8 L IS USM.

Využití najdou zejména ve sportovní fotografii a fotografování zvířat a v přírodě. Použít se však dají i jinde pro získání velkého detailu a nutnosti předmět více úhlově přiblížit, je-li příliš vzdálený. Použijí ho často např. fotografové osobností a bulváru, kdy nemohou fotografovat z dostatečné blízkosti.

Jak fotografovat sport?

Při snímání sportovních událostí je častý rychlý pohyb a z toho důvodu je zde nutnost dostatečné světelnosti pro použití kratších expozičních časů, aby pohybová neostrost nebyla příliš velká. Také stativ je nezbytný. Tyto objektivy často ani bez upevnění na stativ v ruce neudržíte, váží až několik desítek kg. Při fotografování pohybu využijete prediktivní režimy ostření a také sledování pohybu jedoucího vozu či sportovce. Fotografovaný předmět či osoba se budou jevit ostré a okolí rozmazané, což dodá snímku na dynamice a pohybovým rozmazáním upozorní na rychlost pohybu. Snímek je navíc díky malé hloubce ostrosti a velkému výřezu většinou značně plochý.

Jak fotografovat v přírodě?

V přírodě je velmi důležitá zkušenost a tichost fotografa, aby zvířata nevyplašil. Mnohdy je nutné velmi dlouho čekat na vhodný okamžik a příležitost k fotografování a také světelné podmínky hrají velkou roli. Opět potřebujete stativ a objektiv se solidní světelností a kvalitním ostřením, nejlépe tichým ultrazvukovým motorkem. Oproti sportovním okruhům se též hůře předpovídá případný směr pohybu, přesto zkušený fotograf pořídí teleobjektivy velmi povedené snímky.

Makroobjektivy

Makroobjektivy umožňují dosáhnout měřítka zvětšení předmětu a obrazu v měřítku 1:1. Obraz je tak stejně velký jako předmět. Mluvíme tak o pravém makru (true macro) nebo živé velikosti (live size). Různé makroobjektivy nabízejí různé ohniskové vzdálenosti a také zaostřovací vzdálenosti s největším poměrem zvětšení (měřítkem), která roste se zvětšující se ohniskovou vzdáleností.

Canon EF-S 60 mm f/2,8 Macro

Makroobjektiv: Canon EF-S 60 mm f/2,8 Macro.

Jak fotit makro?

Při fotografování makra je prioritně třeba najít optimální výřez fotografovaného předmětu a dobře zaostřit, tak aby byl předmět co nejvíce ostrý po celé délce. Toho lze dosáhnout jedině zvětšováním hloubky ostrosti přicloněním. To vede k prodlužování expozičních časů a stativ se stává nezbytný. Zdálo by se tedy, že nejlepší volit makro objektivy s co největší světelností, jenže tyto objektivy mají často max. clonu už 22, což nemusí někdy na dostatečnou hloubku ostrosti makra stále stačit, navíc při této cloně je kresba často už dosti měkká a málo kontrastní zejména vlivem difrakce (ohybu) světla na malém otvoru clony. Z toho důvodu není vždy možné vždy maximálně clonit a je třeba volit nějakou optimální clonu kolem 16 či ještě lépe přesně ozkoušenou s optimálním poměrem hloubka ostrosti a kresba dle potřeby.

makro 1

Makrofotografie, větší náhled zde.

Makroobjektivy mohou být zoomové (s proměnným ohniskem) i pevné (s pevným ohniskem).

Zatímco zoom objektivy mají nižší světelnost, pevné objektivy se chlubí lepší světelností. Ta nemusí být vždy jenom výhodou. U makra je stejně nutné clonit kvůli hloubce ostrosti, takže možnost plně otevřené clony nevyužijete. Výhoda je to v případě, že makro objektiv používáte univerzálně, což je ovšem poměrně časté.

Zoom objektivy nabízejí obvykle měřítko 1:4 až 1:1, což je obojí označováno jako makro. Mezi námi však 1:4 opravdovým makrem ještě není. Vhodné jsou objektivy v rozsahu zhruba 70-200 mm se světelností od 2,8. Ty je navíc možné ještě doplnit mezikroužkem. Ostřit však bude nutné ručně, neb většina autofocusů s mezikroužkem nepracuje korektně. Navíc pro ostření nebude stačit klasický ostřící kroužek, bude nutné též posouvat zoomový kroužek a pohybovat se směrem k pozorovanému předmětu či od něj. Dobré zaostření tak je trochu větší umění. Mohli byste namítnou, že bez mezikroužku to bude snažší, ale není to taky zcela pravda. Ostření na bližší vzdálenosti je u objektivů s delším ohniskem obecně problém a snadné úplně nebude.Optimální je volit střední polohu zoomu, neboť na ní je obvykle nejlepší kresba.

makro 2

Makrofotografie, větší náhled zde.

Pevné objektivy nabízejí vyšší světelnost a nejčastěji jsou okolo ohniskové vzdálenosti 50 mm, světelnost u nich začíná zhruba od 1,4. Jejich výhoda je zejména obecně lepší kresba než u zoomů. K použití v makrofotografii se dá využít reverzní (převratný) kroužek, které se našroubuje na čelní přední stranu objektivu místo filtru. Na druhé straně je pak bajonet či závit, na níž se namontuje komora. Dle typu komory se pak obraz promítá přímo na snímací čip či film. Výhodou je tedy zaostření blízkých předmětů bez nutnosti kupovat drahý speciální makroobjektivy a také často možnost ostření autofocusem. Oproti mezikroužkům se dosahuje dokonce i lepší kresby. Pro větší zvětšení je možné převratný kroužek nasadit na sadu mezikroužků a ještě zvýraznit zvětšení.

Teleobjektivy pro makro nejsou příliš vhodné. Mají velké přední čočky a není u nich možné použít převratné kroužky, které jsou většinou vyráběny jen na základní objektivy okolo 50 mm ohniskové vzdálenosti. Ani mezikroužky příliš nepomohou, takže makro nabízejí spíše jen nouzově.

Širokoúhlé objektivy také neumožňují použití převratných kroužků, nicméně velkého zvětšení se u nich dá dosáhnout pomocí mezikroužků. Nevýhodou je však horší kresba a vinětace.

Shift-tilt objektivy také při makrofotografii příliš nepomohou, i když mají navíc možnosti měnit rovinu ostrosti a rovnat sbíhající se linie.

Dobře účinné jsou kombinované makroobjektivy, které dokáží zaostřit již od několika centimetrů. Obvykle jsou s ohniskem okolo 85 mm a nabízejí zvětšení 1:2 až 1:1. Za solidní cenu nabídnou dobré zvětšení i kresbu.

Nejlepšího výkonu však dosáhnete se skutečnými makroobjektivy. Jsou přímo konstruované a optimalizované pro fotografování makra. Nabízejí nejčastěji zvětšení s měřítkem 1:1 a velmi dobrou kresbu. Za ně si však výrobci nechají řádně zaplatit a neobvyklé nejsou ani ceny několika desítek tisíc korun. Jejich ohniskové vzdálenosti jsou v širokém rozsahu zhruba od 20-135 mm. Čím kratší mají ohniskovou vzdálenost, tím obvykle blíže zaostří a poskytnou větší zvětšení obrazu. Sice se dají použít i na běžné fotografování, ale nejsou pro ně zcela nejvhodnější.

Jak fotografovat panorama?

Panoramatický snímek využijete zejména při fotografování rozsáhlých scenérií, krajiny či města, pokud nemáte na daný záběr dostatečně širokoúhlý objektiv. Speciální panoramatické objektivy jsou vysloveně profesionální a běžný amatér se k nim nedostane. Z toho důvodu se panoramatického snímku dosáhne skládáním více snímků. Méně nároční mohou fotografovat panorama i z ruky, některé kompaktní fotoaparáty dokonce tuto funkce podporují (např. Olympus ad.). Zajímavé bývají např. snímky zabírající pás 360 stupňů kolem dokola.

Zásadní rady pro fotografování panoramatických fotografií:

1) použití stativu

Nejprve je fotoaparát nejlépe umístit na stativ, pomocí vodováhy či olovnice vyrovnat v horizontální (vodorovné) rovině a otáčením kolem svislé osy poté pořizovat jednotlivé snímky. Samotný fotoaparát by se navíc měl otáčet kolem uzlového bodu objektivu (blíže v prvním díle série článků), což je zhruba místo, kde se kříží světelné paprsky a nachází clona, aby nedocházelo k deformacím a posunům.

2) zachovávat překryvy

Při fotografování je vhodné dodržovat překryvy zhruba 20-30 procent snímků, které jsou navíc něčím výrazné (jasné hrany, větve, struktury), aby pak šly v editoru snadno navázat.

3) nastavit pevné expoziční hodnoty

Expozici nechat změřit automaticky nebo nastavit ručně v režimu M dle nejjasnějšího snímku a tu poté držet zamknutou nebo pevně nastavenou (clona, čas i citlivost) u všech snímků. Clonu volte raději vyšší kvůli ostrosti a kresbě, ale záleží také na světelných podmínkách.

4) nastavit pevný zoom (ohniskovou vzdálenost)

Ohnisková vzdálenost musí být pevná a při snímání se vyvarujte jakéhokoli zoomování.

5) nastavit pevné ostření

Zaostřit můžete automaticky nebo ručně a pak tuto hodnotu držte pevnou, např. uzamknutím AF či pevně nastavenou ostřící vzdáleností v ručním režimu. Tím dosáhnete všude stejného zaostření a díky pevnému ohnisku i cloně také prakticky stejné hloubky ostrosti. Ostřete pokud možno na hyperfokální vzdálenost, aby na snímku byly ostré pokud možno všechny vzdálenosti až do nekonečna.

6) nastavit pevné vyvážení bílé

Vyvážení bílé je vhodné nastavit pomocí neutrální šedé plochy či papíru nebo měřením a poté držet pevně pro celý snímek. Zkušenější mohou hodnoty nastavit přesně v Kelvinech. V případě, že nejde ručně volit, tak alespoň zvolit nejvhodnější přednastavený režim a vyvarovat se automatiky.

7) použít objektiv s minimálním soudkovitým a poduškovitým zkreslením

Tady se hodí zejména střední části zoomů nebo ještě lépe pevná skla, která vykazují žádné nebo naprosto minimální zkreslení a nejlepší kresbu. Soudkovité a poduškovité zkreslení velmi zkomplikují následnou úpravu snímků na počítači.

8) použít sled snímků za sebou

Jednotlivé snímky panoramatu se snažit vyfotit v krátkém sledu za sebou, aby nedošlo k přílišným změnám okolí a to zejména světelným (slunce zašlo za mrak apod.).

Pokud dodržíte na přijatelné úrovni všech těchto 8 bodů, tak byste měli poté pomocí editoru získat vydařený panoramatický snímek.

Výběr příslušenství objektivu

Nyní se zaměříme podrobněji, jak vybírat příslušenství k objektivu.

Kdy a jak používat sluneční clonu?

Sluneční clona je přídavná součást objektivu, která umožňuje odstínit parazitní světlo a paprsky dopadající na přední čočku pod velkým úhlem. To má za následek různé parazitní odrazy (reflexy), odlesky či závoje. Sluneční clona umožňuje částečně těmto odleskům zabránit. Objevují se zejména při fotografování za intenzivnějšího světla a jeho odrazů od předmětů.

sluneční clona s redukcí

Sluneční clona s redukcí (pro superzoom Panasonic Lumix DMC-FZ18), větší náhled zde.

Směr paprsků dopadajících na přední čočku či část objektivu je zásadní pro použití sluneční clony. Jde o úhel, který tyto paprsky svírají s optickou osou objektivu.

V principu lze zjednodušeně rozlišit 4 hlavní směry, jež se dále liší úhly svírajícími s opticky osou:

1) přímé přední světlo (světlo přímo od zdrojů v obraze)

2) protisvětlo (světlo pozadí)

3) horní a spodní (dolní) světlo (světlo jdoucí shora či zdola)

4) boční světlo (světlo jdoucí z levého či pravého boku)

Negativní vlivy některých směrů těchto paprsků na obraz je možné eliminovat nebo snížit pomocí sluneční clony. Zamezí se tak nebo alespoň zjemní vliv vznikajících světelných kruhů, parazitních odrazů a odlesků světla či závojů. Nejvíce nepříjemné jsou šikmé paprsky v horizontální (vodorovné) a vertikální (svislé) rovině procházející osou objektivu pro větší úhly mezi 60 až 90 stupňů a to jak bočního světla zleva a zprava, tak horního a spodního (dolního) světla, jež způsobují nejvíce odlesků. Tady je sluneční clona nejlépe použitelná a zcela na svém místě. Také protisvětlo je nepříjemné a to jdoucí mírně shora nebo zdola, např. odlesk od skel nad středem záběru či zespodu od vodní hladiny apod.

odlesky v protisvětle

Odlesky v protisvětle, větší náhled zde.

Sluneční clonu dostáváte k některým objektivům zdarma, typicky je běžná u EVF ultrazoomů a superzoomů nebo u velké části objektivů klasických a digitálních zrcadlovek. Clona je buď kovová nebo umělohmotná a montuje se nejčastěji na přední část objektivu přímo bajonetovým uchycením nebo natočením na závit případně pomocí redukce. Kromě nich jsou tu ještě pružné gumové sluneční clony, jež se navlékají na objektiv a mohou být na něm trvale a do pracovní polohy je lze vysunout jen v případě potřeby.

Sluneční clona bývá často tvarovaná a uvnitř je někdy pokryta tmavým materiálem, který pohlcuje nežádoucí paprsky. Středoformátové a velkoformátové fotoaparáty používají místo klasických slunečních clon harmonikové clony (kompendia), jež lze zasunout či vysunout dle potřeby.

Tvar slunečních clon je obvykle komolý jehlan či kužel bez podstav, přičemž se nasazuje na objektiv užší částí. Sluneční clona však může být složená i z více těchto kuželů a mít případná vykrojení (širokoúhlé objektivy). Může být dokonce hranatá, což se však nehodí pro objektivy s otočným filtrovým závitem. Její rozměry a vykrojení tak musí souhlasit s použitým rozsahem ohniskových vzdáleností objektivu a tedy jeho zorným úhlem. Velikost a úhel sluneční clony závisí na ohniskové vzdálenosti objektivu.

Základní objektivy s ohniskovou vzdáleností okolo 50 mm mají clonu o délce okolo 4 cm, širokoúhlé (pod 50 mm) a extrémně širokoúhlé (pod 24 mm) mají navíc sluneční clonu na bocích značně vykrojenou, aby se zamezilo vinětaci obrazu. U delších ohniskových vzdáleností může být délka sluneční clony větší a u teleobjektivů 400 mm je někdy i 10 cm dlouhá. Důležitým parametrem je také průměr objímky závitu, který také závisí na průměru přední čočky objektivu. Světelnější objektivy zrcadlovek tak potřebují širší sluneční clonu, která je samozřejmě dražší.

Boční sluneční světlo či protisvětlo negativně ovlivňuje barvy i kontrast. Při použití sluneční clony se stanou barvy sytější a také obrysy a struktura předmětu výraznější, neb ji nebudou nepříjemně rušit parazitní paprsky. Pokud ani sluneční clona nestačí, je možné zkusit ještě přiclonit rukou nebo nějakým papírem přilepeným ke cloně. Každopádně clonit se za jasného předního a bočního světla vyplatí a na snímcích to bude znát.

odlesky v protisvětle 2

Odlesky a reflexy v protisvětle, větší náhled zde.

Přicloněním se zase trochu sníží množství světla jdoucího do objektivu, což způsobí, že se mohou poněkud prodloužit expoziční časy, aby byl snímek stále dostatečně jasný. Je tedy někdy vhodné i za světla využít stativ či optický stabilizátor a to zejména u zoomů větších rozsahů na jejich dlouhém konci a objektivů s větší ohniskovou vzdáleností.

Další nevýhodou může být obtížnější použití polarizačního filtru, kdy sluneční clona může překážet přední otáčivé přírubě pro nastavení intenzity ztmavení pomocí polarizačního efektu filtru. Sluneční clonu tak často nelze použít a je tak nutné případně clonit rukou nebo něčím jiným.

odlesky v protisvětle 3

Závoj a odlesk v protisvětle, větší náhled zde.

U kompaktů sluneční clona však často chybí zcela a nelze ani osadit. Výjimkou jsou většinou jen vyspělé kompakty a většina ultrazoomů a superzoomů. Průhledový hledáček navíc nevidí to, co objektiv a neumí zkontrolovat reflexy. LCD displej zase může být špatně čitelný na slunečním světle obecně. Je to tedy problém a opět si je třeba trochu pomoci rukou, i když je zde již obtížnější reflexům zamezit.

Kromě funkce clonění a pohlcení nežádoucích světelných paprsků má clona i funkci ochrany objektivu. Při jeho pádu nebo nárazu tak často zabrání vlastnímu poškození přední čočky, která by se mohla poškrábat nebo dokonce prasknout.

Jak vybrat sluneční clonu?

Při výběru sluneční clony je třeba si dát pozor na parametry objektivu jako je průměr přední části objektivu (závitu), formát přístroje (velikost čipu) a ohniskovou vzdálenost objektivu. Podle nich si lze vybrat vhodnou sluneční clonu. V případě špatného výběru nemusí být clona příliš účinná nebo může dojít k vinětaci, která se projevuje ztmavením okrajů (rohů) snímku vlivem přílišného stínění sluneční clony. K určení správné clony slouží převodové tabulky.

Některé starší objektivy mohou být nekompatibilní se stávajícími slunečními clonami. Na víně je často jiný typ stoupání závitu clony nebo objektivu. Tento problém se dá řešit pomocnými redukčními kroužky.

Předsádky a redukční kroužky

Mimo sluneční clonu je možné využívat různé předsádky, konvertory a mezikroužky, které slouží k prodloužení či zkrácení efektivní ohniskové vzdálenosti, a tím získanému většímu či menšímu zvětšení. Výhodou je většinou přijatelná cena, nevýhodou pak zhoršení optické kvality. Jejich použití je tak velmi specifické a blíže se jim tedy v tomto článku nebudeme věnovat.

Filtry

K dispozici jsou také různé druhy filtrů, jejich přehled byl již uveden v druhém díle článků o objektivech zde. Na jejich použití se také podíváme v některém speciálním článku.

Čištění a údržba objektivů

Objektiv je velmi důležitá součást fotoaparátu, která má za úkol zajistit kvalitní obraz. Je proto nutné o něj patřičně pečovat. Řekněme si zásady, které je vhodné dodržovat pro zajištění nejdelší životnosti a nejlepšího stavu objektivu a jeho čoček.

Mezi tyto zásady patří:

1) chránit přední (vstupní) a zadní (výstupní) čočku objektivu

Nejnáchylnější součástí objektivů zrcadlovek jsou přední a zadní čočka, které zůstávají při použití odkryté. Při vyjmutí objektivu by měly být automaticky chráněny krytkou. Je třeba zabránit jejich poškození nárazem, pádem, poškrábáním a dalšímu znehodnocení. Mezi závažné patří i znečištění prachem, vodou, vlhkostí či jinou kapalinou. Vyvarujte se tedy použití v dešti, vlhkém prostředí či v prašných a větrných podmínkách. Důležité je dodržovat předpisy a podmínky, který má objektiv obvykle uveden v záručním listě. Ne každý je totiž stavěný do extrémních podmínek. Pokud ano, tak to často bývá uvedeno. V případě správného používání již nebude žádná další údržba ani čištění čoček nutné.

Dobrou ochranou při vlastním fotografování může být někdy např. nasazený UV filtr, který má na vlastní obraz malý vliv, neb tento filtr již obsahuje každá digitální zrcadlovka. Nabídne naproti tomu dobrou ochranu před prachem a poškrábáním přední čočky.

Pokud však přesto dojde k znečištění, tak je třeba velmi šetrné údržby. Nešetrné čištění může totiž vést k poškrábání čočky, odstranění antireflexivního povrchu a celkovému zhoršení optických vlastností a tím i obrazu.Pro čištění lze použít speciální čistící sadu pro optiku objektivů. Ne každá prodávaná je však vhodná. Na odstranění prachu je dobrý ofukovací balónek. Tím se dá většina prachu odstranit. Mírně zašpiněná přední čočka naštěstí tolik snímek nekazí, neboť zrnka prachu leží daleko od hloubky ostrosti a zobrazí se pouze velmi rozmáznutá, což ani často neuvidíte.

Horší je to s prachem na snímacím čipu, který již na fotografiích působí dosti rušivě. Tomu lze zabránit protiprachovým filtrem či úpravou fotoaparátu či občasným profouknutím a pročištěním okolí čipu.

Horší vliv má však zamazání různými agresivními kapalinami, oleji, mastmi apod., které silně na povrchu přední čočky ulpí a způsobí rozmazání nebo změkčení kresby a naruší celkovou ostrost a kontrast snímku. Je tedy třeba je šetrně odstranit. Také otisky prstů na čočce působí negativně a lze jemně setřít jednorázovými antistatickými čistícími papírky. Větší ušpinění pak lze opatrně odstranit speciálním čistícím roztokem na optiku.

Zadní čočka se nejvíce může znečistit při výměně objektivu, kdy není včas chráněna krytkou. Pokud však nedodržíte některé zásady a dojde k jejímu znečištění, postupujte stejně jako u přední čočky.

2) chránit tubus objektivu

Tělo objektivu není tak náchylné a ochrana by měla být hlavně před nárazem, velkou změnou teplot a poškrábáním. Nicméně i přes něj se někdy může prach dostat do objektivu, neboť různé otočné prstence a posuvy nejsou vždy zcela odizolované a umožňují proniknout drobným prachovým částicím dovnitř objektivu a dále pak až k filmu či snímacímu čipu. Z toho důvodu je dobré tělo čas od času otřít od prachu a nečistot suchým nebo vlhkým hadříkem.

3) dávat pozor na mechaniku objektivu a kontakty, závity

Nevystavovat objektiv negativnímu působení vlhkosti a případné korozi kontaktů na bajonetu. K uschování objektivu slouží fotografická brašna. Také mechaniku je dobré nezatěžovat častým hraním a při ostření dávat pozor, zda je vypnutý autofocus. Závity se snažte natáčet správně a ne mimo závit, aby nedošlo k jeho poškození a stejně tak bez násilí nasazujte a sundávejte objektiv z těla zrcadlovky.

Podobné zásady platí i pro údržbu objektivů kompaktů.

Objektivy zrcadlovek, zejména ty s kovovými součástmi, jsou dosti odolné a není třeba s nimi vždy jednat jako ve vatičce. Často odolají i nepřízni teplot, drobným nárazům, oděrkám či poškrábání. Ani prach jim tolik nevadí. Negativem jsou však pro ně různé agresivní sloučeniny jako jsou soli, kyseliny apod. Zejména mořská voda a voda obecně může svým zatečením do objektivu způsobit nenávratné škody. Proto se před ní mějte na pozoru a nezapomeňte na ochranná a vodotěsná pouzdra.

Shrnutí článků o objektivech

V předchozích třech článcích jsem se pokusil shrnout základní znalosti a zkušenosti, které by měl každý fotograf vědět o objektivech. První část článku byla zaměřena na tvorbu obrazu v objektivu a seznámení s optickými základy, další část se pak zaměřila na parametry objektivů a jejich dělení a poslední byla více praktická a pokusila se upozornit na důležité aspekty při jejich koupi a použití.

Doufám, že tyto články byly pro čtenáře přínosem a odnesli si z nich alespoň některé užitečné informace. Především jsem se snažil o souhrn toho nejdůležitějšího, co je dobré u objektivů znát.

V článcích jsem vycházel z vlastních zkušeností, znalostí a poznatků a poté čerpal informace z internetových zdrojů. Mezi hlavní zdroje patří: wikipedia.org, www.fotografovani.cz, www.fotoaparat.cz, www.digineff.cz, www.photo.mysteria.cz, www.digimanie.cz, www.dpreview.com, www.stevedigicams.com a další. Tímto také děkuji všem autorům těchto webů za užitečné informace.

Autor:
  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 26 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

v diskusi je 8 příspěvků

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Nyní startuje naposledy

v diskusi jsou 3 příspěvky

28. března 2024  15:36

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 26 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 34 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...